• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih David Satter

Čím méně víte, tím lépe spíte

„Takový pohled do historie Ruska cca od roku 1991 do roku 2015, není to úplně souvislý tok, ale ústředním leitmotivem by mohlo být to, že kdykoli podle autora režim v Rusku cítí, že by mohl ztrácet půdu pod nohama, zinscenuje nějaký masakr jako záminku k vyvolání nacionalistických nálad a rozpoutání bojů. Ve větším detailu autor rozebírá tyhle false flag operace nebo jiné operace, které možná příčinami nebyly zcela jasné, ale kde z popisu spíše vyplývá, že se ruské úřady počty obětí spíše snaží maximalizovat než naopak. Mezi tímto jsou v knize obecnější socioekonomické pasáže o tom, co se po pádu komunismu stalo v Rusku špatně a co je špatně. V pár místech mi přišla knížka mírně nepřehledná (pokud člověk nezná podrobnosti o válkách v Čečensku, nedá se podle mě orientovat v tom, jakou měli jednotliví Čečenci motivaci a kdo proti sobě stál). Jinak je to typ knížky, z něhož vyplývá asi více otázek než odpovědí. Podle mě by si zasloužilo nějakou větší analýzu, proč zrovna v Rusku dopadla transformace na tržní ekonomiku ve srovnání s jinými bývalými socialistickými státy tak, jak dopadla. U nás se dají často slyšet výkřiky, jak se po revoluci všechno "rozkradlo", přitom větší část národního bohatství zůstala v rukou střední třídy a myslím, že většina lidí vzpomíná na 90. léta se slzou v oku. V Rusku se v této době něco pokazilo a rychle sešlo z cesty, která se mu otevírala.“... celý text
— leukjetezien

---

Čím menej vieš, tým lepšie spíš: Ruská cesta k teroru a diktatúre za Jeľcina a Putina

„Neuveriteľné, čo Rusi všetko dokážu, resp. ich túžba po moci. V podstate za každým to isté, iba iné osoby a obsadenie. Vraždy, pády z okien, otravy, špeciálne čajové špeciality, špeciálne vojenské operácie ako zásterky atď. "Pochopiť ruskú realitu znamená nevyhnutnosť akceptovať fakt, že ruskí lídri naozaj dokážu vyhodiť do povetria stovky vlastných spoluobčanov, len aby sa udržali pri moci."“... celý text
— roman6788

---

Čím méně víte, tím lépe spíte: Ruská cesta k teroru a diktatuře za Jelcina a Putina

„Když jsem nedávno četla Rudého Zemana, nepsalo se tam zrovna o chlápcích, kteří by jednali něžně a v rukavičkách. Ale proti ruským bohatýrům jsou ti naši domácí mafiánští chlapci hošíci z nedělní školy. Není se co divit, přeci jen v té zemi, kde "zítra již znamená včera", jak se jmenovala nezapomenutelná soutěž v dobách našich základních škol, mají trochu jinou mentalitu. Podle agentury Interfax z roku 2017 je v Rusku považován za "nejvýznamnějšího člověka v lidských dějinách" Stalin, o druhé místo se dělí Putin s Puškinem. Což je docela legrace, kdyby to nebylo zároveň děsivé. David Satter, který žil v Rusku desítky let, měl známosti na zajímavých místech, nám přináší důkazy, že ruští vládci se nerozpakují "pro dobro státu", ale hlavně pro svoji moc a politické body, pozabíjet stovky svých vlastních lidí. S největší pravděpodobností (autor ani na okamžik nepochybuje) tak vyhodili do povětří v roce 1999 pár obytných domů, aby záminka k válce s Čečenskem odvedla pozornost od politického marasmu. Což se jim beze zbytku povedlo. Tak pokračovali a zabili další desítky lidí, z toho spoustu malých dětí, při minimálně těžce nezvládnuté akci v divadle Na Dubrovce a při beslanském školním masakru. Smrt novinářů a politických odpůrců se snad ani nepočítá a nikoho, alespoň v Rusku, tolik nepobuřuje... Viz Litviněnko, Politkovská, Němcov a spousta dalších. Skupina superbohatých oligarchů zcela zavázaných a podřízených Putinovi vlastní 65 % bohatství země. A Putin? Podle odhadu tajných služeb a anonymně neloajálních kolegů si pár miliard dolarů, + - 50, taky naspořil. Což mi připomíná jinou nádhernou knížku z poslední doby, Bdělost. "Co je platné, když by člověk celý svět získal, ale svoji duši ztratil?" :-)“... celý text
— Elsinor024

---

---

Čím méně víte, tím lépe spíte: Ruská cesta k teroru a diktatuře za Jelcina a Putina

„Pro mě je to první kniha, kterou jsem o novodobých dějinách Ruska četla. Ač mi přišla hodně zajímavá a dobře napsaná, u některých kapitol - zejména u první kapitoly o útocích na bytové domy a potom u kapitoly o Beslanském školním masakru - mě napadlo - není to už moc? Takhle by přece nestranná žurnalistika nebo politologická literatura (jak to sám autor označuje) vypadat přece neměla. Na můj vkus je v nich až moc emocí, citově zabarvených komentářů a podobně. Neříkám, pan Satter je na Rusko odborník, sám tam x let žil, ale na spoustu věcí se dívá a píše o nich jen z jednoho úhlu. I u událostí, které dodnes nejsou objasněny, obhajuje jen svoji teorii, svůj názor a argumentuje stylem - takhle to je a tečka. U kapitol o ekonomické krizi, privatizaci v 90. letech apod. jsem nic takového nenašla. Jinými slovy - byly napsány odborně, bez emocí, podložené daty a logickými argumenty. To je hlavní důvod, proč dávám 3/5. Je to pěkná kniha, ale určitě by si nikdo podle ní neměl vytvářet názor na tak složitou problematiku, jako je vývoj Ruska po pádu SSSR. I já mám v plánu přečíst více knih od jiných autorů a podívat se na celou věc trochu racionálněji.“... celý text
— Kaaatka1999

---

Čím méně víte, tím lépe spíte

„"Vždycky, když si myslím, že Rusko už dobře znám, něčím novým mě překvapí." Tato parafráze jedné hlášky z mého oblíbeného seriálu "Big Train" mi vytanula na mysli po dočtení této knihy. Ne že bych byl takový znalec Ruska, nicméně přece jen mám o jejich historii a chování jejich vládců něco načteno. A závěry z historických knih do značné míry korespondují s části ruské literatury. Pohrdání lidským životem, pojetí jedince jako bezvýznamné součásti organismu, sloužícímu pouze jedinému cíli - pohodlí a potvrzování moci vládnoucích elit. Od dob carského absolutismu tam nenastala žádná změna, akorát po roce 1917 ještě k výrazně horšímu. Ty šance na modernizaci ruské společnosti, které byly na počátku 20. století, krvavě zašlapala do země bolševická revoluce. V samotné knize se autor zabývá událostmi, vedoucími k nástupu ex-důstojníka KGB a jeho kumpánu k moci. Jak už jsem v malém historickém exkurzu zmínil, tento režim pokračuje ve stejných šlépějích, jako předchozí režimy, v Rusku už tak charakteristicky bezohledně. Události, které jsou zmíněny, ukazují současný režim stejně brutální, jako byl režim minulý. Koneckonců, není se čemu divit, vládnou tam charakterově stejní lidé. Zda režim nechal pozabíjet stovky vlastních občanů jen proto, aby si úzká elita pojistila moc a beztrestnost, to už si musí každý posoudit sám. Dle mého názoru jsou informace v knize uvedené docela hodnověrně podložené a s autorovými závěry v podstatě souhlasím. Obzvlášť, když tak nějak zapadají do ruských krvavých dějin. Jak už píše v komentáři Paulus.1987, ideálně doplnit Kirchickem, Snyderem a Zubovovými Dějinami Ruska. A pro kontext bych doporučil i Marčenkovo "Žij jako všichni". Na závěr si dovolím jednu citaci, dle mého názoru hodně důležitou i pro naši společnost: "Vzhledem k možnosti budoucí systémové krize je nezbytně nutné, aby si ruské demokratické síly uvědomily, že v ruské společnosti musí nastat morální revoluce. Frederick Douglass napsal, že jádrem otrocké mentality je přistupovat k abnormálním okolnostem, jako by byly přirozené. Právě to je charakteristické pro mnoho aspektů života v dnešním Rusku. Ve všech ruských městech je korupce natolik běžná a rozbujelá, že úplatkáři mohou sebe samé snadno přesvědčit, že nedělají nic špatného. Ruská opozice neváhá na zkorumpovanost státu útočit. Ale korupce je symptom hlubšího neduhu, totiž nízkého oceňování jednotlivce ve srovnání s domnělými potřebami státu. Jestliže se útoky na zkorumpovanost režimu nezaměří i na onen základnější problém, jímž je podřadné postavení jednotlivce, pak hrozí, že jednu skupinu zkorumpovaných vládců pouze nahradí jiná, stejně špatná."“... celý text
— Jackjelly