Edo Jaganjac
bosenskohercegovská, 1957
Nové komentáře u knih Edo Jaganjac
Sarajevská princezna
„Kniha nám přibližuje sarajevské obléhání a život obyvatel z této pochmurné doby. A malou princeznu, kterou před smrti zachránila matka. Obludnost administrativy, rádoby zahraniční pomoci a bezmoc. Obrovska bezmoc malé země a jejího hlavního města, kterému nikdo nepomůže. Výborně vykreslený život válečné doby nám ukazuje, jak se věci skutečně mají. Ukazuje politikaření a pozadí...“... celý text
— DeaverRhyme
Sarajevská princezna
„Možná si ten příběh pamatujete. Léto 1993 válka v Bosně a svět s napětím sleduje příběh pětileté Irmy, která umírá v nemocnici v obléhaném Sarajevu. Holčička přežila jen díky své matce, která ji při ostřelování granáty zalehla, čímž ji zachránila život za cenu toho svého. Irmu zranila střepina, která prošla matčiným tělem. Sarajevská nemocnice je zničená, čtrnáctiposchoďová budova je rozstřílená, bez elektřiny a vody, slouží tu jen pět posledních chirurgů a dívenka se musí dostat ze Sarajeva, aby přežila. A to se nedaří. Příběh popisuje její lékař Edo Jaganjac. A popisuje ho takovým způsobem, že se čtenář nemůže zbavit pocitů sklíčenosti, vzteku a bezmoci. Tu válku si pamatujeme, pamatujeme si šílenou blokádu Sarajeva, které ostřelovaly srbské jednotky z okolních kopců, blokádu, která se zapsala do dějin jako nejdelší vojenské obklíčení v novodobé válečné historii. Trvalo skoro tři roky.
Sarajevo jsem si pamatoval jako místo, ze kterého není úniku a kde mírové sbory jen horkotěžko dokázaly bránit lidi před odstřelovači a minometčíky. Jasně formulované dobro a zlo. Ale Jaganjac popisuje jiné Sarajevo. Město plné ozbrojenců, kteří spíše terorizovali obyvatelstvo, než aby ho chránili. Popisuje zoufale nefunkční administrativu OSN, která vlastně znemožní Irmu převézt za hranice Sarajeva včas. Popisuje obludné chování francouzských modrých přileb, které nechaly hladové Sarajevany riskovat životy pro plechovku s hráškem. Jen pro zábavu. Popisuje své etnikum muslimy jako lidi, které Západ odepsal kvůli nálepce islámského fundamentalismu (přitom víru praktikovalo jen 7 procent zdejších muslimů). Popisuje bezmocnou snahu lidí dostat se na letiště, které mělo být neutrální zónou pod správou Spojených národů. Popisuje ubohost světové politiky a diplomacie, které nebyly schopné zastavit šílené barbarství této války, a hry, jaké se světem hrál srbský režim. Popisuje životy lidí zalezlých v krytech, hladovějících, umírajících v tomto kosmopolitním městě, kde spolu žili muslimové, Chorvaté i Srbové před válkou i ve válce. No, ano: my Evropané jsme v knize vykresleni nelichotivě. Kniha se věnuje jen úseku této šílené války, takže nereflektuje nakonec její rozuzlení a roli Západu, která k jejímu ukončení vedla.
Trauma podobné Hellerově Hlavě XXII, kdy se lékaři snaží dostat dívenku do nemocnice mimo rozpadající se Jugoslávii, kde by měla šanci přežít. Ale trauma mnohem bližší časově i místně. Vždyť jsme to zažili! Vždyť tam i Češi sloužili v silách UNPROFOR! Vždyť sem jezdíme na dovolenou!
Osud Sarajevské princezny je známý. Nedostala šanci, dostala jen iluzi šance na to, že vyroste, dospěje a někdy se vrátí do Sarajeva.“... celý text
— Pan_Švec
Sarajevská princezna
„Hned na začátku čtení jsem knihu odložila s tím, že si musím nejprve zjistit něco více o tehdejším balkánském konfliktu, abych byla se situací v Sarajevu alespoň trochu v obraze. Dosud jsem vůbec nevěděla, že bylo Sarajevo tak dlouho obléháno. Teprve potom jsem měla chuť číst dál. Co se týče příběhu, tak ten je hluboce lidský, až dojemný. Zpracování už je trochu slabší. Hlavně konec je tak nějak rychle utnut. Ale docela se mi líbil epilog, kde autor ve zkratce popsal i osudy ostatních postav.“... celý text
— javirgo
Sarajevská princezna
„Po návratu z Balkánu jsem se prostě musel začíst do tohoto reálného příběhu, který si nebere žádné servítky. Od začátku vpadnete do hlavního města znepřátelené Bosny a Hercegoviny jako bomby, které bez citu a skladu berou to nejcennější, co máme, naše životy. Každá věta se do vás vkrádá a snižuje optimismus v duši, hrdinové v podobě lékařů a antihrdinové - vojáci, novináři apod., nikdo z nich nedokáže ukončit válku a zabránit dalším obětem. Utrpení sálá a i dnes je vidět, jak země bojuje se svou nedávnou přítomností, která v nich neustále doutná. Ačkoliv mi trochu vadil styl jednostranného vypravování, nevzal mi to hlavní, co kniha měla přinést a uchovat pro další generace. Nezbývá mi než ji doporučit všem. Ale pozor! Je tam velké množství bolestí, jako kdyby Pandora právě sem - do Sarajeva - vypustila vše špatné...a nic dobrého.“... celý text
— Jack333
Sarajevská princezna
„Surové. Ze života. Co k tomu více dodat? Občas by se hodilo něco více rozepsat, viz komentáře níže, někdy zas trochu proškrtat. Ale hlavní myšlenka je mrazivá a člověk by rád věřil tomu, že se to přece nestalo přes třiceti lety, ale kdysi dávno. Jsme jen zvířata, která jdou po penězích a po moci a obyčejné lidi trpí pro několik málo mocných. Smutný obraz společnosti...kdo se chce dozvědět více o utrpení Irmy ať prohledá youtube, ale není to pro každého.“... celý text
— Ládja
Edo Jaganjac - knihy
| 2015 |
 Sarajevská princezna |
Žánry autora
Štítky z knih
lékařské prostředí nemocnice, špitály válečné zločiny Sarajevo (Bosna a Hercegovina) válka v Jugoslávii (1991-2001)
Jaganjac je 2x v oblíbených.