Egon Trnka

česká, 1963

Brzy vyjde

Krajina vlků

Krajina vlků - Egon Trnka

DALŠÍ PŘÍPAD ZAVEDE ZÁVIŠE BRIEFTRAGERA NA KRUŠNOHORSKOU ROLAVU... detail knihy

Související novinky

Neklidná růže a další knižní novinky (38. týden)

Neklidná růže a další knižní novinky (38. týden)
V týdnu od 16. do 22. září se můžete těšit na několik desítek titulů, které se nově objeví na knižních pultech. Opět ... celý text

Populární knihy

Nové komentáře u knih Egon Trnka

Stín smrti Stín smrti

Velice dobře napsané! Netradiční hrdina, dvojí zápletka, navíc náš s dcerou milovaný Český Krumlov a Dívčí kámen, kam jsme se už mockrát vypravily, to je hodně přidaná hodnota. Taky vystupujeme z vlaku v Holubově a pak pěšky na hrad a na Třísov, nádherná procházka podle Křemžského potoka.... celý text
kolacky


Stín smrti Stín smrti

tak tohle mě opravdu hodně bavilo. spojila se tu sympatická lokalita, hrdina jak zapomenutý příbuzný Oty Finka, pražská kavárna na zapadákově, a spousta hrdinových zájmů, které sice znám jen z doslechu, ale i tak mi jsou blízké - ať už šerm, nebo genealogie. moc jsem si to užila.... celý text
mikika


Stín smrti Stín smrti

Mám rád debuty a nové tváře a zvlášť takové, které k žánru detektivku přistupují trochu z jiného úhlu. A Egonu Trnkovi se to podařilo. Jeho hrdina (historik padlý na dno) objeví při kopáčských pracech lebku a detektivní zápletka na sebe nenechá dlouhou čekat, protože Závišovi to začne celé vrtat hlavou. Egon Trnka udělal přesně to, co kdysi Kapitán Kid - místo policajta, novináře (tedy klasických povolání pro detektivku) vzal obyčejného člověka, hodil jej do neobyčejné situace a udělal z něj detektiva, co že je věc, na kterou člověk nenarazí moc často. Tenhle přístup jde ruku v ruce taky s autorovu vypsaností - žádná zbytečná omáčka ani kecy kolem, jde se rovnou k věci. Děj příjemně sviští a nerozvijí x podzpápletek, takže je to takové čtení na dva tři večery... navíc mě jako jihočechovi je sympatický zasazení do místních lokalit (Dívčí Kámen, Český Krumlov, Rožmberk - člověk by měl hned chuť se tam vypravit, tak snad má autor nějakou smlouvu za podporu tamního turismu). Co je achilovkou a zároveň silnou stránkou knihy je hlavní hrdina... kterého si buďto zamilujete nebo vás bude totálně točit - já jsem někde mezi. Na jednu stranu mi byla sympatická určitá zemitost a neohrabanost, na druhou stranu jsem úplně nevěřil tomu, že člověk, který učil, měl postavení, mohl se z problému vyhrabat, skočnil jako kopáč s nejlepším kámošem alkoholem... neříkám, že se to nemůže stát, ale možná u trochu jiného povolání (policajt, novinář...), úplně se mi nechce věřit, že by se lidi z historické branže častovali nadávkami tipu "ču..." ale to je čistě můj osobní problém a nejsem historik, takže se to klidně dít může, v týhle bublině se nepohybuju. Za mě je to vcelku fajn spojení drsné školy a historického románu (který se tam doopravdy proplétá coby druhá dějová linka) a pokus o poctu Kenu Bruenovi - protože Záviš je takový mladší český brácha Jacka Taylora; je to knížka hlavně o hrdinových lapsech, o tom co četl a jak se mu to líbilo a v druhém plánu o vyšetřování zločinu, ovšem s tím, že autorovy ty pointy fungují, jsou fajn a jsou takové "lidské". Ovšem do toho Bruena mu chybí větší tah na branku, lepší vedlejší postavy a možná lepší práce s místem - Brueovo Galway se vám zapíše pod kůži a chcete se tam vrátit... takže uvidíme, co bude dál. Dle klopy má autor docela velké ambice, tak snad je přetaví v reálné knihy...... celý text
Sirius



Stín smrti Stín smrti

Už se vám někdy stalo, že jste se s hrdinou románu ztotožnili natolik, až to byl takřka váš příběh a ne někoho imaginárního? Historik, který klesl na společenské dno a skončil u příležitostných výkopů, načež mu osud přihraje do cesty práci kronikáře vesničky v zapomenutém koutu Jihočeského kraje, může na někoho působit příliš literárně, ovšem v mém případě jsem v tom viděl vlastní životní cestu. Samozřejmě bez všech těch dramatických berliček, ovšem i tak bylo při čtení nad čím vzpomínat. Stín smrti Egona Trnky působí na českém detektivním trhu jako zjevení – nehraje si na Kriminálku Kotěhůlky, ani nestaví zápletku na sociálních problémech té které vedlejší postavy. Vyprávění o zapomenutém (nebo spíš přehlédnutém) zločinu působí přirozeně a vyšetřování Záviše Brieftragera, který je právě tak skvělým detektivem, jako kdokoliv z nás, je stejnou měrou zábavné i napínavé. A závěrečná perlička s panem Vondruškou mě doslova rozebrala. Bravurní kniha a já doufám, že se brzy dočkáme další.... celý text
trudoš