hanka_reading komentáře u knih

Autorka mě překvapila hned na začátku a to tím, jak rychlý zvolila rozjezd - byl dost náročný a velmi emotivní. A vlastně celá kniha byla emočně nabitá. Ember mě svým chováním, resp. nerozhodností, občas štvala, ale někdy jsem ji chápala. A Josh - ten se zdál občas až moc dokonalý. Každopádně knihu jsem si užila. Za mě je velmi čtivá a moc se těším na další díl.

1 18.03.2025

“Každej má to svoje, čemu věří, ale není to pravda - je to jen jeho svět.

“..že třeba stáří opravdu netruchlí jen nad smrtí, pořád ještě se zabývá láskou i zklamáním. A občas, když nás někdo zklame, je to, jako kdyby zemřel.

“Nedokonalost přináší do života mnohá úskalí, ale spojuje lidi víc, než se zdá.

V této knize prožijeme životy několika mladých lidí, kteří se navzájem znají a jsou nějak propojeni. Perou se s vlastní bolestí, někdo utápí svoje problémy v alkoholu a vesměs nejsou spokojeni se svým životem. Tak nějak se plácají a skrývají před ostatními své temnoty.

Objevují se tu těžká témata jako zrada, závislost nebo neopětovaná láska, zkrátka to, s čím se běžně může potkat kdokoliv z nás.

Tak, jak můžeme padnout do temnoty, tak stejně máme šanci vydat se na cestu za světlem - je jen na každém z nás, pro co se rozhodne a co pro to udělá.

A jelikož to jsou běžné životní situace, působilo všechno na mě tak reálně a čtení mě bavilo, i když chování některých jsem moc nechápala. Ale nemůžu soudit život někoho jiného.

Za mě si kniha zaslouží pozornost.

17.03.2025

Johanna se po 30 letech vrací do Osla, kde chystá výstavu svých obrazů. Přijíždí z Utahu, kam tehdy odešla znenadání s partnerem.

Teď je jí skoro 60, matce kolem 85. Matka a sestra Ruth s ní zpřetrhaly vazby - stále ji totiž mají za zlé, že opustila rodinu a věnovala se činnosti, se kterou rodiče nesouhlasili.

Johanna se snaží matku telefonicky kontaktovat, ale pořád je to bez úspěchu. Věří, že by ji matka po tolika letech mohla odpustit nebo že by si mohly alespoň promluvit. A tak ji začne sledovat. Má ji oslovit? Nebo dokonce navštívit doma?

Hlavní hrdinka vede boj uvnitř sebe a nekonečný vnitřní dialog s matkou. Přemýšlí, co se stalo a jestli to bylo ze strany matky spravedlivé. Vytváří si spoustu domněnek a dost se tím trápí. Jejich dřívější vztah v ní totiž žije i nadále. A taky si uvědomuje, že pořád má v sobě závislost na matce.

Tohle byla pro mě velmi zajímavá kniha norské autorky o vztahu mezi dcerou a matkou. Bavilo mě nimrat se v myšlenkách Johany. Pořád dokola se trýznila vymýšlením dialogů a doufala ve šťastný konec. Zároveň to byla smutná kniha, protože vztah mezi nimi nebyl ideální. Chování matky po tolika letech jsem nedokázala pochopit. A taky je to o naději ve šťastný konec.

No a opět chválím obálku.

16.03.2025

“Tato kniha by měla být rádcem pro lidi, kteří nějakou chorobou trpí a třeba se bojí a jsou v ohrožení svého vlastního života."

Autorka nám překládá celkem 20 rozhovorů s lékaři z různých oblastí, např. adiktolog, ortoped, chirurg, psychiatr, radiolog, paliatr a mnozí další. Jedná se o kapacity ve svém oboru a z rozhovorů poznáte, že jsou to lidé na svém místě - svým povoláním žijí a dělají pro něj maximum. S každým probírá danou oblast, možnosti léčby nebo budoucí vývoj léčby.

Pro mě byly rozhovory velmi zajímavé a mnohdy jsem dostala spoustu nových informací.

A z každého rozhovoru vyplývá, že během jakékoliv nemoci je hrozně moc důležitá podpora a pochopení rodiny a přátel - a s tím se ztotožňuji.

Pokud vás baví rozhovory, zkuste Bílý plášť.

14.03.2025

“Od této chvíle už bude navždy vědět, že i ten nejmenší okamžik má moc. Právě on rozhoduje o našem osudu.

Hlavní postavou je Karin. Jako dospívající uvěřila názorům rodičů a jejich postojům. Všichni ji kladli neustále na srdce, že jejím úkolem je být užitečná. Ne žít pro sebe, ale pro druhé. A takhle nějak vede svůj život.

Autorka přeskakuje ve vypravování v čase sem a tam, vzpomíná s Karin na kamarády z dětství nebo období puberty, včetně jednoho hodně ošklivého zážitku. Přiznává, co se jí v životě nepodařilo. Tvrdí o sobě, že se neumí rvát s životem. Naučila se prostě a jednoduše přijímat to, co bylo. Vlastně nemá z ničeho radost a má pocit, že celý její život je zamotaný.

Vyprávění Karin je takové surové, bez příkras a bez radosti ze života. Ač se může zdát, že má všechno, co potřebuje k životu, tak pořád ji něco chybí a něco hledá. Věřím, že mnozí se alespoň v některé části najdou.

Nebylo to veselé čtení, spíš takové ponuré. Kniha může čtenáře navést k zamyšlení, jestli je šťastný a spokojený s tím, co má a jestli by chtěl takový život jaký měla Karin? A ve mě příběh ještě vyvolal otázku, proč tedy Karin něco nezměnila?

Při čtení nedostanete příběh s nějakou závratnou zápletkou, ale jakýsi rozbor života jednoho člověka, který je spíš takový bez šťávy - alespoň tak to na mě působilo. Ale takový je někdy život.

13.03.2025

Kniha je čtivá, ale podle mě není primárně krimi, ale také o uvědomění si toho, jestli jsme spokojení a jak to můžeme změnit. Více v recenzích.

1 11.03.2025

“Strach je relativní. To znamená, že neexistuje. Je jenom v tvojí v hlavě. Můžeš ho stvořit, stejně tak zničit.

Přesně takhle začíná kniha nového českého autora. Hned od začátku je tedy jasné, že nás nečeká žádná pohodička. Ostatně už sám název tomu napovídá.

Děj se odehrává v menším městečku, kde se ztratí malý kluk. Najde ho bez známek života partička devítiletých dětí, kterou tvoří Jack, Steve, Joshi a Katie. Samozřejmě to s nimi otřáslo a nejen s nimi. Týden na to se ztratí další kluk. Atmosféra mezi všemi houstne a na město padá strach - do každé rodiny, do každého domu. Jakoby nebylo správné žít normální život a bavit se. Všichni se uzavírají mezi své čtyři stěny a bojí se o své děti.

Ale to ještě není konec. Zmíněna partička je přesvědčena, že za vším stojí ředitel základní školy, kterou všichni ztracení navštěvovali. Ale když se místní šerif zastřelí, viník se zdá jasný. Ale nic není takový, jak se na první pohled zdá. A jak se říká, tichá voda břehy mele.

Atmosféra se autorovi moc povedla, to se musí nechat. Děj je svižný a celá kniha se mi četla opravdu dobře. Bavily mě některé konce kapitol nebo částí - na první pohled se zdálo, že děj pokračuje, ale opak byl pravdou a najednou jsme se ocitli u někoho jiného. A konec - ten byl opravdu hodně zajímavý a akční, včetně rozuzlení zápletky. Vůbec by mi nevadilo, kdyby měl pár stran navíc a byly tak vysvětleny víc některé souvislosti.

Velká škoda, že o autorovi a jeho knize není víc slyšet.

09.03.2025

“Neexistují jen zlé časy, ale ani ty dobré. To ví přece každý. Většina lidí by si přála pochopitelně jen to dobré. Ale asi bychom se nikam neposunuli, nic bychom se nenaučili.

“Každému se totiž může stát, že v životě nastane neočekávaná krize. Důležité je, jakým způsobem ji vyřešíme.

“Štěstí tvoří podle mě právě ty často přehlížené drobnosti, které se skládají jako puzzle do jednoho obrazu, je jedno jak velkého.

Vypravěčkou tohoto příběh je Líba, která nám líčí především svoje dětství a dospívání. Maminka ji zemřela, když byla malé dítě a tak zůstali s bratrem a tatínkem sami. Jenže tatínek rád trávil volnou chvíli v hospodě, a tak byli často doma sami. Později si našel přítelkyni a Líbě začalo to pravé peklo - macecha nešla pro ránu daleko a vždycky si našla záminku, proč ji uhodit. Tatínek samozřejmě nic netušil.

Líba uměla bránit ostatní, ale sebe ne. Pořád měla otce ráda, i přesto jak se choval. Bála se být sama sebou kvůli maceše. Ta ji bila kvůli každé maličkosti a vylévala si na ní vztek. Pokud občas přišel nějaká hezká chvilka, zároveň očekávala, že bude následovat trest. Život šel ale dál a přišly další rány a nepříjemné životní situace.

Je to opravdu hodně težké čtení. Dost často mi z toho bylo hodně úzko a vůbec si neumím představit něco takového prožívat. Je to dobrá ukázka toho, jak člověka formuje dětství a prostředí, ve kterém vyrůstá. Klobouk dolů před Líbou, že se takhle odhalila veřejnosti a převyprávěla svůj příběh. I když to neměla vůbec jednoduché, nakonec to nevzdala.

Za zmínku stojí i ilustrace, kterých najdete v knize hned několik. Líbě děkuji za zaslání knihy a přeji jen to dobré.

1 06.03.2025

Děj se odehrává v roce 1926 v Londýně v prostředí nočních klubů Nellie Cokerové, kam chodí mimo jiné vlivní lidé nebo veřejně známé osoby. Nellie má šest dětí a ač se zdá na oko taková bez citu a bez emocí, je ochotná pro ně udělat cokoliv. Jsou naprosto rozdílní a stejně tak přistupují k životu.

Ani v té době není takový úspěch Nellie přán a najdou se tací, kteří touží vlastnit její kluby. Do toho se ztrácí mladé holky a případ vyšetřuje Frobisher. Ten si najímá Gwendolen coby “tajnou špionku s cílem dozvědět něco víc o Nellie. Sice to Gwen baví, ale profesí byla naposledy knihovnice - to ale nikomu nevadí. A pak je tu taky mladičká Fredy, která přijíždí do Londýna s cílem tancovat v divadle a stát se slavnou.

Příběhy všech se prolínají a všichni mají tak své místo v rámci příběhu. Děj pluje spíš pomaleji. Každému je věnován určitý čas a dobře tak poznáte jejich povahy. Vše je doplněno tím pravým britským humorem.

Když to shrnu, poznáme touhu po slávě nebo po moci, bohatsví a sílu peněz, na druhou stranu chudobu a horší životní podmínky, závislost na drogách nebo nevyhovující vztahy.

Na mě byla kniha místy až moc pomalá a očekávala jsem trochu víc děje přímo z klubů. Bavil mě ale zmiňovaný humor a líbila se mi zápletka, resp. její rozuzlení. A nebyla špatná ani ta různorodost postav a vyprávění z jejich pohledů. A určitě musím pochválit obálku.

1 04.03.2025

“Skutečný příběh první investigativní novinářky.

Na Nellie mě bavilo její odhodlání a odvaha - obzvlášť u žen v té době to nebylo nic obvyklého. Byla samostatná, svérázná a ničeho se nebála.

Naopak mi bylo špatně z popisu toho, jak se sestry staraly, tedy spíš nestaraly, o pacientky a jak se k nim neurvale chovaly - fyzické násilí bylo na denním pořádku. Ale Nellie to ustála - vždyť nic jiného jí nezbývalo.

Chvílemi mi děj utíkal pomalu, chvílemi byl neskutečně čtivý. Pro měl byl příběh zajímavý především díky tomu, že se opravdu stal a o to víc působil děsivěji. Za mě tedy doporučuji a to kvůli zvolenému tématu - pro mě byl nový a neokoukaný.

1 02.03.2025

“Každej má nějakej důvod pro svoje chování, jakkoli dementní nebo nepochopitelný ti může připadat. Důvod, o kterým nic nevíš. Málokdo na to myslí, než začne někoho soudit.

Díky autorovi vplouváme do života teenagerů, především Markyho a jeho kámošů a kámošek. Zažijeme tak všechno, co k tomuhle věku patří - smích, pláč, lásku, nenávist, pařby, hulení, problémy ve škole, ale i doma, uvědomování si sami sebe - zkrátka běžný život teenagerů. Všechno bylo tak věrohodný a hlavně neskutečně čtivý.

Marky mě překvapil svojí upřímností a tím, jak sděloval pocity kámošům nebo bráchovi - u kluka bych to nečekala.

S čím jsem dost “bojovala, bylo vyjadřování - jsem přeci jen starší ročník a tak jsem těm jejich výrazům často nerozuměla. Ale i tak jsem si knihu užila. Líbily se mi některé jejich myšlenky - na jejich věk dost uvědomělý.

Názvy kapitol jsou odpočítávání čehosi - přemýšlela jsem celou dobu, co by to mohlo být. Takže ten hlavní den - to byla pro mě velká jízda.

4 27.02.2025

"Všiml jsem si, že vysvětlení se vždycky najde, když ho hledáme. Čím víc jsme zoufalí, tím víc je pitomější a uvěříme mu.

“Lidské tělo snese hodně, když vydrží hlava. Protože všechno je v hlavě.

Slovinský autor nám popisuje situaci tzv. vymazaných lidí. Jedná se občany, kteří na počátku 90. let byli vymazaní bez upozornění ze systému, protože předem nepožádali o slovinské občanství. Najednou neexistovali, nebyli pojištěni a nemohli proti tomu vůbec nic dělat.

A právě jednou z nich je Zala, která až při porodu zjistila, že není v systému. Neexistovala nejen ona, ale ani její narozený syn. Ale jak takovou situaci řešit?

Nadějí je otec dítěte, Američan, který dostane Zalu k redaktorovi do novin, ke spisovateli nebo dokonce do televize. Ale nikde ji nepomůžou a ani její příběh nezveřejní - jsou totiž ve vlastnictví státu, takže smůla.

Zala se občas během děje nořila do svých myšlenek - to mi trochu nesedlo, protože jsem se ztrácela. A taky děj občas přeskočil moc rychle dál. Na druhou stranu kniha obsahuje několik scén, které byly velmi emotivní a silné. Z vyprávění aktuální situace dýchá bezmoc, zoufalství a strach o své dítě, které musela nechat v nemocnici a byla od něj tak odloučena.

Celý příběh je o to horší, že je založen na skutečnosti. Vymazání nebyl právní omyl nebo chyba systému, ale vědomé jednání lidí s mocí - prostě strašný a pro mě nepředstavitelný.

Tuhle knihu doporučuji všemi deseti - v klidu vás rozhodně nenechá. I ve mě bude doznívat hodně dlouho.

25.02.2025

Moc nevím, jak knihu zhodnotit. Tím, že se scénář opakoval, tak mi pak vyprávění tak nějak splynulo a hůř jsem se orientovala. Stejně tak vysvětlení vztahů se mi zdálo krkolomný. Možná jsem jen nebyla ta správná cílová skupina.

1 23.02.2025

“Říkej lásku nahlas, vždy, když ji cítíš. S vděčností, že můžeš - dokud ji máš komu říkat.

“Když chcete lidi mermomocí pochopit, nestačí je chápat jen očima nebo hlavou, ale i srdcem.

Tohle bylo takový milý čtení. Danovo vyprávění o dětství v pohřební rodině bylo místy úsměvné a pro někoho možná morbidní. Ale přesto anebo spíš právě proto mu hodně dalo do života. S rodiči měl krásný vztah, ale jeden velký otřes přesto přišel - nechci prozrazovat, ale asi vás napadne, o co šlo.

Kromě životního příběhu, včetně cesty k herectví, je kniha plná hezkých, zajímavých a pro mě pravdivých myšlenek. A musím zmínit doslov - ten byl taková třešnička na dortu. Někomu se může kniha zdát až moc “sluníčková a přeslazená, ale mě se líbí, jaký má Dan hezký vztah s rodiči.

Jen mi trochu chyběly popisky u některých fotek, ale ve finále to zase až tak moc nevadilo - knihu jsem si užila i tak. Máte-li tedy rádi autobiografii, neměla by vás tahle kniha minout.

4 23.02.2025

Felix Jonáš se svojí výjimečnou partičkou mají nový cíl - najít Karla Slavíčka a dostat z něj potřebné informace. Jenže ten je jaksi po smrti a navíc je pohřben ve městě, které ani není na mapě. Společné se tak vydávají do města mrtvých, kde si moc zábavy fakt neužijí. Ale pro ně je to vlastně taková výzva.

I tenhle díl je mix napětí, nebezpečí, morbidních až nechutných situací a všechno doplněno skvělým humorem - ten mi hodně sedl.

Mě tahle parta fakt baví - umí se s každým vypořádat (hlavně s mrtvými), odstranit ho z cesty a to díky svým schopnostem a vlastnostem a sem tam do toho hodí nějakou pěknou hlášku. I tenhle díl byl pro mě čtivý a užila jsem si ho.

4 20.02.2025

“Život je příliš krátký na to, aby ho člověk promrhal nenávistí vůči jiným lidem.

Blanka se coby mladá holka zamilovala do Tondy. Odešla s ním z rodné vsi do Prahy a zpřetrhala vazby nejen s rodinou, ale i s přáteli. Jenže Tonda neustál těhotenství, a tak Blanka zůstává sama. Syn Jindra ji dává pěkně zabrat, je to pěkný éro a práce taky nic moc.

Jednoho dne ji rodiče požádají, zda by se mohla postarat na nějakou dobu o jejich penzion v malinovém údolí, aby mohli vycestovat. Nechce se vrátit, když tam všechno tak pokazila. Ale na druhou stranu je to příležitost především rodičům dokázat, že není tak marná. Ale nic se neděje podle jejího přání a naopak se kazí všechno, co se dá.

A pak je tu Lucie, Blančina kamarádka, která žije na statku v blízkosti penzionu. Ten ji takřka padá na hlavu, ale peníze na opravu nejsou. Jednoho dne se objeví developer Jirka, který chce v blízkosti pastvin stavět domy. A její klidný život vezme za své.

Vyprávění se střídá z pohledu zmiňovaných osob a to včetně malého Jindry - jeho myšlenkové pochody byly nejlepší.

Tahle kniha mě bavila hned od začátku. Je vtipná, plná emocí a nezapomíná ani na vážnější témata jako je uvědomění si svých chyb a taky toho, co vážně chceme. A moc se mi líbil malinový sad - do takového bych se chtěla jít někdy podívat.

Pro mě to bylo první setkání s autorkou a jsem mile překvapena, jak je kniha čtivá a jaký má děj spád. Za mě tedy doporučuji.

18.02.2025

Indiánka Mau slyšela ve snu poslání a odjela za ním na dalekou cestu. Cestuje z Amazonie, přes Švýcarsko až do Československa na horu, kterou viděla. Cestou se jí potvrzuje, že její poslání je propletené s osudy a příběhy druhých, bez kterých by se nedostala dál. Dostane se až do Prahy, kde vykoná Obřad ohně.

A pak je tu Wapiti, její přítel, který se pojmenoval Velkým Jaguárem a rovněž vykoná ten samý obřad, ale za jiných podmínek.

Obřad ohně a jeho smysl byly velmi zajímavé. Během něj dojde ke spálení Starého času a uvolnění místa pro Nový čas - to se mi líbilo.

Náročné pro mě ale bylo zpracování. Hned od začátku je příběh nabitý informacemi (na mě až moc) a chvílemi se rozplývá široko do stran. Vystupuje tam spoustu postav a tak jsem se občas ztrácela. Nejčtivější pro mě byla cca poslední třetina.

Některé čtenáře by mohlo zaujmout, že celá kniha je takový mix různých kultur a jejich životů - indiánů, vyšších sil, mimozemšťanů nebo českých disidentů.

Myslím, že kniha není pro každého, ale své čtenáře si určitě najde.

1 16.02.2025

“Vítej v naší příběhové galerii! Přesně takhle zní první věta téhle skvělé antologie. První recenzi jsem si přečetla u Lenky a hodně mě zaujala. O to větší mi udělalo radost, když mě oslovila Marcela, zda bych si chtěla knihu přečíst. Ano, jasně že chtěla!

A co vás v téhle knize čeká? Velmi netradiční spojení povídek a obrazů umístěných v Národní galerii Praha.

Při prohlížení obrazů záleží na úhlu pohledu. Mnohdy při pozorování jednoho obrazu vidí každý něco jiného. A právě jeden z mnoha pohledů můžete najít v této knize. Můžete si přečíst celkem 38 povídek a prozkoumat stejný počet obrazů, třeba od Klimta, Mánesa, Schikanedera, Schieleho a mnohých dalších.

Jsem mile překvapena, že i povídka o pár stránkách ve mě dokáže vyvolat tolik emocí. Tentokrát neumím vybrat pár nejlepších, protože mě bavily a oslovily takřka všechny. Nechala jsem se inspirovat u Lenky a povídky jsem se dávkovala postupně - v kombinaci s obrazy je to ideální.

Tenhle projekt se mi opravdu líbí. Je netradiční, originální a navede vás k zamyšlení, co v kterém obrazu vidíte vy oproti autorům povídek. A navíc - zakoupením knihy podpoříte Ateliér radostné tvorby.

1 14.02.2025

“Dáváme často svým myšlenkám příliš velký prostor a váhu. Tělo i duše ví, co mají dělat. Jsou pro to stvořené.

“Všechno, co člověk prožije, je zkušenost, která jej formuje do současné podoby.

Zdravotní stav donutil autora se nad sebou zamyslet a přehodnotit některé věci. Rozhodl se, že udělá všechno pro to, aby se uzdravil a mohl tak absolvovat známou Stezku Českem. Prošel tak severní i jižní čás najednou. Vlastně to celé byla jeho cesta k uzdravení.

Je to velmi inspirativní příběh o odhodlání, touze a překonávání svých limitů.

Honza velmi lidsky popisuje svou pouť, která byla plná nezapomenutelných zážitků. Poznal spoustu zajímavých lidí, na které jen tak nezapomene. Některé úseky jsem absolvovala v rámci samostatných výletů a tak jsem i já zavzpomínala, jaké to kde bylo.

Kniha je napsaná velmi čtivým způsobem a navíc doplněna o spoustu fotografií. Mnohdy jsem tedy měla pocit, že jdu vedle Honzy.

Klobouk dolů před všemi, kdo jste zvládli celou trasu, obzvlášť pak před Honzou.

3 13.02.2025

“Protože touha nezhasne rychle jako sfouknutá sirka, ale musí dohořet sama.

V první části nás autor zavádí do 80. let 20. století do Francie. Hlavní postavou je sedmnáctiletý Philippe. Pozornost přitahuje tím, že je podle ostatních geniální. Vždycky dělá, co se mu řekne a co se očekává.

A právě v těchto letech, na střední, se zamiluje do Thomase. Vlastně je rád za svou orientaci, protože už přestane být vzorným dítětem a není jako ostatní - a to se mu líbí. Ale jejich tajná láska nemá dlouhé trvání.

Už jako malý psal příběhy a to mu zůstalo - stal se známým spisovatelem. S odstupem více než 20 let během jednoho rozhovoru vidí procházet osobu, která je Thomasovi podobná. A tak začne vzpomínat.

Phillipe nám podrobně vypráví o svém vztahu s Thomasem - v 80. letech něco naprosto nepředstavitelného a nepřijatelného. Je to syrové, bez příkras a bezprostřední. Pro mě to byl silný příběh, zároveň i smutný a dojemný - o to víc, že se v něm objevují autobiografické prvky. Sílu jejich lásky poznáte vlastně až na konci a pochopíte tak Thomasovo chování. Rozhodně doporučuji přečíst.

11.02.2025