hanka_reading
komentáře u knih
V náruči pomsty
Lucie Kunešová
“ I dobří lidé mohou někdy udělat špatnou věc, to ale neznamená, že jsou zlí.
Děj se odehrává v roce 1504, kdy Vilém truchlí na svém hradě nad ztrátou manželky. Je to již několik měsíců, ale stále se s tím nemůže vyrovnat - jeho život najednou ztratil smysl. Je přesvědčen, že za manželčinu smrt může Albrecht a tak se rozhodne se mu pomstít. Unese mu dceru Marianu - přijde tak o to nejcennější, co má, stejně jako Vilém. Únos je jeho naděje na spravedlnost. Jenže to jaksi nedomyslel a teď neví, co s ní dál.
Celou situaci sledujeme nejvíce z pohledu Viléma a Mariany, o něco méně Albrechta nebo Kryštofa. Každý ji prožívá jinak a stejně tak rozdílně se s ní vyrovnávají. Viléma jsem asi tak půlku knihy na jednu stranu nenáviděla za to, jak se choval, na druhou stranu mi ho bylo líto.
Vilém neustále myslím na Sofii, ale ani Mariana mu není lhostejná. Vztah mezi nimi se každou chvíli měnil a byl doslova jak na houpačce - tyhle změny mě bavily, protože nikdy jsem netušila, kdy se co pokazí a jestli se to ještě obrátí v to dobré.
Za mě autorka nasadila parádní tempo hned od začátku a držela ho tak nějak celou dobu. I přes občasné karamboly byl Vilém ve finále hrdina. A ten úplný konec, to bylo pro mě pohlazení po duši.
Tahle autorčina kniha mě bavila mnohem víc než její první. Je čtivá, plná emocí, citů, ale i napětí, pomsty a nebezpečí a to všechno parádně namíchané. A k tomu ta nádherná obálka. Takže za mě doporučuji.
Náhradka
Barbora Postránecká
“To, do čeho se narodíte, jakou dostanete výbavu na začátku života, zásadně určuje, jaká bude vaše další cesta.
Jsem moc ráda, že se mi do ruky dostala tahle skvělá kniha. Přináší nám nejen osudy rodin, které poskytují náhradní rodinnou péči, ale i odborný náhled do této problematiky. Pohled z obou stran se mi moc líbil.
Jak je vidět, má Česká republika co dohánět. Ale i tak klobouk dolů všem, kdo se této problematice věnují - ať už coby náhradní rodič nebo ten, kdo pomáhá hledat vhodnou rodinu. Jsem si vědoma, že je to těžká role a o to větší mají všichni můj obdiv.
Zajímá-li vás tohle téma, neměli byste tuhle knihu minout.
Kdysi tady hořel oheň
Anna Winterová
Viktorie jede na dovolenou ke své matce do Kazdíkova, odkud pochází. V domě bydlí také její teta s dětmi. Tedy jen s jednou dcerou, protože tu druhou máma Viktorie vyhodila. Je už tři měsíce pryč, nikdo o ní nesmí ani promluvit, natož se ji pokusit kontaktovat - a to pod pohrůžkou vyhazovu z baráku, jak všechny upozornila Viktoriina máma. Viktorii je to ale divné a tak zkouší vypátrat, kam se sestřenice Alena poděla. Prý šla ke Kátě, Viktoriině kamarádce z dětství, kterou Viktorie až do teď miluje. Ani Káťu nemůže najít a jako by se po ní slehla zem. V příběhu má velký význam taky vyhořelý kemp, bývalý statek Kavky, kde žijí ve svém světě umělci a v neposlední řadě Bestie. A nesmím zapomenout na jedno rodinné tajemství.
Zdá se to jako složitý a komplikovaný příběh, ale při čtení postupně do sebe začne všechno zapadat. Na mě byla některá místa až moc popisná a stejně tak některé Viktoriiny úvahy byly pro mě trochu zdlouhavé. Ale i přesto byla kniha pro mě čtivá. Líbilo se mi odhodláni Viktorie přijít všemu na kloub, ať to stojí, co to stojí. Chování mámy bylo tedy opravdu na ránu - tu se autorce podařilo dobře charakterizovat, stejně jako věčně plačtivou tetu nebo další postavy.
Pokud se rozhodnete přečíst tuhle knihu, můžete čekat rodinné problémy, odvahu, napětí, ale i hledání vlastní identity.
Stín smrti
Egon Trnka
V knize sledujeme dvě dějové linky. Rok 1457 a život Oldřicha z Rožmberka na hradě Dívčí kámen a pak současnost a osud Záviše Brieftragera, profesora, který byl odejit z univerzity, manželka vyhodila z bytu a tak se ocitl doslova na dlažbě. Podaří se mu sehnat práci na jihu Čech a dostává se na Dívčí kámen, kde při výkopových pracích najde lebku. A brzy je nalezeno celé tělo a ne jedno. První je staršího data a druhé ze současnosti.
Záviš má pocit, že je s Oldřichem z Rožemberka stihl podobný osud - měli dobrou kariéru, nedobré vztahy v rodině a pak se všechno zhroutilo.
Starosta po Závišovi chce dopsat kroniku a tak postupně odkrývá historii obce, kde je ubytovaný. Je historik a tak využívá jako zdroje archiv, matriky, knihovny nebo bývalé kolegy či spolužáky - jak se ukazuje, je možné odhalit pravdu, aniž by musel být člověk vyšetřovatel.
Líbil se mi jeho zápal pro věc a to, že se snažil dopátrat pravdy a taky toho, čí pozůstatky našel - i když to nebylo zrovna žádoucí. Zdál se mi jako chytrý člověk, ale moc mi nesedlo jeho chování a způsob vyjadřování - vlastně v celé knize je na můj vkus až moc sprostých slov. Nicméně jsem zvědavá na pokračování, protože mě mimo jiné zajímá i to, jak se budou vyvíjet jeho rodinné vztahy. Taky bych mu přála, aby se víc věnoval i jiným věcem než vysedávání v hospodě - i když na druhou stranu se tam dá zjistit spoustu zajímavých informací.
Kniha je řazena jako detektivka, ale za mě jen taková lehká - nejsou tam žádné hrůzy a ani krev neteče. Ale čte se rychle. Sympatické mi bylo prostředí, kde se děj odehrává. A za mě je parádní obálka.
Kala
Colin Walsh
Děj se odehrává v irském letovisku Kinlough, kde se před 15 lety doslova ztratila Kala. Tehdy tvořili partu spolu s Helen, Joe, Mushem a dalšími. Právě tři uvádění se tu po letech potkají a vzpomínají na Kalu - o to víc, že jsou nalezeny její pozůstatky. Aby toho nebylo málo, ztratí se ještě další dvě dívky. Můžou spolu oba případy souviset?
Helen, Joe i Mush měli každý s Kalou jiný vztah a znamenala pro ně něco jiného. Ale všichni ji zbožňovali. Dozvídáme se tak, jaká Kala byla a jaké vzpomínky v nich zanechala. Promítají si poslední okamžiky, kdy ji viděli. A zároveň zpytují svědomí a vyčítají si, proč ji nepomohli. Všichni tři cítí vinu.
Děj se postupně zamotává a stejně tak se odkrývá pravda. Napětí stoupá a všechno začne do sebe zapadat. Nečekejte vyšetřování těchto situací policií, resp. místní gardou. Spíš je to vyprávění plné vzpomínek a zjišťování pravdy, co se v tomto městečku vlastně děje za hrůzy a to prostřednictvím těchto kamarádů. Můžu jen naznačit, že pod svícnem je největší tma.
V knize se střídá vyprávění z pohledu Helen, Joe a Mushe. Bavilo mě sledovat jejich myšlenkové pochody a jejich vzpomínky. Skvěle se podle mě prolínala minulost s přítomností.
Když to shrnu - je to čtivá kniha se skvělou atmosférou a zajímavým příběhem.
Hraničářka
Kristýna Řeháková
Kristýna nám vypráví svůj osobní příběh s hraniční poruchou osobnosti, kterou ji diagnostikovali až ve třiceti letech.
Vnitřně se cítila často prázdně. Chtěla se všem zavděčit. Neměla ráda sebe a tak si myslela, že nikdo nemůže mít rád ji. Nálady se ji střídali nahoru a dolů a často si ulevovala na dětech. Došlo to tak daleko, že se pokusila o sebevraždu a byla hospitalizována v psychiatrické léčebně - a ne jednou. Až tehdy ji řekli, co jí vlastně je.
Kristýna se odhalila až na dřeň. Její zpověď je bez příkras a pro mě to bylo místy těžké čtení. Vůbec si neumím představit, co prožívala a jak jí bylo. Kolikrát jsem s Kristýnou prožívala bezmoc a zoufalství. Je to neskutečně silná žena, která zažila nejeden pád, ale vždycky se dokázala zvednout a jít dál - a to hlavně kvůli svým synům.
Autorka nám ukazuje, že člověk s touto poruchou vidí buď černě nebo bíle, nic mezi tím, a žije z extrému do extrému. Příběh je o to víc silnější, že je skutečný.
Klobouk dolů, že Kristýna dovolila veřejnosti nahlédnout do jejího života. Oceňuji, že takové knihy vycházejí.
Třetí terapie
Danuta Chlupová
Mathildě je třicet a žije v Drážďanech, nejdřív s matkou, která trpí depresemi. Seznamí se s psychoterapeutem Thomasem, který ji chce údajně vyléčit z jejích problémů. Jenže jeho postupy jsou dost zvláštní - nejen, že se k ní nastěhuje, ale ještě s ní manipuluje. Mathilda nikdy neznala své předky, ale jeden údajně byl členem SS v koncentračním táboře v Osvětimi - a to ji trápí.
Pak tu máme Grzegorze, Poláka, který se ubytuje se svou dcerou v německém kempu. Tam se prvně potká s Mathildou. Grzegorg si nese trauma z dřívějších let, kdy tragicky přišel o manželku.
Samozřejmě se nabízí, že se zase potkají. Jak ale bude jejich vztah pokračovat? Může Grzegorg pomoct Mathildě s hledáním rodinné historie?
Svoji dějovou linku má i matka Grzegorze.
Autorka zvolila krátké kapitoly, které mi tentokrát nesedly. Ani mi nevyhovovalo přeskakování v čase a dějových linkách. Tolik dějových linek v různých časových období a navíc v tak krátkých kapitolách na mě působily roztříštěně.
Co hodnotím pozitivně - v knize je hezky vidět, jak jsme ovlivněni minulostí a našimi předky.
Pacanka
Klára Elšíková
“Víš co? Jsi pacanka. To je holka, která si jako malá hraje s klukama, chová se jako kluk, nebojí se, je odvážná.
Hlavní postavou je třicetiletá holka, která se tak nějak plácá a hledá se. Zkouší to i v zahraničí - chvíli žije v Nizozemsku, ve Francii, na Ukrajině nebo na Korfu.
Žije dost divokým životem - buď kalí, paří nebo si užívá sexu - bez rozdílu pohlaví.
Mě pacanka svou povahu a stylem života nesedla a nezaujala mě. Možná i kvůli tomu, že se ani nesnažila nějak změnit svůj život. Vlastně mi nesedl ani autorčin styl a tak nějak nevím, co mi kniha měla dát.
Kam odcházejí sny
Petra Fido
“Člověk by si měl vážit každýho malýho kousíčku štěstí, kterej zažije. Život se skládá jen z těchhle pidi kousíčků. Protože nikdo tady nejsme věčně.
Děj nás zavádí do Estonska. Hlavní postavou je Erik, který neměl pěkné dětství - nevlastní otec ho bil, byl matce odebrán a dostal se do dětského domova. V šestnácti si ho bere teta a tak má zase rodinu. V domě bydlí taky jeho sestřenice Natálie a jak brzy zjistí, nejsou si lhostejni. Nejen příbuzenský vztah, ale také to, že Natálie se má vdát za Luka, člena ruské mafie, jim situaci vůbec neulehčuje. Ale jejich láska je opravdu silná a tak se Erik rozhodne Lukovi čelit, ač ho to může stát vlastní zdraví.
Erik byl citlivý a hodně si bral věci k srdci. Rád se napil a kromě toho začal být závislý také na lécích. Trpěl spánkovou paralýzou a dalšími démony a nechybělo ani sebepoškozování - to všechno “díky šílenému dětství. Občas mu bylo ze sebe zle - uvědomoval si, jaké blbosti dělá a co vyvádí. Na druhou stranu byl odvážný a šel si za svým. Pitvání jeho stavů a pocitů mě neskutečně bavilo - pro mě byly popsány opravdu reálně.
Líbilo se mi, že příběh byl proložen deníkovými zápisky - Erikovými, ale i těmi od Natálie. Musím přiznat, že jsem čekala happy end, ale takhle to byl pro mě mnohem silnější čtenářský zážitek.
Malou výtku mám k používání ruštiny během některých hovorů - nebylo to tak časté, ale nebyla jsem si pokaždé jistá, jestli správně chápu význam. Nicméně jinak za mě hodně povedená kniha a o to víc se těším na autorčinu novinku.
Seznam Evelíny B.
Eva Střihavková
Největší část děje se odehrává v Praze na konci druhé světové války a těsně po ní. Hlavní postavou je Evelína, sestřenice Lídy Baarové. Ta utekla do zahraničí a celá její rodina je kvůli tomu popotahována. Seznamujeme ale i se Zorkou, Lídinou sestrou, která má psychické problémy.
Ač by se měli lidé radovat, že je po válce, tak opak je pravdou. V rodině Lídy Baarové atmosféra houstne a není prakticky žádný důvod k radosti. Nikomu není do smíchu a všichni čekají, co bude dál.
Už od dětství provází Evelínu seznam úkolů, které chtěly s Lídou a Zorkou splnit a které je cvičili v odolnosti. I v současnosti si takové úkoly zapisuje a jednoduché zrovna nejsou.
Rodina se rozpadá a Evelína se necítí ani trochu dobře v jejich společnosti a především v jejich domě. Nevědomky se zaplete s agentem tajné služby. Má pocit, že ať dělá cokoliv, vždycky tím slouží moci, kterou nenávidí. Pomáhá ji pečovat o lidi kolem sebe.
Autorka skvěle vystihla atmosféru a náladu rodiny a vlastně i doby jako takové. Je to těžké období pro všechny, nikdo neví, co se bude dít. Ale Evelína se nevzdává a se svými úkoly si vždycky nějak poradí - nic jiného jí nezbývá.
Je to čtivá kniha o síle, odhodlání a o snaze žít dál. Vychází ze skutečných událostí a o to víc mě bavila
Chci
Gillian Anderson
“Co chcete, když se nikdo nedívá?
O kom sníte, když je zhasnuto?
Když myslíte na se*, co doopravdy chcete?
Chci…
Kniha vznikla na základě výzvy, aby ženy sdílely svoje se*uální fantazie, myšlenky a pocity, o kterých nemluví nahlas. Autorce přišly dopisy z celého světa. Tato psaná podoba byla pro mnohé osvobozující, protože doposud nikomu nic z toho neřekli - důvod byl jednoduchý - styděli se za to. Pro mnohé jsou fantazie takový únik před běžným životem. A právě takové úniky si představují ženy od těch obyčejných až po vrcholové manažerky bez rozdílu věku.
Úplně nevím jak hodnotit tajné fantazie a představy někoho jiného. Jako projekt je to ale zajímavé. Věřím, že pro mnohé ženy měl tento způsob vyjádření terapeutický účinek.
Některé příspěvky mě až děsily nebo byly na můj vkus úplně mimo, ale proč ne - je to přeci fantazie a té se meze nekladou. V knize najdete různorodé představy (od pocitu bezpečí, přes různé fetiše až po tvrdý se* ) a další možné, jaké si jen dovedete představit (anebo taky možná nedovedete). Je to syrové, bez příkras a úplně na rovinu a to oceňuji.
Pokud tedy hledáte něco netradičního a nevadí vám tohle téma, včetně sprostých slov, zkuste tuhle knihu.
Čtyři mimózy
Dominika Kramná
Beata, Karolína, Talia a Františka. Čtyři kámošky, každá povahově úplně jiná. A přesto je jejich přátelství opravdu silné - dokáží se spolu bavit, ale taky si pomoct, když jsou v nesnázích. Každá prožívá svoje radosti i starosti. A všechny si rádi dávají společně mimózu.
Autorka nám přibližuje život těchto kámošek. Všechny zažívají běžné problémy a věřím, že nejeden z nás se v nějaké situaci najde. A právě díky té reálnosti mě tahle kniha bavila. Vyprávění mě dokázalo vtáhnout do děje, a tak jsem situace prožívala spolu s holkami. Čtenář se mnohdy pobaví, ale nastanou i ty méně veselé okamžiky. Ale takový je prostě život.
Pokud máte rádi životní příběhy obyčejných lidí, bude vás tahle kniha určitě bavit.
Záhada ukradeného diadému
Lucie Pilátová
Jack je velmi známý a významný londýnský advokát. Má dceru Alexu, znalkyni v oblasti šperků. Je absolutně proti její praxi, ale občas se mu hodí. Třeba jako teď, když ho osloví rodinný přítel Gabriel, že by potřeboval zjistit původního majitele vzácného diadému. Alexa tedy odlétá Do Švýcarska. Jenže nic není tak jednoduché. Alexa zjišťuje nové informace a postupně se tak podílí na odhalení podvodu, jehož součástí je i její otec. Taky nám vstupuje do děje Ed, dávný přítel této rodiny. Děj se zamotává a napětí stoupá.
Musím říct, že mě bavilo postupné pátrání Alexy a Eda po původu diadému. Alexa je chytrá (její myšlenkové pochody byly parádní), krásná a Ed z ní nemůže oči spustit. Stejně tak bylo zajímavé odhalování toho, do čeho všeho je zamotaný Jack - o to horší to bylo pro Alexu.
Líbilo se mi, že kniha nebyla jen o vyšetřování, ale objevila se i milenecká linka mezi Alexou a Edem. Na mě byl jejich vztah rychlý, ale vlastně se k příběhu takhle hodil. Na druhou stranu se znali spoustu let, takže tak úplně cizí si nebyli. Dokázali spolupracovat a oba neměli rádi, když za ně někdo rozhoduje, což byl občas problém.
Trochu zavádějící se mi zdá obálka - nepoznala bych, že se jedná o detektivku, ale výhradně o jiný žánr.
Autorka nám v této knize naservírovala dávku napětí, nebezpečí (žádné mordy nečekejte), ale i lásky, rodinných vztahů a historie - nikdy mě nenapadlo, jakou historii mohou šperky mít. A taky společně procestujeme část Evropy. Ale ten konec - s pár stránkami navíc a více informacemi bych byla spokojenější. Ale takhle je aspoň o čem přemýšlet.
Pokud máte rádi “lehčí krimi bez vražd a velkého násilí, kde se i tak děje spoustu zajímavého, tato kniha bude dobrou volbou.
Máma s tátou už nejsou spolu
Lenka Blaze (p)
“Kreativní průvodce, jak zvládnout rozvod rodičů. Napůl kniha, napůl kreativní deník pro děti.
“Dítě rozvod zvládne, když ho zvládnete vy.
Hned z kraje musím říct, že v téhle knize nenajdete jen suché rady, jak tohle obtížné období přečkat. Jsou takové, které vychází z osobní zkušenosti autorky. Hodně sympatické mi je, že publikace vznikla ve spolupráci s dětmi i rodiči. A taky že se dá číst a pracovat s ní na přeskáčku a kreslit do ní.
Kniha je určena především dětem od 10-12 let. Určitě ji mohou společně s rodiči číst i mladší děti nebo jen třeba rodiče jako takový náhled, jak se děti mohou cítit a co prožívají. Děti mají “na výběr spoustu emocí a pocitů a určitě se v některých najdou.
Na konci najdete odkazy a tipy na literaturu, obojí pro děti a dospívající a pro rodiče. A taky odkaz na centrum pro mediaci - řešení konfliktů K dohodě.
Ke knize vyšel také rodičovský rozcestník, rozvodový sešit pro rodiče, který může navést rodiče, na co si dát v této situaci pozor ve vztahu k dětem.
Za mě jedno velké super! Oceňuji, že taková publikace vyšla. Podle mě má smysl a může pomoct jak dětem, tak rodičům, potažmo ostatním rodinným příslušníkům. Není to zrovna veselé téma, ale s touto knihu může být lépe a snadněji zvládnutelné.
Hellbound
Theresa Black
Maya, dříve Rebeka, začíná s matkou doslova od začátku. Životní situace je donutila změnit identitu, přestěhovat se a hlavně žít úplně jiný život. Maya si na všechno těžko zvyká, nic ji nebaví, netěší a spíš jen přežívá. V nové škole se skamarádí s Lily a Jasonem. A právě jeho otec James je psychiatr, ke kterému začne chodit. Stále ji totiž trápí noční můry. Jenže nemůže říct, co se stalo a tak má vymyšlený příběh. Ale něco se jaksi “pokazí a mezi těmi dvěma nejde jen o vztah lékař x pacientka. A přesto si pořád vykají.
Důvod změny identity nám autorka dávkuje postupně a spíš tak nějak mezi řečí - bavilo mě, že to na čtenáře nevybalila naráz. Tempo vyprávění je podle mě pomalejší, ale krásně se k příběhu hodí.
James byl pro mě trochu záhadná osoba - zdálo se mi, že je vůči Maye majetnický a o všem musí rozhodnout jedině on, takže takový manipulátor. A postupem času se mi zdál neupřímný. O to víc jsem byla zvědavá, jak příběh dopadne.
Celá kniha je čtivá od začátku až do konce - tedy ten byl pro mě jedno velké wau! Postavy byly skvěle vykresleny - především Maya. Jen tedy škoda popleteného tykání/vykání v druhé půlce - pro mě to bylo trochu chaotické.
Každopádně kniha stojí za přečtení a děkuji autorce za štafetu.
A všichni mlčeli
Lydia Gouardo
Lydia čtenářům bez příkras vypravuje, jak byla téměř 30 let (!!) fyzicky svým otcem týrána a znásilňována.
Nejdřív byla se sourozenci nějakou dobu v náhradní rodině než je vyzvedl jejich otec - ten byl do té doby ve vězení. Chvíli vše fungovalo celkem normálně, až jednou vypuklo peklo. Několikrát se snažila Lydia utéct, ale otec ji vždycky našel a o to horší následoval trest.
Na veřejnosti se tvářil jako otec roku. Měl vždycky pravdu, vždycky dostal, co chtěl. Na ni se lidé dívali divně, jí nikdo nevěřil. Dokázal skrýt své zločiny a byl přesvědčen o své naprosté beztrestnosti.
Lydia s otcem šestkrát otěhotněla, ale nikdy se nesměla o své děti starat. I tyto děti otec týral.
Celá kniha byla dost náročná na čtení. O to víc, že sousedi slyšeli, že se u nich něco dělo, ale ani nahlášení na policii nepomohlo - otec měl známé všude.
Obdivuji Lydii, že nakonec dokázala normálně žít. A vůbec si neumím představit, co musela tolik let prožívat a jak musela trpět.
Kniha není pro každého a chce to velkou dávku odvahy o těchto hrůzách číst.
Objektivní nález: Moje nejtěžší mise
Tomáš Šebek
“Pojďme spolu po*rat co nejvíc věcí, abychom zažili velké množství úspěchů našich dětí.
Myslím, že Tomáše Šebka, chirurga a autora knih z humanitárních misí, není potřeba nějak moc představovat.
V této knize nakoukneme do Tomášova osobního života. Jeho dětství nebylo záviděníhodné - matka alkoholička, otec nešel pro ránu daleko. Možná díky tomu stáli s bráchou při sobě. Ale i přesto všechno se o rodiče stará dodnes, i když o tom nemají tušení.
Další část tvoří autorova chirurgická praxe - strávíme s ním nějaký čas na sále a účastníme se nejednoho zákroku.
Kniha je rozdělena do jakýchsi tematických kapitol (strach & úzkost; průser & fuckup) a v každé se střídá právě vyprávění z rodinného života i toho lékařského. Mě osobně to takhle vyhovovalo. Je to takové autorovo přiznání toho, co se mu podle něho nepovedlo a zároveň poděkování, že se z těchto situací poučil a co mu dali.
Bavil mě autorův styl - píše bezprostředně a tak, jak mu pusa narostla, na nic si nehraje. Moc se mi líbilo spojení “emocionální ufnutí.
Takové knihy čtu ráda a nejinak tomu bylo i v tomto případě.
Kláru si chce koupit každý
Heliodor Šimanik
Klára se dostala do maléru a musí rychle splatit velký finanční obnos. Kde ale tak rychle vydělat peníze? Nezbyde ji nic jiného než se stát striptérkou. Později se dostane k jinému kšeftu, kde hraje na dovolené partnerku bývalému spolužákovi. Potkává jednoho staršího týpka, který ji vlastně nakonec pomůže. Děj se zamotává a přibývají další postavy. Dost často je ve hře nahota, intimní situace a Klára jako rozvraceč vztahů - alespoň tak to na mě na první pohled působilo.
Jaká ale Klára ve skutečnosti je a co ji nejvíc trápí?
Námět jako takový nebyl špatný, taky uvědomění si svých chyb a sama sebe nebo zrcadlení našeho chování u druhých lidí. Dost ale pokulhávalo zpracování - špatně jsem rozeznávala, kdo mluví, v některých částech jsem měla málo informací, abych pochopila smysl.
V druhé půlce bylo pár zajímavých myšlenek o životě nebo vztazích, chvílemi ale bylo filozofování na můj vkus až dost podrobné a zdlouhavé. Také by to chtělo lepší práci redaktora a zapracovat na korekturách.
Proč všichni odcházejí
Zuzana Dostálová
Hlavní postavou je Zuzanka, která popisuje svůj život a různé zážitky - nejdříve z pohledu šestileté holčičky, která brzy nastoupí do první třídy a poté sledujeme její život postupně až do páté třídy. Pochází z židovské rodiny, hraje na violoncello a píše básničky, díky kterým utíká do jiného světa.
Spolu se Zuzkou a její rodinou se ocitáme v 80. letech 20. století v jednom malém moravském městě. Otec je režisér a moc často ho z důvodu pracovních cest nevídá. Zažijeme s ní prázdniny u babičky a dědy. Při pobytu v nemocnici se seznámí s Monikou, se kterou si několik let posílají dopisy. A vždycky po nějaké době někdo odejde z jejího života a tak se ptá - proč všichni odcházejí?
Vyprávění je autentické, včetně použitého nářečí nebo různých slov a výrazů typických pro zvolený čas. Já osobně si připomněla slovo pišingr nebo období, kdy jsme nosili kamaše.
Jak je uvedeno na obálce - je to hořkosladké a nostalgické vyprávění o tom, jak se z malé Zuzanky stává dospívající dívka, která zjišťuje, že i ti nejbližší nás opouštějí. Bavilo mě sledovat myšlenkové pochody malé holčičky a také to, jak ztrátu blízkých vnímala - za mě se to autorce moc povedlo.
Princ a švadlenka
Jen Wang
Tento obrazový román hezkým způsobem ukazuje na hledání sama sebe a na to, čeho se člověk podobný Sebastianovi nejvíc bojí - samozřejmě reakce rodiny, potažmo okolí.
Takovým lidem se taky líbí, že v té jejich skrývané identitě za ně nerozhoduje nikdo jiný, ale jen oni sami - pro ně další přidána hodnota.
Pro mě to byla zajímavá forma zpracování tohoto tématu - pro teenagery, kterým je kniha primárně určena (doporučený věk 12+), ideální způsob. Jen si tedy nejsem úplně jistá, jestli je osloví prostředí královské rodiny - možná je to ale zbytečná obava a právě naopak je pohádkové prostředí zaujme.
Každopádně hodnotím knihu kladně a myslím, že si ji s klidem můžou přečíst a prohlédnout i dospělí a lépe tak pochopit myšlenkové pochody lidí s nějakou výjimkou.