O hvězdách víš hovno
Petr Hanel
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541471/bmid_o-hvezdach-vis-hovno.jpg
4
61
61
Co se může podělat, když někoho oslovíte v MHDčku? Marky, upřímný teenager s osobitým humorem, tohle udělá a nevědomky tak spustí odpočet. Val je zábavná a sebevědomá, ale za svým nablýskaným instagramem skrývá zranitelnou holku. Spolu zjišťují, že střední není jako v seriálech nebo knížkách — že hot týpci často nejsou fajn, hodní kluci umí být toxičtí, že velká gesta nemusí být romantická a sexuální zážitky kouzelné. Život konečně dává smysl. … až do chvíle, kdy najednou přestane. Pokud k sobě dokážou najít cestu, můžou odpočet včas zastavit. Ten večer se totiž blíží. A čas utíká. Drzý debut přináší svěží náhled na YA. Markyho vyprávění mixuje humor s vážnějšími tématy a život na střední popisuje bez růžových brýlí. Zajímá vás, o čem dospívající kluci skutečně přemýšlí? Začtěte se, ale možná zjistíte, že o hvězdách víte hovno.... celý text
Přidat komentář
Tak to bylo drsný. A skvělý.
Youngadultovky moc nečtu (přece jen už nejsem úplně cílovka), ale Petr si to na Instagramu tak dobře zpropagoval, že nešlo odolat – a jsem za to ráda! Skoro lituju, že před deseti lety nebyly podobné knihy (stejně jako třeba knihy Sáry Topinkové) k dostání. Ale takhle to zase člověk čte už s nějakými zkušenostmi a říká si jo! Případně – tak takhle uvažují pubertální kluci?! Celkově je kniha velmi propracovaná a autentická. Zkrátka 9 let práce jde poznat.
Jinak je tohle snad první kniha z tohoto žánru, co napsal kluk (a z klučičího pohledu), byť čtenáři budou nakonec stejně nejspíš hlavně čtenářky. Ale doporučila jsem knížku bráchovi, který je přesně v tom věku a vypadal, že ho zaujala (edit: nakonec jsem mu ji i neochotně půjčila).
Pak si to budu muset přečíst znovu, protože pořád nevím, proč se Evženovi říká Turek. :D
A příště u toho zkusím poslouchat i ty písně – teď jsem víceméně jen na konci projela Valčounův soundtrackový playlist, abych případně doplnila svůj (už tak má bezmála 12 h).
Skoro 100 stran na posezeni! Tohle je u me fakt výkon, to se mi nestáva jen tak. Je 2:12 a já dočetla hvezdy a teď tu sedím a všechno zpracovávám a nemůžu, nemůžu nějak uvěřit kolik se toho do jedné knihy vejde. Kolik pravd o životě teenagerů tu je řečeno, kolik uprimnych slov tu je napsáno o tom jak těžké to je dospívat a cítit všechno, úplně všechno. Tolik jsem se u téhle knihy na smála jako dlouho u jiné, dokonce jsem si i párkrát pobrečela a nakonec jsem málem vyskočila z kůže nad celým koncem...nebudu rozvádět, ale tpc takový strach už jsme u příběhu neměla sakra dlouho. Celkově jak to ted sepisuji mi dochází, že se dost opakuju v tom, že už dlouho jsem nečo, ale tahle kniha to dokázala a to je presne to co ji definuje. Dlouho jste se do nějaké knihy nezačetli natolik, že vás pohltila? Necítila takové spříznění a porozumění vlastním struggles? Neměla během čtení chuť rozečist další knihu s čímž jsem v posledním roce bojovala vážně urputně? Musim si ještě tolik myslenek utřídit, ale už teď vim, že to byla nejlepší kniha za tento rok a stejně tak vím, že ani kdybych chtěla tak na ni nikdy nezapomenu. Takových knih potřebujeme víc! Takových knih jako tahle potřebuje svět mnohem víc!
Fakt tohle je skvost, literární skvost a já se za to budu rvát do krve a doporučovat všem, protože tahle kniha může otevřít tolika lidem oči, může tolika pomoct.
Opravdu je jistým způsobem i terapie a ja ji tak miluju, tak moc!
Už dávno nejsem cílovka a čeští autoři u mě dlouhodobě nemají nijak na růžích ustláno - ale WAAAAAAU tohle byla pecka! Neřeší se žádná moderní LGBT+-x tématika, ani to není žádná prvoplánová romanťárna. Myslím, že tohle byl vážně vhled do světa puberťáka (ježiš říká se to ještě?). Děj je napínavý, parádně to odsýpá a proto přehlídnu i ty vulgarismy, páč to hádám do toho věku celkem zapadá. Nic v příběhu nepůsobí nepatřičně. Klobouk dolů a doufám se z toho stane nějaká ta doporučená četba - třeba místo nějaké knížky od Hrabala, Kundery, Klímy, Fukse a podobných nezáživných kmetů :P
Bravo! Já tleskám a ve stoje! Snad první YA kniha, kterou jsem měla v ruce, ve které jsou vtahy a pocity reálně vykreslené. Prostě je to ta trapná puberta k nepřežití, jakou si ji všichni pamatujeme. Příběh mě několikrát donutil zavzpomínat na ty hořkosladké roky na střední a na mojí první velkou lásku. Hezká nostalgie. Moc hezky se to čte a má to neuvěřitelný spád! Myslím, že posledních 100 stránek už jsem ani nedýchala. Postavy jsou všechny sympatické, i když se občas chovají jako blbci, ale kdo se tak občas nechová, že? Doporučuji všema deseti!
Tohle je poprvé, co jsem se reklamou na Instagramu nechala překecat k přečtení knihy a nelituji. Nebýt té dobře cílené reklamy, tak mi kniha nejspíš ani nepřijde do ruky, přeci jen už v sekci YA nelovím tak často a musím říct, že to by mě velice mrzelo. Ačkoli doufám, že se tenhle způsob výběru nebude od teď stávat často, přeci jen si pořád ráda knihu vyčmuchám sama v regálu.
(Psáno v euforii ihned po dočtení, tak na to berte, prosím, ohled.)
A ten nápad s QR kódy cením. U knížek Murakamiho by mi to taky bodlo.
Rozhodně nečekejte klasickou young-adultovku -- ráda to označuji za "young adult realismus". Nevím, jestli jsem někdy četla něco podobného rázu. (V dobrém slova smyslu!)
Živé, poutavě napsané. Cením autenticitu a upřímnost. Práce, která do toho šla, je neskutečná, zaměření na detail také; styl je lehký, svižný a upřímný. Konec vás vyždíme. Osobně nejsem na romantiku, ale tohle bylo pro mě nejen zábavné jako kniha a příběh, ale také v jistém smyslu, ehm, poučné. :D Nechybí humor a velká dávka středoškoláctví.
Měla jsem tu čest knihu betovat a fakt mi imponuje, kolik myšlenek, práce, času a lásky do projektu šlo, ať už jde o realističnost vykreslení generace Z nebo vyznění všeho možného.
Ta sladká doba, kdy pro nás písničky znamenaly všechno. Děkuji Petrovi za návrat na střední školu.
Bylo to autentické, procítěně, neskutečně čtivé a prostě 1000/10.
Prosím, všichni hned teď jděte na Spotify a oceňte, že playslist O hvězdách víš hovno je přímo od Markyho.
A že na jeho profilu jsou další úžasné playlisty.
A že se ty playlisty líbí uživateli Valerie Horálková.
A že i na jejím profilu jsou úžasné playlisty.
Miluju. MI-LU-JU.
Přihlásila jsem se ke svému starému účtu na YouTube, protože před deseti lety byl YouTube naše Spotify. A všechno to tam bylo... Orange Sky, What We Want, If I Be Wrong, Intro, Teardrop, Breathe Me, The Lightning Strike, Delicate, Stop Crying Your Heart Out, Fake Plastic Trees, Mad World… Velmi se mi tohle všechno trefilo do vkusu.
Knížku jsem zhltla za dva dny a ten konec byl tak napínavej, že jsem se nemohla vůbec odtrhnout. A pak ve mě ještě dlouho rezonovaly silný pocity, který jsem prožívala spolu s hlavní postavou. To, jak se postavy v průběhu vyvjíeli, jak to bylo opravdový, jak tam byly vloženy vtípky, no prostě fakt wow. Dost oceňuju i náhled/vhled do "klučičího světa".
Jsem sice jedna z těch, kteří nezvládají poslouchat písničky a u toho si číst, vyzkoušela jsem to, úplně to vidím jako ve filmu, jak to dokresluje dokonale, textem, rytmem, vším, danou situaci v knížce dokonale podtrhuje, ale já potřebovala číst dál, takže se mi líbí i možnost poslouchat zpětně playlist a vzpomínat u toho na situace z knížky.
Ze střední už jsem pěkných pár desítek let.
Přesto mnou kniha zamávala, protože si to všechno ještě pamatuju. A ačkoliv se mluva i doba změnila, prožívala jsem s hrdiny jejich pády i výšky a věřila jim je.
Hvězdy mě nechaly ubrečenou, ale spokojenou z krásně napsané knihy.
Kdybych mohla, dala bych jí jako povinnou četbu. Myslím, že málokdo z těch dospívajících si uvědomuje, nebo přemýšlí o tom, jak se cítí jeho protějšek. Že první sex nemusí být jako z filmu. A že i v 17 může člověk na ramenou nést všechnu tíhu světa.
Ale protože tu moc nemám, tak začnu s malými cíli. Když se mě syn ptal, co chci k vánocům, řekla jsem, že bych si přála, aby si přečetl Hvězdy :)
Tak se z toho stala dost zajímavá kniha, vrátila jsem se zpět na střední a prožívala s nimi jejich příběh. Konec mě teda dostal a jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.
Jedná se o autorovu prvotinu. Tuto knihu často vidím na sociálních sítích, a kniha mě zaujala, a proto jsem se rozhodl, že si knihu přečtu, i když nejsem cílová skupina. Zaujalo mě, že autor pracoval na knize několik let. Myslím si, že pokud bych se nacházel ve středoškolských letech a četl tuto knihu, tak by se mi patrně líbila více než v současnosti. Knihu můžeme zařadit do žánru YoungAdult.
Hlavní postavou je MAREK, kterému všichni říkají Marky. Navštěvuje gymnázium a má celkově dobrý prospěch. Má staršího bratra VOJTU. Rád poslouchá hudbu. Ve škole má také kamarády – MALTU a TURKA. Jednoho dne potká v tramvaji VALERII (VAL), do které se později zamiluje. Na Val je zajímavé to, že na každé noze nosí jinou ponožku a potí se jí ruce.
Hrdinové jsou středoškoláci, takže sledujeme jejich vztahy, zamilovanost, první sex, kouření trávy aj. Líbilo se mi, že všechno působilo autenticky, tak jak to ve skutečnosti probíhá u středoškoláků bez žádných servítků. Netvrdím, že tak to probíhá u všech středoškoláků, každý má pochopitelně jiný temperament, nicméně autor odráží současnou dobu dospívajících lidí.
V románu se nachází humor. Střídají se kapitoly z různých úhlů pohledů.
Autor upozorňuje na sociální sítě jako je Instagram a Facebook, které dnes používá většina lidí. Většina lidí tyto sociální sítě používá, ale člověk nesmí věřit všemu, co na nich uživatelé prezentují.
Kniha je poměrně obsáhlá. Závěr knihy je hodně napínavý, ale očekával jsem, že bude lepší vyústění závěru, protože počáteční kapitola mě na to nalákala a závěr jsem si představoval jiný.
Kniha je pěkně graficky zpracovaná. Líbilo se mi grafické zpracování časomíry, které se nachází na počátku kapitol. V textu nalezneme také odkazy na QR kódy na přehrání písniček. Zmíněné prvky jsou v knize pěkné a už jsem je viděl také v jiných knihách. V knize se nachází také chatování hlavních postav.
V závěru knihy se nachází PODĚKOVÁNÍ a na úplném závěru nalezneme ZÁVĚREM O POSLECHU, ČTENÍ A SOUNDTRACÍCH.
Kniha má pěknou obálku.
Je vidět, že autor s přípravou knihy strávil hodně času. Myslím si, že se kniha bude líbit především dospívajícím čtenářům.
(SPOILER)
Každý, kdo četl Johna Greena bude stejně jako já kvůli tomu odpočtu dní celou knížku trnout, co se stane. Já se tak bála, až mě to trochu odrazovalo od čtení, chtěla jsem “ten den co nejvíce oddálit…
Kromě tohohle detailu, je to skvěle napsaná YA kniha navíc s geniálním nápadem, že je k ní i super soundtrack.
(SPOILER)
Klub psáčů konzumuju na instagramu už velmi dlouho. Upřímně jsem byla velmi zvědavá, jak Petr uvede všechny ty skvělé rady a tipy do praxe. Kniha měla spád, místy tak rychlý, že jsem nestíhala pochopit, co se děje a musela jsem se vracet. Přirovnání a vtípky dokázaly nahlas rozesmát (popisu jedné postavy, který byl takový vágus, že kdyby existoval vágusland, seděl by na vágustrůnu a pyšně držel vágusžezlo dávám 10/10). U erotických scén mi nebylo trapně za autora. Byly přirozeně syrové. Každá věta měla nějaký smysl. Kromě těch ujetých útržků a screenů konverzace. Nějak mi nesedělo teen prostředí. Na druhou stranu chápu, že tohle by se ve vyšší věkové kategorii u podobně vyspělé populace stát (s největší pravděpodobností) nemohlo. Do půlky knihy jsem měla vtíravý pocit, že hlavní postavě je více než sedmnáct, protože taková sebereflexe a určité vyspělé myšlenky mi k tak mladému člověku neseděly. (POZOR SPOILER) Na úplném konci si však reputaci mladistvé blbosti napravil a kniha skončila bohužel úplně jinak, než jsem po masivním marketingu "nečekej teenage blbinu" doufala. Tím si vysloužila hvězdičku mínus.
Ale pouze jednu, jelikož se opět dostáváme k tomu, že je mu přece sedmnáct!
Úžasnej návrat na střední, kterej ve mě vyvolal vzpomínky na první lásky, trable s kámošema a všechny ty teenagerský starosti.
Moc se mi líbí myšlenka se soundtrackem, kdy jsem se častokrát přistihl, že mi jeden song hraje po několikáté dokola a já pořád čtu dál.
Za pár let si Hvězdy přečtou i moje děti a věřím, že nebudou zklamaný :)
Pamatujete si na svoji první lásku? A co váš první sex? Byl tak skvělej, jak to ukazují v romantických filmech, nebo vypadal spíš jako nepovedený představení klaunů?
„Představte si to. Kolik vztahů nikdy nezačalo, kolik objetí nikdy neproběhlo, kolik kondomů se nikdy nenaplnilo, kolik miluji tě nikdy nezaznělo, protože někdo nesebral odvahu?“
Tak nejen o prvním, minutovém koitusu píše Petr. Pak taky o lomcování předkožkou a erekcích v těch nejnevhodnějších chvílích. Říkáš si – boha, kdo by chtěl číst o věčně nadržený mládeži?! Vždyť to musí být směšný! No, akorát že vůbec. Tahle kniha je perfektní. Multigenerační literární pecička.
„V té uličce bych stál klidně celej den, kdybych neřešil, že ačkoliv lidstvo umí posílat emoji ve tvaru hovna napříč zeměkoulí, není schopný postarat se o neovladatelný bivoje, co maj tendence vylízat z gatí v nejhorších momentech historie.“
Vím, jak autoři nesnáší přirovnávání k jiným autorům. Ale tahle kniha je stylově podobná těm z pera holek Pospíšilových – svěží, vtipná, autentická a bez příkras. Při čtení mnou ve vlnách projížděla celá škála emocí, od nostalgie, přes pobavení, smutek, radost až vztek.
Kniha je řazená do YA, ale najde si cestu i do srdcí dospělých, co už dávno zapomněli, jaké je to být nezletilý. Potící se dlaně, čekání na odepsání, kdy minuta se zdá jako věčnost. Šikana, ignorace, nepochopení ze strany rodičů, ale i objevování nových lásek, otlapkávání a hledání sebe sama.
„Je hrozný hledět dlouhý minuty do temnýho stropu a pak zavírat oči s pocitem, že pro vás někdo znamená úplně všechno, ale nejste si jistí, co cítí on nebo ona k vám.“
Já knize nemám co vyčíst. Nečekala bych, že mi ani jedna z více než 400 stran nebude připadat jako vata. Že posledních 100 stran přestanu dýchat. Že takhle mladý autor dokáže dostat tolik mouder do svého debutu. A že ve zdánlivě neškodné YA bude tolik odkazů na dnešní povrchní společnost, přesun života na sociální sítě a především perfektní vyobrazení utrpení jedince, pokud se byť jen trochu liší.
Nebude bavit každého, rozhodně je specifická a někomu bude připadat směšná. Ale něvěřte jim, to budou ti co psali do Bravíčka dotazy, jestli lze otěhotnět z orálu, no... zkrátka nevěřte jim! Já jinak než 5/5* hodnotit nemohu. I když… neměla bych strhnout nějakou tu hvězdu, když o hvězdách vím stále hovno?
I když zdaleka nespadám do cílové skupiny, tato kniha mne zaujala v mnoha ohledech. Je to autentická sonda do života puberťáků, která však může být velmi přínosná i pro jejich rodiče. Možná si pak budou víc rozumět. Kromě skvěle vystavěného příběhu, mnohobarevně popsaných charakterů postav a příjemné dávky humoru velmi oceňuji možnost pustit si hudbu, kterou postava právě poslouchá a tak ještě lépe pocítit atmosféru tohoto okamžiku. Rozhodně je to kniha, která nabádá čtenáře po jejím přečtení k přemýšlení o tématu sociálních sítí. Kniha, která zacloumá se všemi emocemi od upřímného smíchu až po slzy nejen na krajíčku. Byla by chyba si ji nepřečíst.
Skvěle napsaná YA kniha, která je špičkou hory v tomto žánru.
Líbí se mi messege, kterou kniha nese a jsem moc ráda, že je tam zmíněná, je třeba o tom mluvit, obzvlášť v této digitální době.
Petra považuji za nejkompetentnější osobu, která učí tvůrčí psaní a já jsem moc rád, že mám tu čest znát ho osobně, neboť jsem jeho žákem. Nyní jsem poznal i jeho knižní debut z prostředí střední školy a je dechberoucí. Vtipný, realistický, ale i správně akční a dramatický. Takhle pohlcený jsem už dlouho nebyl. Pokud nemáte co číst, tohle je správná volba.
Hvězdy jsou zaručeně to nejlepší, co český YA rybníček nabízí. Jsou skrz naskrz propracované, léta strávená nad nimi se za mě vyplatila natřikrát, ať už je řeč o trefných a vtipných metaforách, pečlivě vybraném playlistu, jehož písničky každá přesně navodí tu správnou atmošku, že se chvíli žulíte jak měsíček na hnoji a jindy byste se šli střelit. Je zároveň předaný dost netradičním způsobem, který mi skvěle vyhovoval. Nemůžu se nezmínit o mnohočetných opisech slov erekce a masturbace, které mě vždy rozesmály (“lomcování předkožkou zůstává mým favoritem.)
Výborné dialogy, hlášky u kterých se člověk ve dvě ráno směje nahlas a modlí se, ať nevzbudí lidi kolem sebe. Opravdový, realistický vyzobrazení středoškolských lásek, se všemi těmi trapasy a strastmi, jak si pamatujeme i my sami. Víc takových knížek v YA žánru, prosím pěkně.
Finále, u kterého člověk nad čtvrtou ranní zapomíná dýchat. Smekám.
Petr je perverzní perfekcionista a je vidět, že knihu psal s obrovskou láskou k tomu, co dělá. Dal do ní kousek sebe a mě nezbývá, než poděkovat, že o hvězdách konečně nevím hovno.
Ah, tahle kniha měla tak zajímavou anotaci, že jsem si ji prostě musela přečíst! Bylo období, kdy byl Young Adult mým oblíbeným žánrem a tahle kniha mě vrátila přesně do toho krásného, bezstarostného období dospívání.
Příběh má v sobě snad všechny témata, která jako teenager můžete řešit. Lásku, rodinná dramata, přátelství, ale i nelehké problémy.
Já si knihu maximálně užila, občas jsem si i pustila písničky, které jsou v knize skryty pod QR kódy, takže jsem měla ke čtení krásnou atmosféru. Příběh utíká, takže se nemusíte obávat toho, že byste se začaly nudit, naopak. Hlavně ke konci příběh letí závratnou rychlostí a vygraduje do fakt zajímavého konce.
Celkově jsem v knize nalezla přesně to, co jsem očekávala. Doufám, že jméno Petr Hanel neslyším naposledy, protože tahle kniha byla pecka! A doufám, že se od autora dočkáme dalších knih.
Štítky knihy
sex humor česká literatura hudba napětí dospívání identita střední školy vztahy sociální sítě
O hvězdách víš hovno
Na knize je strašně vidět ta snaha umět psát, ta úporná křeč tolik typická pro člověka bez talentu, který devět let vytěžuje betačtenáře a probírá se příručkami, aby zjistil, proč mu to nejde. Takhle opravdoví spisovatelé nefungují, takhle funguje ten, kdo se za každou cenu snaží vydat knížku, byť mu nebylo naděleno. Tím se jen potvrzuje známé rčení, že kdo neumí, ten učí.