O hvězdách víš hovno
Petr Hanel
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541471/bmid_o-hvezdach-vis-hovno.jpg
4
90
90
Co se může podělat, když někoho oslovíte v MHDčku? Marky, upřímný teenager s osobitým humorem, tohle udělá a nevědomky tak spustí odpočet. Val je zábavná a sebevědomá, ale za svým nablýskaným instagramem skrývá zranitelnou holku. Spolu zjišťují, že střední není jako v seriálech nebo knížkách — že hot týpci často nejsou fajn, hodní kluci umí být toxičtí, že velká gesta nemusí být romantická a sexuální zážitky kouzelné. Život konečně dává smysl. … až do chvíle, kdy najednou přestane. Pokud k sobě dokážou najít cestu, můžou odpočet včas zastavit. Ten večer se totiž blíží. A čas utíká. Drzý debut přináší svěží náhled na YA. Markyho vyprávění mixuje humor s vážnějšími tématy a život na střední popisuje bez růžových brýlí. Zajímá vás, o čem dospívající kluci skutečně přemýšlí? Začtěte se, ale možná zjistíte, že o hvězdách víte hovno.... celý text
Přidat komentář
Patřím podobně jako pogmanka nebo tadytea v Recenzích mezi ty, jimž kniha nesedla tolik jako většině dosud hodnotících čtenářů. Přišlo mi to o ničem, respektive to, o čem to bylo, mi nepřišlo dostatečně zajímavé, aby to utáhlo rozsah přes 400 stran. Nezachránil to ani playlist, ani odpočet v kapitolách. Jen napínavé finále lehce pomohlo, ale to je tak malá část knihy, že můj celkový dojem nepřeváží.
Zároveň ale tomuto debutu přeju, aby nezapadl a aby si našel cestu k co nejvíc spokojeným čtenářům a čtenářkám v cílové skupině, protože v rámci toho, co jim knižní produkce nabízí, je to určitě nadstandard. Navíc promyšlený, chytře a neškodlivě napsaný.
Rád jsem si zavzpomínal na svoje roky na gymplu, díkybohu těsně před masivním nástupem sociálních sítí. Bavily mě interakce mezi postavami v partách.
Taky jsem se víc vypsal v článku, najdete ho na Médium – odkaz mezi externími recenzemi nebo tudy: https://bit.ly/OHVH
Chtěla jsem se dozvědět něco o hvězdách, ale dozvěděla jsem se úplný h*vn*. Nevim ani, proč Evženovi říkají Turek a kolik let z těch přiznaných devíti utíkal autor radši k vytváření profilů a playlistů na Spotify, než se opět vrátil ke knize.
Co ale vím, je, že mě to neskutečně pohltilo, tři dny jsem odkládala všechny povinnosti, airpody nevytáhla z uší a kvůli posledním stránkám si radši hodila sick day, abych já, třikrát starší bába, než je Marky, konečně odhalila, co se jim s Valčounem na těch prvních řádcích stalo. Jo a taky, že YA nemusí být nutně trapná ptákovina, ale svižný příběh s hrdiny z masa a kostí, co se chovají přesně jako vy na střední.
Autora bych ale chtěla poprosit, jestli by nešlo druhotinu trochu popohnat, abych ji nečetla až na smrtelný posteli (předčítanou umělou inteligencí, kterou k tomu bude následující roky učit a vyvíjet, aby dokonale znala každou postavu, její motivace i hudební vkus, protože co si budem - QRkům i Spotify brzy odzvoní a Petr přece nebude sedět v koutě).
No zkrátka skvělý, vše ostatní tady už bylo napsáno, takže se přidávám k ódám na Hvězdy, fandim moc dál a děkuju za boží a velmi realistický návrat do mládí.
Mě bohužel knížka nesedla, těšila jsem se, ale nemohla jsem se začíst a nebýt toho že knihy dočítám, bych nedočetla. Konec to trochu zlepšil, ale jako celek mě to nechytlo. Akorát mi přišla fajn mluva, na které bylo vidět, že si dal autor opravdu záležet, takhle by se mezi sebou opravdu mladí bavili. Každopádně určitě zkusím další knízku, když bude. Holt tohle prostě nebylo pro mě.
Číst tuhle knížku je zážitek se vším všudy. V prvé řadě bych chtěla autorovi vzdát hold za to, jak strašně reálnej svět vytvořil. Jasný, všichni chápeme, že ta knížka se odehrává v současné době a nic z fantasy tam opravdu nenajdem, já ale spíš myslím na to, že při čtení mám skoro až pocit, že zejtra ve škole nebo na ulici Markyho či Val jednoduše potkám. Vždyť já můžu poslouchat jejich oblíbený písničky z playlistů s jejich jménem anebo se dovolat do Valčiné hlasové schránky. Petr Hanel o sobě na svým @klub_psáčů občas říká, že je až chorobnej perfekcionista. Knížku psal šílených 9 let a někdo by si mohl říct, že to možná trochu přehání a ať se hodí do klidu. Jenomže (plot twist)… ono to přineslo fakt boží ovoce. Čtenáři tak v ruce drží neskutečně propracovaný dílo, který je nejen dotažený do konce, ale i daleko za něj.
V průběhu čtení mě napadaly všechny možný myšlenky - jak je vlastně až skoro smutný, že ten bizarní popis procesu přidávání fotky na instagram se (minimálně) od mejch 14 let (čti - „už deset let“) absolutně vůbec nezměnil. Směju se a vlastně i trochu trapností brečím. Nebo že některý ty myšlenky, co autor přináší, sice nejsou nový, ale sakra důležitý. Toxický vztahy a tenká hranice mezi zábavou na sockách a nebezpečím. Zbytečnej overthink a jeho schopnost zničit dobrý začátky. Jednoduše, autor přináší příběh ze světa, které známe, z toho reálnýho, bez příkras a se všema jeho chybama. A to si myslím, že v YA žánru vlastně docela vzácný.
Jestli ale mám vypíchnout jednu věc, která mě na knížce a spolu s ní na autorovi nejvíc baví, byla by to ta lehkost, se kterou autor popisuje naprosto běžný situace. Baví mě, když si někdo umí hrát se slovama a u Petra je vidět, že mu to nejen neskutečně jde, ale především baví. Schopnost uhodit hřebíček na hlavičku je jeho největší předností. A tak se směju nad slovama, který by mě nikdy nenapadlo takhle za sebe naskládat, a přesto dávaj dokonalej smysl. Takže závěrem bych už jen ráda obrovsky knížku dalším čtenářům doporučila! Přisáhám, že v ní najdete všechno a mnohem víc.
Na knize je strašně vidět ta snaha umět psát, ta úporná křeč tolik typická pro člověka bez talentu, který devět let vytěžuje betačtenáře a probírá se příručkami, aby zjistil, proč mu to nejde. Takhle opravdoví spisovatelé nefungují, takhle funguje ten, kdo se za každou cenu snaží vydat knížku, byť mu nebylo naděleno. Tím se jen potvrzuje známé rčení, že kdo neumí, ten učí.
Tak to bylo drsný. A skvělý.
Youngadultovky moc nečtu (přece jen už nejsem úplně cílovka), ale Petr si to na Instagramu tak dobře zpropagoval, že nešlo odolat – a jsem za to ráda! Skoro lituju, že před deseti lety nebyly podobné knihy (stejně jako třeba knihy Sáry Topinkové) k dostání. Ale takhle to zase člověk čte už s nějakými zkušenostmi a říká si jo! Případně – tak takhle uvažují pubertální kluci?! Celkově je kniha velmi propracovaná a autentická. Zkrátka 9 let práce jde poznat.
Jinak je tohle snad první kniha z tohoto žánru, co napsal kluk (a z klučičího pohledu), byť čtenáři budou nakonec stejně nejspíš hlavně čtenářky. Ale doporučila jsem knížku bráchovi, který je přesně v tom věku a vypadal, že ho zaujala (edit: nakonec jsem mu ji i neochotně půjčila).
Pak si to budu muset přečíst znovu, protože pořád nevím, proč se Evženovi říká Turek. :D
A příště u toho zkusím poslouchat i ty písně – teď jsem víceméně jen na konci projela Valčounův soundtrackový playlist, abych případně doplnila svůj (už tak má bezmála 12 h).
Skoro 100 stran na posezeni! Tohle je u me fakt výkon, to se mi nestáva jen tak. Je 2:12 a já dočetla hvezdy a teď tu sedím a všechno zpracovávám a nemůžu, nemůžu nějak uvěřit kolik se toho do jedné knihy vejde. Kolik pravd o životě teenagerů tu je řečeno, kolik uprimnych slov tu je napsáno o tom jak těžké to je dospívat a cítit všechno, úplně všechno. Tolik jsem se u téhle knihy na smála jako dlouho u jiné, dokonce jsem si i párkrát pobrečela a nakonec jsem málem vyskočila z kůže nad celým koncem...nebudu rozvádět, ale tpc takový strach už jsme u příběhu neměla sakra dlouho. Celkově jak to ted sepisuji mi dochází, že se dost opakuju v tom, že už dlouho jsem nečo, ale tahle kniha to dokázala a to je presne to co ji definuje. Dlouho jste se do nějaké knihy nezačetli natolik, že vás pohltila? Necítila takové spříznění a porozumění vlastním struggles? Neměla během čtení chuť rozečist další knihu s čímž jsem v posledním roce bojovala vážně urputně? Musim si ještě tolik myslenek utřídit, ale už teď vim, že to byla nejlepší kniha za tento rok a stejně tak vím, že ani kdybych chtěla tak na ni nikdy nezapomenu. Takových knih potřebujeme víc! Takových knih jako tahle potřebuje svět mnohem víc!
Fakt tohle je skvost, literární skvost a já se za to budu rvát do krve a doporučovat všem, protože tahle kniha může otevřít tolika lidem oči, může tolika pomoct.
Opravdu je jistým způsobem i terapie a ja ji tak miluju, tak moc!
Už dávno nejsem cílovka a čeští autoři u mě dlouhodobě nemají nijak na růžích ustláno - ale WAAAAAAU tohle byla pecka! Neřeší se žádná moderní LGBT+-x tématika, ani to není žádná prvoplánová romanťárna. Myslím, že tohle byl vážně vhled do světa puberťáka (ježiš říká se to ještě?). Děj je napínavý, parádně to odsýpá a proto přehlídnu i ty vulgarismy, páč to hádám do toho věku celkem zapadá. Nic v příběhu nepůsobí nepatřičně. Klobouk dolů a doufám se z toho stane nějaká ta doporučená četba - třeba místo nějaké knížky od Hrabala, Kundery, Klímy, Fukse a podobných nezáživných kmetů :P
Bravo! Já tleskám a ve stoje! Snad první YA kniha, kterou jsem měla v ruce, ve které jsou vtahy a pocity reálně vykreslené. Prostě je to ta trapná puberta k nepřežití, jakou si ji všichni pamatujeme. Příběh mě několikrát donutil zavzpomínat na ty hořkosladké roky na střední a na mojí první velkou lásku. Hezká nostalgie. Moc hezky se to čte a má to neuvěřitelný spád! Myslím, že posledních 100 stránek už jsem ani nedýchala. Postavy jsou všechny sympatické, i když se občas chovají jako blbci, ale kdo se tak občas nechová, že? Doporučuji všema deseti!
Tohle je poprvé, co jsem se reklamou na Instagramu nechala překecat k přečtení knihy a nelituji. Nebýt té dobře cílené reklamy, tak mi kniha nejspíš ani nepřijde do ruky, přeci jen už v sekci YA nelovím tak často a musím říct, že to by mě velice mrzelo. Ačkoli doufám, že se tenhle způsob výběru nebude od teď stávat často, přeci jen si pořád ráda knihu vyčmuchám sama v regálu.
(Psáno v euforii ihned po dočtení, tak na to berte, prosím, ohled.)
A ten nápad s QR kódy cením. U knížek Murakamiho by mi to taky bodlo.
Rozhodně nečekejte klasickou young-adultovku -- ráda to označuji za "young adult realismus". Nevím, jestli jsem někdy četla něco podobného rázu. (V dobrém slova smyslu!)
Živé, poutavě napsané. Cením autenticitu a upřímnost. Práce, která do toho šla, je neskutečná, zaměření na detail také; styl je lehký, svižný a upřímný. Konec vás vyždíme. Osobně nejsem na romantiku, ale tohle bylo pro mě nejen zábavné jako kniha a příběh, ale také v jistém smyslu, ehm, poučné. :D Nechybí humor a velká dávka středoškoláctví.
Měla jsem tu čest knihu betovat a fakt mi imponuje, kolik myšlenek, práce, času a lásky do projektu šlo, ať už jde o realističnost vykreslení generace Z nebo vyznění všeho možného.
Ta sladká doba, kdy pro nás písničky znamenaly všechno. Děkuji Petrovi za návrat na střední školu.
Bylo to autentické, procítěně, neskutečně čtivé a prostě 1000/10.
Prosím, všichni hned teď jděte na Spotify a oceňte, že playslist O hvězdách víš hovno je přímo od Markyho.
A že na jeho profilu jsou další úžasné playlisty.
A že se ty playlisty líbí uživateli Valerie Horálková.
A že i na jejím profilu jsou úžasné playlisty.
Miluju. MI-LU-JU.
Přihlásila jsem se ke svému starému účtu na YouTube, protože před deseti lety byl YouTube naše Spotify. A všechno to tam bylo... Orange Sky, What We Want, If I Be Wrong, Intro, Teardrop, Breathe Me, The Lightning Strike, Delicate, Stop Crying Your Heart Out, Fake Plastic Trees, Mad World… Velmi se mi tohle všechno trefilo do vkusu.
Knížku jsem zhltla za dva dny a ten konec byl tak napínavej, že jsem se nemohla vůbec odtrhnout. A pak ve mě ještě dlouho rezonovaly silný pocity, který jsem prožívala spolu s hlavní postavou. To, jak se postavy v průběhu vyvjíeli, jak to bylo opravdový, jak tam byly vloženy vtípky, no prostě fakt wow. Dost oceňuju i náhled/vhled do "klučičího světa".
Jsem sice jedna z těch, kteří nezvládají poslouchat písničky a u toho si číst, vyzkoušela jsem to, úplně to vidím jako ve filmu, jak to dokresluje dokonale, textem, rytmem, vším, danou situaci v knížce dokonale podtrhuje, ale já potřebovala číst dál, takže se mi líbí i možnost poslouchat zpětně playlist a vzpomínat u toho na situace z knížky.
Ze střední už jsem pěkných pár desítek let.
Přesto mnou kniha zamávala, protože si to všechno ještě pamatuju. A ačkoliv se mluva i doba změnila, prožívala jsem s hrdiny jejich pády i výšky a věřila jim je.
Hvězdy mě nechaly ubrečenou, ale spokojenou z krásně napsané knihy.
Kdybych mohla, dala bych jí jako povinnou četbu. Myslím, že málokdo z těch dospívajících si uvědomuje, nebo přemýšlí o tom, jak se cítí jeho protějšek. Že první sex nemusí být jako z filmu. A že i v 17 může člověk na ramenou nést všechnu tíhu světa.
Ale protože tu moc nemám, tak začnu s malými cíli. Když se mě syn ptal, co chci k vánocům, řekla jsem, že bych si přála, aby si přečetl Hvězdy :)
Tak se z toho stala dost zajímavá kniha, vrátila jsem se zpět na střední a prožívala s nimi jejich příběh. Konec mě teda dostal a jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.
Jedná se o autorovu prvotinu. Tuto knihu často vidím na sociálních sítích, a kniha mě zaujala, a proto jsem se rozhodl, že si knihu přečtu, i když nejsem cílová skupina. Zaujalo mě, že autor pracoval na knize několik let. Myslím si, že pokud bych se nacházel ve středoškolských letech a četl tuto knihu, tak by se mi patrně líbila více než v současnosti. Knihu můžeme zařadit do žánru YoungAdult.
Hlavní postavou je MAREK, kterému všichni říkají Marky. Navštěvuje gymnázium a má celkově dobrý prospěch. Má staršího bratra VOJTU. Rád poslouchá hudbu. Ve škole má také kamarády – MALTU a TURKA. Jednoho dne potká v tramvaji VALERII (VAL), do které se později zamiluje. Na Val je zajímavé to, že na každé noze nosí jinou ponožku a potí se jí ruce.
Hrdinové jsou středoškoláci, takže sledujeme jejich vztahy, zamilovanost, první sex, kouření trávy aj. Líbilo se mi, že všechno působilo autenticky, tak jak to ve skutečnosti probíhá u středoškoláků bez žádných servítků. Netvrdím, že tak to probíhá u všech středoškoláků, každý má pochopitelně jiný temperament, nicméně autor odráží současnou dobu dospívajících lidí.
V románu se nachází humor. Střídají se kapitoly z různých úhlů pohledů.
Autor upozorňuje na sociální sítě jako je Instagram a Facebook, které dnes používá většina lidí. Většina lidí tyto sociální sítě používá, ale člověk nesmí věřit všemu, co na nich uživatelé prezentují.
Kniha je poměrně obsáhlá. Závěr knihy je hodně napínavý, ale očekával jsem, že bude lepší vyústění závěru, protože počáteční kapitola mě na to nalákala a závěr jsem si představoval jiný.
Kniha je pěkně graficky zpracovaná. Líbilo se mi grafické zpracování časomíry, které se nachází na počátku kapitol. V textu nalezneme také odkazy na QR kódy na přehrání písniček. Zmíněné prvky jsou v knize pěkné a už jsem je viděl také v jiných knihách. V knize se nachází také chatování hlavních postav.
V závěru knihy se nachází PODĚKOVÁNÍ a na úplném závěru nalezneme ZÁVĚREM O POSLECHU, ČTENÍ A SOUNDTRACÍCH.
Kniha má pěknou obálku.
Je vidět, že autor s přípravou knihy strávil hodně času. Myslím si, že se kniha bude líbit především dospívajícím čtenářům.
(SPOILER)
Každý, kdo četl Johna Greena bude stejně jako já kvůli tomu odpočtu dní celou knížku trnout, co se stane. Já se tak bála, až mě to trochu odrazovalo od čtení, chtěla jsem “ten den co nejvíce oddálit…
Kromě tohohle detailu, je to skvěle napsaná YA kniha navíc s geniálním nápadem, že je k ní i super soundtrack.
(SPOILER)
Klub psáčů konzumuju na instagramu už velmi dlouho. Upřímně jsem byla velmi zvědavá, jak Petr uvede všechny ty skvělé rady a tipy do praxe. Kniha měla spád, místy tak rychlý, že jsem nestíhala pochopit, co se děje a musela jsem se vracet. Přirovnání a vtípky dokázaly nahlas rozesmát (popisu jedné postavy, který byl takový vágus, že kdyby existoval vágusland, seděl by na vágustrůnu a pyšně držel vágusžezlo dávám 10/10). U erotických scén mi nebylo trapně za autora. Byly přirozeně syrové. Každá věta měla nějaký smysl. Kromě těch ujetých útržků a screenů konverzace. Nějak mi nesedělo teen prostředí. Na druhou stranu chápu, že tohle by se ve vyšší věkové kategorii u podobně vyspělé populace stát (s největší pravděpodobností) nemohlo. Do půlky knihy jsem měla vtíravý pocit, že hlavní postavě je více než sedmnáct, protože taková sebereflexe a určité vyspělé myšlenky mi k tak mladému člověku neseděly. (POZOR SPOILER) Na úplném konci si však reputaci mladistvé blbosti napravil a kniha skončila bohužel úplně jinak, než jsem po masivním marketingu "nečekej teenage blbinu" doufala. Tím si vysloužila hvězdičku mínus.
Ale pouze jednu, jelikož se opět dostáváme k tomu, že je mu přece sedmnáct!
Úžasnej návrat na střední, kterej ve mě vyvolal vzpomínky na první lásky, trable s kámošema a všechny ty teenagerský starosti.
Moc se mi líbí myšlenka se soundtrackem, kdy jsem se častokrát přistihl, že mi jeden song hraje po několikáté dokola a já pořád čtu dál.
Za pár let si Hvězdy přečtou i moje děti a věřím, že nebudou zklamaný :)
O hvězdách víš hovno
Neodložil jsem.
Posledních 100 stran jsem musel dát na jeden zátah.
Super návrat na střední. Uvěřitelný (normální) postavy a jejich vývoj. Bavilo mě bourání klišé. Skvělá příprava dalšího děje. Dobré propojení postav.
Myslím, že lepší už by ten debut nemohl být.
Definici, kdo je a není spisovatel bych si odpustil. Talent zdaleka nestačí. Tady nejsme na netflixu... Autor si to odedřel. A stejně jako v každé jiné profesi, i zde dřina (se sebereflexí) přinesla ovoce.
Hodně štěstí.