hanka_reading
komentáře u knih
Pusťte světlo do tmavého večera
Jan Kholl
Musím přiznat, že mi žádná postava svým chováním k srdci nepřirostla - možná proto, že jsem jejich chování moc nerozuměla a že to mám prostě jinak. Všichni řeší běžné životní situace a problémy, tak nějak se v tom všem plácají a a chvílemi neví kudy kam. A přitom chtějí tak málo - prostě zažít ve svém životě nějakou světlou chvilku a mít se dobře. Celé je to tak reálné, že není pochyb o tom, že se to může někomu stát a že takový je prostě život obyčejných lidí.
Knihu jsem přečetla celkem rychle, protože mě zajímalo, kam se příběh bude ubírat dál. Valerii a Petrovi jsem přála, aby jim to vyšlo. A konec, ten mě teda překvapil. Takže by mi nevadilo pár stránek navíc, aby se vše vysvětlilo. Na druhou stranu je aspoň o čem přemýšlet.
Šikmý kostel 3
Karin Lednická
“Život je prostě furt dokola. Nahoru dolů, dopředu a zpátky.
“Život není nic jiného než dlouhá řada všelijakých změn, se kterýma se musíme popasovat.
Tuhle knihu není potřeba představovat. I za mě byla čtivá, jen místy na mě moc zaměřena na politiku. Ale chápu, že k vykreslení doby to bylo potřeba. Úplně nejvíc mě bavil místní dialekt, jehož použití udělal příběh víc autentický.
Číslo 20
Sam Holland
Pro mě je to první setkání s autorkou. Několikrát byl zmíněný Kopírák, kterého jsem nečetla, takže mám o důvod víc se do něj pustit.
Některé scény byly nechutné a odporné. Přesto jsem měla nucení číst dál. Vrah by se dal vypátrat podle rčení “pod svícnem je největší tma, ale ani tak nebylo jednoduché ho odhalit.
Je pravda, že poslední scéna byla na trochu přitažená za vlasy, ale i tak musím říct, že mě kniha bavila a čtení jsem si užila.
Sestry pod vycházejícím sluncem
Heather Morris
Po přečtení anotace jsem se na knihu těšila. Ale při čtení už jsem tak nadšena nebyla. Trochu mi vadilo, že dvě hlavní hrdinky mají jmého začínající na “N - Norah a Nesta, takže jsem si je často pletla. Jejich zážitky určitě nejsou záviděníhodné, ale při čtení první půlky jsem měla pocit, že až na pár výjimek to tak hrozné v táboře není. Až pak začala autorka zmiňovat pocity hladu, strach, co s nimi bude a různé nemoci a další nepříjemnosti.
Celý příběh je o to děsivější, že vznikl na základě skutečných postav a událostí. Téma je to tedy zajímavé, ale u zpracování mi chyběly opravdovost a věrohodnost.
Bohumil
Veronika Hájek Hurdová
“Život není složitý, pokud si ho složitý neuděláš.
“Život není to, co se vám děje, ale to, jak se k tomu postavíte.
“Základy je někdy dobrý zbourat, když Tě drží tam, kde už to pro Tebe není dobrý.
Bohumil je stařík, který se stará o hřbitov, v jehož blízkosti zároveň bydlí. Neumí vyjádřit city ani emoce a tak je pro mnohé nerudným člověkem. Ve skutečnosti dává najevo lásku svými činy a skutky, které ale okolí příliš nevnímá. Je pravdomluvný a praktický, nic nedělá zbytečně. Je to prostě takový milý pán, který si dokáže užívat zcela obyčejných věcí. O tom se přesvědčí i Marie, která nedaleko hřbitova píchne kolo a právě Bohumil jí pomůže. A není to jeho jediná pomoc. Ale i sám Bohumil řeší nějaké problémy.
V mnoha situacích to bylo takové pohlazení po duši. Bohumil byl hrozně fain a hlavně byl pořád svůj, na nic se nestěžoval. Je to klidný člověk, který ví, že všechno má svůj čas.
Kniha obsahuje krásný průvodní dopis. Jak autorka říká, inspirací při psaní jí byl tatínek.
Božidara, jiná autorčina kniha, mě bavila o trochu víc, protože byla energičtější. Ale Bohumil byl taky sympaťák a kniha o něm a jeho životě stojí za přečtení.
Dokud nás krev nerozdělí
Petr Opršal
Kniha začíná pěkně zostra - popisem brutálně zavražděného muže v 90. letech v Chorvatsku během masakru spáchaného srbskými povstalci. A právě situace tohoto období představuje jednu dějovou linku. Tou druhou je rok 2019, kdy advokáta odcházejícího do penze Željka osloví žena, která chce zjistit, kdo zavraždil jejího dědečka právě v uváděných 90. letech. Željko se chvíli rozmýšlí a nakonec se s pomocí dcery Nely pouští společně do případu. Otevírá tak staré rány a osudy a to se ne každému líbí.
V knize je několik časových linek. Dostáváme se až k druhé světové válce a vyprávění Nataši. Ze začátku mi to dělalo trochu problém, ale nakonec si to sedlo. Postupně se ale všechno propojuje a začíná do sebe zapadat.
Autor používá v přímé řeči chorvatské výrazy a spojení - ne vždy jsem všemu rozuměla, ale jeho použití hezky dokreslilo atmosféru. I ta v 90. letech je skvěle popsána - strach místních obyvatel, agresivita povstalců a nenávist.
Bavilo mě sledovat nadšení Željka i Nely, jejich zápal a prakticky pohlcení případem. Kniha mě mile překvapila i tím, jak byla propracovaná.
Musím také zmínit, že autor sepsal román na základě svých pracovních a rodinných zkušenosti. O to děsivěji celý příběh na mě působil.
Nepatrná ztráta osamělosti
Eli Beneš
“Co bylo, už není, a co bude, to ještě není.
Vypravěčem je židovský chlapec Petr, který přežije koncentrační tábor a pochod smrti. Vrací se do Prahy, kde začíná doslova od nuly. Byt, ve kterém s rodinou žil, je obsazený, ale naštěstí se dostává na ubytovnu, takže má o starost míň.
S Petrem sledujeme poválečný život v Praze, který opravdu neměl jednoduchý - bez peněz, sám a bez přátel. Stále věřil a čekal, kdy se vrátí zbytek rodiny.
Je to těžké a neveselé čtení. Petrovi se stále vrací vzpomínky na koncentrační tábor. Postupně si najde několik přátel a občas se dokáže pobavit, ale pořád je poznamenaný válkou, která se mu připomíná v podobě nočních můr a dalších nepříjemných vzpomínek. Stačí si vyhrnout rukáv, kde má vytetované číslo a všichni na něj pohlíží zvláštně a hned se ptají. A to on nechce.
Kniha je výjimečná tím, že zpracovává období těsně po holocaustu, do detailu a bez příkras - takových moc není, většinou totiž končí návratem a dál nepokračují.
Jak je uvedeno na obalu - “kniha je zároveň historicky věrným dokumentem, napsaným podle skutečnosti.
Pokud vás zajímá toto období, zkuste ji. Může se zdát, že je o ničem, ale opak je pravdou.
A mě osobně se líbí obálka knihy.
Všude samí lháři
Shari Lapena
Jak jsme u autorky zvyklí, děj se víc a víc zamotává. Navíc jak je vidět, skoro všichni mají nějaké tajemství a lžou. Opět zvolené krátké kapitoly mi v tomto případě maximálně vyhovují. Autorka umí vtáhnout čtenáře do děje a s každou kapitolou tak čekáte, co bude dál. Jen mě tedy většina postav spíš svým chováním štvala, ale stejně jsem četla dál. A klidně bych přidala pár stránek navíc než takový konec.
Sudetenland
Leoš Kyša
Buď nejsem správná cílová skupina nebo jsem byla ve špatném rozpoložení, ale kniha mě nějak výrazně nezaujala.
Poznámky k popravě
Danya Kukafka
“Tragédie si nevybírá a je totálně nespravedlivá.
“Nemůžeme být kompletní, dokud se nepodíváme do očí tomu, co nás zlomilo.
Ansel je odsouzen k trestu smrti a zbývá mu posledních 12 hodin života. Je odsouzen za vraždu několika žen. Do poslední chvíle věří, že bude osvobozen a hlavně chce být pochopen. Je přesvědčen, že “jednal z vlastní podstaty síly. Bylo zajímavé sledovat jeho myšlenkové pochody v posledních hodinách. Ty jsou proloženy vyprávěním několik žen, které zasáhli nebo nějak ovlivnili jeho život - matka, dvojče jeho partnerky a Saffy, se kterou se kdysi potkali v dětství a která je nyní detektivem v oddělení vražd. A právě to střídání postav a jejich vyprávění se mi moc líbili - postupně tak vytvořili zajímavý příběh.
Chvílemi to bylo dost děsivé a nechutné čtení - ať už to bylo hrozné dětství Ansela nebo jeho k činy, ke kterým se nechtěl přiznat. Stejně tak bylo zajímavé vyprávění zmiňovaných žen - žádná to neměla lehké.
Celkově byla kniha pro mě čtivá a jsem ráda, že se ke mě dostala.
Gwailou
Ludmila Šimková
“Nikdy nesmíš ztratit tvář nebo někomu ublížit tak, že ztratí svou.
“Hongkonžané žijí proto, aby pracovali - nepracují proto, aby žili.
Marie je již od školních let uchvácená Čínou. Jakmile tam jede na dovolenou, zalíbí se ji tam ještě víc. Letí do Hongkongu, kde se na nějakou dobu usazuje a pracuje tam. Je to v období těsně před tím, než je předán Číně.
Žít v takto obrovském městě není pro Marii jednoduché. Všechno je pro ni chladné a neosobní. Lidé nedávají najevo své pocity, hledí si jen sami sebe. Život je tam hrozně rychlý. Mnohdy se tam cítí sama. Dokáže se ale přizpůsobit - nic jiného jí ani nezbyde.
Tento cestopisný román krásně ukazuje rozdíly mezi naší a čínskou kulturou, zvyky a styly života. Děj se odehrává v 90. letech a o to víc jsou vidět odlišnosti těchto dvou zemí.
Za mě je to skvělá, zajímavá a velmi čtivá kniha, která by neměla uniknout vaší pozornosti a se kterou se přenesete na pár chvil do tak velkého a vzdáleného města.
Co nebo kdo je gwailou vám neprozradím - to si musíte přečíst sami
Bestie v uniformě
Lukáš Křišťan
Autor nás seznamuje s případem starým takřka 100 let, během kterého se neznámý pachatel vloupal na statek v západních Čechách. Tam surově zabil spící rodinu - dospělé i děti. Jedno dítě ale “přehlédl a stalo se tak svědkem celé strašlivé scény.
Mě se moc líbila zvolená forma. Autor místo klasického vyprávění předkládá výslechy jednotlivých lidí. Sice je to tak nějak bez emocí a bez napětí, ale vlastně mi to nevadilo. Vrah je odhalen poměrně brzy a jednotlivé výslechy jsou proloženy právě jeho “povídáním. Dozvídáme se něco o jeho dětství a rodinných poměrech, které opravdu nejsou záviděníhodné. Konec je věnován soudnímu procesu - za mě nejlepší část. Čtenář se tak vlastně stává účastníkem celého vyšetřování.
Celý případ je o to horší, že se opravdu stal. Takže ano, za mě stojí za přečtení.
Jelita & jitrnice
Michaela Janečková
Autorka nám servíruje jeden rok s obyčejnými lidmi s celkem běžnými problémy. Novinářka Stáňa, maminka na mateřské Karolína, Radim obchodující s rybami a jeho maminka nebo Jiřina a její manžel.
Zažíváme s nimi běžné životní situace, u kterých jsem se místy fakt nasmála. Jsou to typičtí Češi s tou pravou českou náturou - někdy nespokojení, naivní a jindy v depresích nebo toužící po penězích a úspěchu s co nejmenším úsilím. A někteří jsou prostě někdy jelita anebo jitrnice.
Chcete-li něco na odlehčení, sáhněte po této knize. Věřím, že leckdo se v tom najde (nebo aspoň pozná svého souseda).
Vím, že si určitě musím přečíst i Třešně v rumu.
Jak to vidí Wilda
Eliška Wright
Hlavní myšlenkou knihy je upozornit na složitosti a překážky u dětí s vývojovou dysfázií nebo-li vývojovou poruchou jazyka a tím pádem poruchou řeči.
Autorka ve 4 pohádkových příbězích poukazuje na to, jak těžké je pro dítě s tímto handicapem komunikovat a vyjádřit svoje pocity a myšlenky a naopak jak těžké je pro okolí správně dítě pochopit. Společně tak s malým Wildou prožijeme jeden den plný dobrodružství.
Je fain, že takové knihy vznikají. Tato je sice určena dětem, ale nabízí pohled také pro dospěláky. Autorka má syna s touto poruchou a jelikož sama zažívá dnes a denně podobné situace, rozhodla se napsat tuto knihu. A právě tím synem je Wilda, hlavní hrdina této knihy, kterému pomáhá překonat překážky kamarád Ouško.
Zmínit musím i krásné ilustrace Michaely Pešlové nebo dovětek od B. Richtrové, předsedkyně Asociace klinických logopedů.
Přečtěte si ji, stojí za to a možná vás stejně jako mě upozorní na tuto problematikou.
Červená nit osudu
Mirka Skočílková
“Že to, jak budeme žít, si řídíme jenom my sami. A že nám k tomu pomáhají osudoví lidé, které během života potkáváme.
“Čím těžší podmínky, tím silnější lidé.
“Lidé spojení osudem si k sobě cestu vždycky najdou.
Andrea je neskutečně silná žena - dokáže se postarat o rodinu za každých podmínek, i když to není jednoduché. Její děti jsou pro ni vším. Taky tchána s tchýní bere jako svoje rodiče.
Je to kniha o síle, o silných poutech mezi lidmi a o vzájemné podpoře. A také o tom, že lidé se stejným osudem si k sobě nakonec najdou cestu.
Některé situace mi přišly ze začátku až absurdní a skoro neuvěřitelné. U jiných ale zažijete spoustu emocí jako radost, ale i smutek nebo lítost. Prostě takový je život. Kniha je ale čtivá. Pokud vás baví mezilidské vztahy a lidské osudy, bude se vám líbit i tahle kniha.
Některé recenze hodnotí záporně konec - mě třeba tak nevadil, protože to je pravě ten osud.
Domek v Irsku
Julie Caplin
Hannah je hodně pragmatická, workholička, která si neumí užívat života a ani radovat se moc neumí, jakoby byla bez emocí. Je zvyklá mít všechno pod kontrolou. A možná proto mi moc nesedla. A ani Conor mi nějak k srdci nepřirostl, ten se mi zdál takový sebestředný. Ale příběh jako takový špatný nebyl, byla to pro mě romantická oddechovka. Líbilo se mi, že si Hannah uvědomila, že chce žít jinak.
Jako obvykle je kniha plná dobrého jídla a krásného prostředí Irska, to bylo skvělé.
Příchuť zla
Wendy Dranfield
I tento díl je plný napětí, naděje, ale i bezmoci nebo touze po odplatě. Hlavně tedy druhá půlka byla pořádně akční a děj nabíral na obrátkách. Opět jsem jen zírala, jak se případ zamotal a jak se podařilo Madison všemu přijít na kloub. Je to člověk na správném místě, protože jde za svým cílem, je spravedlivá a zároveň dokáže být empatická.
Carrie Soto se vrací
Taylor Jenkins Reid
“Nedovol, aby řeči ostatních ovlivnily, jak vnímáš sama sebe.
“Můžeš se změnit, napadá mě. Jenom proto, že třeba chceš.
“Všechno, čeho dosáhneme, pomine. V jednu chvíli to máme a za vteřinu je to pryč.
Tenisu vůbec nerozumím, takže občas jsem se nechytala. Stejně tak mi trochu vadily španělské výrazy. Ale i tak jsem si čtení užila. Autorka uměla skvěle popsat atmosféru zápasu, takže jsem měla pocit, že tam jsem taky. Líbila se mi proměna Carrie, její vnímání tenisu jako hry a taky to, že si uvědomila, že život není jen o této hře. Bavilo mě sledovat Carrie a její touhu po vítězství, její cílevědomost a taky umanutost.
Tohle je moje druhá autorčina kniha a opět jsem spokojena.
Frankie
Jochen Gutsch
“Život je snadný. Každý blbec umí žít!
Frankie je kocour, ale ne ledajaký - umí totiž mluvit. A je vypravěčem této knihy. Jednoho dne potká Golda, člověka, který přišel o manželku a dost těžce to nese. Jejich první setkání není pro Frankieho moc příjemné, ale nezalekne se. Postupně tak mezi nimi vzniká hezké přátelství.
Frankie je skvělý kocour. Jeho smysl pro humor mě hrozně bavil. Svým vyprávěním poukázal na to, jak jsou lidi věcně nespokojení, jak řeší zbytečnosti, jak mají všeho přebytek a stejně si toho neváží. Na jedné straně tedy čteme nějakou hlubokou myšlenku a vzápětí větu: “vypadáš, jako kdyby ti straka pos*ala hlavu.
Bylo to prostě skvělý! Moc se mi líbil kontrast hezkých a zajímavých myšlenek a vtipných hlášek.
Zkrátka takového kocoura chci taky mít.
Kořeny zla
Antoine Renand
Musím říct, že některé situace mi přišli nereálné a zvláštní (třeba že Alfa leze do bytu venku po zdi několik pater nebo stejný “zážitek Anthonyho a Marion z dětství). Ale i tak jsem měla potřebu číst dál, protože autor uměl skvěle přijít s šokujícím zvratem nebo situací.
Líbilo se mi, že vyprávěl chvíli Anthony, pak Alfa a nakonec Luisa, Anthonyho matka. Čtenář tak může lépe pochopit jejich chování a jednání.
Jak už jsem uvedla, autor nabízí čtenáři jeden zvrat za druhým, takže nudit se při čtení rozhodne nebudete. Jen tedy některé scény byly na mě až moc detailní a brutální. Ale i tak je kniha čtivá a stojí za pozornost.
Když to shrnu, tak se dá říci, že veškeré zlo, které se objevovalo u některých postav, má své kořeny v traumatech, které jako děti prožily.