Gwailou
Ludmila Šimková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537859/bmid_gwailou-6637d359f2f44.jpg
4
30
30
Asie, o níž Marie vždy snila, hned neodpovídá jejím představám. Hongkonžané žijí, aby pracovali, ale nepracují, aby žili. Ocitá se sama v mraveništi neznámých lidí, odlišných zvyků a předsudků. Snaha sžít se s multikulturním prostředím přináší spoustu zajímavých a někdy až bizarních situací. Získává nové přátele, ale poznává také život v jeho nejsurovější podobě a sama si klade otázku, jestli jí víc dal, nebo vzal. Atmosféra postkoloniálního Hongkongu se střídá se vzpomínkami na domov a blízké.... celý text
Přidat komentář
Velmi dobře je popsán střet kultur - Západ vs. Východ a to pohledem z konce devadesátek, v době, kdy u nás v republice měl každý úplně jiný pohled na okolní svět a žil jiným stylem než hrdinka. Skvěle popsány události té doby - záplavy z 1997, smrt princezny Diany, uvedení Titaniku, Koljův Oskar a spoustu dalšího z té doby. Moc dobře se četla a jsou tam detaily, které jsou perfektně pravdivé, které ocení spíš generace, která jim rozumí a pamatuje si je.
Anotace je výstižná. Mne zaujal pohled a znalosti cizinců o naší republice v devadesátkách. Je to tam jen v několika zmínkách. Překvapil mě i pohled Evropanů. Přečtěte si a porovnejte s náhledem na nás nyní. Autorka byla mezi průkopníky, kteří se vydali do světa. Realita byla náročná proti představám.
Z knihy jsem si připomněla čas devadesátek, kdy lidé nesměle začínali používat mobily a počítač. Ti odvážní dokázali odjet pracovat do ciziny.
Tato kniha mě nalákala svým obalem a při letmém prolistování i ilustracemi – tedy čínskými malbami, které sama obdivuji. Když jsem si přečetla anotaci, bylo jasno, tuhle knihu si musím přečíst. Já, student zabývající se Dálným východem i čínským jazykem, jsem se těšila na další český osobní pohled na specifickou oblast, kterou je Hong Kong se zajímavým kontextem 90.let. Je pravda, že mě nejprve překvapil jazyk, kterým je kniha psaná, ale postupně mi k celému příběhu seděl. Kniha mě vtáhla a přečetla jsem ji jedním dechem. Je plná momentů, kterým by člověk snad ani nevěřil, ale sama vím, co všechno je na druhé straně světa možné zažít:)) Na konci knihy jsem byla smutná, že nezjistím další osudy jak hlavní hrdinky, tak dalších postav..
Při hledání dalšího kontextu o knize a autorce jsem pak zjistila mnohá překvapení:) a hlavně jsem pochopila, jakou cestou kniha vznikla – o to více si vážím autorčiny odvahy, jejího příběhu stejně jako grafické podoby knihy. Je těžké jít s kůží na trh, zvlášť, když nejste z oboru. Je to super a moc doporučuji všem, kdo si chtějí přečíst o osobních zážitcích a vjemech z prostředí, které je Česku velmi vzdálené:)
Musím povedať, že táto kniha ma úplne dostala. Milujem čítať o iných krajinách a Čína je pre mňa také neprebádané územie. Obzvlášť 90.te roky, v ktorých sa kniha odohráva.
Pre mňa je toto jedna z najlepších kníh tohto roka a prekvapilo ma, ako navonok obyčajný príbeh dokáže čitateľa zaujať a vtiahnuť tak, že aj po pár týždňoch od prečítania si vybavujem konkrétne pasáže z knihy.
Marie odjíždí v roce 1997 do Honkongu za prací. Zažíváme s ní tak pocity z nového prostředí, z jiného chování lidí v Číně. Je zde vidět jak má každý stát svou mentalitu a chování, zažité zvyky a “Gwailou “ cizinci přistěhované za prací se s tím musí vypořádat. Nejde jen tak o odlišnou krajinu, ale i o vypořádání se s tím, jak tam bydlí, žijou.
Marii se to celkem daří, získává podnájem malé garsonky. V práci si lidmi celkem rozumí, přesto se jí stýská po domově a po příteli Tomášovi.
Zažíváme spolu s ní různé zážitky při cestování, několikrát je její příběh dramatický, cítíme spolu s ní strach, bolest, vypětí, lásku, naději. Zajímavé bylo pozorovat rozličnosti Čechy versus Čína. Mobily např u nás jen pár lidí, v Číně téměř každý a volání všude na veřejnosti.
Líbilo se mi přátelství, které shodou okolností získala ve starém pánovi, který vaří pro bohatého podnikatele, který se s Marií seznámil první. S kuchařem tak poznáváme nová jídla, které vaří v Číně a Marie zase ukazuje recepty z Moravy. S popisem jídla se setkáváme i když navštěvuje restaurace. Mnohdy jsem se musela jejím pocitům z jídla smát.
Kniha se čte dobře a doporučila bych ji všem, kteří se chtějí dozvědět něco nového o jiné kultuře a sami necestují. Dozvědí se tak spoustu nových informací. Konec byl pro mě trochu překvapení.
Kniha buduje skvělou atmosféru, obsahuje zajímavé informace a postřehy. Její velkou devizou je to, že autorka ve městě žila, takže je velmi autentická. Doporučuju četbu Gwailou každému, kdo má dobrodružství v krvi, ale okolnosti mu nedovolí tak moc cestovat, ale vlastně i všem ostatním.
Celé v recenzích.
“Nikdy nesmíš ztratit tvář nebo někomu ublížit tak, že ztratí svou.
“Hongkonžané žijí proto, aby pracovali - nepracují proto, aby žili.
Marie je již od školních let uchvácená Čínou. Jakmile tam jede na dovolenou, zalíbí se ji tam ještě víc. Letí do Hongkongu, kde se na nějakou dobu usazuje a pracuje tam. Je to v období těsně před tím, než je předán Číně.
Žít v takto obrovském městě není pro Marii jednoduché. Všechno je pro ni chladné a neosobní. Lidé nedávají najevo své pocity, hledí si jen sami sebe. Život je tam hrozně rychlý. Mnohdy se tam cítí sama. Dokáže se ale přizpůsobit - nic jiného jí ani nezbyde.
Tento cestopisný román krásně ukazuje rozdíly mezi naší a čínskou kulturou, zvyky a styly života. Děj se odehrává v 90. letech a o to víc jsou vidět odlišnosti těchto dvou zemí.
Za mě je to skvělá, zajímavá a velmi čtivá kniha, která by neměla uniknout vaší pozornosti a se kterou se přenesete na pár chvil do tak velkého a vzdáleného města.
Co nebo kdo je gwailou vám neprozradím - to si musíte přečíst sami
Těšila jsem se na zajímavou knížku o Hongkongu a dostala jsem pro mě nepříliš záživné čtení vesměs z prostředí hongkongské firmy.
Velice zdařilý cestopisný román přenese čtenáře do vzdáleného Hongkongu devadesátých let minulého století. Do této destinace se z rodné Moravy vydává za prací hlavní hrdinka Marie. Její pobyt v naprosto odlišném kulturním i společenském prostředí jí přináší celou řadu veselých, dobrodružných, ale bohužel i tragických příhod a událostí.
Tento z velké části autobiografický příběh rozhodně doporučuji k přečtení nejen všem milovníkům exotických dálek.
Gwailou
Asi málo lidí od nás zažilo devadesátky v Hongkongu a ještě míň se účastnilo aktu předání Hongkongu Číně. Právě tuto dobu prožívá hlavní hrdinka knihy /částečně autobiografie, byl jsem na přednášce o knize/ a to v takových jakoby „záblescích“ – jednotlivých kapitolách, které někdy doprovází ilustrace, což mi přijde zajímavé a patričné.
A právě ty „flashe“ mi navodily atmosféru místa samotného, někdy až moc hektického a chaotického, nicméně velmi zajímavého, inspirativního a zcela jiného než je Evropa. Hongkong mám rád, znám jej. Knihu jsem přečetl jedním dechem.