hanka_reading
komentáře u knih
Život, nebo psaní? - Arnošt Lustig v rozhovorech, zamyšleních a literárních textech
Ladislava Chateau
“Život není to, co chceme, ale to, co máme.
“Ženy jsou božská stvoření, bez nichž by svět byl pusté místo, jako kdyby z ráje udělali buldozerem smetiště.
“Motiv k psaní je všechno, co člověk prožije, co vidí, o čem slyší.
Kniha má podtext: Arnošt Lustig v rozhovorech, zamyšlení a literárních textech. A k tomu nemám co dodat. Ladislava Chateau vzpomíná na Arnošta Lustiga s jeho dětmi Evou a Josefem, ale i s manželkou Věrou nebo jeho přáteli. V knize kromě rozhovorů najdeme i ukázku Lustigovy tvorby nebo úryvky básní jeho manželky.
Autorka v knize hezky napsala, že Lustigovy knihy “plní v dnešní společnosti významný úkol: jsou důkazem existence lidského utrpení, které připravil člověk jinému člověku; člověk, který necítil bolest mučeného života… A mě nezbývá než souhlasit.
Je to krásná kniha plná hezkých vzpomínek a myšlenek, díky kterým pohlížím na spisovatele zase trochu jinak. Možná je to i tím, že autorku znám a můžu tak říct, že je to moc milá a sympatická dáma.
Vražedná naděje
Wendy Dranfield
Madison a Nate opět nezklamali. Oba mě hrozně bavili, hlavně jejich myšlenkové pochody a taky to, jaký mají mezi sebou hezký vztah a důvěřují si. Líbilo se mi, jak autorka ukázala, že jsou to lidé, kteří mají emoce. A že se za ně nestydí a je jim to přirozené.
I tento díl se čte sám - vyšetřování doslova “odsejpá. Madison je v tomhle prostě skvělá - jde si za svým stůj co stůj. Opět musím pochválit připomenutí situací z předchozích dílů - to se hodí i těm, kdo četli ostatní díly již před delší dobou.
Taky tentokrát zažijeme strach, napětí, ale objeví se i situace, které čtenáře dojmou.
Pokud máte rádi thrillery, neměli byste určitě vynechat tuhle sérii.
Tropické noci
Jakub Fránek
Hlavní postavou je Eduard Klajner, padesátiletý muž, který žije sám poklidný život v tak trochu pustnoucím domě. Pro některé je trochu podivín.
Děj se odehrává během velmi parného léta. Jedné noci se Eduardovi něco nezdá na zahradě a tak se tam jde podívat. S hrůzou najde mladou dívku, přivázanou ke stromu. Je v bezvědomí nebo už nežije? Má zavolat policii? Co má dělat? Nějak s tou situací naloží a život jde, resp. musí jít, dál.
Je z celé situace dost nervózní a jakékoliv zazvonění mu způsobuje takřka infarktové stavy. Do toho se mu jedním objeveným článkem připomene událost z dětství, rodinná tragédie, kterou se mu nějak podařilo vytěsnit z mysli. Eduard to nezvládá a dělá jednu chybu za druhou - alespoň tak to vnímá on sám. Je čím dál tím víc nervóznější a čeká, co se bude dít.
Tahle kniha je zjednodušeně sonda do Eduardovy hlavy a jeho myšlenek. Líbilo se mi, jak autor podrobně popsal Eduardovy pocity a to, co prožíval - dokázala jsem se lehce vcítit do jeho situace. Ustojí Eduard celou situaci? Má na tom všem nějaký podíl? Může být nějaká spojitost mezi dřívější rodinnou situací a tou dnešní?
Kniha není nijak rozsáhlá, ale obsahově pro mě ano. Bavilo mě sledovat Eduardovo chování, myšlení a jeho reakce. Pro mě to byl zkrátka čtivý příběh, který stojí za přečtení. A pak ta obálka - ta se povedla.
Padlý anděl
Petra Kamlachová
Claire je mladá žena nadaná parapsychologickými schopnostmi - je empatik a tak umí vnímat a přejímat pocity druhých. Matka bohužel již nežije a s otcem se vidí jen občas. Navíc ji izoloval od společnosti - údajně, aby ji chránil. Jenže otec se dostal do vězení a tak se Claire vydává do rodinného sídla, kde nikdy nebyla, aby mu pomohla - už to je samo o sobě zvláštní. Ale tam na ni čeká nejedno překvapení a ani odkrývaní rodinného tajemství ji mnohdy nepotěší. Opravdu má bratra? A opravdu je otec nevinný? A proč ji prakticky odloučil od společnosti?
Téma uváděných schopností bylo moc zajímavé a podle mě ho autorka hezky zpracovala. Líbilo se mi, jak bylo popsáno, co všechno tito lidé umí a dokážou, zajímavá byla i stinná stránka těchto schopností.
V čem jsem se ztrácela, bylo časové období, kdy se děj odehrává. Nevím proč, ale pořád jsem si myslela, že jsme třeba v 18. nebo 19. století. Zmínka o mobilech mě ale vyvedla z omylu. Občas se mi nezdály souvislosti, ale k
i tak mě kniha bavila - především tím zvoleným tématem.
Kromě toho všeho najdete v knize také zakázanou lásku (anebo možná zakázána vůbec není) a nějaké to napětí - hlavně tedy v poslední části. No a konec? Ten byl povedený.
Teorie zmizení
Lucie Brejšová
Marie je padesátiletá žena žijící sama v Paříži. Děti Noé a Catherine už jsou dospělí lidé mající svoje životy a manžel už před spoustu lety tragicky zemřel. Marie si tak nějak žije svůj poklidný život. Do toho přijde pandemie, nálada mezi lidmi nic moc a Catherine vysloví něco, co Marii přinutí přemýšlet - nejen o svém životě, ale také o Catherine. Rozhodne se tedy zmizet všem ze života. Je přesvědčena, že tím dá svobodu nejen sobě, ale i dceři. Je její chování sobecké a kruté nebo to opravdu dělá pro sebe a Catherine?
Marii jsem fandila a dokázala jsem pochopit její rozhodnutí. I když tedy nevím, jestli bych to zvládla udělat být na jejím místě. Prožívala jsem s ní nejistotu a obavy před touto situací, která se víc a víc blížila. A rozuměla jsem tomu, že do smíchu ji vážně nebylo. Opravdu už nikdy neuvidí svoje děti a přátele? Vážně to tak chce?
Celá kniha je velmi silný příběh - především ten konec. Ale taky plný dobrého jídla a spousty zajímavých myšlenek. Tempo je pomalejší, ale o to víc si ji čtenář užije. A určitě si každý položí otázku - dokázal by zmizet jako Marie?
Dokázali byste obětovat sami sebe a zmizet?
Teorie býka
Magdalena Maxová
“Zapamatujte si, že pokud nejste šťastní vy sami, váš partner vás šťastným nikdy v životě udělat nemůže, rozhodně ne dlouhodobě. A pokud nejste šťastní, řešením není měnit partnera, ale podívat se nejdřív na sebe do zrcadla.
Elena byla vždycky ta, co měla ve vztahu navrch. Když byla nespokojená, vztah ukončila a šlo se dál. Nyní je už pár let s Radimem, ale i v tomto vztahu ji něco chybí. Během dovolené na Sicílii se seznámí s Francescem a brzy je doslova ztracená. Je pro něj ochotna udělat cokoliv a nedělá ji problém kvůli víkendu s ním letět dva tisíce kilometrů.
Ano, Elena chvíli nevěděla, jestli chce Radima nebo Francesca - jeden představoval životní jistotu, druhý úplně jiný život plný zábavy, jídla a slunce. Přesto Elena dala přednost Francescovi. Snažila se, jak mohla, ale on její city neopětoval nebo to aspoň nedal najevo tak, jak si Elena představovala. Chápala jsem její chování, protože ženy prostě jsou schopné pro svého partnera udělat cokoliv.
Příběh hezky ukázal rozdíly mezi jednotlivými kulturami a zeměmi. Elena byla občas na ránu, ale oceňovala jsem, že si šla za svým. A konec - ten byl super.
Mě to bavilo - hlavně Elenin humor, ten mi sedl, to se autorce povedlo. Pro mě to byl reálný příběh ze života a o to víc čtivý. Čtení bylo zábavné, ale chvílemi i dojemné
Miluji tě, Jasone Thorne
Ella Maise
Kniha je vydaná pod značkou Red, takže se nabízí, jakým směrem se bude děj ubírat. Nechybí ani podrobné žhavé scény a že jich na konci najdete hned několik.
Pro mě to byla oddechovka s jasným vývojem a koncem, chvílemi na mě až moc “přeslazená. A trochu mi vadilo, jak Jason říkal Olive pořád “maličká, jak kdyby byla malý dítě a on ten nadřazený nad ní. Nicméně i tak jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a díky recenzniinstac za účast ve štafetě.
Svatební historky aneb Jak jsem se nevdala
Lucie Macháčková
O knize jsem se dozvěděla na jaře díky Magnesia Litera, kterou získala autorka za humoristickou knihu.
Je to taková knižní jednohubka, oddechovka, u které jsem se zasmála. Lucka je stand-up komička, která umí lidi pobavit, což se ukázalo i v této knize.
Vypráví nám zážitky nejen své, ale především kamarádek, a to vše ze světa svateb a vztahů obecně.
Pokud chcete něco na odreagování, zkuste tyhle historky - stojí za přečtení.
Barva moci
Noční Tichošlápek
Hlavní postavou je Thomas, student tanečního oboru. Ten se vsadí s kamarádem, že dostane nedostupnou Claru. To se mu povede, ale jde ještě dál.
Thomas pochází z bohaté rodiny, ale o co víc mají peněz, o to hůř se k němu otec chová - je na něj zlý, zesměšňuje ho a vůbec nefunguje jako rodič. Takže není divu, že si z dětství nese trauma a navíc si ukrývá svého démona.
Jablko nepadá daleko od stromu a Thomas se chová ošklivě i ke Claře - chce ji ponížit, zranit a mít ji ve své moci. Chce, aby se podrobila jeho vůli a plnila jeho úkoly vedoucí k tomu, že bude ten nejlepší v tanci, i když takový není. Na druhou stranu jí kupuje drahé dárky, aby své chování vyrovnal. Jenže Clara začíná občas couvat a někdy se ho bojí. A démon začíná mít v jeho hlavě větší a větší slovo. Kam až to může dojít?
Kniha krásně ukazuje, jak nás ovlivňuje dětství a jak se necháme ve vztahu manipulovat partnerem, protože o něj nechceme přijít.
Tenhle příběh od české autorky mě mile překvapil. Především to, kolik toho dokázala vtěsnat do jedné knihy menšího rozsahu. Taky povaha Thomase, jeho démon a přetvařovaní byli skvěle vykresleny, včetně touhy být za každou cenu nejlepší. A nesmím zapomenout na dovětek, který vysvětluje, že jména, čísla ani barvy nebyly náhodné a mají svůj význam - autorka si tedy opravdu vyhrála s každým detailem. Takže ano, kniha stojí za přečtení.
Tsunami
Karin Krajčo Babinská
Tahle kniha není žádná novinka, ale už nějakou dobu jsem se na ni chystala. A musím říct, že jsem mile překvapena - je plná emocí, zajímavých situací a hlavně je neskutečně čtivá. Knihy o vztazích mě baví, navíc když se týkají běžných lidi. Autorce se parádně a věrohodně podařilo popsat vztahy mezi všemi postavami a stejně tak celou atmosféru. Pokud vás tedy baví vztahové příběhy, zkuste i tuhle.
Všechny naše životy
Sophie Astrabie
Příběh je ve finále hezký, ale na mě byl moc pomalý. A v tomto případě mi moc nesedly velmi krátké kapitoly.
Život na míru
Nikki Erlick
“Jakmile člověk něco ví, zapomene, jaké bylo nevědět.
“Není cesty zpět. Ale pořád nám zůstává plno cest kamkoli jinam.
Během jedné noci se u dveří každého člověka staršího 22 let objeví krabička s nápisem: “Uvnitř se nachází míra vašeho života. V krabičce se nachází provázek, který určuje délku života majitele krabičky.
Všichni najednou stojí před rozhodnutím - otevřít nebo neotevřít?
Bylo pěkné sledovat, jak taková malá krabička dokáže ovlivnit životy všech lidí. Některé ovládal po otevření pocit bezmoci, jiní pocítili radost, byli ale i ti, kteří krabičku neotevřeli. Každý se zjištěnou informací naložil jinak - ti s krátkým provázkem si často začali užívat života a chtěli toho stihnout co nejvíc. Zároveň začali být společností diskriminováni, protože jsou hrozbou společnosti - oni údajně stáli za útoky a jiné život ohrožující události. Nic ale nebylo takové, jak vypadalo.
Provázky se najednou staly součástí životů všech lidí. Obvykle provázky něco spojují, ale v tomto případě rozdělují a to společnost. S několika osobami prožíváme jejich životy a především myšlenkové pochody - někteří našli krátký, jiní dlouhý provázek. Jak se k tomu postaví oni a jak jejich rodina?
Námět je velmi zajímavý. Místy bylo tempo pomalejší, nicméně kniha stojí za přečtení. Když nic jiného, tak každého čtenáře navede na myšlenku, jestli by otevřel nebo ne? A jak by se choval v případě, že by našel krátký provázek?
Otevřeli byste takovou krabičku? Převládla by u vás zvědavost?
Tajemství domu v L.
Šárka Andrlová
Dvě časové osy - jedna 2008 a druhá 2018. V jedné partneři Václav a Anna, ve druhé matka Jitka s dcerou Janou. Na první pohled máme před sebou rozdílné životní příběhy, ale postupně dochází k odhalování tajemství a vzájemnému propojení obou dějových linek. Dozvídáme se o jejich životě a o jejich vztazích. A pak taky o jednom domě v Lužeticích, kteří všichni dobře znají.
Za začátku se mi pletla jména (Jana x Anna) a pak taky roky, kdy se odehrával děj. Přišlo mi zvláštní, že Jitka s Janou měly několik let takový nijaký vztah, moc se nemusely a náhle si hrozně moc rozuměly a za chvíli zase naopak.
Postavy mi nějak k srdci nepřirostly a moc jsem nerozuměla jejich chování, protože já to mám jinak, hlavně co se týká vyjadřování. Ale bavilo mě postupné odkrývaní tajemství a zjišťování, jak se věci mají. I přesto všechno byla kniha čtivá a dokázala ve mě vyvolat spoustu emocí. Jsem tedy ráda, že jsem si ji mohla přečíst.
Den byl pro mě krátkej: Paměti hrdé Romky
Olga Fečová
Kniha je to zajímavá, hezky mapuje život paní Olgy. Mě bohužel nesedlo zpracování.
Dálnice
Lenka Potůčková
Děj se začíná odehrávat v tehdejším Československu v roce 1984. Renata jede s podnikem na zájezd do Rakouska, kde emigruje a domů už se nevrátí. Sledujeme tak, jak má její rozhodnutí vliv na životy ostatních členů rodiny - manžela Richarda, syna Marka, který už studuje na vysoké škole a dcery Simony, která má jít na střední. Každý to vstřebává po svým, ale všichni Renatu zpočátku nenávidí a nechápou její chování. Copak ji nezáleží ani na svých dětech? Celá rodina se okamžitě octne v hledáčku StB a pro ostatní jsou hrozbou.
Nečetla jsem moc příznivé recenze na tuhle knihu, ale mě se líbila. Podle mě autorka hezky popsala dobu a to, co se dělo - všichni byli víceméně rádi, že přežívají a na nějakou zábavu moc času a hlavně nálada nezbývalo. Ze čtení čiší spíš ponurost a špatná nálada, ale mě to k té době sedí.
Ahoj krásko
Ann Napolitano
“Dělej cokoli. Buď čímkoli.
Krásný příběh čtyř sester, Julie, Sylvie, Cecelie a Emeline, a jejich rodiny, jejichž sesterské pouto je obrovsky silné. Každá je jiná a každá chce od života něco jiného, přesto se dokáží podržet a podpořit. Do jejich světa vstoupí William, který se stane manželem Julie a pro kterého se stane tato rodina i tou jeho.
Jako vždycky život přináší radosti i starosti a je na každém, jak se s tím popere. Stejně tak je tomu v této rodině. Ty méně příjemné události vedli k tomu, že jejich matka Rose prodala dům a odstěhovala se na Floridu a Julie odjíždí za prací do New Yorku. Některá pouta se tedy zpřetrhají a tak se některé cítí neúplné. Ale život jde dál.
Kniha je připodobňována k Malým sestrám a s tím souhlasím. Bavilo mě číst o jejich myšlenkových pochodech, o uvědomění si, co chtějí nebo o přiznání svých pravd. Bylo hezké sledovat, jak se jejich životy prolnuly.
Je to opravdu skvělé a silné čtení. S touto rodinou prožijete téměř padesát let a věřte - stojí to za to! Pokud máte rádi rodinné ságy, nesmíte si tuhle knihu nechat si ujít.
Tenhle pokoj se nedá sníst
Nicol Hochholczerová
Obsah nejlíp vystihuje anotace na přebalu knihy.
“Kontroverzní, syrový a strohý, ale zároveň poetický text mapující šestileté období nerovném poměru dospívající Terezy, které je na začátku příběhu dvanáct let, a padesátiletého Ivana, lektora výtvarného kroužku.
Tereza si neuvědomuje, že dělá něco zakázaného. Naopak si to užívá, protože ji Ivan obdivuje takovou, jaká je. Občas se snaží jeden z nich vztah ukončit, ale moc se jim to nedaří.
Je to zvláštní kniha, taková bez příkras. Chápu, že na slovenské kulturní scéně vyvolala rozruch. I pro nás je takové téma těžké, stejně tak použité výrazy mohou někoho od čtení odradit. Ale je díky tomu originální. Nečetla se mi jednoduše, obzvlášť některé intimní scény a chování Ivana byly na mě až úchylné.
Autorka je mladá, stejně tak jedna z hlavních postav, takže tomu musela uzpůsobit jazyk. Hodnocení není moc pozitivní, ale já ji tak černě nevidím. Minimálně poukazuje na to, že tohle se bohužel opravdu děje.
Návrat do Bridgewater
Kristina Hattenhauer
“Jenom my sami utváříme, kým jsme.
Olivie se vrací do Bridgewateru za jediným účelem - vyřídit Simonovu závěť. Celá záležitost ji tíží nejen proto, že se s ní Simon před svou smrtí rozešel a neřekl jí o své nemoci, ale také proto, že v tomto městě prožila dětství, na které nemá zrovna pěkné vzpomínky.
Komunikace se Simonovým otcem není jednoduchá, ale Olivie se nevzdává. Jelikož je kniha připodobňována k Jane Eyrové, je jasné, kam a jakým způsobem se bude jejich vztah ubírat.
Olivie je rozhodnutá, že nikomu neřekne své tajemství, které ji celý život tíží. Naráží ale na lidi ze svého dětství a v tom okamžiku nabírá děj na obrátkách - to se autorce moc povedlo.
Při čtení jsem celou dobu měla pocit, že se děj odehrává o jedno nebo dvě století dřív, nikoliv v 70. letech 20. století - možná to ve mě vyvolala obálka knihy nebo odkaz na zmiňovanou knihu.
Příběh je plný zvratů, změn a ke konci i napětí. Na můj vkus měla Olivie až moc panických atak vzhledem ke krátkém pobytu ve městě. Občas mi něco nesedělo vzhledem k době, když se děj odehrává, ale ve finále mě kniha bavila - tedy hlavně ten konec.
Než zjistíš pravdu
Elena Minářová
Amanda je žena v domácnosti, ale chodit do práce a být mezi lidmi ji trochu chybí. Už od mala se snaží všem zavděčit, mnohdy na úkor sama sebe.
Do jejich bohaté ulice se přistěhuje Maddie. Zvláštní je v tom, že si koupila velký dům, ale je bez partnera a bez dětí. Brzy se ale ukáže, že celé její stěhování je vlastně jen taktika.
Amandě a její rodině se začnou dít samé nepříjemné věci. Jde o souhru náhod nebo za tím vším někdo stojí?
Přiznávám, že tohle snobské prostředí obecně moc nemusím. Nicméně mě zajímalo, co myslela Maddie tím, že musí dokončit svůj plán, “než zjistíš pravdu. Autorce se skvěle podařilo charakterizovat Amandu a ještě líp Maddie - její kapitoly mě asi bavily nejvíc, ač to bylo místy děsivé čtení.
Pro mě to byl čtivý psychologický thriller z pera české autorky, ve kterém je krásně vidět manipulace lidí a taky to, kam až je člověk schopen dojít kvůli pomstě. Na konci jsem chápala chování Maddie, i když její řešení bylo pro mě přes čáru.
Konec mi přišel trochu zvláštní a rychlý, co se týká Maddie a Amandiny rodiny. Místy byl děj trochu předvídatelný, nicméně čtení jsem si užila a bavilo mě.
Odešla do tmy
Claire Douglas
V 90. letech zmizela šestnáctiletá Flora a nikde po ní nezůstala žádná stopa. O dvacetpět let pozdeji její sestra Heather jen tak vejde do cizího domu, kde zastřelí dva lidi a následně postřelí sebe. Teda aspoň tak to vypadá. Celý případ se dostane k Jess, novináře, která shodou náhod před těmi spousty lety byla s Heather nejlepší kamarádka.
Vzhledem k přátelským vazbám je to pro ni celkem složité. Ví, že by ji mohl tento případ pomoct v kariéře, ale otázkou je, zda to tak chce? Obzvlášť, pokud se jedná o její dřívější kamarádku?Zároveň se ji vrací spoustu vzpomínek a emocí a to ji někdy nedělá moc dobře.
Postupně zjišťujeme, že každý má nějaké tajemství, které rozhodně nechce pustit na veřejnost. A díky tomu je celý příběh víc a víc napínavý.
Bavilo mě sledovat Jess, jak se pohybovala na tenké hranici mezitím, co je dobré pro její práci a co pro rodinu Heather a přátelství s nimi.
Řekla bych, že Jess fušovala do řemesla detektivům, ale na druhou stranu - jako novinářka potřebuje nové informace a jak jinak je sehnat než dotazováním?
Líbily se mi oddělené časové linky (současnost a období před 25 lety) a vyprávění z různých pohledů.
Některé recenze zmiňují pomalejší začátek, ale mě to vůbec nevadilo. Další kapitoly autorka ukončovala vždycky v tom nejlepším, takže zvědavost nutí čtenáře pokračovat.
Kniha je plná napětí a taky tajemství, která se postupně odrývají. A taky je to krásná ukázka pevných rodinných vztahů a soudržnosti. Zkrátka je to čtivý příběh, navíc novinka, která by neměla uniknout vaší pozornosti.