Dálnice přehled

dnes

Jako matka nepochopím, jak Renata mohla emigrovat a děti tady v " klidu" nechat....a pak se ještě vrátila a jako by nic............... bez omluvy...děti i manzel si tu její svobodu odtrpěli....
Moc bych přála Richardovi nějakou fajn ženskou..
Bravo p.Potůčková

06.12.2024

Mám hrozně ráda knížky z období komunismu v naší republice. Tyhle obyčejně neobyčejné lidské příběhy prostě nikdy nezklamou. Musím ale přiznat, že Dálnice se mi nečetla až tak dobře, jak jsem očekávala. Vlastně nevím, čím to bylo. Možná jsem od děje čekala trochu víc, možná jsem se těšila na zajímavější zápletky a konec, ale ve výsledku jsem se ani nedozvěděla, jak to dopadlo s některými důležitými postavami. První polovina knihy se dost vlekla, druhá byla o něco lepší, ale stejně jsem si nemohla zvyknout na některé maličkosti. Jako třeba na to, že i dětské nebo dospívající postavy mluvily nepřirozeně spisovně. Taky jsem moc nechápala tu hromadu jmen a příjmení, která vlastně pro děj nebyla vůbec podstatná, ale autorka nám je servírovala pořád a všude, což mě při čtení dost rušilo a vnášelo mi to do příběhu zbytečný chaos. A pak samotní hlavní hrdinové, kteří asi sice byli přesným odrazem toho, jak rok 89 změnil životy mnoha lidí v Česku, ale byli mi mnohdy tak nesympatičtí, že jsem se s nimi prostě nedokázala ztotožnit a vytvořit si k nim nějakou citovou vazbu. Takže i když před autorkou smekám za to, co napsala, a normálně jsem v hodnocení o jednu hvězdičku "hodnější", tentokrát musím dát jen tři, protože jsem četla spoustu lepších knih na podobné téma.