Dálnice
Lenka Potůčková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/530176/bmid_dalnice-65ea93d664b60.jpg
4
116
116
Autorka úspěšné knihy Návrat nežádoucí tentokrát sleduje osudy jedné české rodiny v letech 1984–1990. Matka Renata se nevrátí ze zájezdu do Rakouska, aniž o její emigraci věděli její manžel Richard, dcera Simona a syn Marek. Celé rodině se tak převrátí život naruby. Octnou se v hledáčku StB – Richard je šikanován bezpečností a přeřazen na horší místo, Simona těžce snáší odchod matky, zanedbává učení, a nakonec není přijata na oděvní průmyslovku, po níž toužila, Marek, studující na UK medicínu, je vyloučen ze školy a musí nastoupit na vojnu. Každý se se ztrátou Renaty vyrovnává po svém, nejhůře dopadne Marek, jenž na konci vojny kvůli osobním výhodám podepíše spolupráci s StB. V roce 1990 Renata přijíždí do Prahy. Jaké bude její setkání s bývalým manželem a dětmi?... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Mám knihy z toho období moc ráda. Připomínají nám, že si vlastně žijeme dobře. Tahle knížka se mi líbila, byla čtivá, měla spád. Co mě ovšem trošku mrzí, je mírně useknutý konec. Jak to dopadlo s Markem, vydrželo jeho manželství? Praskla na něj "smlouva s ďáblem"? A jaký to mělo dopad na jeho rodinu? A co Simona, uchytila se ve svém podnikání? Mám ještě moc otázek a tenhle "prostor pro fantazii" mě rozladil. Proto půl * dolů, jinak perfektní knížka.
Kniha mi připomněla dobu, kterou jsem poznala. Příběh rodiny Tomanovy, kterou poznamenala emigrace jejich matky Renaty v době normalizace. Jak se musel její manžel Richard a dospívající děti vyrovnat s její ztrátou a sobeckou zradou? Konec knihy si skoro říká o pokračování...
Kniha mě zaujala už od prvních stran ... děj se odehrává v době normalizace přes sametovou revoluci (od roku 1984- 1992) ... z pohledu hlavně 3 postav Richarda, Marka a Simony (jsou tam i kapitoly Kateřiny a Hany) .... jak sobecká emigrace Renaty do Rakouska dokáže zničit život zbytku rodiny (degradace - jak v práci, tak i ve výběru školy) ... ty příběhy mě fakt dostaly ... ale nejvíc mě bavila linie Simony (která vše obstála i přes nepřízeň osudu) .... zato změna chování Marka po vojně... to se ní prostě nelíbilo.... ale jako celkový dojem a pojednání knihy bylo úžasné .... doporučuji
Kniha se mi líbila, četla se velmi dobře. Připomněla jsem si spoustu z doby, ve které jsem vyrůstala. Každá doba má své hrdiny a hlavně spoustu obyčejných lidí, kteří v ní proplouvají, staví se na odpor nebo si nechají zkřivit charakter. I o tom je tento příběh.
Kniha mně velmi bavila, úplně na mne dýchla atmosféry té doby. Kdo ji jako já nezažil, to může ledacos osvětlit. Líbil se mi zajímavý výčet charakterů, i když o Kateřinu bych zvládla přijít, ta mě teda děsně štvala.
Postava matky, která si jen tak nakráčí zpět bez špetky omluvy, je pro mě jako matku naprosto nepochopitelná.
Krásná kniha! Velmi výstižně popsaný život za komunismu v Československu, realistický příběh rodiny Richarda a jeho dětí, spolupráce s STB. Osobně nechápu negativní komentáře, to že kniha není růžová knihovna a nekončí happyendem přeci neznamená, že je špatná, ba naopak, děkuji paní autorce, že vybočila z řady. Těším se na další knihu od paní autorky.
Kniha se mě líbila, je čtivá, vyprávěná hlavními hrdiny. Konec je otevřený, třeba bude pokračování.
Začátek velmi slibný, čte se to samo, ale konec zklamání. Vlastně tam, kam to směřovalo, to nenaplnilo mé očekávání. Nikdo v podstatě neodhalil zlo v rodině, jen domněnky... Škoda... čekala jsem víc.
Velké zklamání. Nerada pisu negativni recenze, ale tady me natolik trápí nenaplneny potenciál zpočátku hezke zápletky, ze bych rada vyjádřila nespokojenost. Ze začátku příběh hezky plynul a člověk cekal, kdy se linie odpojí od popisu vzadu na knize. Jenže to se nestalo. Vse je shrnuto v krátkém odstavci a po více než tři sta stranách jsme se nedozvedeli nic nového. Casto se autorka nechala unést a ja se musela prokousat několika dlouhými odstavci “co by kdyby, které bylo v drtivé většině zakončeno větou: “ale žádná kdyby neexistují. Ano, ke knize tohle bezne patří a bavi me to číst, ale ne v případě, kdy je na stránce více otazniků než teček za větou. Par gramatických chyb tomu dodalo tresnicku navrch. Cenim si autorciny odvahy a veškeré pile, co vložila do psaní knihy, ale od nějaké čtvrtiny jsem se musela do cteni přemlouvat. Na konci vsechno navíc působilo strasne nereálně a dialogy by napsala i umělá inteligence lepe.
Děj se začíná odehrávat v tehdejším Československu v roce 1984. Renata jede s podnikem na zájezd do Rakouska, kde emigruje a domů už se nevrátí. Sledujeme tak, jak má její rozhodnutí vliv na životy ostatních členů rodiny - manžela Richarda, syna Marka, který už studuje na vysoké škole a dcery Simony, která má jít na střední. Každý to vstřebává po svým, ale všichni Renatu zpočátku nenávidí a nechápou její chování. Copak ji nezáleží ani na svých dětech? Celá rodina se okamžitě octne v hledáčku StB a pro ostatní jsou hrozbou.
Nečetla jsem moc příznivé recenze na tuhle knihu, ale mě se líbila. Podle mě autorka hezky popsala dobu a to, co se dělo - všichni byli víceméně rádi, že přežívají a na nějakou zábavu moc času a hlavně nálada nezbývalo. Ze čtení čiší spíš ponurost a špatná nálada, ale mě to k té době sedí.
Myšlenka mě nadchla, protože tohle téma komunismu vyhledávám.
Přijde mi, že téma bylo nedostatečně využité. Kniha mi přišla bez emocí, taková šedá, se spoustou témat, které šly probrat do hloubky. Ve mě kniha nevyvolala žádnou emoci, kterou jsem očekávala.
Takže jsem trochu rozpolcena.
Kdyby autorka psala milostné romance a žila v Americe, zdatně by svým stylem mohla konkurovat tamní královně těchto romancí D. Steel. Popisný, zcela bez emocí, s malou porcí dialogů a opakováním určitých myšlenek, ale hlavně opravdu zvláštní stavbou vět a volbou slov. Tak mě napadlo, zda používání slova "drobně" není její " know how" :-), zde se také objevuje, i když ne tak často jako v první knize Návrat nežádoucí. Já bych tedy použila slovo " "jemně" případně "trochu" , ale budiž:-). Na druhou stranu, byla jsem napnutá, zda se dočkám a ono jo :-). Přes výše uvedené a hodnocení v modrých číslech a značné výtky v komentářích, které jsem pročetla, hodnotím maximem. Pro mě, byl ten bezemoční styl, k době, kterou popisovala, v pořádku. Já ji čtvrtstoletí svého života zažila. Ano, lidé žili v takové bezemoční šedi, emoce se nenosily, spíše byly nebezpečné, hlavně v práci či společnosti, musely se nechat za zdi domovů. Zažila jsem některé situace, kterými si procházela Simona, byla jsem jen o trochu starší než ona. Také jsem nemohla studovat svou vysněnou češtinu a dějepis, těžko jsem se s tím smiřovala. Ta odevzdanost, která se z příběhu jedné rodiny přenáší na čtenáře mě právě přiměla dát plné hodnocení a také to, že jsem se nemohla od čtení odtrhnout. Ano, tak se žilo. A konec? Stejný jako v prvotině autorky, Návrat nežádoucí, také jsem myslela, že bude ještě pokračování a ejhle, nový příběh. Není to žádné těžké čtení, ale vyvolá, u mých vrstevníků, spoustu vzpomínek. Zjevně to nebude čtení pro každého, ale mně prostě tato autorka baví a fandím jí, a to víc než "drobně" :-).
Byla to dlouhá a nudná slohová práce. Táhlo se to jak stavba dálnice. Doufala jsem, že autorka vytěží daleko víc z tématu o rodině, jejíž jeden člen opustil socialistický ráj. Ale zůstalo jen u myšlenky. Z marasmu té doby na mě nedýchlo vůbec nic. Čili tuctový příběh neslaných nemastných figurek bez citů a emocí, který se mohl odehrát kdekoli a kdykoli.
Kniha má svižná i zdlouhavější místa, ale čte se dobře, vcucne. Autorka si dala práci s dohledáním dobových aktualit a souvislostí, i když s rezervou, ale snaha byla. Postavám jsem moc nevěřila, zdály se mi ploché... a některé situace či příběhy naprosto nepravděpodobné. (Opravdu by cca padesátník zvyklý na vedoucí pozici udržoval několik let partnerský vztah/nevztah, který nikomu z partnerů nepřináší absolutně žádné dobré pocity?) Takže za mě: podobně jako běžný český film. Do kina bych na to nešla, ale v televizi dobrý. Modifikace pro knížky: nekoupila bych si to, ale z knihovny dobrý. :-)
3*
Myslím si, že knihu ocení spíše ti, co si tu dobu pamatují. Někdy mi přišlo, že se tam pořád motáme v kruhu, pořád dokola řešíme, proč to Renata udělala, na druhou stranu je to asi pochopitelné, taková rána, která tuto rodinu postihla, se asi nedala jen tak přejít. Jak se tam v průběhu knihy některé věci řešily pořád dokola, tak naopak konec mi přišel takový jak z rychlíku, moc mě neuspokojil, ale co už...
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků.
Tak to byla jízda (...po Dálnici). Čtivé, pravdivé. Charaktery byly zvláštně popsané, jakoby zvenčí nebo z úhlu pohledu jiných aktérů, přesto ale velmi propracované. To, že někteří komentující vyčítají autorce uspěchaný či nedokončeny příběh, v tom já vůbec nevidím. Vždyť život sám také příběhy neuzavírá,to by musela nechat každou postavu autorka zemřít. Já naopak tleskám. A vlastně i doufám, že pokračování bude...
Příběh není špatný i se dobře četl. Ani bych ho nesrovnávala s předchozím příběhem autorky, i když se mi Návrat nežádoucí líbil mnohem více. Po válečná doba je dle mého čtivější než "šedá" osmdesátá léta. Dálnice si také zaslouží čtenářskou pozornost i s tím, že některé postavy nejsou sympatické, ale ona nebyla ani ta doba. Nejvíc mě asi bavil pohled Simči a Vojty. Paní autorka nezklamala a ráda si od ní přečtu (pokud bude co) další příběhy.
Mám hrozně ráda knížky z období komunismu v naší republice. Tyhle obyčejně neobyčejné lidské příběhy prostě nikdy nezklamou. Musím ale přiznat, že Dálnice se mi nečetla až tak dobře, jak jsem očekávala. Vlastně nevím, čím to bylo. Možná jsem od děje čekala trochu víc, možná jsem se těšila na zajímavější zápletky a konec, ale ve výsledku jsem se ani nedozvěděla, jak to dopadlo s některými důležitými postavami. První polovina knihy se dost vlekla, druhá byla o něco lepší, ale stejně jsem si nemohla zvyknout na některé maličkosti. Jako třeba na to, že i dětské nebo dospívající postavy mluvily nepřirozeně spisovně. Taky jsem moc nechápala tu hromadu jmen a příjmení, která vlastně pro děj nebyla vůbec podstatná, ale autorka nám je servírovala pořád a všude, což mě při čtení dost rušilo a vnášelo mi to do příběhu zbytečný chaos. A pak samotní hlavní hrdinové, kteří asi sice byli přesným odrazem toho, jak rok 89 změnil životy mnoha lidí v Česku, ale byli mi mnohdy tak nesympatičtí, že jsem se s nimi prostě nedokázala ztotožnit a vytvořit si k nim nějakou citovou vazbu. Takže i když před autorkou smekám za to, co napsala, a normálně jsem v hodnocení o jednu hvězdičku "hodnější", tentokrát musím dát jen tři, protože jsem četla spoustu lepších knih na podobné téma.