Dálnice
Lenka Potůčková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/530176/bmid_dalnice-65ea93d664b60.jpg
4
116
116
Autorka úspěšné knihy Návrat nežádoucí tentokrát sleduje osudy jedné české rodiny v letech 1984–1990. Matka Renata se nevrátí ze zájezdu do Rakouska, aniž o její emigraci věděli její manžel Richard, dcera Simona a syn Marek. Celé rodině se tak převrátí život naruby. Octnou se v hledáčku StB – Richard je šikanován bezpečností a přeřazen na horší místo, Simona těžce snáší odchod matky, zanedbává učení, a nakonec není přijata na oděvní průmyslovku, po níž toužila, Marek, studující na UK medicínu, je vyloučen ze školy a musí nastoupit na vojnu. Každý se se ztrátou Renaty vyrovnává po svém, nejhůře dopadne Marek, jenž na konci vojny kvůli osobním výhodám podepíše spolupráci s StB. V roce 1990 Renata přijíždí do Prahy. Jaké bude její setkání s bývalým manželem a dětmi?... celý text
Přidat komentář
Otázky, samé otázky, na které nepřijde odpověď. Mdlí hrdinové, kteří dostanou přesně to, co si zaslouží.
Od autorky jsem četla Návrat nežádoucí, který se mi moc líbil a proto jsem se na její novou knihu moc těšila. I Dálnice se mi vlastně moc líbila, asi hlavně proto, že jsem právě v této době vyrůstala. Pamatuji si, že jsem tenkrát byla moc smutná, že nemůžu také cvičit „Poupata“, protože jsem byla přesně o rok mladší, než abych do nich spadala a stašně moc jsem záviděla o rok starším holkám. Příběh to je zajímavý, až tedy na ten konec. Připadalo mi to takové celé nedokončené. Jakoby autorku najednou psaní přestalo bavit a tak to prostě ukončila. Nebo se chystá další díl ?
Tak protože jsem četla i autorčinu první knihu, tak se nejde ubránit srovnávání. Návrat nezádoucí má jednoznačně navrch. Byl prostě víc emotivní. Dokázal vyvolat daleko víc emocí. Dálnice je taková plochá. Příběh je zajímavý, čtivý. Doba mi určitě byla bližší, než padesátá léta, které jsem ani nezažila :) Ale... minimálně ten konec to zabil. Máme snad čekat druhý díl? Nebo bude takhle autorka zabíjet konce svých knížek? Tady nebyl ani náznak, kam by se měl čtenář směřovat. Velká škoda.
Tuto knihu mi půjčila kolegyně, ktera z ní byla nadšená. Téma je nam blízké i věkem a mně se líbila taky. Nemohla jsem se odtrhnout.
A půjdu se začíst do první knihy autorky, kterou mi taky moje hodná kolegyně půjčila.
Autorčina prvotina Návrat nežádoucí byla úplně skvělá. U jejího druhého díla, Dálnice, jsem měla pocit, jako kdyby knihu napsal někdo úplně jiný. Nedá se odepřít čtivost románu, ale strašně mi vadily kostrbaté věty kolikrát nedávající smysl.
Konec byl takový strašně nijaký. Otevřený konec mi nepřišel po celém rozvleklém příběhu vhodný. Nevím, třeba bude tato kniha navázána nějakým dalším příběhem.
Kniha je mi blízká tím, že znám téměř všechny reálie, kde se příběh odehrává, což v případě úseku dálnice Kačice-Nové Strašecí je limitující, ale já si vizualizovala vše v příběhu lépe, protože většinu míst znám.
Příběh je vyprávěn cca po obdobích půl roku a vždy z pohledu jiného aktéra, kterému vidíte do hlavy a tím pádem máte vhled na stejnou situaci z různých úhlů.
Konec je otevřený a přišel mi trochu uspěchanější, než první polovina knihy, to se přiznám.
Ale užila jsem si to. Na druhou stranu, na pět hvězd to rozhodně nevidím.
Dálnice byla super knížka.Bavilo mě jak to bylo psáno z různých pohledů.Další skvělý český román z minulé doby.
Ja vzdycky jen knihu ohodnotim hvezdickami,ale komentare nepisu. Dnes delam vyjimku,protoze zatim napsane komentare se mi vuci knize zdaji nespravedlive. Nevim kolik let bylo ctenarum a jestli si dokazou predstavit,jak to tenkrat u nas vypadalo. Mne se kniha libila moc,uz proto,ze postavy nebyly jednoznacne cerne nebo bile. I ten otevreny konec mne nezklamal,bud napise autorka pokracovani anebo to zamyslela tak,ze vlastne nikdo nevime co bude dal. Ocenuji to,ze autorka z pribehu neudelala cervenou knihovnu,nejsou vsichni na konci stastni,jak to casto byva. Nepodari se vsem nahradit jednu lasku hned nekym,mnohdy jeste lepsi. Takze za mne kniha,ktera se krasne rychle cte a po precteni je o cem premyslet.
Renata, matka od rodiny, se díky své práci dostane do Rakouska a rozhodne se tam zůstat. A jelikož je právě rok 1984, ovlivní její rozhodnutí celou její rodinu. Manžel je přidělen na horší práci, syn musí přestat studovat medicínu a dcera nese její útěk nejhůř, a navíc se nedostane na svou vysněnou střední školu.
Podle anotace jsem se na tuto knihu velmi těšila, moc ráda čtu příběhy z naší historie, bohužel, kniha mi vůbec, ale vůbec nesedla.
Na začátku bylo fajn, že šla autorka hned k věci, žádné dlouhé řeči kolem. Když se rodina dozvěděla o emigraci matky a manželky, byly v příběhu cítit emoce, prožívala jsem s nimi jejich šok a bolest. Ale to bylo celé, co se mi na příběhu líbilo. Když jsem se dostala zhruba na stranu 50, začala jsem trpět a trpěla bohužel až do konce.
Příběh vidíme z pohledu jednotlivých členů rodiny, je fajn, že vidíme každému do hlavy, co prožíval, ale zároveň čteme stále to samé, jen to má jiného vypravěče. Co mi opravdu hodně vadilo byly otázky. Otázky typu Proč to udělala? Šlo by to změnit? …. Tak takové otázky byly na každé druhé straně. Neustále ty samé, zbytečné, nudné. Příběh se neskutečně táhl, nic moc se v něm nedělo a chyběl tomu i pořádný závěr.
Moc mě to mrzí, ale s autorkou jsme se bohužel vůbec nepotkaly.
2,5*/5*
Už dlouho jsem neměla z knížky tak rozporuplné pocity. Na jedné straně mě příběh bavil, chytil a nepustil. Dálnici jsem přečetla za tři odpoledne (a teď mě docela mrzí, že už mám dočteno). Na druhou stranu byla v románu spousta jazykových nedostatků a chyb, které mě rozčilovaly (a několikrát jsem byla v pokušení knihu zahodit a
nedočíst). Zhruba na prvních 50-ti stranách 8x něco někoho "vrátí do reality", opakují se slova, pocity hrdinů jsou vyjadřovány stále stejnými otázkami. Některé věty jsem četla několikrát, než jsem pochopila, že opravdu nedávají smysl. (Například: "Žádný otevřený spor mezi sebou neměli, i když si šli vždycky z cesty.")
Během čtení mě několikrát napadlo, proč do konečné úpravy textu nezasáhla redaktorka. Opravdu knihu četla?
Otevřený konec mě nakonec zklamal. Poslední kapitoly působí, jakoby autorka nevěděla, kam se svými hrdiny chtěla dojít.
Suma sumárum je to za tři (hvězdy).
P.S. Metafora "ďábel" v souvislosti, ve které ji autorka používá, je lehce úsměvná.
Přečteno za víkend, dobře se čte, zajímavý příběh, jen mi to přišlo takové bez konce, hodně načatých osudů a zůstaly viset v prázdnu. Spousta věcí zůstala nakousnutá a nedokončená. Najednou je konec - a co dál? Co Kateřina, Simona, Marek - co Klára..... ?
Dobu, která se zde popisuje jsem naštěstí nezažila. Ale netroufám si nikoho soudit. Když někdo emigroval, měl pro to své důvody, když někdo podepsal spolupráci, nemusel chtít nutně škodit ostatním, aby z toho měl prospěch. Příběh je napsán čtivě, někdy jsou zde ale až zbytečné popisy a opakující se slovní spojení. Zpočátku jsou popisována období jednoho roku, později už jsou popisována delší období, a ke konci už to chvátá, jako by se autorka snažila to co nejrychleji dopsat. Většina postav byla bohužel nesympatická.