Tropické noci
Jakub Fránek
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/536524/bmid_tropicke-noci-661e78b2dd193.jpg
4
80
80
Psychologický thriller o tajemstvích, která měla zůstat navždy skryta Eduard Klajner je samotář, který se o dění kolem sebe příliš nezajímá. Žije ve svém chátrajícím domě v malé moravské vesnici a jeho dny plynou jeden za druhým. Kraj sužuje vlna letních veder, v níž se čas stává téměř nehybným. Jednoho tropického večera Eduardův život nenávratně naruší hrůzný objev ve vlastní zahradě — u košaté třešně najde přivázanou mladou dívku, která ztratila vědomí, a možná už nedýchá. A právě tento okamžik vnese do jeho zdánlivě poklidného žití zásadní zlom. Tíseň, jež na něj padne, je neúprosná a on potřebuje za každou cenu odhalit pravdu. Nejen o své rodině, o událostech z dětství, o dávných kamarádech, kteří zmizeli bůhvíkam, ale především sám o sobě.... celý text
Přidat komentář
Tak tohle bylo úžasný! Skvělý! Krásně postavený psychologický thriller, který není úplně klasický mainstream, ale je hezky propleten záhadou v rodině. Postupně gradující napětí, lehce popisný, zajímavé postavy a musím říct, že mě zaujalo i celkové prostředí, ve kterém se příběh odehrával. Konec byl velmi dobře zvládnutý a já měla jen otevřenou pusu. Velké doporučení, tohle chcete číst. Kór pokud jste fanouškem psychothrillerů nebo i rodinných problémů ve stylu Dvořákové či Soukupové.
Hlavní postavou je Eduard Klajner, padesátiletý muž, který žije sám poklidný život v tak trochu pustnoucím domě. Pro některé je trochu podivín.
Děj se odehrává během velmi parného léta. Jedné noci se Eduardovi něco nezdá na zahradě a tak se tam jde podívat. S hrůzou najde mladou dívku, přivázanou ke stromu. Je v bezvědomí nebo už nežije? Má zavolat policii? Co má dělat? Nějak s tou situací naloží a život jde, resp. musí jít, dál.
Je z celé situace dost nervózní a jakékoliv zazvonění mu způsobuje takřka infarktové stavy. Do toho se mu jedním objeveným článkem připomene událost z dětství, rodinná tragédie, kterou se mu nějak podařilo vytěsnit z mysli. Eduard to nezvládá a dělá jednu chybu za druhou - alespoň tak to vnímá on sám. Je čím dál tím víc nervóznější a čeká, co se bude dít.
Tahle kniha je zjednodušeně sonda do Eduardovy hlavy a jeho myšlenek. Líbilo se mi, jak autor podrobně popsal Eduardovy pocity a to, co prožíval - dokázala jsem se lehce vcítit do jeho situace. Ustojí Eduard celou situaci? Má na tom všem nějaký podíl? Může být nějaká spojitost mezi dřívější rodinnou situací a tou dnešní?
Kniha není nijak rozsáhlá, ale obsahově pro mě ano. Bavilo mě sledovat Eduardovo chování, myšlení a jeho reakce. Pro mě to byl zkrátka čtivý příběh, který stojí za přečtení. A pak ta obálka - ta se povedla.
Na první pohled kniha zaujme nádhernou, skoro až snovou obálkou.
Začátek je pomalý a méně záživný. Hodně to připomíná skoro až nudné dění na vesnici. Pak ale přijde zvrat v podobě nálezu dívky a děj se začíná rozjíždět. Bohužel si příběh neudržel tísnivost dlouho.
Autor dokáže skvěle popsat znepokojivou atmosféru, právě díky psychologii postav, jejich myšlení a zvláštního chování. Do toho popisy přírody, prostředí a tropických veder. To vše je super.
Eduard je zajímavá postavička. I když je to svým způsobem ještě mladý muž kolem padesátky, tak jsem místy měla pocit, že je mu nejmíň sedmdesát. Jeho chování bylo místy mimo. Ví, že by jisté věci neměl dělat, ale stejně je udělá.
Na mě nejvíc nezapůsobila ta část s dívkou, jak by se dalo očekávat, ale Eduardové pátrání v minulosti a objasňování si jistých událostí. Ocenila bych, kdyby byl v tomto ohledu příběh víc rozepsán.
Na Tropických nocí je zvláštní to, že nepůsobí strašidelně, ani nevyvolá pověstnou husí kůži, ale takový zvláštní pocit temna. Stejný pocit jsem měla i u filmu Polednice. Podobnost s tímto filmem je i právě kvůli tropickým vedrům.
Co se ale nedá příběhu upřít je to, že jsem hodně přemýšlela nad tím, kdo, co a jak. Fantazie mi jela na plné obrátky.
První polovina příběhu měla skvělý vibe, ale druhá půlka se už táhla. Eduardovo pátrání po minulosti druhou půlku zachránilo, ale je zde pořád hodně neznámých, které příběhu ubírají na opravdovosti.
Konec příběhu mi přišel zmatený a neukončený. Po dočtení jsem měla více otázek než jsem dostala odpovědí. Celkově jsem čekala od knihy více, ale za přečtení určitě stojí.
Děkuji autorovi a Nakladatelství Host za poskytnutí výtisku v rámci spolupráce.
Nebylo to vůbec špatné - není to klasická detektivka, označení psychologický thriller je výstižné.. Čtivý příběh stárnoucího muže, který teprve nyní skrze jednu událost jakoby poznává sám sebe..velkou roli v tom hraje minulost a jeho vztah k matce..
Přečteno během jednoho dne, bavilo mě to. České autory moc nevyhledávám, ale určitě si přečtu i Věž.
Zajímavé čtení zcela mimo můj obvyklý výběr. Na knihu jsem narazila náhodou a nelituji. Popisy vnitřních pochodů Eduarda, kontrast jeho intenzivního prožívání, stresu a paniky s ospalým horkým venkovem, konfrontace jeho vzpomínek se vzpomínkami ostatních - výtečné. Trošku mi to připomnělo knihu Z popela.
Já myslela, že u thrilleru se mám bát nebo být aspoň v napětí. Dobrá, tak to je psychologická novela. Za mě bohužel ne moc povedená, bez větší hloubky, zmatečná. Šance ale na autorovy lepší knihy v budoucnu je, psací potenciál určitě má.
Ani nevím, jak a kde jsem na doporučení narazila, ale utkvělo mi v paměti, a když jsem knížku zahlídla, šáhla jsem po ní, že bych jí zkusila dát šanci. Teda! Přečetla jsem ji na jeden zátah, nedokázala jsem se odtrhnout! Autor rozhodně dokáže zaujmout, a to stylem vyprávění, popisem prostředí, myšlenek. Samotné tempo je pomalé, zvláštní a dusné, jako počasí před bouřkou. Tohle mi prostě sedlo a rozhodně si autora pohlídám.
Nenadchlo, neurazilo. Je to svižný, dobře napsaný, ale tak nějak mi tam něco chybí, možná větší hloubka, větší zdůraznění toho propadání se do chaosu mozku…? Klouže to po povrchu.
Spíš než psychothriller, je to román. Vyprávění je čtivé, atmosféra podmanivá, ale já asi čekal něco víc, nebo jiného.
Přesto je autorův styl psaní fajn a dám mu ještě šanci.
(SPOILER)
Jsem milovníkem nenápadných knížek, které jsou však něčím natolik zvláštní, že ve vás zůstanou ještě dlouho po dočtení.
Přesně tohle se mi stalo u knihy Tropické noci. Jedná se o nenápadný útlý psychologický thriller českého autora, ale ten obsah!
Hlavní hrdina Eduard je samotář, trochu podivín, žijící na malé moravské vesnici. Jednoho dne najde při večerní obhlídce své zahrady dívčí tělo v bezvědomí. A v ten moment to všechno začíná.
Edovy myšlenkové pochody, snaha vypořádat se s objevem těla, zachovat se co nejlépe a zároveň tak, aby na něj nepadlo podezření sousedů (to je samozřejmě na malé vesnici horší než nález těla jako takový). To vše zabaleno do tropických letních dní, kdy se horký vzduch vlní nad sklizeným polem, kdy je celý svět kvůli vedrům tak nějak nehybný a ospalý.
Ten kontrast ospalé vesnice a vnitřního boje Eduarda kvituju. Stejně tak popisy dusivé atmosféry, které byly velmi důsledné, zároveň však nikterak nebrzdily děj. A postupné odhalování nečekané minulosti jako třešnička na dortu.
Líbilo se mi to moc, 4/5, chyběla tomu pro mě těžko popsatelná jiskra, aby to bylo dokonalé, každopádně tahle kniha ve mně, na rozdíl od jiných thrillerů, zůstala.
Tíživou atmosférou a rozpoložením hlavního hrdiny mi to připomnělo mou velice oblíbenou knihu Do tmy Anny Bolavé. Vnitřní boje Eduarda sama se sebou, nejasná minulost, horké dny a příchod letní bouřky. Nepříjemný pocit provinění. Hutné ingredience tohoto podmanivého, červencového románu.
(SPOILER) upřímně - nalákala mne obálka... Fránek sice umí navodit atmosféru tíživého, upoceného a ospalého dusna bez letní bouřkou, která napomáhá vyvstat přízrakům ze snů, z dětství, z nespolehlivé paměti... a promíchávat je s realitou, ale zároveň tím oslabuje napětí, když drobnými motivy předem ohlašuje, že s Eduardovým vnímáním asi nebude všechno v pořádku (třeba předpoklad určitých dědičných duševních chorob - matka i bratr; imaginární přátelé v dětství; hned někde na začátku zmínka, že Eduard přestal brát léky atd.) - ať už k vraždě dívky/ženy pod třešní (několikrát zdůrazněny ty šťavnaté rozšlapané třešně a pak červené skvrny na podlaze) došlo, anebo ne, v příběhu figuruje spoustu zbytečných klišé rekvizit (řetízek s přívěskem) a nevěrohodností (vůbec celý popis zabití, odstranění těla a následně důkazů..., rodiče se děsí synových přeludů a fantazií, a přitom je podporují - chtěl bych vidět ty rodiče v 80. letech, kteří s dítětem hrají hru "na další dva talíře na stole" atd.), mimochodem... česká beletrie si v poslední době nějak libuje v traumatech z utopených sourozenců...
3, 5 hvězdičky
Moc dobře se mi četl, líbila se mi ta atmosféra, tak tíživá, mlhavá, k tomu cítíte určitou nedůvěru k hlavnímu hrdinovi a vy tak napnutí čekáte, kam to celé bude směřovat a hlavně jak se se zjištěním, co se kdysi odehrálo a co se asi děje právě teď, hlavní hrdina popasuje. Konec mohu za mě označit jako překvapivý, možná bych si ho dovedla představit i trochu jinak, ale tak autor to zakončil tak, jak chtěl :)
Rovněž bych se nebránila ještě více informacím ohledně minulosti našeho hrdiny, pár desítek stran navíc by mi nevadilo:) suma sumárum - bavilo:)
Btw. Budu se opakovat, ale.. ta obálka! Pecka! Prostě Host no:)
Eduard Klajner je starý mládenec. Takový vesnický pavouk. Bydlí v polorozpadlém domku s děravým plotem a jen tak přežívá. Až jedna situace, která se mu stane ho vyburcuje z letargie. Ve své zahradě pod rozkvetlou třešní nachází přivázanou dívku, která je v bezvědomí. Kdo jí tam mohl přivázat a proč?
Náhle se rozjíždí kolotoč myšlenek v hlavě. Na půdě nachází staré články. Má už jen žijící matku v domově důchodců. Co a proč se tehdy stalo? Kdo je Jaroslav? Kam se poděli jeho kamarádi?
Na novele mě fascinovalo, jak dokáže fungovat lidská mysl. Věci, které nás bolí dokážeme někteří vytěsnit úplně z hlavy jako by se nám nikdy nestaly. Hlavně pokud jde třeba o vzpomínku z dětství. Mnohdy je to jediná možnost na přežití.
A pak jen náhodná událost nebo fotka vyvolá vzpomínku a minulost je zpátky. Hodiny a minuty utíkají zpátky do minulosti. Co ale teď s ní? Vždyť nikdo nechce znovu prožívat bolest…kdyby alespoň nebylo takové vedro. Jsou tropické noci a Eduardovi nejde spát.
Krásně vystižená psychologie postav a myšlení. Vrtání se v lidské povaze, pochopení, prozření. Kdo má rád psychologické rozebírání postav přijde si na své.
Tropické noci bych nejspíš neoznačila za psychologický thriller, ale za psychologický román s ne úplně důvěryhodným hrdinou. Spolu s ním se během tropických nocí ocitáme v malé moravské vesnici, kde žije osamělým životem. Pak ale ve své zahradě objeví svázanou dívku, a tato událost mu otevře vzpomínky na úplně jiné léto a dlouho zapomenutá tajemství...
Musím uznat, že je námět vskutku zajímavý - stejně jako zápletka. Nicméně, na to, jak je kniha krátká, se děj hodně vleče a Jakub Fránek toho otevírá příliš mnoho. Druhá polovina titulu pak ztrácí spád a velkolepé finále tak může být pro většinu čtenářů zklamáním.
Můžu ovšem vyzdvihnout hlavní postavu Eduarda a styl vyprávění, ze kterého budete vskutku těžko odhadovat, na čem jste. Lépe řečeno - zdali vám není lháno přímo do očí.
Máte-li rádi příběhy s „unlikable“ charaktery a vyprávěním, které vás často pošle na nesprávnou stopu, dejte knize šanci. Pokud byste ale měli chuť si přečíst něco více akčního, možná bych se raději poohlédla jinde.
(SPOILER) Krátký psycho příběh, spíš povídka než plnohodnotný román. Postupně je jasné, že hlavní hrdina ve všem tak docela jasno nemá a tápe, co je realita a co přeludy. Nicméně k násilným činům došlo, takže si to chce jednou provždy pro sebe vyřešit. Potud jsem to brala, ale zlom v závěru mne - pro daný příběh - dost nepříjemně překvapil.
Eduard je samotář a starý mládenec, který žije v malé vesničce, stará se o svůj baráček a žije si svůj poklidný život, udržuje si svou denní rutinu. Tu mu ovšem jednoho dne něco naruší a od této tropické noci se vše nekontrolovatelně řítí z kopce.
Sledujeme Eduardovy myšlenkové pochody, černé svědomí, které po té otřesné události má. A když při úklidu v domě najde nějaké staré výstřižky, tak se také ve svých myšlenkách vrací zpět do minulosti a my spolu s ním odhalujeme pár kostlivců, které si celý život pečlivě střežil.
Kniha měla možná jednoduchou zápletku, ale přišlo mi zajímavé sledovat postupné výčitky svědomí z toho, co Eduard provedl, jak se s tím snažil vypořádat a co za tím vším vlastně bylo. Zakončení příběhu pro mě bylo vcelku nečekané. Je tam ponechán i menší prostor pro čtenářovu fantazii :-)
Pokud chcete psychologicky laděnou jednohubku, je tato kniha správná volba.