hanka_reading
komentáře u knih
Kořeny zla
Antoine Renand
Musím říct, že některé situace mi přišli nereálné a zvláštní (třeba že Alfa leze do bytu venku po zdi několik pater nebo stejný “zážitek Anthonyho a Marion z dětství). Ale i tak jsem měla potřebu číst dál, protože autor uměl skvěle přijít s šokujícím zvratem nebo situací.
Líbilo se mi, že vyprávěl chvíli Anthony, pak Alfa a nakonec Luisa, Anthonyho matka. Čtenář tak může lépe pochopit jejich chování a jednání.
Jak už jsem uvedla, autor nabízí čtenáři jeden zvrat za druhým, takže nudit se při čtení rozhodne nebudete. Jen tedy některé scény byly na mě až moc detailní a brutální. Ale i tak je kniha čtivá a stojí za pozornost.
Když to shrnu, tak se dá říci, že veškeré zlo, které se objevovalo u některých postav, má své kořeny v traumatech, které jako děti prožily.
Holubí krev
Dennis Jürgensen
Nebylo to špatné, ale chybělo mi tam nějako "wau". Na měl byl akční až ten konec, jinak to pro mě bylo takové klidné vyšetřování. Možná jsem jen nečetla ve správném rozpoložení.
Deník idiotky aneb Moje cesta k herectví
Denisa Sobolová
“A tak když jste jiní, nemusíte být automaticky horší.
“Svět nám opravdu leží u nohou, když chceme, a když máme odvahu změnit svoje životy. Nebojte se vystoupit ze stínu řady.
“Všichni žijeme, jak nejlépe umíme.
“Pokud se nebudeme mít rádi, nebudeme mít rádi lidi kolem sebe a oni nebudou mít rádi nás.
Znáte herečku Denisu Sobolovou? Vidět jste ji mohli třeba v klipu Anička Malinová, nebo v seriálech Sestřičky nebo Modrý kód a v několika studentských filmech.
Její kniha Deník idiotky vychází z blogu Idiotka, na který jsem se hned musela podívat. Kniha je vedena formou deníkových zápisků, každý je na konci doplněn komentářem z aktuální doby. Můžeme tedy porovnat její myšlenky tehdy a teď a také změny názorů. S autorkou sice prožijeme několik let, ale nečekejte zápisky z každého dne života.
Kniha je plná myšlenek o životě a o vztazích. A to se mi líbilo. S mnohými názory jsem souhlasila, protože to mám stejně. Myslím, že mnohé čtenáře navede k zamyšlení nad svým životem a také ji může někdo brát tak trochu jako motivační, ač to tak není myšleno, protože to jsou autorčiny myšlenky a názory. Také ukazuje, že každý si může splnit svůj sen - stačí chtít. A přesně takhle se chce Denisa věnovat herectví a jde si za tím.
Zápisky jsou proloženy hezkými básněmi a ilustracemi, které také stojí za povšimnutí.
Kulíšek a Boubelínek: pohádky z chaloupky pod smrkem
Markéta Hubinger
Další dětská kniha, která mě fakt bavila a místy i pobavila.
Spolu s dvěmi prasátky Kulíškem a Boubelínkem a dětmi Lálou a Tobíkem prožijeme dvanáct krásných pohádkových příběhů (v každém měsíci jeden). Ty ukazují na hezký vztah mezi všemi a také to, jak si dokáží navzájem pomoct, společně se radovat z maličkostí a užívat si života. V každé pohádce jsou navíc zmíněny činnosti typické pro daný měsíc, takže jsou i poučné.
Boubelínek je takový uličník, který často provede nějakou vylomeninu. Zároveň se vždycky vytrestá sám a taky se dokáže přiznat a omluvit se. Celá parta je prostě skvělá.
Je to tak hezké a upřímné čtení. Nikdo si nic nezávidí, všichni se mají rádi. Jsem přesvědčena, že se kniha musí líbit i dětem, včetně hezkých ilustrací, kterých v knize najdete spoustu.
Poslední sbohem
Tim Weaver
Další díl s Davidem je opět super! Děj je pěkně zamotaný a napětí stoupá a stoupá. Doporučuji všem, i těm, kteří ještě Davida neznají.
Počkám na tebe
J. Lynn (p)
Příběh jsem poslouchala v audio podobě v podání Anežky Šťastné, jejíž hlas se mi poslouchal dobře. Díky ní mě bavila jak Avery, tak Cameron. Kniha nabízí pohled na to, jak těžké a nepříjemné tajemství dokáže ovlivnit život, jak náročné je někomu začít věřit a jak je důležité nevzdával se. A poslední část knihy nabízí i několik celkem detailních milostných scén.
Pro mě to byla příjemná oddechovka, která mě vrátila do studentských let. Nenáročný, ale hezký příběh s ideálním koncem.
Slunce života
Andrea Klimešová
Kniha je to útlá, zajímavá a s těžkým tématem. Některým situacím bych dala více prostoru a potřebovala bych více informací - občas děj proběhl nějak rychle nebo byl jen lehce zmíněn a najednou jsme byli jinde. Přesto je ale kniha čtivá. Je v ní krásně vidět, jak rodina ne/dokáže podpořit své blízké během nemoci (jak bylo vidět, najdou se i ti, kteří ostatním spíš ubližují než pomáhají) a jak to nás může působit. A také jak je snadné se nechat nemocí ovlivnit a někdy naopak stačí málo a doslova nás to nakopne žít dál.
Pokud tedy hledáte trochu jiný příběh, zkuste tuhle knihu. Možná vás donutí zapřemýšlet o svém životě a o tom, že si vlastně nemáte na co stěžovat, protože jiní lidé (a možná i ve vašem okolí) prožívají něco mnohem horšího.
Kde jsi, když nejsi
Radka Třeštíková
Přemýšlím, co o knize napsat. Nejvíc ji opravdu vystihuje text na obalu knihy: “bouřlivé, syrové a vášnivé vyprávění o rozchodu. Doplním, že Dáša se rozchází s Markem a má jakýsi vztah s Jakubem.
Jsem ze čtení taková rozčarovaná. Je to vulgární, náročné, ale i vlastně i upřímné a bez příkras. Jakub i Marek mě svým chováním iritovali hned od začátku. A Dáša neměla žádné sebevědomí, byla hrozně naivní a nechala se lehce ovládat a manipulovat. Na druhou stranu se autorce podařilo vyvolat ve mě emoce, spíš teda ty negativní, jako je nechuť, nepochopení chování Dáši a skoro až nenávist k třem hlavním postavám, odpor k chování Marka i Jakuba vůči Dáše.
Musím zmínit zvláštní řazení kapitol v knize - nečekejte srovnání podle čísel. Takže jsem trochu tápala, jestli číst podle čísel nebo podle řazení v knize.
Rozhodně to není čtení pro každého. Jako obvykle mě i v této knize autorka překvapila. Jsem ale ráda, že jsem si knihu mohla přečíst.
Hotel Atlantic
Barbora Šťastná
Obvykle mě baví příběhy, kde se střídají časová období, ale tentokrát mi to moc nesedlo, protože se tím částečně odhalil konec.
Dopisy od babičky
Veronika Doušová
Moc pěkný příběh. Autorka hezky dokázala popsat rozdílnost dvou časových období a také životy obou hrdinek. Za mě stojí za přečtení.
Kyselé třešně
Lenka Chalupová
“Střípky štěstí musí člověk sbírat i ve válce.
Autorka hezky popsala, jak byl život lidí ovlivněn druhou světovou válkou. Dokázala skvěle popsat atmosféru doby, náladu lidí a jejich vztahy. I když zuřila válka, museli své životy žít dál, nebylo na výběr.
Čtení to bylo tíživé, nelehké a smutné - obzvlášť konec byl hodně silný. Příběh je postavený na pravdivých základech a o to víc je děsivější.
Obálka není příliš výrazná, ale po obsahové stránce kniha dokáže zaujmout. Čtení stojí za to a určitě není pro každého. Pro mě to byl příběh z války, při jehož čtení mi nejednou šel mráz po zádech.
Volání o pomoc
Wendy Dranfield
Také tento díl je parádní. Především konec byl jedna velká jízda. Autorka umí skvěle vtáhnout čtenáře do děje, takže se nejde od čtení odtrhnout. Těším se na další díly.
Příhody kostlivce Johana
Triinu Laan
Johan je vysloužilá kostra, které se ujme děda a stařenka. Žijí na venkově a zažijí i s vnoučaty spoustu dobrodružství - společně třeba sáňkují nebo se saunují. Johan se velmi brzy stane členem rodiny, kterého mají všichni rádi. Chrání děti, ale také prarodiče - například odhání strašidla zpod postelí nebo leká nezvané hosty.
Johan je sice kostra, ale přesto si ho zamilujete, stejně tak dědu a stařenku. Všichni mají mezi sebou tak hezký a vřelý vztah.
Překladatelka použila nářeční výrazy inspirované hanáčtinou - to se mi moc líbilo, úplně to ke starým lidem sedlo.
Je to hezký příběh, který se mimo jiné dotýká smrti. Kniha je určena dětem od 10 let, ale mě se líbila taky.
Samotářky
Barbora Šťastná
Těžké a tíživé čtení, u kterého vám do smíchu moc nebude. Úplně mi nesedlo zpracování, ale i tak hodnotím kladně.
Zbožňuju tě navždy
Veronika Rei
“Každý hrajeme hlavní roli, jen si musíme najít tu správnou pohádku.
“S přáteli je to jako se šperky. Není potřeba mít spousty cetek, stačí mít několik krásných drahokamů, kterých si vážíme víc než celé náruče kočičího zlata.
Veronika nám vypráví a popisuje, jaké to pro ni bylo, když se její kluk vrátil z několikaměsíční cesty a následně na další zase odjel. Prožíváme s ní celý rok, taky uvědomění si sama sebe a procitnutí, že chce dělat věci podle sebe a ne podle jejího kluka.
Je to kniha plná myšlenek o životě, o práci, o vztazích, o partnerovi i o sobě. Je to trochu jiné čtení, vedené formou zápisků. Trochu mi vadilo, že kluk neměl jméno, ale zvykla jsem si. A trochu víc mi vadilo, jak se kluk choval k hlavní hrdince. Veronika se mu snažila za každou cenu chtěla vyhovět, samozřejmě úkor sama sebe. Byl to prostě bezohledný manipulátor.
Občas mi moc nesedly použité zdrobněliny, tedy pokud vezmu v potaz věk hlavní hrdinky, ale na celkovém dojmu to neubralo.
Nečekejte klasickou beletrii. Spíš takové čtení, které ve vás může vyvolat zamyšlení se nad vlastním životem. Díky tomu se mi kniha líbila a s klidem ji můžu doporučit. A hezké jsou i ilustrace.
Musím zmínit, že autorka si vydala knihu vlastním nákladem - klobouk dolů.
Buď jako řeka
Shelley Read
Tohle je velmi silný příběh o odvaze, odhodlání, o mateřském poutu, ale i síle žít dál. Je velmi čtivý od začátku do konce.
Nadělení: Příběhy kluka ze zámku
Daniel Krejčík
“Někdy je těžké si masky sundat, protože se bojíme, že pod maskou budeme zranitelní. Ale v té zranitelnosti se skrývá lidská autenticita, opravdovost. A díky ní přece jen stojí za to se na cestu životem vydat bez masek.
Daniel Krejčík nám bez příkras vypráví, jaký byl jeho život na zámku, jak se vlastně s Matějem rozhodli, že koupí zrovna zámek a jak bylo těžké a náročné zámek opravovat a zvelebovat. Oba si nejednou sáhli na dno a přesto se stal zámek jejich domovem.
Vyprávění je často vtipné (nejlepší je historka, jak Dan prvně pekl husu), ale také vážné, když procházeli partnerskou krizí.
Musím říct, že kniha mě mile překvapila a bavila mě od začátku do konce. Možná to bylo i tím, že zmiňovaný zámek mám jen pár kilometrů od nás a místo mi tak není cizí. Ještě jsem se tam nebyla podívat, takže teď mám o důvod víc, i když Dana už tam nepotkám.
Kniha je čtivá a doplněna autentickými fotografiemi, které nám víc přiblíží, jaký zámek vlastně je. Najdete v ní i spoustu hezkých myšlenek. To nejdůležitější poselství ale je umět si správně přát.
Až najdu klíč
Alex Ahndoril (p)
Julie je celkem tajnůstkářka, co se týka sdělení informaci z vyšetřování. Takže nejzajímavější pro mě bylo posledních pár stránek, kdy sdelovala rozuzlení celého případu a to se vším všudy.
Knihy Larse Keplera mám rada a tak jsem byla zvědavá, jestli mě bude bavit i tato série, obzvlášť když jsem četla většinou horší hodnocení. Ano, je to něco jiného. Vyprávění je pomalejší, takové vláčné, hlavně první půlka . Kapitoly byly na mě krátké a často skončily tak náhle a bez vysvětlení. Stejně tak mi chybělo vysvětlení některých záležitostí (proč se se Sidem rozvedli?). Nicméně je to celkem fain čtení a pro mě to byla taková jednodenní jednohubka.
Šepot včel
Sofía Segovia
“Život nikdy nenabízí záruky, a ať si člověk spřádá plány, jaké chce, události, které nemá pod kontrolou, mohou všechno rázem změnit.
Je to krásný rodinný příběh plný emocí, který mě bavil od začátku do konce. Sledujeme osudy především manželů Moralesovych, jejich syna Francisca a Simonopia, jejich myšlenkové pochody a jejich úspěchy i neúspěchy, ale silné pouto, které mezi nimi je. Ostatním není věnováno tolik prostoru, ale to vůbec nevadí. Jsem z knihy nadšena, především konec byl pro mě velmi silný čtenářský zážitek.
Chata ve Švýcarsku
Julie Caplin
(SPOILER) “Život může stát za houby, ale pořád tady byla čokoláda.
“Nikdo z nás nemůže ovlivnit to, co nám život postaví do cesty, ale pokud se k tomu postavíme pozitivně, budou naše životy o moc lepší.
Mina žije se svým partnerem Simonem v Manchesteru. Na roční výročí ho chce překvapit a požádá ho o ruku. To se ale nesetká s pochopením a je z toho spíš trapas. Mina se tedy rozhodne, že vypadne někam pryč. Jede za svou kmotru Amelií, která bydlí v malé vesnici ve Švýcarsku, kde provozuje chatu. A cestou tam se doslova srazí s Lukem.
Je to román pro ženy, takže se nabízí, co bude následovat. S Lukem si rozumí, je zábavný, energický, jedou na stejně vlně. Ale Mina se mu brání, protože jak říkal Simon, je potřeba mít někoho pro život, ne pro zábavu.
Nemám ráda zimu, ale podle popisu se mi ty zasněžené hory moc líbily. Bylo to pro mě oddechové čtení, které bylo mimo jiné také plné čokolády, přátelství a užívání si života. A to bylo moc fain.