Kde jsi, když nejsi
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/514753/bmid_kde-jsi-kdyz-nejsi-Rk5-514753.jpg
4
1230
1230
Bouřlivé, syrové a vášnivé vyprávění o rozchodu. Toto je příběh o svobodě, závislosti, zbabělosti a statečnosti. O poslušnosti, laskavosti i lhostejnosti. O těch nejlepších a nejhorších rozhodnutích. O naději a beznaději. O zraňování a zraňování se. O tom, co se stane, když s něčím tak strašně moc škubneš. Toto je příběh bez pravidel. Je to jenom hra, anebo jde o život?... celý text
Přidat komentář
Ta Radka, asi ji miluju. To jeji surove a syrove psani, ta bezprostrednost, to je proste um. Ufff!
Po precteni mam v sobe strasne velkej koktejl emoci a dojmu. Jako prvni me napada, ze se ji cela kniha sakra povedla a jako druhy? Co ten otevrej konec? Jako…ja nemam rada veci co jsou nevyreseny. Uprednostnuju veci narovinu a na primo. Konec vzdy neotevrenej, vsechno uzavrit, doresit a mit v hlave jasnej zaver. Radka naprosto bori moje myty a nevadi mi to. Je to strasne prijemna zmena.
Ale abych se dostala k samotne knize :)).
Byla to jiiiiizda! Ale jako fakt blazniva. (Trochu spojler)
Ze zacatku Dasa, ktera ma doma chlapa, kterej ji kontroluje a nenecha ji udelat ani krok bez jeho vedomi. Marek, vykresleny jako suveren bez kompromisu. Kdy u nej vsechno musi slapat a bezet podle jeho pravidel. Dve deti, ktere nedokaze ani jeden ukocirovat a na zaver Jakub. Kluk/chlap s brutalnim nadhledem na svet a kdy bejby nemusi nic resit.
Popravde moc nevim co si o vsech postavach myslet. Kapitola z pohledu Marka mi dost obratila cely presvedceni vzhuru nohama. Vykreslil se tam jako chudak, kterej vlastne dela vsechno spravne a jen ho jeho okoli spatne chape. Nic proti, ale takovy fakt miluju. Ta panovacnost je tak nervydrasajici.
Fuuuu….kdybych sem mela vypsat vsechno co se mi aktualne honi hlavou, vznikne slatanina myslenek, kdy bude jedna prekrikovat druhou.
Ale kazdopadne…autorka je hodne dobra!! Tesim se na dalsi titul :))
Budu se taky řadit na stranu těch, kteří textu fandí. Autorka naprosto dokonale popsala život, jaký někdy někde může být. Co zvenčí vypadá jako naleštěné zlato bez jediné vady, může být za zavřenými dveřmi plné bolesti, manipulace, nepochopení a ztrát. Postavy jsou vykresleny dokonale, ani černé, ani bílé, spíš tou nejbarevnější škálou všech odstínů mezi tím. Soudit nejde. Silný text, o to víc, pokud něco podobného někdo třeba zná či zažil. Členění textu mi došlo až když na něj vypravěčka upozornila, tak jsem byla vtažena dovnitř, že jsem si dřív nevšimla...
"Nauč se nechat od sebe odcházet ty,co odejít chtějí,a nebo musí, je v tom nejen jejich svoboda,ale i ta tvoje."
Radka Třeštíková se řadí mezi naše kontroverzní autory a touhle knihu to hezky podtrhla.
Upřímně nevím co tím příběhem autorka chtěla říct.
Tak nějak si ani nejsem jistá tím co mi měla ta knížka dát, snad pocit, že jít od psychopata k druhému psychopatovi není to nejlepší řešení?
Bylo to divné čtení a hlavní postavy mě strašně sra.ly.
Dagmar, která žije x let s Markem, který kontroluje vše co dělá, ponižuje ji, trestá a chová se k ní jak k hadru si to pri nejbližší příležitosti rozdává s Jakubem, který má problém s autoritami a dojem umí udělat jenom díky sprostým slovům.
No nevim, nefandila jsem ani jednomu, a to je asi už něco sakra špatně.
Rozházené kapitoly mi taky dávaly zabrat, možná je to originální ( jakože Dáši bordel v hlavě),ale mě to mátlo a unavovalo.
V knize se však dají najít i skrytá moudrá, což bylo fajn, jenže to je,sakra málo.
Suma sumárum tohle nebyla knížka pro mě.
(SPOILER)
Je to příběh o matce milující své děti, která uvízla v manželství, kde ji manžel manipuluje a ponižuje, kde nechá po sobě šlapat a kde bojuje o každý názor, o každý nápad, o každou činnost. Z jejího života se stál už jakýsi zvyk - jen seznam povinností, co si je třeba odškrtnout. Nikdo není bez chyby a ani Dáša alias Daisy není. Už je na čase dělat nějaká rozhodnutí i ta špatná, hlavně překonat strach a zase se postavit na nohy. Ale jak se vymanit z toxického vztahu?
Velice mě bavil způsob, jakým byl celý román napsán. Značnou část románu jsme měli možnost nakouknout, co se děje v hlavě protagonistky - sled nepřehledných myšlenek, které se neposedně mění a navazují stále na nová a nová témata. Také mě zaujalo přeházené pořadí kapitol (které jsem viděla jen u argentinského spisovatele Cortázara v jeho románu Nebe, peklo, ráj). Zároveň mě nadchla kapitola, kdy Radka Třeštíková obrátila perspektivu a dala prostor manželovi Dáši sepsat jeden den z jeho úhlu pohledu a tím krásně vykreslila psychologii jeho postav.
„Co neumíme popsat slovy, to vlastně neexistuje, když neumíš přesně říct, co tě trápí, tak nemáš žádný problém, easy."
Po dlouhé době kniha, kterou jsem nedočetla...snažila jsem se, ale s každou další kapitolou jsem litovala ztraceného času...co k tomu dodat víc, nebyla to kniha pro mě.
Velmi mile mě překvapila úroveň autorčiného psaní. Kniha se velmi dobře četla. Zvláštní bylo dělení kapitol - každá kapitola v jiném čase, v jiném místě děje. Zajímavé. S hlavní hrdinkou jsem si nesedla, ovšem kniha velmi dobrá. Jen jsem asi čekala "větší" konec.
Knížka velmi dobře napsaná, proto dávám 4*. Ale bylo mi při ní tak smutno. Kapitoly na přeskáčku jsem nepochopila...
Já jsem s hodnocením tak nějak na půl cesty.
Silnou stránkou knížky bylo, že u mě dokázala vyvolat opravdu velkou míru nevole a to se taky cení :) Marek byl stvořen v mimořádně odpornýho tvora. Nejlepší pasáží byla pro mě večeře v nóbl knajpě na počest výročí Marka a Dáši. Atmosféra byla fakt hustá a ty nastrouhaný lanýže jsem cítila i přes ten papír.
Dášu jsem litovala i nechápala. I šoufl mi z ní někdy bylo. Dášin recept na štěstí by se dal shrnout do jedný věty. Najdi stoh slámy, kanystr benzínu na záda a škrtej. Takhle přesně Dáša (Daisy, bejbe … ufff) Markovi unikala. Na horský dráze, bez pojistky a bezpečnostního pásu.
Naopak mi úplně neseděl model kapitol na přeskáčku. Místy jsem měla v časový ose bordel.
Sprostý pasáže mi nevadily. Ale, že jich tam do prdele bylo …)))
Možná kdybych teď četla znova, když už vím, hodnotila bych malinko líp. Ono je to vlastně svým způsobem napsáno geniálně :)
Ale tak my blondýny někdy chápeme později. Ale zase si to užijeme déle :)
Mám pocit, že se autorka vrátila ke svým prvopočátkům, což oceňuji. Knížka mě bavila. Četla jsem ji tak, jak byla napsaná a nepřislo mi to nijak matoucí. Vulgarismy mi nijak nevadily, naopak k té partičce postav to patřilo. V opačném případě by to nebylo autentické. S Dášou jsem soucítila a chápala její potřebu vypadnout z toxického vztahu, protože její manželství a její vztah takový byl. Opět tu byla postava (Marek), která byla protivná, nesympatická a to mám právě na knížkách od RT ráda a v předcházejících dvou knížkách mi to chybělo. Marek byl ultra kretén a myslím si, že takových existuje celá řada, aniž bychom o nich na první dobrou věděli. Takže za mě skvěle zvolený námět a dobře napsané. Hvězdičku dolů dávám za konec, tam jsem čekala ještě nějaké větší a dramatičtější rozuzlení.
Tohle je Radka co mě baví. Bylo to syrové, místy šokující a neustále balancující na hraně, ale čtivé a zajímavé.
Kniha vyvolává emoce a to je dobře. Autorka má svůj styl a sama uvádí, že se jedná o syrové, bouřlivé a vášnivé vyprávění ze života. Život takový je a neměli bychom si myslet, že nic takového neexistuje a je nepřípustné. Život má mnoho podob. Souhlasím s tím, že možná je román určen spíše pro ty, kteří už mají něco za sebou, že už mají něco odžito a hned tak něco je nepobouří nebo nepřekvapí. Autorka přichází se zajímavým literárním zpracováním, které románu přidává na čtivosti. Román se mi líbil a budu se těšit na další životní příběhy od paní Radky Třeštíkové.
Naprosto skvělá kniha. Mám nekonečno otázek. 400 stran a každá jedna plná dramatu. Téma je božsky podané.
Skvělá kniha, četla se sama. Také si myslím, že je vhodná pro generaci, která má již něco odžito a snáz tak pochopí, proč Dáša jedná, jak jedná.
Sprostá slova? Ano, je jich tam dost. Holt jedna z postav se tak vyjadřuje. Já vám nevím, dle některých by snad bylo vhodnější, kdyby snad Jakub Dáše vykal a mluvit spisovnou češtinou…
Každopádně chápu, Radka nesedne všem,… mně třeba zase nebaví styl psaní pana Hartla. (:
Radka Třeštíková má specifický styl psaní a když si na něj zvyknete, může vás bavit. Mně se od ní hodně líbily Bábovky. Na tuhle knihu jsem toho četla a slyšela hodně, ale spíš než recenze knihy, mi přišlo, že lidi soudí spíš autorku podle toho, co o ní píšou média. Mně se knížka líbila. Hlavní hrdinka mi přišla občas úplně pitomá, ale tak to asi bylo zamýšleno. Všichni se v životě chovame pitomě, obzvlášť když nám zrovna hází klacky pod nohy. Což se Dáše, hrdince, v jejím manželství děje. Je to příběh ze života, který je plný chybných životních rozhodnutí a smutných chvil. Myslím, že musíte mi aspoň něco odžito, abyste knihu mohli číst.
Po přečtení Bábovek jsem se zařekla,že od této autorky se už ničeho ani nedotknu - hnusná byla knížka i film. Ale uběhlo pár let a sestřenka mi půjčila tohle - prý super a čte se to rychle..... vydržela jsem 140 stran "píčí" a "kund" a absolutně ubohých a odporných postav a naštvaně knížku odhodila! A tentokrát opravdu - TŘEŠTÍKOVÁ NIKDY VÍC!
Tato knížka byla první, kterou jsem od Radky četla. Musím říct, že se mi moc líbila, i když bych ráda znala odpovědi na některé otázky, respektive některé detaily, které si sice člověk domyslel, ale chtěla bych to černé na bílém
Nad některými komentáři zůstává rozum stát - kniha je dno, moc vulgární a bla bla. Spisovatel to píše tak, jak to cítí, většině lidí to vadí hlavně proto, že Radka.. nesmysl.. vůbec si neuvědomují, že čím víc budou lidi komentovat, co je na Radce sere, tím víc to bude dělat. A to mě baví. Ale to jsem odbočila od knihy. Přečtěte si, nebudete litovat. Styl psaní je fascinující, to vyprávění jsem vůbec nečekala a strašně mě to ba!
Jediný, co mě osobně prostě mrzí je ten "useknutý " konec. Ale to je jen můj subjektivní dojem, skončilo to tak, jak mělo.
Četla jsem kapitoly tak, jak je autorka v knize seřadila. Třeštíkovou čtu vždy v létě jako oddechovku, má skvělý poutavý způsob psaní. V tom kniha splnila účel.
I když téma domácího ne-násilí, patriarchátu a snaze žít po svém nebyla úplně jednoduchá ke čtení. Souhlasím s ostatními, že mě některé postavy dokonale vytáčely - ale každá z nich byla autentická.
(SPOILER) Četla jsem popořadě, tak jak sly stránky za sebou, velmi zajímvavý koncept. A mě se to líbilo, možná taky, proto, že to byla moje první kniha od paní Třeštíkové, nejsem ovlivněna žádnou další. Bylo to čtivé, zajímavý příběh, který šťastně neskončil...
Štítky knihy
sex nevěra partnerské vztahy česká literatura rodina rozvod psychologické romány milostné vztahy vulgarismy, nadávky vášeň
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 |  Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Styl Třeštíkové mě prostě baví a je to takové jednoduché a oddychové, ale po několika knížkách se doopravdy ptám jestli někdy stvůrní nějakou sympatickou postavu. I tady je bohužel hloupá a naivní hlavní ženská postava, co má kolem sebe jen samé mužské idioty.
Každopádně styl této knížky mi přišel takový originální a bavilo mě že ty kapitoly nešly za sebou. Uvidíme s čím Třeštíková přijde příště.