Kde jsi, když nejsi
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/514753/bmid_kde-jsi-kdyz-nejsi-Rk5-514753.jpg
4
1057
1057
Bouřlivé, syrové a vášnivé vyprávění o rozchodu. Toto je příběh o svobodě, závislosti, zbabělosti a statečnosti. O poslušnosti, laskavosti i lhostejnosti. O těch nejlepších a nejhorších rozhodnutích. O naději a beznaději. O zraňování a zraňování se. O tom, co se stane, když s něčím tak strašně moc škubneš. Toto je příběh bez pravidel. Je to jenom hra, anebo jde o život?... celý text
Přidat komentář
Kniha je hodně zajímavě položená. Můžete ji číst podle kapitol, které si však v knize musíte dohledat, jelikož nejdou postupně, tak jak to bývá. Já jsem četla knihu tak, jak jsem zvyklá číst všechny knihy, tudíž od začátku do konce, od jedničky po čtyřstovku.
Ačkoliv se zdá, že takové přeházené pořadí nedává smysl, tak světe div se, svým způsobem dává. Už v prvním kapitolách se dozvíme jak celý příběh dopadne, ale to nejdůležitější na nás stejně čeká až na konci knihy.
Hlavní postavy, Dagmar, mi bylo líto už od začátku. Žena v domácnosti, která má zálibu v šití, ale nikdo jí v tomto směru nevěří. Manžel Marek, který ji svým způsobem především psychicky týrá a dává jí najevo, jak je Dáša k ničemu. Oproti tomu dvě krásné děti Dylan a Marina, na které je ve všech směrech moc pyšná. Dagmar potkává jakuba, kterému je doslova všechno jedno, je to mladý kluk, uživatel drog, v každé větě vytasí snad milion sprostých slov, ale je to dobrák. Pro Dagmar někdo, s kým může být sama sebou. I když tento vztah je spíše jen o sexu, cítí se s ním jako někdo jiný. Jakub jí dává něco, co jí u Marka chybělo - pocit výjimečnosti.
Nechci psát jak tohle celé dopadne, ale já teda poslední dvě kapitoly obrečela.
"Nauč se nechat od sebe odcházet ty, co odejít chtějí anebo musí, je v tom nejen jejich svoboda, ale i ta tvoje."
Baví mě názory paní Třeštíkové, nebaví mě sebeprezentace paní Třeštíkové a bohužel jsem se přemáhala dočíst její údajně nejlepší knížku. Ty dialogy jsou rádoby free, ale je to tak lámané přes koleno, že slyšíte praskat kosti.
Knihu jsem dočetla, ale i na mne těch sprostých slov bylo zbytečně mnoho. Už bych knihu znovu nečetla (jinak se ke knihám ráda vracím).
To bylo hustý... Tolik sprostých slov:-D zajímavý nápad psát kapitoly na přeskáčku, možná kdybych to věděla dříve, tak si knihu přečtu postupně, byla bych více překvapená. Ale možná ne. Kniha mě bavila.
Má prvotina od autorky. Netušila jsem co mám čekat. No.. takže..
Říkám si, že bych ty myšlenkový pochody vynechala. Takže by byla kniha o polovinu kratší. Jenže ono to tam sedlo, jak prdel na hrnec. S Dášou jsem se někde ztotožnila, ne s lahví v zadku.
Pak bych se paní Třeštíkové zeptala, zda to není její příběh?
1) Zajímavá myšlenka, že mohu číst dvěma způsoby. Četla jsem kapitoly jak byly dány za sebou (na přeskáčku), ale chvílemi mě to lákalo číst i posloupně. Nicméně obsah dával smysl tohle mě na knize bavilo.
2) Příběh je ze života. Pocitovka o tom, jak se člověk může dostat do křeččího kolečka konzumního manželství, aniž by mu to došlo včas a že děti jsou všechno! Chvíli mě sice kniha nebavila, ale pak se zas hezky rozjela.
3) Kapitola psaná manželem mi nevadila. Podtrhla tu slizkost vlastncké lásky " po 30 letech", kterou uměla Radka velmi detailně přenést do mých představ.
4) Ačkoli v knize nešlo o to, aby se jakákoliv pozornost čtenáře více pozastavovala okolo milence, tak ty vulgarismy mi vadily. Nebyli s prominutím dobře používané, bylo jich nadmíru a vždy tu uvěřitelnou chvíli rozbili. Jako kdyby mě v tu chvíli pokaždé někdo ze čtení vytrhl a naštval. Když vynechám tyto pasáže, mohu říci, že mě kniha bavila.
5) Ačkoli je kniha vážnější - žádnou komedii opravdu nečekejte... Je to stravitelné, rychle přečtené a dovolenkové čtení. I s flákáním to bylo na 3 dny. :-)
Tak vydržela jsem to do strany 110 a dál to nešlo. Třeštíkovou jsem furt odkládala a už asi vím proč. Nesedí mi styl, žádný děj, nemastné a neslané. Je mi líto.
Tahle kniha budí emoce.
Původně jsem ji vůbec neměla v plánu číst, ale nafukuje se kolem toho taková bublina, že netuším, jak bych mohla o něco takového přijít? A přiznám se, že mě se líbila. Je to napsané takovým až jako osvěžujícím stylem vyprávění, že nemůžu jinak, mě to prostě bavilo. Je vidět, že si Radka dala záležet jak s textem, tak s tím, že v knize komunikuje se čtenářem a jako bonus si pohrála s pořadím kapitol, kterými zamíchala hned od samého začátku. Zajímavé!
Vulgarismy zde skutečně časté jsou, ale vzhledem k tomu, že jen dotvářejí kompletní obraz daných postav, tak v tom v tomto případě nevidím problém. Kdyby tak psala autorka celou knihu, tak chápu to pozdvižení a to rozhořčení, ale ono je to jen v dialozích a to ještě jen u pár postav, což teda nechápu, že někdo nechápe, ale to naštěstí není moje starost.. Jestli někdo čeká, že mladí lidé v dnešní době mluví jako z knih od Austinové, tak to bohužel nemluví. A speciálně rapeři ne, nu. Další věc, která nevím, co o mě vlastně vypovídá je fakt, že ani ty údajně příliš explicitně popsané sexuální scény mě nijak hluboce nezasáhly ani nepohoršily. Lidi asi víc děsí anální kolík v kabelce, než to, že někdo někde někomu ubližuje.
Mnohem nepříjemnější bylo číst, jak se k hlavní hrdince choval její manžel a jak ji psychicky srážel a ničil.. Je to velmi dobře napsaná kniha, která je psaná bez příkras, syrově a jasně. A s úplně jasným poselstvím.
Jsem vášnivá čtenářka. Miluji knihy. Jsem i vášnivá žena, miluji sex. Ale co je moc, to je moc....A co nesnáším, jsou vulgarismy mezi lidmi, které se nepoužívají adekvátně....Z knížky jsem přečetla asi třicet stran (byl to dárek, v životě bych si nic takového od takové autorky nekoupila), nedalo se to. Knížku shodou okolností dostala i moje kamarádka - přestože máme jiný styl i jiné oblíbené autory - na tomto jsme se shodly - zbytečně potištěný papír. Knížku si ode mě půjčila kamarádka - vrátila ji taky nedočtenou.
Můj první čtenářský zážitek z knihy autorky. Kniha si mě v knihkupectví vybrala; nastal magický okamžik, kdy jsem si ve zlomku minuty uvědomila, že tu knihu musím mít a to koupit si ji hned teď.
Kniha je velmi zajímavá. Pozor, ať čtete kapitoly dle číselných označení a máte tak příběh napínavější. Kniha obsahovala sexuální scény, které se “vyhrotí tak, že mohou někoho pobouřit (a mi to už pak také vadilo). Hlavní linie příběhu je zajímavá (i některé vedlejší), ale za mě by kniha mohla být méně “upovídaná(nebí to tak hrozné, že byste přeskakovali samou nudou text; to vůbec ne). Současně mi ale prostě tak nějak sedla a nyní krátce po dočtení hodnotím čtyřmi hvězdičkami.
(SPOILER)
Kde jsi, když nejsi byla mým prvním setkáním s autorkou. O to těžší pro mě myslím je knihu ohodnotit vzhledem k netradiční formě, jakou je psaná.
Mé první pocity ale jsou, že se mi to moc líbilo. Autorka si mě svým stylem vyprávění získala. Kapitoly jsem četla tak, jak jsou seřazené a četlo se mi to moc dobře.
Líbilo se mi, že vše bylo v knize napsané a vyslovené tak, jak to je, bez přikrášlení, hezky natvrdo. Některé kapitoly mi teda daly zabrat, až se mi zvedala žluč, a to myslím mluví za vše. Opravdu jsem měla kolikrát problém číst dál, jen jsem na stránku zírala, nechtěla jsem prostě číst ty kecy a snášet, co snášela Dáša. Kniha ve mě vyvolala silné pocity, a i když, jak říká sama Dáša - Daisy, dostaneme jen jednu část celku, jeden pohled, tak tady vůbec nemám problém se na tu jednu stranu přiklonit.
Ač se možná špatně rozhodla, a špatně se zachovala, tak, pane bože, každý má právo na svobodný a šťastný život.
Vyústění příběhu mě docela sebralo a opravdu ve mě k jedné postavě nezbyla ani špetka sympatií.
Někdy se určitě ke knize vrátím a zkusím číst kapitoly chronologicky a uvidím, jestli třeba příběh vyzní jinak.
Knihu jsem si moc užila a ráda se pustím i do dalších knih Radky Třeštíkové.
Knížku jsem na své poměry přečetla dost rychle. Četla se totiž dobře. Vyprávění z první osoby, kdy vypravěčka měla nutkání odbíhat do tématu, míchat do děje další "nepodstatné" příhody, to mě moc bavilo. Když něco vyprávím, zní to podobně :D nicméně tady v každém odběhnutí byla nějaká informace, ždibíček skládačky. Z knížky jsem byla napnutá jak kšandy a přemýšlela jsem i mimo čtení, co se to tam děje a co bude asi následovat.
Asi dvakrát se mi stalo, že jsem si musela od knížky odpočinout a nemohla jsem pokračovat dál - bylo mi z toho špatně. Jak se k sobě dokáží lidí chovat, jak dokáží být toxičtí a jak to vlastně všechno odnáší hlavně děti pak.
Několikrát jsem se při čtení otočila k příteli a říkala mu, takhle my nedopadneme, nebudeme se k sobě chovat ošklivě.
Nejhorší je, když si ti lidi ani neuvědomují, že se k sobě chovají toxicky a zle, až to u jednoho z nich překročí hranici únosnosti a začne vidět skrz ty brejle každodenního stereotypu a bouchne a... No jako tady v knížce.
Knížku rozhodně doporučuji, myslím, že je to poučné čtení o vztazích a člověk se nad tím může docela dost zamyslet.
Jediné, co bych vytkla, je, že jsem se ztrácela v čase. Kapitoly jsou zpřeházené, což mě ze začátku bavilo, ale postupně jsem zapomínala, co se v jaké kapitole dělo a kde se časově vlastně nacházíme a měla jsem v tom docela zmatky pak.
(SPOILER)
Několik dní přemýšlím, co k této knize napsat. A stále vlastně nevím, což je stav, který mě provází vždy po přečtení některého z děl paní Třeštíkové. Vždycky se mi tak nějak zvláštně zaryje pod kůži, donutí přemýšlet nad různými věcmi, "prohrabávat" se situacemi z vlastního života, a hlavně, což mě osobně hodně baví, nikdy neodhadnu, jak to skončí.
S nápadem přeházených kapitol jsem chvilku bojovala, ale ve výsledku mi to přijde jako fajn neotřelý nápad.
Jak už zde bylo zmíněno, kapitola z pohledu Marka mi úplně neseděla. Ale zase - není to jen autorčina hra? Nešlo jí právě o to, aby dokázala, že pravda byla celou dobu na straně Dáši, ale ostatní to jen neviděli nebo vidět nechtěli, respektive jí samotné to také přišlo do určité chvíle v pohodě?
Radka Třeštíková je jedna z mých nejoblíbenějších spisovatelek, takže jsem si nemohla nechat ujít její novinku. A je opět skvělá.
Líbí se mi autorčin styl, její myšlenkové pochody, její humor a vždy mě něčím překvapí.
Ze začátku jsem byla trochu rozpačitá z Jakuba, ale ten byl nakonec v pohodě, naopak Marka jsem nesnášela od začátku do konce. A Dáša? Dáša byla taková.. no přečtěte si sami ;)
Téma je bezesporu důležité.
Zajímavé na knize je, že má proházené kapitoly, takže se už v pořadí třetí kapitole dozvíte, jak skončí.
Někdy si ji přečtu podle kapitol chronologicky :)
(SPOILER) Líbilo se mi to, jen kapitolu z pohledu Marka bych udělala jinak. Líbilo by se mi více, kdyby jeho pohled byl jiný než Dáši a my museli přemýšlet, kde je teda pravda. Takhle dal vlastně zapravdu Dáše.
Příběh byl čtivý, psaný tak, že rychle ubíhal, ale jinak celkem o ničem. Stejně tak chování Jakuba i Dáši bylo nepravděpodobné.
Jedna z těch lepších od této autorky, skákání v ději mi nevadilo vůbec, čeho možná bylo příliš, tak vulgarismů.Hodně mě zasáhl vztah mezi manželi, chvíli mě až mrazilo.
Zatím jsem od Třeštíkové četla jen Bábovky, které se mi hrubě nelíbily. Její nejnovější kniha mě ale příjemně překvapila. Příběh má tentokrát hlavu a patu, postavy dobře vykreslené a emoce více než uvěřitelné. Nápad s přeházenými kapitolami je originální, příběhu to přidalo na dynamice a zajímavosti.
Hlavní hrdinky mi bylo líto, zasloužila si lepší konec, než jaký dostala.
Hodně lidí tu nadává na nechutně detailní sexuální scény. Možná jsem jediná, ale víc nechutné mi připadaly detailní momenty jejich nefunkčního manželství, všechen ten disrespekt a ponižování, které se Dagmar dělo proti její vůli - narozdíl od toho sexu.
Štítky knihy
sex nevěra partnerské vztahy česká literatura rodina rozvod psychologické romány milostné vztahy vášeň
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 | Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Uf, tak to zase bylo něco.
Kolem knihy jsem chodila rok a toužila si ji koupit, jak mě přitahovala, ale jméno autorky mi našeptávalo, ať to nedělám.
No nic, nakonec jsem tomu stejně podlehla a během pár dnů taky přečetla.
Na úvod musím říct, že je to velmi čtivé a fakt tam nikde nejsou zdlouhavé nudné pasáže, přestože má kniha přes 300 stran. Autorce se musí nechat, že si zvolila velmi těžké téma a místy brilantně zachytila dialogy a atmosféru rozpadajícího se vztahu. Ale to je tak jediné, čemu tleskám, plus krásné obálce.
Co mě ale rozčilovalo od začátku knihy až do konce, bylo množství sprostých slov. Jakože pardon, není mi ještě ani třicet, takže se stále ještě pohybuju mezi mladou generací a musím říct, že i když sprostá slova slyším denně, není jich tolik, ani mi tolik nevadí. Tady to ale řvalo. Troufám si říct, že kdyby autorka ubrala o polovinu, dalo by to knize jakousi jiskru, takhle to ale kazilo celý dojem. A pak taky zklamání v celé knize, jak byla pojatá. Když jsem četla obálku s tím, že se jedná o vyprávění o rozchodu, asi jsem čekala trochu něco jiného. Vždyť to nemusí být vždycky jen o tom, že ten druhý je blbec a já se teď budu tahat s druhým... ale ok, když si to autorka chtěla napsat, budiž. Jen jsem se asi vnitřně těšila na něco víc, a on to byl jen dobrý marketing...
Dávám 3 hvězdy z 5 za snahu a krásnou obálku, ale od autorky si už bohužel nic nepřečtu. Kdysi jsem sáhla po Bábovkách a to jsem ani nedočetla, jak jsem nesouznila. Tady alespoň jde vidět, že autorka ze sebe dala maximum a svou tvorbu posunula na vyšší level, můj šálek kávy to ale není.