Kde jsi, když nejsi přehled

11.02.2025

Ty vo*e, vytáhnout z p**dele skoro 400 stran takových ho**n, to musela bejt ta k**da hodně na dně. Povídání o pí**, která vymění impotentního kokota (pardon, jenom Kota) za debilního primitiva jenom proto, že jí nechce kontrolovat a dobře jí šu**. A já mám asi v hlavě nás**no, že jsem to dočet'.
Přiznávám, že celá kniha není takováhle, jen asi těch 80 stránek, kde se objevuje Jakub, ale i tak bylo těch tělních výměšků, nadávek a sexuálních praktik tolik, že autorka, pokud chtěla ukázat to, co si myslím, že chtěla, celý svůj úmysl totálně "zabila". Nechci nijak zlehčovat téma psychicky i tělesně týraných žen, ale rozdíl mezi tím, co předvedla v téhle knize Třeštíková a třeba Simonou Monyovou je asi stejný jako mezi Kameňákem a Saturninem. A Kocábové Veronika Peková, která má ubohých 37 % (a používá podobnou vypravěčku) nad ní taky ční jako Mont Blanc nad Kletí.
V téhle knize je špatně, kromě dobrého úmyslu, úplně všechno. Počínaje tím, že vám je sice skoro všech postav líto, ale žádná vám nepřiroste k srdci natolik, abyste jí přáli lepší konec, než nakonec dostane. Spíš horší. Zmatené vyprávění, ve kterém jsou chronologické chyby, ať už čtete podle stránek nebo kapitol, což u téhle knížky není to samé. Na druhou stranu ta zábava skládat příběh chronologicky byla z celé knížky asi to nejlepší a dávám za ní minimálně půl *. A nakonec i používání ich-formy nejen pro hlavní vypravěčku, ale i pro jejího manžela a děti, kteří jí do toho vyprávění stejným způsobem zasahují.
Takže ta 1* je částečně za formu a částečně za téma, kterému ale, obávám se, tímhle způsobem prokázala medvědí službu.