hanka_reading
komentáře u knih
Volání temnoty
J. B. Zmek
Povídky obvykle moc nečtu, ale když mě autor oslovil a viděla jsem tu parádní obálku, neodolala jsem. A dobře jsem udělala!
V knize najdeme devět mysteriózních a hororových povídek a jednu báseň. Obecně bych řekla, že se k nim hodí spojení “bojuj nebo uteč - přesně jak je to uvedeno v jedné povídce.
Autor umí skvěle vtáhnout do děje, vyvolat ve čtenáři emoce a vykreslit danou situaci. Všechno bylo opravdu tak reálné a zároveň děsivé. Povídky jsou plné napětí, tajemna a čtou se se zatajeným dechem. Jsem moc mile překvapena, protože mě povídky opravdu bavily a čtení jsem si užila - především ty delší se mi líbily víc.
Musím také zmínit, že autor vydal knihu svým nákladem - klobouk dolů.
Temná pláň
Andy Maslen
Pro mě to byla spíš taková průměrná detektivka s rychlým odhalením na konci. Zajímavá byla linka z osobního života.
Druhá žena
Louise Mey
Musím říct, že Sandrine mě většinu času čtení vyloženě iritovala - tím, jak se neměla ráda, neměla žádnou sebeúctu a nadávala si. Její chování ale vycházelo a odráželo její dětství, které je lehce nastíněno. Taky mi trochu vadilo, že muž neměl křestní jméno, takže o něm bylo psáno jako o něm nebo o muži, občas byl pojmenován příjmením.
V knize není použita přímá řeč - je jen vsunuta do věty a odlišena pouze velkým písmenem. Takže mi chvíli trvalo, než jsem si na to zvykla.
I tak jsem ale chtěla knihu přečíst do konce, protože jsem byla zvědavá, jak to dopadne. A stálo to za to - obzvlášť cca poslední třetina byla pro mě dost zajímavá, čtivá, napínavá a nebylo to vůbec lehké čtení. Každopádně jsem ráda, že se ke mě kniha dostala a mohla jsem si ji přečíst.
Ruce pryč od Koloběhu života
Masoud Malekyari
Kniha je určena pro děti od 4 let a hezky zobrazuje důležitost zmiňovaného koloběhu života. Je krásně ilustrovaná a nenásilným způsobem a úměrně věku zmiňuje téma smrti.
Ač je to těžké téma, myslím si, že je v pořádku naznačit prostřednictvím pohádkového příběhu dětem, že smrt do života patří.
Panoptikum pana Perkinse
Ilona Dobrovolná
Hezké propojení minulosti s přítomností. Ze začátku pomalejší tempo, ale poslední třetina to skvěle vynahradí. Za mě stojí kniha za přečtení.
Smažená zelená rajčata ve Whistle Stop Cafe
Fannie Flagg (p)
Obvykle mi nevadí prolínání více časových období, ale tentokrát mi to nějak nesedlo.
Rozložíš paměť
Marek Torčík
“Ale však ono je lepší, když si v hlavě necháš jen hezké dny. A ten zbytek? Na ten stejně jednou zapomeneš.
Marek je nepochopený, žije v chudých poměrech. Od mala je jiný, děti ho ve škole šikanují. Je gay a tím je to pro něj horší. V knize opravdu rozkládá paměť a svoje vzpomínky na malé kousky a do detailů. Prolínají se vzpomínky z dětství se současností.
Taky je to dost o vzpomínkách matky, o jejím smutném životě a jejím trápení. Musí se ohánět, aby všechno finančně utáhla.
Je to těžké, ponuré až depresivní čtení a určitě je potřeba mít na něj tu správnou náladu. Rozhodně to není kniha pro každého. Nemohla jsem si zvyknout na styl psaní, je velmi osobitý, ale pak to šlo samo.
Pokud chcete nějakou změnu, sáhněte po této knize. Myslím, že na české poměry je to něco neobvyklého, co si zaslouží pozornost.
Čtvrtá úroveň
Jitka Prokšová
Za mě skvělý příběh, který je napínavý a zajímavě propletený od začátku do konce.
Pád do tmy
Wendy Dranfield
První případ Madison a Natea mě bavil od začátku do konce. I když jsou rozdílní a občas to drhne, dokáží spolupracovat. Těším se na další díl.
Až na ten konec dobrý
Pavel Tomeš
Čtivá kniha, plná vtipných situací. Jen ten konec byl na mě uspěchaný. Ale určitě stojí za přečtení.
Ester
Markéta Prášková
Velmi čtivý příběh o odvaze a odhodlání, který věrohodně popisuje život lidí na venkově a vztahy mezi nimi během války.
Žena průkopníka: Příběh lobotomie
Samantha Greene Woodruff
Je to zajímavá kniha s velmi zajímavým tématem, ve které jsou některé části inspirované skutečnými lidmi a událostmi. Časem Ruth prozřela a přesvědčila se, že tato metoda už není tak skvělá, jak to vypadalo. Ale nebylo to pro ni jednoduché. Některé části knihy byly na mě moc zrychlené a myslím, že by zasloužili víc prostoru a větší propracovanost. Ale i tak stojí kniha za přečtení.
Život nečeká
Marco Balzano
Život nečeká je hezký příběh. Na jedné straně sledujeme život malých uprchlíků a všechno, co museli vydržet, aby přežili. Na druhou stranu pak uvědomění si, že život tak jako tak plyne dál a žeje důležité si najít nějaký bod, který se stane naší nadějí a který nás posouvá dal.
Jednou se mi splní sen - Trochu deník, trochu cestopis: Nepál a Indie
Tereza Košnařová
Za mě super kniha, ve které se seznámíme s kulturou a obyčejným životem v Nepálu a Indii.
Letní sestry
Monika Peetz
Mě to zpracování příliš neoslovilo. Čekala jsem pohled na věc od všech sester. Ale na druhou stranu najdeme v knize několik zajímavých myšlenek.
Reg Dolls: Dejchej nebo se udus
Lenka Limberk
Skvělá čtivá kniha o třech rozdílných lidech, mezi kterými přeci jen existuje pojítko.
Neodpovídej
Lucie Bechynková
Musím říct, že z knihy jsem taková rozčarovaná. Obě dějové linky byly zajímavé, ale na mě nepropracované. Chybělo mi v nich dost informací. Byla jsem zvědavá na propojení příběhu, ale nedočkala jsem se nebo jsem to nepochopila.
Taky škoda těch chyb, překlepů a ke konci i popletených jmen.
Na druhou stranu je to ale taková knižní jednohubka, která se rychle čte. Nenáročného čtenáře by asi mohla uspokojit.
Čtenářský kroužek na konci světa
Frida Skybäck
Je to takové nenáročné čtení. Pro mě bylo nejzajímavějších až posledních pár stran, kdy se začalo dít něco víc a děj byl celkem napínavý.
Děti na zabití
Milada Golobová
“Člověk raději zapomíná na to zlé, co prožil, jenže odepsat se to nedá, jde to s námi i nadále
Při čtení s vámi budou cloumat různé emoce, tedy spíš ty nepříjemné jako je bezmoc, soucit, nenávist, zloba, lítost, nepochopení, co se vlastně děje. Čtení bylo o to horší, že hned na začátku si přečtěte, že se jedná opravdu o skutečný příběh. Kniha rozhodně není pro každého a ke čtení to chce pořádnou dávku odvahy a odhodlání.
Autorce patří obdiv, že se při psaní byla ochotna vrátit do dětství a prožít ty hrůzy znovu. Bylo mi špatně jen při čtení, natož to prožít a psát o tom.
Kniha byla vydána před více než 20 lety, ale to ji na čtivosti neubírá. Na konci knihy je několik dalších skutečných příběhů týrání děti, ze kterých mi šel mráz po zádech a které se zrovna tak četli těžce a s nepochopením, čeho jsou rodiče schopni.
Žiju bez dětí
Martina Hynková Vrbová
Autorka v osmi rozhovorech vyzpovídá devět žen. Každá je úplně jiná a život jim přinesl rozdílné osudy. Jsou různého věku, zájmů i povolání. Jedno mají ale společné - jsou bezdětné.
Podtitul knihy je Příběhy žen, které se nestaly matkami. Představovala jsem si tedy, že hlavním tématem rozhovorů bude, zda bylo jejich rozhodnutí nemít dítě, zda za ně rozhodl osud nebo někdo jiný. Při čtení jsem tedy byla trochu rozčarovaná, protože téma “děti nebylo probíráno tak, jak jsem očekávala, spíš jen tak okrajově. Jednalo se tedy víceméně o jejich životní osudy, které byly i tak zajímavé. Každá ze zpovídaných žen to měla v životě těžké, ale dokázaly se s danou situací poprat - co jiného jim také zbývalo.
Nejvíc mě bavil rozhovor s devadesátipětiletou Marií, která opravdu neměla lehký život. Přesto se dokázala se vším vyrovnávat a smířit a i v tomto úctyhodném věku dokázala být nad věcí.
Za zmínku stojí také krásné ilustrace, které nevznikly jen tak. Ilustrátorka se účastnila jednoho setkání s každou respondentkou. Tím je trochu víc poznala a dokázala tak vytvořit ilustraci odrážející a charakterizující danou ženu.
Kniha mi sice přinesla trochu něco jiného, než jsem čekala, ale i tak jsem ráda, že jsem si ji přečetla.