Druhá žena
Louise Mey
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/519569/bmid_druha-zena-64b6503446337.jpg
3
27
27
Temný psychologický thriller, který vás bude pronásledovat i ve snech. Sandrine nenávidí samu sebe. Její tělo jí připadá moc velké, její tvář příliš nevýrazná. Je plachá, neklidná, a když na ni někdo zvýší hlas, hned se zakoktá. Jednoho dne však přijde on. Nabídne jí místo vedle sebe a svého syna. Místo v domě, kde chybí žena. Ta předchozí zmizela a všichni ji považují za mrtvou. Sandrine se ji snaží nahradit, jenže už nikdy nezmění skutečnost, že je druhá... A v den, kdy se první žena znovu objeví, se Sandrinin svět definitivně zhroutí... Nebo by s tím šlo ještě něco udělat?!... celý text
Literatura světová Pro ženy Thrillery
Vydáno: 2023 , XYZ (ČR)Originální název:
La Deuxième Femme, 2020
více info...
Přidat komentář
Musím říct, že Sandrine mě většinu času čtení vyloženě iritovala - tím, jak se neměla ráda, neměla žádnou sebeúctu a nadávala si. Její chování ale vycházelo a odráželo její dětství, které je lehce nastíněno. Taky mi trochu vadilo, že muž neměl křestní jméno, takže o něm bylo psáno jako o něm nebo o muži, občas byl pojmenován příjmením.
V knize není použita přímá řeč - je jen vsunuta do věty a odlišena pouze velkým písmenem. Takže mi chvíli trvalo, než jsem si na to zvykla.
I tak jsem ale chtěla knihu přečíst do konce, protože jsem byla zvědavá, jak to dopadne. A stálo to za to - obzvlášť cca poslední třetina byla pro mě dost zajímavá, čtivá, napínavá a nebylo to vůbec lehké čtení. Každopádně jsem ráda, že se ke mě kniha dostala a mohla jsem si ji přečíst.
Ač jsem se na knihu těšila, vůbec mě nebavila, mdlé, nudné, chyběla mi přímá řeč.
Styl mi moc nevyhovoval, vadilo mi dramatické opakování výrazů a absence označování přímé řeči. Hlavní hrdinka byla k politování, hodně natvrdlá, i když důvodně. Ovšem byla jsem napnutá, jak to celé dopadne a to mě vždy ke knížce přiváže, přečetla jsem jí skoro na jeden zátah.
experimentální styl ani absenci uvozovek jsem nezaznamenala, příběh plynul jako pomalá a znepokojivá řeka. záminky, stupňování agrese a zaviňování oběti agresorem ("nutíš mě ti ubližovat") jsou bohužel velice přesné.
Je to noir román, takže se nelze divit stavbám vět a chybějící interpunkci. Kniha je do poloviny hodně pomalá, je to takový klid před bouří, klid před peklem žen, které se nechaly lapit.
(SPOILER)
Strašně pomalý děj. Nic se tam neděje. Jsem na straně 94 a stále se musím do knihy nutit. Takovýto nijaký. Postavy ničem, nevýrazný. Zatím vůbec nevím, co si o knize myslet.
Po 120 stránce se děj trochu rozjel, ale stále je to takový neslaný, nemastný.
Od 13. kapitoly mě začíná kniha opravdu bavit. Konečně je trochu vidět do myšlení hlavní hrdinky. Předtím tam byli jen takové nijaké náznaky.
Na začátku knihy mě Sandrine děsně vytáčela, ale postupně jak jsem pronikala jejím myšlením a rozebírala si její psychiku jsem ji začínala i chápat.
Teď už bych knihu nedokázala odložit. Psychika lidí je zvláštní věc. Jak se jeden člověk může rozdvojit do dvou osobností, v hlavě slyší "druhou ženu". Pokud vám nevadí pomalý začátek, tak pak už si knihu užijete.
Dokonce už byla kniha opravdu čtivá a bavila mě. Ta rozdvojená osobnost, žena, která slyší svůj vnitřní hlas a muže rozlišuje na pana Langloise, může který ji ponižuje a mlátí a plačícího muže, kterého poznala a je na ní hodný. Hodnotím knihu na 75%. Za ten začátek, který neměl ten správnej drive.
Hlavní hrdince Sandrine chybí sebevědomí a na můj vkus se až přehnaně moc urážela. V textu mi chyběly uvozovky u přímé řeči, čímž nebyl text vůbec dynamický. Text mi přišel hodně zmatečně koncipovaný a zdlouhavý. Zmatečné vyprávění, kdy nic nešlo postupně, ale spíš jsem se dozvídala jen téměř náhodné střípky ze vztahů mezi jednotlivými protagonisty způsobilo, že ani s jednou z postav jsem si nedokázala jako čtenář vybudovat žádný vztah (kladný ani záporný).
Knihu jsem dočetla s velkým sebezapřením, kdy jsem už v první třetině měla kvůli stylu vyprávění chuť ji odložit. Nakonec jsem knihu dočetla, abych věděla, zda se v závěru dočkám něčeho překvapivého. Ani to se bohužel nestalo. Dá se říct, že konec byl realistický. V reálném životě takové příběhy také nekončí zrovna překvapivě. Přesto u smyšleného příběhu, kdy se z ničeho nic objeví mrtvá žena, bych nějaký překvapivý konec čekala.
Na této knize je zajímavé, jak se autorka pokouší experimentovat s jazykem. Faktem však je, že pokud to ubírá na chápaní děje, a čtenář si musí text číst 3x, aby ho pochopil, pak je podle mě něco špatně. Co mi vadilo ze všeho nejvíce byla absence uvozovek v přímé řeči. Je to zmatené, rušivé a nedá se v tom orientovat. Písmenkový guláš jak se patří.
Hlavní hrdinka mě osobně neskutečně vytáčela. A taky mě vytáčel fakt, že mě vytáčela. Za život si totiž prošla neskutečným peklem, takže měl člověk přirozeně tendence s ní soucítit. Ale ani to nebylo dost na to, abych si ji oblíbila a vytvořila si k ní nějaké sympatie. Bohužel.
Děj na tom nebyl o moc lépe. Příběh se strašně vlekl. Abych jen nekritizovala, občas to svoje kouzlo mělo. Občas. Na čtenáře dopadala ponurá, tíživá atmosféra plná otázek. Ale ta monotónnost hodně rychle omrzela.
Po přečtení jsem strašně rozpolcená. Na jednu stranu se mi experimentování s textem (zpočátku) líbilo. Bylo to nové, neotřelé, zajímavé. Ale na druhou stranu to bylo zároveň hrozně vyčerpávající. Co se týče tematiky, byl příběh surový, bolestivý a reálný. Ale na thriller mi v něm chyběla akce a napětí. Mrazení v zádech. Touha po tom zjistit, kdo je pachatel. Pokud jste zarytý čtenář detektivek, mohli jste to uhádnout skoro od samého začátku. A to mě docela zklamalo. To vědění, jak to vlastně dopadne.
V tomhle příběhu byly zcela určitě důležitější jiné prvky, než ty thrillerové. Což nemusí být nutně na škodu. Ale tady to na škodu bylo. Chyběla tam akce, napětí, spád a Hlavně nějaké překvapení. Experimentování s textem bylo prvních pár stran zajímavé, ale nakonec příliš krkolomné na to, aby se dalo hodnotit pozitivně. Otravná a charakterově plochá hrdinka tomu taky nijak nepřidala. Škoda.
Knihu jsem přečetla jakožto betačtenář pro Albatros kterým tímto děkuji.
Více na mém bookstagramu: @rozaaalie_
Druhá žena
V tomto psychologickém thrilleru se před náma odvíjí napínavý příběh, který autorka nechává stránku od stránky gradovat a vy budete napnutí jak struny. Já byla taky, do dvou třetin. Pak už to na moje gusto autorka moc zdramatizovala. Sandrine mi chvílemi lezla na nervy svou hloupostí a naivitou. A doteď jsem nepochopila, proč se autorka pustila do jedné linky, která byla zmíněna, ale zcela v příběhu zanikla. Navíc jsem měla celou dobu pocit, že jsem podobný příběh již četla.
Takže sečteno podtrženo je to čtivý příběh, ale nic ve mně nezanechal.