hanka_reading komentáře u knih
Pěkná ukázka toho, jak jsme závislí na elektřině. Nicméně zpracování mě tolik nenadchlo a místy jsem se ztrácela ve jménech a místech.
“Jak bláhová a naivní lidská mysl dokáže být. Uvěří svým přáním, vznešený touhám a nakonec i všem prázdným slibům
Je to kniha plná emocí a dost často těch špatných životních zkušeností a životních podmínek. Přesto jako rodina dokázali stát při sobě a to díky poutu, které je spojovalo. Je to skvělá kniha, která popisuje život obyčejných lidi takový, jaký byl. Ať chtěli nebo nechtěli, museli se všichni podvolit danému systému.
Byl to pro mě silný čtenářský zážitek - o to víc, že příběh byl sepsán na základě skutečných událostí. Autorka zvolila krátké odstavce a celkově je děj spíše popisný, moc přímé řeči v něm nenajdeme. Celkově ale působí kniha moc dobře a čtivě. Je fain seznámit se s historií a především skutečností tímto způsobem. A oceňuji, že si autorka vydala knihu sama. Jen je škoda, že se o knize nemluví a není víc vidět.
Je to taková zvláštní kniha, ve které se seznamujeme s životem v Přístavu a taky s Klárou, která se tak nějak plácá v životě. Kromě Kláry moc lidí nemá konkrétní jméno, ale jen takové neutrální (Pan, Spolubydlící, Ledničkář). Mě postava Kláry moc nesedla a celkově mě příliš kniha neoslovila. Možná jen ale nedokážu pochopit život v Přístavu.
Hned na začátku musím říct, že se jedná o velmi originální kousek. Vypravěčem je totiž pokoj. Poznáváme nejen jeho obyvatele, ale také ty z ostatních bytů. Správně bych ale měla říct, že jde především o zvuky, které do pokoje doléhají třeba i oknem z venku. V našem pokoji bydlí nejdřív Eliška Liška, za kterou chodí její milenec. Pak byt bohužel vyhoří a po jeho opravě v něm bydlí staří lidé, se kterými prožíváme jednu smutnou událost.
Moc se líbilo grafické zpracování některých krátkých textů, např. prach klouzal ve spirále - text je do spirály, část o zrcadlu je psaná zrcadlově. Tím je kniha velmi originální. A velmi sympatický je malý formát.
Určitě nečekejte klasickou beletrii, ale něco nového a neokoukaného. Mě se kniha moc líbila, obzvlášť když si uvědomím, jaké všechny zvuky do jednoho obyčejného pokoje pronikají a které vlastně ani nevnímáme. Určitě tedy doporučuji!
Kniha se četla celkem dobře, ale dokázala bych si představit, že by každý příběh vydal na jednu knihu. Simon mi v jednotlivých příbězích spíš zanikal, než aby byl spojkou.
Kniha mi úplně nesedla - asi proto, že mi nepřinesla nic nového a neočekávaného. Že se hlavní postava dostala tam, kam se dostala, se dalo čekat. Ale zase bylo pěkně vidět, jak roste chuť po lehce vydělaných penězích.
Další kniha, která pro mě byla pohodová a fain oddechovka - možná to bylo i tím, že je řazena do kategorie pro děti a mládež.
Friedrichovi je teprve 16, takže udělá pár blbostí. Dokáže ale přiznat vinu a nést odpovědnost. Hrozně mě bavil děda, který se zdál jako nerudný stařík, ale přitom to byl velmi chytrý pán, který jednou větou dokázal Friedricha nakopnout a nasměrovat správným směrem. Skvělý byl také sourozenecký vztah mezi Friedrichem a sestrou, ale i přátelství s Johannem.
A moc se mi líbilo, jak všude jezdili na kole.
Pro mě to byl takový průměrný román o holce, která neví, co chce. Asi nejsem správná cílová skupina.
Je to hezký příběh o rodinném tajemství, kterého na mě ale bylo místo až dost. Stejně tak několik změn jmen, i když chápu, že si to situace žádala.
Musím říct, že mě kniha mile překvapila. I přes všechny vraždy mě Alexandra bavila. Taky se mi líbilo, že Robert v ní stále viděl člověka a chtěl přijít tomu všemu na kloub. Alexandra vlastně byla nesmírně chytrá. Bavilo mě, jak jednotlivá sezení byla proložena vyprávěním Alexandry - ty se týkaly vražd, takže žádné veselé čtení to fakt nebylo. Celkově je to ale čtivá kniha, kterou můžu doporučit.
Lukáš už ve 14 letech zorganizoval soutěž Prosaď svůj rap, včetně finále naživo. Ničeho se nebál a organizoval postupně další a další akce. Moc mu neříkala finanční gramotnost, takže jeho akce byly spíš prodělečné, to ho ale neodradilo a jel dál.
Autor bez příkras a na rovinu říká a píše to, co se dělo a jak žil. Je to upřímná autorova zpověď, na nic se nehrál a o to víc mě to bavilo. Pobavilo mě, že vzhledem ke svému stylu života šel na policejní školu.
Vulgarismy se nešetří, ale při čtení to nevadí - naopak to k tomu patří a dělá deník víc autentickým a opravdovějším. Oceňuji Lukášovu upřímnost a obdivuji Lukášův přístup k životu - nic řešil, z ničeho se nestresoval, prostě si užíval života. Je fakt, že s jiným přístupem by to nedával. Jak sám říká - baví ho věci přehlížet než řešit.
Mě osobně tenhle styl hudby moc neříká, ale bavilo mě o tom číst. Lukáš taky používá dost anglických slov pro vyjádření různých emocí, činností a stavů - no musela jsem si na to zvyknout a občas jsem chvíli váhala, jestli správně rozumím významu - ale prostě to k tomu taky patří. Poslední část deníku je věnována cestování - to jsem Lukášovi záviděla.
Když to shrnu - číst tuto knihu byl fain zážitek. Děkuji Lukášovi za zaslání recenzního výtisku.
Pokud si chcete přečíst něco jiného, pusťte se do této knihy - stojí za to.
Ze začátku se mi zdál děj takový utáhlý a pomalý. Konec to ale vyvážil - byl sice smutný, ale i krásný. Je to příběh plný emocí, především ten konec, ale také tajemství a zakázané lásky, která nikdy neskončila. Konec není veselý, ale o to silnější zážitek to je.
Také v této knize nás autor seznámí se zajímavými lidmi - tentokrát s těmi, kteří rádi malují - někdo tramvaje, někdo vytváří koláže, jiný je ochrnutý, nemůže hýbat prsty a přesto dokáže rameny namalovat obraz. Vždy jsou to lidé, kteří to neměli a nemají v životě jednoduché a kreslení a malování je pro útěk od reality a zábava. Podle mnohých to není žádné umění, ale jim tento názor nevsdi.
Předchozí knihy s rozhovory mě bavili víc, ale i tak stojí tato za přečtení. U některých bych čekala, že bude věnováno více času jejich tvorbě.
V nejnovější knize oblíbené české autorky žijeme život jedné rodiny v 80. a 90. letech. Vyprávění se střídá z pohledu věčně nespokojené matky, otce, který si rád přihne a dcery Pavlíny, která se nebojí říct svůj názor. Hádky rodičů jsou na denním pořádku. Bydlí na vesnice, žijí od výplaty k výplatě. Prožijeme s nimi převrat v 89., kdy se všichni těší, jak si polepší. Naše rodina ale brzy zjistí, že pro ne se nezměnilo vůbec nic.
Další autorčina kniha, v které moc smíchu neprožijeme. Jen si připomene realitu všedních dní a podmínky, za kterých se dříve žilo, především na vesnici. I tentokrát se na konci stane překvapivá událost, takový vzdor Pavlíny - víc prozrazovat nebudu. Nebyla to špatná kniha, ale jiné knihy od autorky mě bavily víc.
Finn je desetiletý chlapec, trochu zvláštní, není oblíbený a ve škole často šikanován. Kaz je téměř šedesátiletá žena, která se stará o něco mladšího bratra trpící schizofrenií. A právě tyto dva rozdílní lidé jsou svědky jedné události, která jim změní život a díky které k sobě najdou cestu. Střídavě se seznamujeme se životem Finna a Kaz, navíc jsou kapitoly rozdělené před a po události. Brzy se dozvíme, že při té události zemře Finnova matka, ale co se stalo, se dozvíme až téměř na konci. Autorka krásně vykreslila povahu obou hlavních postav, takže není pochyb o tom, ze Finn je opravdu zvláštní a ostatní děti ho nechápou. O to víc mě štvalo, jak se k němu ve škole chovali a nikdo to moc nebral na zřetel. Ani jeden to nemají lehké, ale najdou k sobě cestu a vznikne tak pěkné přátelství.
Byla to moc hezká kniha o tom, že přátelství může vzniknout v jakémkoliv věku a o tom, jak důležité je porozumění a také podpora od těch nejbližších.
Musím říct, že autorka mě teda dost překvapila tématem a žánrem. Určitě nečekejte nic podobného tomu jako v předchozích dvou knihách. Žádné těžké téma ani žádné historické události. Ze začátku jsem si říkala, že je to krok vedle, ale ve finále jako odreagování to nebylo tak špatně čtení. Je to příklad toho, že žít se dá v každém věku a nikdy není nic ztraceno.
Myslím, že knihu ocení a pochopí spíš starší čtenářky. Zajímavé byly krátké poznatky a úvahy na začátku kapitol, které se týkaly právě vztahu a života starších lidi - některé mě i pobavily.
“Pamatuj si, že stesk po něčem, co bylo, je lepší, než lítost kvůli něčemu, co mohlo bejt.
“V životě člověk narazí na místa, v nichž zanechá část své duše, a taky potká lidi, kterým určitou část duše odevzdá.
“Pamatuj, že když nevíš, co říct, vždycky můžeš říct pravdu.
Musím říct, že kniha mě mile překvapila. Děj byl pro mě tak nějak předvídatelný, ale i tak mě příběh bavil a dobře se četl. Josephine i Chasemu byl věnován dostatek prostoru, abych pochopila jejich chování. Bylo hezké sledovat, jak Josephine zjišťuje, že život může být krásný a není jen o učení. A to díky Chasemu.
Je to kniha plná emocí a různých pocitů - hezkých i těch nepříjemných. Oba si nesou nějaké tajemství a zároveň pouze sobě se dokáží otevřít.
Čekala jsem větší happy end, takže už teď se těším na pokračování.
Krásný příběh o tom, jak se z nerudného a věcně zamračeného Vidřigroše stane člověk, který si začne vážit života a začne mít radost z maličkostí. Ideální čtení na období Vánoc.
Tak takhle kniha byla skvělá. Vždycky mě moc baví, když vyšetřování “odsejpá. Navíc jako FBI má tým skvělé zařízení a pomůcky, které jim pomůžou při práci. Všichni jsou to chytří lidi, každý se specializuje na něco jiného - IT, psychologický profil apod. A ještě se skvěle se doplňují. Takže děj pak rychle utíká a je samé překvapení. A proto byla pro mě kniha velmi čtivá.
Předchozí díly jsem nečetla, ale určitě si je nenechám ujít.