hanka_reading komentáře u knih
Příběh Jarmily a její lásce k divadlu se mi líbil, ale nějaké informace mi chyběli. Naopak Olga mě něčím iritovala a kdyby tam nebyla, nevadilo by mi to.
“Neustále někomu dokazujeme, že jsme dost dobří, chytří nebo krásní, až zapomeneme, kým jsme a co nás dělá osobností.
“Pohyb nás utváří, pohyb je rámem obrazu našeho těla, pohyb dává okolí najevo, jak moc myslíme vážně to, co říkáme. Pohyb je náš podpis.
“To nejdůležitější v životě má svůj rytmus, tep. Srdce. Dech. Láska, víra i naděje.
“Láska je trochu jako džungle, dá se v ní ztratit, ale taky najít.
“Odpustit druhým je těžké, ale odpustit sám sobě je snad ještě těžší.
Martinu Viktorii Kopeckou nemusím představovat. “Proslavila se už jen tím, že je žena a farářka - pro mnoho lidí dost neobvyklé, až skoro nemožné, spojení.
V této knize de dotkneme Star dance, ale mnohem víc její lidských hodnot a jejího života. Martina je neskutečně chytrá žena, velmi aktivní, s neustále plným diářem. Pro ostatní by se rozkrájela a tak jí mnohdy nezbyde čas pro sebe.
Kniha je rozdělena do několika kapitol. Každá má svou předmluvu od Martiny a pak následuje rozhovor, který vede Tomáš Novotný. Je plná zajímavých myšlenek. Místy Martina zabrousila na můj vkus až moc do náboženství, ale na druhou stranu chápu, že chce veřejnost seznámit s tím, jak to celé funguje. Pro mě byla kniha milým odreagovaním od beletrie. Dávám palec nahoru.
Na české poměry pěkná detektivka. Vždycky mě baví, když je tým sehraný a mají to správné nadšení pro práci.
“Člověk se musí soustředit na to, co má a mít může.
“Někdy je opravdu hodně težké žít jen podle sebe a neohlížet se na ostatní.
V knize se seznamujeme s osudy dvou sester - Augusty a Milady Nekolových - v době první světové války. Augusta se věnuje malování, ale doba jí nepřeje a její díla nejsou oceněna - obzvlášť když je žena. Přesto se nevzdává a umění se věnuje i nadále. Naopak Milada je praktičtější, co se týká života. Také to ale nemá jednoduché - nemůže si vybrat obor studia, který by se ji líbil a tak se stává sekretářkou a později učitelkou.
V knize je krásně ukázáno, jak silné může být sesterské pouto - jakmile má jedna problém, druhá přijede na pomoc. Tu potřebuje více Augusta, která žije takový bohémský život - no zkrátka je to malířka, která nijak neřeší, co bude jíst a kam složí hlavu. Bohužel vážně onemocní a do toho otěhotní.
Z vyprávění na nás dýchá chudoba, smutek, ale také naděje, že válka brzy skončí a bude zase líp. Obě sestry mnohdy bojují o svůj život, ale nevzdávají se.
O Augustě jsem dřív neslyšela, takže o to víc mě potěšilo, když jsem zjistila, že pochází z Jablonné u Neveklova, protože nedaleko odtud pocházím.
Kniha se mi moc líbila. Byl to zase jiný příběh odehrávající se během války a přesto byl velmi zajímavý a silný. Možná to bylo i tím, že se jedná o skutečný příběh, který na mě vždycky působí jinak než ten vymyšlený.
Kniha je to zajímavá a určitě žádnému členovi královské rodiny nezávidím mediální šílenství kolem nich. Působilo to ale na mě spíš jako nekonečné stěžování Harryho, jak to má těžké - možná to chtělo i víc radostnějších okamžiků. Na druhou stranu ale chápu, že raději vystoupili z tohoto kolotoče.
“Nenaučíme dítě chovat se lépe tím, že ho donutím cítit se hůř .
“Každé dítě chce, potřebuje a žádá si cítit lásku.
“Děti se nerodí zlé, ale mohou být zle a špatně vychované - a v tom nezáleží na barvě pleti.
Autor nás seznamuje s tím, jak funguje ústavní péče pro děti, jaká je skutečnost, ale také s teoretickými znalostmi a zákony, které se touto záležitostí zabývají. Přečteme si spoustu skutečných příběhů, které jsou plné zloby, zlosti, mnohdy agresivity a slz.
Klobouk dolů, jak autor s dětmi “pracuje, jak se o ně stará a jakou má s nimi trpělivost. Můj obdiv patří autorovi taky za to, že dokáže služebně starší kolegyni upozornit na některé situace, které mohou dětem naopak ublížit - ale proč by se namáhala, když to je v její neprospěch? Bylo dost hrozné číst, že některé tety zakazují dětem chodit v noci má záchod, protože by je to budilo - jako fakt se tohle pořád děje?
Není to knížka pro každého, ale já jsem ráda, že se ke mě dostala. Takových by mělo být napsáno víc, abychom seznámili s realitou. Věřím, že je víc takových lidí jako je Tomáš, kterým záleží víc na dětech než na svém pohodlí.
Téma je to zajímavé. Autorka věrohodně popisuje život volyňských Čechů, kdy zažívali bídu a strach, jestli se dožijí rána. Celkově byli životní podmínky dost hrozné. Během vyprávění jsem se ale často ztrácela v postavách, kdo je kdo a to mi kazilo pěkný dojem z knihy.
Tahle kniha je moje první setkání s autorkou a hned říkám super! Životní podmínky v severní Korey jsou tak věrohodně vylíčeny, že není o čem pochybovat. Tamní lidé jiný život neznají, takže jim přijde normální dodržovat daná pravidla. Ale pro mě to bylo něco naprosto nepředstavitelného. Ale ono se to fakt děje - tím hůř se to chápe. Není to lehké čtení, ale je dobře, že takové knihy vznikají a my si je můžeme přečíst.
Četla jsem všechny díly, takže Lauru už trochu znám. Vždycky mě bavila její samostatnost a neohroženost, nikdy se ničeho nebála.
Musím říct, že mě bavila až druhá půlka, kdy se začalo něco víc dít. Bylo fain sledovat, jak Laura s Adamem navazují svůj vztah. O to víc mě mrzelo, jak Adam dopadl. A velkým překvapením pro mě byl i konec - jako že fakt to takhle končí? Prozrazovat určitě nic nebudu, jen jsem asi doufala v nějaký hezčí konec této trilogie. Ale díky tomu jen tak nezapadne a budu si ji pamatovat.
Námět se mi líbí, ale kdyby měla kniha o 100 stran víc, nezlobila bych se. Na dokreslení některých situací by se hodilo víc informací, někdy to bylo na mě až moc rychlé.
Je to krásný příběh, pro mě takový až pohádkový, čistý, bez nějakého násilí a se zdravou soutěživostí. Zaujala mě práce tiskaře, konkrétně kamenotisk.
Moc mi sedl styl psaní a popis - evokoval ve mě dobu, ve které se příběh odehrává. Skvěle jsou charakterizované postavy - starší, trochu konzervativní Alfred, naopak mladší a dychtivý Jonathan, který se nebojí nějaké té levárny (ale pořád v rámci možností, nic velkého, chce si prostě jen pomoct).
Je to úplně něco jiného, bavily mě autorčiny vsuvky. A taky je moc pěkný obal. Za mě je to tedy zajímavý a povedený počin. O úspěchu knihy mluví taky fakt, že probíhá dotisk a již v těchto najdete knihu na pultech.
Na mě bylo v knize až moc politiky. Na druhou stranu je ale pěkně vykreslená tamější nálada mezi lidmi. A je vidět, že autorka si dala velkou práci s rešerší.
Autor nás v knize seznamuje se třemi kamarádkami, Helenou, Kájou a Šárkou, které si už od školy říkají gazely. Zažíváme s nimi obyčejné životy, běžné životní situace a trápení - s dětmi, s partnery, v práci. Možná nic světoborného, ale mě to moc bavilo. Je to přesně ten autorův styl, na který jsme zvyklí. Zasmějeme se, zanadáváme, možná i slza ukápne. Jsou to ale příběhy, které píše sám život a které zažíváme všichni každý den.
Hlavní postavou je mladý muž a Ona, se kterou vede neustálý rozhovor. Je pro něj všechno, miluje ji a přesto ji nemůže mít navždy. A to ho dost trápí. Je na ní závislý udělal by pro ní všechno. Má spoustu myšlenek, které ho tíží, propadá se do depresí. Sám se pohybuje mezi spánkem a bděním a těžko rozeznává, co je sen a co je realita. Každý den je pro něj těžký.
Ve vyprávění je zmínka o rodičích, evidentně vztah s nimi nefunguje. Moc se toho o nich ale nedozvíme.
Je to ponuré a těžké čtení hned od začátku a rozhodně to není čtení pro každého. Určitě to chce po přečtení nějaký čas na vstřebání. A myslím, že při dalším čtení pochopím další souvislosti.
Celkově je to ale svým způsobem zajímavá novela, pro mě něco neobvyklého. Autor detailně popisuje pocity a stavy hlavní postavy.Pokud chcete něco netradičního a neokoukaného, zkuste tuto knihu.
Musím ocenit obálku - ta se mi moc líbí.
Myslím, že na české poměry je to pěkný erotický román. Jen mi přišlo divné, že Hana nebyla nikdy v Praze. A pak ten konec byl na mě trochu hrr a některé situace přitažené za vlasy.
“Já žiju jen tím, co je dneska. Zítřek ještě není a možná ani nebude.
Molly přišla v dětství o rodiče, její kamarád Robert taky. Potkají se v dětském domově a vytvoří si mezi sebou sourozenecký vztah, který přechází v něco víc. Vyrostou a nakonec spolu i bydlí. Ve 20 letech potká Molly Viktora, kamaráda z dětství - jejich otcové spolu kdysi podnikali - jeden zbohatl a druhý šel za podvod s penězi do vězení. Můžete hádat, který z nich je ten Mollyin. Mezi Viktorem a Molly vzniká silné pouto, které si Molly ze začátku nechce připustit.
Celkově je Molly dost svérázná, drzá, zdá se sebevědomá, ale je to jen jeji póza. Molly dělá bláznivé věci a všemu se směje, než aby přemýšlela nad tím, co je pro ni důležité. Je pro ni těžké někomu důvěřovat. Viktor se ale nechce Molly vzdát.
Naopak Viktor je mladý, krásný, bohatý a sebevědomý mladý muž. Takže přesný opak.
Tato kniha byla pro mě hezká oddechovka. Jen tedy ten konec nabral na obrátkách a jen jsem valila oči, co že se to děje. Líbilo se mi střídání vyprávění z pohledu Molly a Viktora. Pěkně na tom autorka ukázala, jak každý vnímáme danou situaci jinak.
Zajímavý příběh, ale nějak mi nesedlo zpracování, nebo spis styl psaní. Konec a rozuzlení byly ale zajímavé.
U postavy hledaného zločince je krásně ukázáno, jak se nám do života promítají a odráží zážitky z dětství (dobré i ty špatné) - právě to byl motiv, proč si vybral vždycky ty samé osoby. Sám se cítil nemilovaný, nebyl maminčin mazánek a tak chtěl, ať trpí i ostatní.
Knihu jsem poslouchala jako audioknihu a musímříct, že hlas Niny Horákové se mi poslouchal moc dobře. Práce s intonací hlasu pro mě dělala příběh zajímavějším a napínavějším než při běžném čtení. Navíc tak byla jasně poznat povaha některých postav, především těch negativních. Vraha jsem neuhodla ani omylem - nějaké tipy jsme měla, ale úplně mimo. Ale jak se říká - pod svícnem je největší tma.
Mě ten příběh moc nesedl, nebo spíš mi byly nesympatické hlavní postavy, víc Lucka. Obzvlášť u ní bych potřebovala asi více informací, abych ji lépe pochopila.
Námět byl zajímavý, ale na mě tam bylo asi až moc lží a moc komplikovaný děj.