Severka
Nina Špitálníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/520778/bmid_severka-653a3517b7a10.png
4
1110
1110
Protagonistka prvního románu Niny Špitálníkové, autorky Svědectví o životě v KLDR, žije v Jižní Koreji, ačkoli se narodila v té Severní. Vyprávění líčí její strastiplnou cestu za svobodou, hříchy minulosti i pochyby, které ji po celou dobu provázejí. V kaleidoskopickém příběhu poznáváme perspektivu a osudy prominentů severokorejského režimu i těch na dně společenského žebříčku. Díky tomu klade román Severka závažné otázky, které dalece přesahují hranice Korejského poloostrova. Ta základní zní: Co může jedinec obětovat pro vlastní svobodu?... celý text
Přidat komentář
Další sonda do hrůzného života v Severní Korei. Tato je má třetí kniha o ní a zde mě šokovala hrůza koncentračních táborů, tzv.lágrů, které jsou ještě dnes funkční....
Silné, čtivé, ohromující... Tato kniha by měla být povinnou četbou, je důležitě, aby se vědělo...
"Severka" vyrůstá v prominentní rodině v KLDR. Dle jejího vnímání má vše, co k životu potřebuje. Má postavení a využívá ho. K čemu všemu se v knize dozvíte.
Severka je čtivou knihou, která nám přiblíží život prominentní rodiny, ale zároveň neopomine ty znevýhodněné. Hlavní protagonistka Ri Jo-čong vypráví o svém životě a všem, co v něm jakožto hvězda školy a osoba šplhající po společenském žebříčku podnikla. Staví se do role obžalované a čtenáře do role soudců, jelikož činy, které spáchala jsou více či méně závažné.
Příběh je zajímavý, nicméně mně příliš nesedla forma a kvůli tomu se mi četl o něco hůře. Knihu ale mohu doporučit. Autorka si dává obrovskou práci, aby mohla čtenáře seznámit se skutečným životem v KLDR.
To bola sila!
Čítala som Svědectví o životě v KĽDR od autorky. A je dobre, že sa pustila aj do beletricky poňatej podoby jedného z osudov utečencov z KĽDR.
V Severke už šla viac do hĺbky, detailov, pod kožu. Zarezala do živého.
Silný príbeh. Nezvyčajne ale dobre vyskladaný dej.
Veľmi dobrá práca, slečna Špitálníková, a osožná.
Odporúčam všetkým dospelým čitateľom.
Skvěle napsaný příběh, z kterého mrazí. Má to spád, čte se to prakticky samo.
Přečteno prakticky jedním dechem.
Mohu jen doporučit.
K takovéto knize je těžké napsat hodnocení, protože ve Vás vyvolá tisíce emocí. Navíc většinu z nich negativních. Jak může ještě v dnešním moderním světě existovat společnost, kde lidský život není ničím. Kde Vám všechno vezmou hned když se narodíte. Jak odsoudit člověka který spáchá něco zlého, když je celý život vychováván v tom, že to zlo není. Pro takového musí pak být procitnutí do opravdového lidství skoro hrozivé. A věřím tomu, že to mnohdy ani neunese a odsoudí se sám. A takových otázek mě napadalo stovky při čtení této knihy, ani jsem si je nestačila zaznamenávat. Pořád ve mě doznívají a myslím, že je to kniha, na kterou dlouho nezapomenu. Není dlouhá, co do počtu stránek, ale velká svým poselstvím.
Knížka se mi líbila a je pravda, že příběh ve mně vyvolal hned několik pocitů. Na druhou stranu mi ale přijde, že tam toho "příběhu" zase tolik nebylo. Je to krátká knížka, která nás provede poměrně rychle některými úseky života "Severky". Pokud by chtěl někdo trochu více toho "příběhu" asi mu spíš doporučím jiné knížky od paní Špitálníkové.
Příběh byl rozhodně silný, styl psaní čtivý… jen mně prostě nějak nevyhovovalo poskládání děje…
Tak tohle byla srdeční záležitost. Severka je hojně čtená a opakovat komentátory nemá smysl. Měl jsem při čtení v hlavě směsici soucitu, poraženectví, zmatku, hlubokého porozumění, utrpení... Nina nic nelakuje na růžovo a osud Severky mi přese všechnu faleš dává hluboký lidský smysl. Na přebalu knihy je jako pěst na oko otázka, která zní: "Co může jedinec obětovat pro vlastní svobodu?" Já osobně se domnívám, že jde o to, o jakou svobodu se vlastně jedná, protože takzvaných "Svobod" je nemalé množství. A nejde mi jen o svobodu podnikat a tržní hospodářství a všechna ta práce z čeho jsme zase unaveni my všichni, ale jde o mindfulness, východní mystické tradice, buddhismus ... ale uznávám - to je od tématu. Doufám, že Nina Špitálníková v budoucnu nepověsí psací potřeby na hřebík na ušmudlané zdi a napíše zase něco srdcervoucího. Za Severku neuvažuju jinak než za pět bodů.
Celé své dětství a mládí žijete v přesně nalajnovaném světě a pak se dostanete do světa, který nechápete, stýská se vám po zajetých kolejích, nedokážete přehodit tu výhybku. Jak já ji chápala. Celý život do vás vtloukají slogany, řád, pravidla, a pak přijdete někam, kde nic z toho neplatí. Nedivím se, že byla Severka zmatená, spoustu věcí neznala, nebo jí to dříve bylo vysvětlováno úplně jinak. Čemu pak má věřit? Je to pro ni všechno jen zkouška? Nebo je to reálné? Moc hezká knížka.
Kniha se mi četla těžko, musel jsem dělat časté přestávky. Přeci jen náležím do generace, které byly podobným způsobem vymývány mozky. A já podobně jako hlavní představitelka věřil. Dodnes pamatuji, jak jsem v nějakých sedmnácti začal pobírat rozum a procitat. Samá lež kolem natíraná na růžovo. Takže plně chápu hlavní představitelku. A klobouk dolů před jejím otcem, který riskoval život svůj i celé rodiny, aby se své dceři pokusil zajistit lepší život. No, pěkně děkuju, soudruzi, ale tohle snad naše vnuky nepotká.
Je to silný príbeh, pripomenul som si svoje pionierske časy. Ako som sa tešil z jasnej budúcnosti, ako som nepochyboval, nepoznal prokrastináciu ani dedičný hriech. Spomínam si aj na ten pocit, keď som precitol. Je desivá účinnosť takejto manipulácie, a ešte viac, že sa to stále deje na tých najmenších...
Tohle je už třetí knížka, co jsem dal k tématu KLDR během cca. roku a z tohoto tria byla nejslabší. Moc mi nesedla forma, sice to nebylo dlouhé, ale nějak tomu chyběl spád a zbylé dvě knihy téma vystihly líp. Se Severní Koreou se to má tak, že je to studnice bizarních nápadů a situací, což pro lidi mimo Asii představuje osvěžující jízdu jako by z jiné dimenze, jenže časem se dokonce i tohle omrzí. Takže v kombinaci s mně osobně nesedícím podáním už je to spíš taková zívačka. Asi nechám Kimoland na hodně dlouho mimo své zorné pole, jen co je pravda.
Když jsem chodila na základní školu, na zdi visel portrét Husáka. Chodila jsem do Jisker, Pionýra, učitelka se posmívala spolužačkám, jejichž rodiny chodily do kostela, aby nám ukázaly, kde mají tu duši, o které je jejich víra. Smály jsme se jim celá třída. Doma jsem si prozpěvovala ruské písně a o šest let starší bratr po mně házel botama. Nechápala jsem proč.
V prvním ročníku nás zastihl listopad 89.
Ta demagogie a vymývání mozků je odporná. Buď práskáš nebo tě čeká novodobý koncentrák. Co byste si vybrali vy?
Už jsem četla od této autorky knihu Svědectví o životě v KLDR a ta se mi líbila o něco více. Nic v životě není černobílé a v této zemi jde o moc, jako nástrojem manipulace.
Říká se " Obuj si mé boty, projdi se v nich mou životní cestou a až pak mě suď". Ve skutečnosti to nelze udělat, ale je možné zkusit se přiblížit této vizi. Jak bych se zachovala já? To si mohu představit, ale kdo ví, kdybych byla v kůži Severky a žila v tomto státě.
Proto nikoho nesoudím, ale jsem šťastná tady, kde jsem se narodila a žiju. Velmi se mi líbily do textu vsunuté dopisy jejího milovaného tatínka, který udělal vše, aby jeho dcera měla lepší život. Aspoň měl tu víru. Hodně mě dostaly trestanecké tábory, veřejné popravy a tresty tří generací. Děsné žít ve věšném strachu a obavách, že vás někdo, třeba i nejbližší udá.
Přesto se najdou lidé,kterým řád vyhovuje nebo to aspoň předstírají.
Říkáte si někdy že nemůže být hůř? Ale může, já si vždy vzpomenu na Ninu a její knihy, které odrážejí to, jak v dnešní době ještě společnost dokáže být zkažená a celým světem viděná a přesto akceptována.
Severka pro mě byla jeden velký otazník. Zazlívám jí to co udělala? Nevím. Co bychom udělali my, kdybychom v tom vyrůstali, kdyby nám všechny ty ohavnosti přišli normální? Při čtení jsem měla vztek, ale dost často mi ji bylo i líto.
Musím říct že jsem od knihy nečekala žádný román, i když to anotace uvádí a myslím si že právě proto se mi kniha tak líbila.
Co víc říct? Co můžu na této knize víc soudit, když je to výpověď osoby? A chci to vůbec posuzovat? Nechci. Jsem ráda že jsem se dozvěděla plno nových informací a nahlédla do toho jak to chodí když jste na druhé straně. A za to díky Severko.
Poslouchala jsem jako audioknihu, a příběh to byl neskutečný, ale bolestně opravdový. Totalitní režim dokáže stvořit, co chce...koho chce. V hlavě mi zní čtyři roky stará věta devatenáctiletého čínského lektora. "A proč vy si tady na Západě myslíte, že je Hong-Kong nezávislý? Hong-Kong nikdy nebyl a nebude nezávislý."
Asi tak. Nic není zárukou osvěty, ani mládí, ani cestování, ani kontakt s jinými kulturami.
Žena, která vyrůstala v domnění, že dělá vše dobře (bonzování, podvádění, ideologické výplachy mozku) dostane vinou otcovi vůle možnost žít v opačném světě. Rozčarování a bezmoc z nové příležitosti, kde musí opět lhát, aby mohla důstojně žít, jí zbaví veškerých iluzí o normálním životě. Autorka se skrze postavu zamýšlí nad tím, co je větší zlo. Hluboká morálně-psychologická rozepře, kterou bych opravdu nechtěl řešit.
Štítky knihy
totalitní stát útěk Severní Korea rodina totalitní režimy ideologie nový začátek podle skutečných událostí osud české romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Svědectví o životě v KLDR |
| 2017 | Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR |
| 2023 | Severka |
| 2014 | Propaganda v KLDR: funkce, metody a vývoj |
| 2022 | Deníky ze Severní Koreje |
Rozhodně jde o knihu, která ve vás vyvolá spousty pocitů a otázek. Chovala bych se jinak než hlavní hrdinka, kdybych žila v KLDR? Netuším, ale jedno vím jistě: Jsem vděčná, za to, že žiji tam, kde žiji.