Severka
Nina Špitálníková
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/520778/bmid_severka-653a3517b7a10.png
4
1155
1155
Protagonistka prvního románu Niny Špitálníkové, autorky Svědectví o životě v KLDR, žije v Jižní Koreji, ačkoli se narodila v té Severní. Vyprávění líčí její strastiplnou cestu za svobodou, hříchy minulosti i pochyby, které ji po celou dobu provázejí. V kaleidoskopickém příběhu poznáváme perspektivu a osudy prominentů severokorejského režimu i těch na dně společenského žebříčku. Díky tomu klade román Severka závažné otázky, které dalece přesahují hranice Korejského poloostrova. Ta základní zní: Co může jedinec obětovat pro vlastní svobodu?... celý text
Přidat komentář
Celé své dětství a mládí žijete v přesně nalajnovaném světě a pak se dostanete do světa, který nechápete, stýská se vám po zajetých kolejích, nedokážete přehodit tu výhybku. Jak já ji chápala. Celý život do vás vtloukají slogany, řád, pravidla, a pak přijdete někam, kde nic z toho neplatí. Nedivím se, že byla Severka zmatená, spoustu věcí neznala, nebo jí to dříve bylo vysvětlováno úplně jinak. Čemu pak má věřit? Je to pro ni všechno jen zkouška? Nebo je to reálné? Moc hezká knížka.
Kniha se mi četla těžko, musel jsem dělat časté přestávky. Přeci jen náležím do generace, které byly podobným způsobem vymývány mozky. A já podobně jako hlavní představitelka věřil. Dodnes pamatuji, jak jsem v nějakých sedmnácti začal pobírat rozum a procitat. Samá lež kolem natíraná na růžovo. Takže plně chápu hlavní představitelku. A klobouk dolů před jejím otcem, který riskoval život svůj i celé rodiny, aby se své dceři pokusil zajistit lepší život. No, pěkně děkuju, soudruzi, ale tohle snad naše vnuky nepotká.
Je to silný príbeh, pripomenul som si svoje pionierske časy. Ako som sa tešil z jasnej budúcnosti, ako som nepochyboval, nepoznal prokrastináciu ani dedičný hriech. Spomínam si aj na ten pocit, keď som precitol. Je desivá účinnosť takejto manipulácie, a ešte viac, že sa to stále deje na tých najmenších...
Tohle je už třetí knížka, co jsem dal k tématu KLDR během cca. roku a z tohoto tria byla nejslabší. Moc mi nesedla forma, sice to nebylo dlouhé, ale nějak tomu chyběl spád a zbylé dvě knihy téma vystihly líp. Se Severní Koreou se to má tak, že je to studnice bizarních nápadů a situací, což pro lidi mimo Asii představuje osvěžující jízdu jako by z jiné dimenze, jenže časem se dokonce i tohle omrzí. Takže v kombinaci s mně osobně nesedícím podáním už je to spíš taková zívačka. Asi nechám Kimoland na hodně dlouho mimo své zorné pole, jen co je pravda.
Když jsem chodila na základní školu, na zdi visel portrét Husáka. Chodila jsem do Jisker, Pionýra, učitelka se posmívala spolužačkám, jejichž rodiny chodily do kostela, aby nám ukázaly, kde mají tu duši, o které je jejich víra. Smály jsme se jim celá třída. Doma jsem si prozpěvovala ruské písně a o šest let starší bratr po mně házel botama. Nechápala jsem proč.
V prvním ročníku nás zastihl listopad 89.
Ta demagogie a vymývání mozků je odporná. Buď práskáš nebo tě čeká novodobý koncentrák. Co byste si vybrali vy?
Už jsem četla od této autorky knihu Svědectví o životě v KLDR a ta se mi líbila o něco více. Nic v životě není černobílé a v této zemi jde o moc, jako nástrojem manipulace.
Říká se " Obuj si mé boty, projdi se v nich mou životní cestou a až pak mě suď". Ve skutečnosti to nelze udělat, ale je možné zkusit se přiblížit této vizi. Jak bych se zachovala já? To si mohu představit, ale kdo ví, kdybych byla v kůži Severky a žila v tomto státě.
Proto nikoho nesoudím, ale jsem šťastná tady, kde jsem se narodila a žiju. Velmi se mi líbily do textu vsunuté dopisy jejího milovaného tatínka, který udělal vše, aby jeho dcera měla lepší život. Aspoň měl tu víru. Hodně mě dostaly trestanecké tábory, veřejné popravy a tresty tří generací. Děsné žít ve věšném strachu a obavách, že vás někdo, třeba i nejbližší udá.
Přesto se najdou lidé,kterým řád vyhovuje nebo to aspoň předstírají.
Říkáte si někdy že nemůže být hůř? Ale může, já si vždy vzpomenu na Ninu a její knihy, které odrážejí to, jak v dnešní době ještě společnost dokáže být zkažená a celým světem viděná a přesto akceptována.
Severka pro mě byla jeden velký otazník. Zazlívám jí to co udělala? Nevím. Co bychom udělali my, kdybychom v tom vyrůstali, kdyby nám všechny ty ohavnosti přišli normální? Při čtení jsem měla vztek, ale dost často mi ji bylo i líto.
Musím říct že jsem od knihy nečekala žádný román, i když to anotace uvádí a myslím si že právě proto se mi kniha tak líbila.
Co víc říct? Co můžu na této knize víc soudit, když je to výpověď osoby? A chci to vůbec posuzovat? Nechci. Jsem ráda že jsem se dozvěděla plno nových informací a nahlédla do toho jak to chodí když jste na druhé straně. A za to díky Severko.
Poslouchala jsem jako audioknihu, a příběh to byl neskutečný, ale bolestně opravdový. Totalitní režim dokáže stvořit, co chce...koho chce. V hlavě mi zní čtyři roky stará věta devatenáctiletého čínského lektora. "A proč vy si tady na Západě myslíte, že je Hong-Kong nezávislý? Hong-Kong nikdy nebyl a nebude nezávislý."
Asi tak. Nic není zárukou osvěty, ani mládí, ani cestování, ani kontakt s jinými kulturami.
Žena, která vyrůstala v domnění, že dělá vše dobře (bonzování, podvádění, ideologické výplachy mozku) dostane vinou otcovi vůle možnost žít v opačném světě. Rozčarování a bezmoc z nové příležitosti, kde musí opět lhát, aby mohla důstojně žít, jí zbaví veškerých iluzí o normálním životě. Autorka se skrze postavu zamýšlí nad tím, co je větší zlo. Hluboká morálně-psychologická rozepře, kterou bych opravdu nechtěl řešit.
Skvěle napsané. Veliká pochvala.
(Před Severkou doporučuji přečíst autorčinu knihu Svědectví o životě v KLDR, popř. i další knihy, aby čtenář pochopil všechny souvislosti.)
Tahle knížka ve mně vyvolala mnoho pocitů, ať už obsahem, tak i formou. Ze začátku jsem se nemohla vůbec začíst, nějak mi neseděl styl psaní ani zpracování...Po nějaké době jsem si nejspíš zvykla a bylo to lepší. Co se týče obsahu, tak nějak jsem předem tušila, jelikož už jsem od autorky četla Svědectví o životě v KLDR. Nebyl to pro mně tudíž takový šok, ale samozřejmě je to velice smutné, děsivé. Vzhledem k tomu, že se ale jedná o beletrii, hodnotím to i z hlediska příběhu jako takového, a tam mi zkrátka něco chybělo, nedokážu však říct co. Z knížky jsem tedy trochu rozpačitá, ale ve finále jako celek mě to bavilo a bylo to zase něco jiného, než běžně čtu.
Syrové nepřikrášlené svědectví o tom, jak dokáže diktátorský režim stvořit … vlastně co chce. Mrazivé čtení (poslech v mém případě), u kterého kroutíte hlavou a nechápete, jak je možné mít takovou moc nad lidmi, tak propracovaný systém absolutna, a být tak vzdálen realitě, kterou žijete vy sami. Velmi poučné, děsivé …
Čtení to asi není pro každého čte se to jedním dechem a se sebezapřením. Měla jsem chuť knihu odložit. Hodně syrové a nutí k zamyšlení ale pochopit se to asi nedá! Vymyká se to čemukoliv z normálního života, líbilo se mi srovnání režimů každý něco vnucuje!
Tak tohle byla síla. Ninu sleduji už velmi dlouho, ale nikdy by mě nenapadlo, že dokáže napsat až takto surovou knihu bez pozlátka a ještě z reálného příběhu. Jedinou trhlinkou pro mě byla pasáž kde probíhal rozhovor mezi Ninou a Severkou, vytrhlo mě to z daného románu a chvíle, ale zase si ale říkám, že to bylo potřeba, protože daný příběh je z větší nebo menší části skutečný. Možná by to zde však mohlo být použito ještě jednou...nevím...Co mě nejvíce dostávalo byly pasáže psané "otcem"...to jsem musela knihu několikrát odložit...vlastně pokaždé, když se objevila kurzíva.
(SPOILER)
Ninu Špitálnikovou jsem znala jako spisovatelku uz docela dlouho, ale poprvé jsem ji viděla teprve nedávno v Hyde Park Civilizace, a před pár dny jsem dostala od dcery k narozeninám její Severku, na kterou jsem se chystala už od přečtení Svědectví o životě v KLDR. A tenhle příběh mě zasáhl snad ještě víc než dokumentární Svědectví. Severka dobře ukazuje, že to, jak je severokorejsky režim zvrácený, je tak zřejmé zvenku, ale přitom tak těžko rozpoznatelné zevnitř, kde jsou Severokorejci už od útlého věku vychováváni v bezmezně víře ve své "bohy" a k naprosté poslušnosti. Proto mě pozitivně překvapilo, že v rozhovoru s Aktuálně.cz z října minuleho roku autorka uvádí, že se ta neochvějná víra u mladší generace už pomalu vytrácí. Z knížky to tak nevyznělo, spíš naopak. A prozření hlavní hrdinky tak bylo hodně náročné, bolestné a fatální.
"...Slibuji před svými druhy, že budu pracovat, učit se a žít..., abych byl dobrým občanem své milované vlasti..."
Nepřipomíná Vám to něco?
"Drahý vůdce podle vyprávění ve třech týdnech chodil a v osmi už plynule mluvil; můj bratr v jeho věku jen bezduše koukal, slintal, sám se ani nepřevalil a k nějaké příčetnosti měl hodně daleko."
"Smrt Kim Čong-ila zaskočila svět.
The Guardian"
"...Neochránil jsem Tě. Nebo jsem Tě chránil tak moc, že jsem před Tebou celé ty roky zatajoval pravdu.
Teď ji snad znáš.
Snad ji dovedeš přijmout.
Buď silná, statečná, statečnější než já.
Milují Tě z celého srdce.
Táta"
"Až jednou přijdeš na toto místo ,
tvé tělo padne k zemi.
La, La, La..."
S knížkou jsem měla tu čest v její audio podobě (kterou mimochodem zcela doporučuji). Jelikož se jedná o náročnější téma, nejspíše je právě audio podoba schůdnější.
S tématem Severní Koreji zpracovaným knihou jsem se setkala poprvé a byla jsem tedy naprosto o(c)hromena. Pokud s politickou situací tohoto místa nejste příliš obeznámeni, stejně jako jsem nebyla já, rozhodně si před čtením/poslechem Severky nic nezjišťujte. Dojem z knížky bude o to silnější.
Těžké a smutné čtení, tak jako se mnohokrát v historii stalo a stále děje, ukázka toho, jak režim vychovává od dítka, člověk si osvojuje určité chování a považuje jej jako standard. Pro mě těžko představitelný život v KLDR, konec mě dostal. Hlavní hrdinky mi bylo moc líto.
Příběh je to opravdu silný a závěr mě hodně sebral, nicméně celková forma byla poněkud zvláštní. Nesedlo mi nenadálé přecházení z přímého vypravěče do autorského vypravěče a míchání rozhovorů, dost mi to kazilo příběh. A hlavně to bylo docela úsečné a dost otázek zůstalo nezodpovězených, tím to pro mě bylo zklamáním.
Štítky knihy
totalitní stát útěk Severní Korea rodina totalitní režimy ideologie nový začátek podle skutečných událostí osud české romány
Autorovy další knížky
| 2020 |  Svědectví o životě v KLDR |
| 2017 | Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR |
| 2023 | Severka |
| 2014 | Propaganda v KLDR: funkce, metody a vývoj |
| 2022 | Deníky ze Severní Koreje |
Tak tohle byla srdeční záležitost. Severka je hojně čtená a opakovat komentátory nemá smysl. Měl jsem při čtení v hlavě směsici soucitu, poraženectví, zmatku, hlubokého porozumění, utrpení... Nina nic nelakuje na růžovo a osud Severky mi přese všechnu faleš dává hluboký lidský smysl. Na přebalu knihy je jako pěst na oko otázka, která zní: "Co může jedinec obětovat pro vlastní svobodu?" Já osobně se domnívám, že jde o to, o jakou svobodu se vlastně jedná, protože takzvaných "Svobod" je nemalé množství. A nejde mi jen o svobodu podnikat a tržní hospodářství a všechna ta práce z čeho jsme zase unaveni my všichni, ale jde o mindfulness, východní mystické tradice, buddhismus ... ale uznávám - to je od tématu. Doufám, že Nina Špitálníková v budoucnu nepověsí psací potřeby na hřebík na ušmudlané zdi a napíše zase něco srdcervoucího. Za Severku neuvažuju jinak než za pět bodů.