Nultá hodina
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/520292/bmid_nulta-hodina-Izn-520292.jpg
4
284
284
Hedvika se vrací do poválečného Československa po sedmi letech, které prožila v Londýně a ve vojenské službě v Africe. Z trosek se snaží znovu vystavět svůj někdejší život, postupně však zjišťuje, že jednotlivé dílky se poztrácely a nic už není jako dřív. Hrůzy války a léta odloučení ji s manželem odcizily, a do cesty jí navíc vkročil jiný muž. Hedvika mezitím bezmocně pozoruje, jak v její vlasti jednu totalitu střídá druhá. Podaří se jí vystoupit z neklidného bezčasí nulté hodiny?... celý text
Přidat komentář
Další kostička do skládačky českých dějin, o kterých se dlouho nemluvilo, ani nepsalo. Hrdinka jen zoufale sleduje, jak jedna totalita střídá druhou.
Určitě doporučuji k přečtení.
Nultá hodina byla mým prvním setkáním s autorkou. Téma mi přišlo zajímavé, obálka také, avšak kýžené nadšení se nekonalo. Četlo se mi to hrozně těžko, něco tomu za mě chybělo. Možná jsem se nedokázala sžít s postavou nebo novodobé české dějiny opravdu nejsou nic pro mě. Těžko říct. To se holt někdy stane, nicméně paní/slečnu Poncarovou nehážu přes palubu, mám od ní připraven Deník Věrky Kohnové, tak uvidíme, jaké bude naše další "setkání".
Skvělý, silný a moc zajímavý příběh odehrávající se v době po druhé světové válce, kdy se Hedvika vrací do Československa po sedmi letech prožitých v Londýně a ve vojenské službě v Africe. Ale doma není nic a nikdo jako dřív. A jedna totalita střídá druhou.
Hlavní postava Hedvika a její tři osudoví muži jsou vymyšlené postavy, ale v příběhu vystupují i skutečné historické osobnosti. Jejich krátké životopisy jsou na konci knihy.
V knize je použita i část životního příběhu jedné z děvčat první republiky, kterou jsem četla nedávno.
Mír bez svobody žádným mírem není...
Moje první setkání s autorkou. Závěr knihy moje dojmy nakonec docela vylepšil, ale k hlavní hrdince jsem si prostě nedokázala najít cestu a zapojení reálných postav do děje mi přišlo poněkud na sílu. Celkově ale hodnotím jako poměrně zdařilý pokus o vykreslení důležitého období naší historie.
První kniha Jany Poncarové, které dávám plný počet. Nultá hodina - necelé tři roky po porážce nacismu, během nichž se komunisté prodrali k moci. Hedvika Adlerová mezi třemi režimy (řekněme, že třetí je ten svět, který si vybrala), mezi třemi profesními fázemi (britské sbory, diplomacie, výslechová kancelář) a mezi třemi muži. Důležitou postavou je Marcia Davenportová. A tak i když mám opět pocit, že Poncarové psaní je emocionálně chladné, tentokrát mi dala dost námětů k přemýšlení a alespoň malou možnost se ztotožnit s ženskou hrdinkou.
Abych shrnula svou zkušenost, ať už nultá hodina trvá jakkoliv dlouho - ve společnosti nebo v osobním životě - nakonec zjistíte, že pokud chcete žít, musíte vstát, oprášit se, nadechnout se a pustit se do práce.
I když bylo v této knize na mě až příliš mnoho politiky a mému srdci jsou stále nejblíž Podbrdské ženy, čtení mě bavilo a těší mě, že autorka v románu připomněla odvahu a statečnost britských ženských sborů. Mám moc ráda její styl psaní a určitě nevynechám žádnou její další knížku.
Pěkné to bylo. Trochu více politiky, ale příběh, který se opravdu mohl stát. Bavilo mě to. Myslíme si, že po válce už bylo vše dobré, ale ono to tak vůbec nebylo.
Jana Poncarová se v mém žebříčku oblíbených autorů vyšplhala na první místo a zdárně se tam drží. Všechny její knihy mám naposlouchané v audio podobě, jelikož má skvělý výběr umělců, kteří její knihu namluví. Tentokrát to byla Dana Černá, která má krásný hlas a kterým nás celou knihou provází v nezaměnitelné teskné, a melancholické náladě.
Kdybych si mohla vybrat, tak bych s Hedvikou chtěla být kamarádka. Zamilovala jsem si tyhle válečné a poválečné hrdinky. Hrdé, nezdolné a nezlomné ženy své doby, ke kterým bychom měli i nadále vzhlížet a učit se od nich. Je až neuvěřitelné kolik si toho lidi museli vytrpět za války a ní. A poté, když udeřili komunisti. Zbercháte se z ran osudu za války, která Vám vzala rodiče, pevnou půdu pod nohama, bydlení, partnera, a když už se jakžtakž dáte dohromady, začne to znovu. Obdivuju sílu každého z nich v té době.
Rozumím a chápu Hedviku a její rozhodnutí. Zároveň jsem naprosto obrečela tu romantickou linku, která tu byla a byla jsem ráda za jejich “happyend. Musím říct, že tohle je moje nejoblíbenější kniha od autorky a povinně bych ji dala přečíst všem, kdo hořekují jak se dnes máme, nebo že ta bývalého režimu bylo lépe. Jak bylo v knize řečeno, lidí mají krátkou paměť a za nějaký čas budou komunismus opěvovat..demokracii máme díky minulým generacím tvrdě vykoupenou a přesto si nevidíme do pusy.
Díky za tenhle počin, bude ve mě dlouho rezonovat.
I tato knížka od paní Pocnarové nezklamala, skvělé čtení, skvěle sestavený příběh, nemohla jsem se odtrhnout. Měli by si přečíst všichni, co dnes s láskou vzpomínají...
Po dočtení knihy mám zlost, na ty promarněné roky, na to kam uvrhli komunisté naši zemi na 40 let, na ty, kdo nám celý život lhali a my museli vyrůstat v nesvobodné zemi. Hedvika si vybírala nesprávné muže, i když je to fiktivní postava, jak píše autorka mohlo se to stát. Líbilo se mi začlenění skutečných postav do příběhu. O mnohých a jejich roli v poválečném Československu jsem četla poprvé.
Příběh se odehrává v období po konci 2. světové války. Nejprve jsem se nebyla schopná sžít s hlavní hrdinkou Hedvikou, ale po té mě velmi zaujala, byla to silná osobnost. Autorka autenticky popisuje nástup komunistického režimu. Řadím mezi úžasné audioknihy. Po poslechu jsem si uvědomila, jak je důležitá svoboda pro člověka. Protkáno politikou, ale jinak by příběh nebyl příběhem. Určitě doporučuji.
Vyborne, zase jsem si trochu rozsirila obzory, co se nasi historie tyce. Hedvice jsem drzela palce, at vse dopadne pokud mozno co nejlepe.
Jen styl vypraveni byl pro mne hlavne zpocatku narocny, rekla bych az lehce abstraktni a musela jsem si na nej zvyknout. Presto na ctivosti neubral a pribeh me bavil.
Hledáte vynikající román, který vás chytne za srdce a nepustí, dokud ho nedočtete? Pak je pro vás Nultá hodina od Jany Poncarové to pravé!
Jana Poncarová, talentovaná novinářka a spisovatelka, nás v tomto historickém románu zavádí do Československa po druhé světové válce. Hlavní hrdinka Hedvika se vrací domů po sedmi letech strávených v Londýně a v Africe, odhodlaná znovu vybudovat svůj život. Brzy však zjišťuje, že nic není tak, jak si pamatovala. Válka zanechala hluboké jizvy a probouzející se totalitní režim začíná dusit zemi. Hedvika se snaží vyrovnat s traumaty minulosti a najít své místo v novém světě, zatímco se potýká s rozpadem manželství a novým mužem v jejím životě.
Nultá hodina je mistrovsky napsaný román, plný silných emocí a napínavých dějových zvratů. Jana Poncarová s bravurou vykresluje atmosféru poválečného Československa a s hlubokým porozuměním zkoumá lidské charaktery a osudy.
Co dělá z Nulté hodiny tak výjimečný román?
- Strhující děj: Kniha vás chytne hned od první stránky a nepustí vás, dokud ji nedočtete.
- Silné postavy: Hedvika a ostatní protagonistické postavy jsou vykresleny s hloubkou a empatií, takže se s nimi budete moci ztotožnit a prožívat jejich radosti i strasti.
- Historické zasazení: Jana Poncarová mistrně zachycuje atmosféru poválečného Československa a dává tak čtenářům jedinečný pohled na toto dramatické období historie.
- Láska, ztráta a naděje: Nultá hodina je příběhem o lásce, která odolává i těm nejtěžším zkouškám, o ztrátě, se kterou se musíme vyrovnat, a o naději, která nám pomáhá jít dál.
Nultá hodina je kniha, která vás vtáhne a nepustí. Je to příběh, který vám utkví v paměti dlouho poté, co dočtete poslední stránku. Pokud máte rádi historické romány, silné příběhy o ženách a napínavé čtení, Nultá hodina je pro vás to pravé!
Neváhejte a ponořte se do strhujícího příběhu Hedviky a objevte s ní sílu lásky a naděje v temných časech.
- Pokud hledáte knihu, která vás zaručeně zabaví a dojme, Nultá hodina je pro vás to pravé.
- Díky svému poutavému ději, silným postavám a historickému zasazení je to kniha, která si vás získá hned od první stránky.
- Nultá hodina je skvělá volba pro všechny, kteří mají rádi kvalitní českou literaturu.
Nenechte si ujít tento úžasný román a objednejte si Nultou hodinu hned teď!
Nultá hodina si mě získala. Ano je to velmi smutný příběh, ale tím spíš je snadněji uvěřitelný. V poválečných letech to u nás nebyl žádný med kor pro lidi, kteří byli pro demokracii a první republiku. Nultá hodina dle mého zaslouží pozornost, i když na většinu čtenářů bude příběh působit ponuře a melancholicky. Kniha se mi četla dobře.
Audiokniha
Interpret: Dana Černá
Melancholická kniha = melancholický přednes. Zvolené hudební podkreslení příběhu pomohlo dodat atmosféru, ale jiskru nezažehlo.
K žádné z postav jsem si nedokázala vybudovat pozitivní vztah, bohužel. Je zvláštní, že já, tak milující silné ženské hrdinky, ty z pera Jany Poncarové nedokážu pochopit, uchopit, přijmout...
Příběh na mě působil silně depresivně. Chybí mu jakákoliv radost ze života a ta pak chybí i mně. Příběh je vystavěn na myšlenkách a pocitech hlavní hrdinky a ač na pozadí děje zuří krvavá, rudá poválečná léta, čtenář musí neustále lovit mezi řádky, a to je velmi unavující.
U recenze na tuto knihu jsem si připomenula 100 lidí - 100 chutí. Pro nás 100 čtenářů a každý jiný názor a to ten svůj, který tady v DK nemusíme nikomu obhajovat. Někomu se daná kniha líbí, druhého nezaujme. A to se teď po přečtení Nulté hodiny stalo mě a s recenzí jsem na tom asi stejně, jako recenze "Ctv".
I tak si od autorky ještě něco vyhledám a posoudím.
Neoslnilo, jakoby klouže po povrchu. Navíc se mi zdá těžko uvěřitelné, jak snadno hrdinka v poválečné době, kdy bylo všeho nedostatek, vybavuje a rekonstruuje rodinné sídlo. A také se naskýtá otázka "za co", nebo že by práce na ambasádě tolik vynášela? Možná jsou to jen přízemní otázky, ale tohle ukotvení mi chybí.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
(SPOILER) Inspirativní hlavní hrdinka - přestože život nešel tak, jak si přála, dokázala si aktivně nacházet cestu, ne jen odevzdaně trpět. Jen nerozumím, proč bylo potřeba na konec přidat to dítě a ukončit tak knihu stereotypem "šťastného konce". To mi dojem z knihy dost zkazilo.