Kniha, kterou posypal hvězdný prach
Nora Eckhardtová
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/518497/bmid_kniha-kterou-posypal-hvezdny-prach-649713dccf7da.jpg
4
141
141
Dobrodružný, napínavý i vtipný výlet do historie nakladatelského prostředí. Praha, 1874. Dva nakladatelští rivalové uzavírají sázku o to, kdo vydá úspěšnější knihu. Souboj Maxe Alfreda a Jonatana Bartoloměje je zprvu míněn s nadsázkou, ale postupně nabírá na důležitosti, až jsou oba pro své prvenství ochotní obětovat téměř cokoli – i střechu nad hlavou. Zápolení provází drobné podvůdky, pikle a tajnosti. Ve chvíli, kdy se Alfred rozhodne využít exklusivního letu balónem ke zviditelnění své „Knihy, kterou posypal hvězdný prach“, se však honba za výhrou mění v opravdové drama... celý text
Přidat komentář
Já jsem se dobře bavila. Vůbec mě nerušily promluvy a vsuvky autorky, spíš naopak, obecně se mi líbil způsob vyprávění. Všechny postavy byly zajímavé, sympatické (snad až na Jeronýma) a překvapovaly mě, jen je mi líto, že jsem se nedozvěděla, jestli doktor Horák zachránil hromotluka a jeho Klem.
Ale hlavně mi připadal skvělý ten samotný nápad knihy, kterou posypal hvězdný prach – i když já jako knihovnice bych asi mohla „zavřít krám“ . . .
„Obě dámy četly. Tomu se nevyhnete, když si něco začnete s nakladatelem."
Je to takové hezké, vyprávěcí, nenáročné a vděčné: nic až tak hrozného se nikomu nestane, i když o nějaké to trápení není nouze, všechny volné konce jsou důsledně zavázané, aby snad čtenář nemusel namáhat ctěnou hlavu, tu a tam se jako hvězdný prach sypou archaismy a dobové zmínky, onde to trošku dře a mezery v rešerši knihu určitě mezi tituly sloužící jako příhodná učební pomůcka nezařadí, ale vlastně proč ne.
Taková vanilková zmrzlina.
Neurazí, nenadchne.
(A ten, kdo dělal korektury si zopakuje, že je to přece a jedině přece a nikdy přeci.)
Originální námět, ale... něco málo tomu chybělo. Autorka dle mého názoru rozjela zbytečně moc dějových linek.
Velice zajímavý příběh, který mě hned vtáhl do děje. V Praze v roce 1874 se dva konkurenční nakladatelé vsadí, kdo z nich vydá úspěšnější knihu. A že jsou pro tuto zpočátku nevinnou sázku nakonec ochotni obětovat skoro cokoli!
S vtipem i napětím vyprávěný krásný a dobrodružný příběh se mi ohromně zalíbil a fandila jsem střídavě oběma soupeřům.
A jak to nakonec dopadlo? Přečtěte si sami, je to velice neotřelé téma a prostředí staré Prahy je tady tak kouzelně popsáno. Moc doporučuji!
Zklamání. Strašlivá slátanina. A co hůř, napsaná tak špatně, jak bývá psaná slohovka průměrného čtvrťáka. A práce s reáliemi? K evokaci 19. století si vystačí se slovem drožka a Ferdinandovou třídou. Sním klobouk, jestli takhle nějak nebude vypadat čtivo (de)generované AI.
Co na to říct? Autorka se asi snažila do knížky dostat od každého kousek. Kousek dramatu, kousek milostného románu, kousek sci-fi, kousek historického románu. Výsledkem je Eintopf, ze kterého mě akorát bolí žaludek. Škoda, vypadalo to slibně, ale skončilo to zklamáním.
Příběh o knihách odehrávající se v devatenáctém století, to byla kombinace, která mě hodně lákala. Dva majitelé nakladatelství se vsadí o to, kdo vydá úspěšnější knihu, takže nejde jen o to najít perfektní neotřelý příběh, ale i knihu náležitě zpropagovat. Metody se vlastně moc neliší od dneška, jen možnosti byly tenkrát omezenější. Během první poloviny jsem si, ale říkala, že jsem čekala něco trochu jiného. Pak už šlo ale do tuhého, příběh se stal napínavým a závěr podle mě autorka vyřešila skvěle. Dávám čtyři hvězdičky.
Po Knize, kterou posypal hvězdný prach, jsem pokukovala už dlouho, ale definitivně jsem se pro její koupi rozhodla až poté, co mi o ní řekla kamarádka Marcela na kurzu, který spolu navštěvujeme. A spokojeně hlásím, že to stálo za to!
Ze všeho nejdřív mě oslovil styl, kterým knihu Nora Eckhardtová píše a který byste u současné literatury asi tak úplně nečekali – je to historizující a naprosto skvěle to ladí s rokem 1874, během kterého se příběh odehrává, a celkově je to jazykově docela vymazlená kniha, jejíž čtení jsem si fakt užila!
Jazykem ale výhody nekončí, protože každého knihomola jistě potěší i prostředí, v němž se příběh odehrává. Nakladatel Max Alfred poměrně neuváženě přijme výzvu svého konkurenta Jonatana Bartoloměje a muži se vsadí o to, čí kniha bude mít větší úspěch. Tihle dva rivalové na knižním trhu snad nemohou být odlišnější a každý k sázce přistupuje jinak, ač by měli směřovat k témuž cíli, byť výchozí situace každého z nich je zcela jiná. Nicméně závod, k němuž se ti dva na večírku odhodlají, se nakonec rozběhne tak, že nebudete věřit vlastním očím.
A tady jsme u dalšího velkého plusu knihy – začíná to jako docela pohodové a zábavné čtení a postupně to získá úplně jiné grády a vy jen čekáte, jak to dopadne, a nedokážete vůbec odhadnout, kdo by z toho mohl vzejít jako vítěz. A nevím, jak jiní čtenáři, ale já jsem v tom našla (poměrně hořkosladké) vítězství nakonec pro někoho úplně jiného, než jsou jmenovaní soupeři.
Tohle bylo moc pěkné čtení a jazykově vlastně úplné pohlazení. Moc jsem si užívala, jak Max Alfred analyzoval slova, která užíval, a taky jak se nám postupně odhaloval nejen samotný příběh, ale i charakter hrdinů.
Tenhle román určitě doporučuji! =)
Kniha se četla dobře. Překvapilo mě české prostředí, poněkud nečekané dle jména autorky, ale nevadilo mi to. Kniha je plná zvratů, hledání pravdy, ale s odstupem času si snad pamatuju pořádně jen ten balón a peripetie se soutěží o úspěšnější knihu.
Zdá se vám název až moc fantaskní? Tak to vás název velmi klame. Příběh, který nám zde Nora předkládá není až tak kouzelný jako spíše okouzlující a ve své podstatě i velmi dramatický. A i když je postavený na rivalitě dvou konkurentů, nese si v sobě prvky tak typické pro 19. století, kdy čest jako morální kredit nebo chcete-li dobré jméno vítězí nad nepoctivými praktikami, což nemusí být pravidlem současné doby. Je úžasné sledovat, jak jsou oba muži rozdílní. Každý z nich do příběhu přináší něco jiného. Alfred je velmi konzervativní muž ve středních letech, kdežto Bartoloměj sálá vysokým sebevědomím a je opředen určitou mladistvou svěžestí. Autorka předvádí skvělý výkon, o své čtenáře pečuje, v příběhu nechybí náhlé zvraty a překvapení. Kdybych měla hádat autora, určitě bych zrovna netipovala českou autorku. Za mne obrovské ano, stojí za to!
(SPOILER)
Moc pěkný příběh, škoda jen, že to s většinou postav tak špatně dopadlo. Celá kniha byla moc milá, místy dost veselá a optimistická... a pak přišla rána, výbuch, zlom... Závěr byl hodně smutný.
Ale stejně se mi moc líbila. A klidně bych si i moc ráda přečetla obě ,,soutěžící" knihy.
Sedl mi styl psaní, popis postav, prostředí. Závěr knihy mi přišel rychlý a uspěchaný.
Přečteno během pár dní a vlastně si nejsem jistá, co jsem to četla. Byl to román z 19. století? Bylo to o vydání knihy, s kterou se snaží nakladatel mít ten největší úspěch? Byl to chvílemi sen sněný postavou románu? Metavyprávění? Román ve stylu Jane Austen, který je ve svém jádru vlastně velmi humorný, protože autorka nebere až tak vážně dobové konvence a vlastně si z nich tak trochu tropí šprťouchlata? Nevím. Co vím je to, že hvězdný prach se může dostat do očí i tomu zdánlivě nejctnostnějšímu a oslepit jej. Vím s jistotou, že čtení to bylo roztomilé a času u knihy nelituji. Snad jen ten konec jsem čekala jiný. Ještě douška na závěr. Pokud bych to měla zařadit nějak žánrově, tak daleko spíš, než román z 19. století to mělo nádech feelgood románu psaného formou románů z 19. století.
Bohužel nedočteno.Nesedl mi styl vyprávění, příběh má potenciál, ale zkrátka to nešlo.
Moc se mi líbil obal knihy a ani nevím proč jsem si vysnila, že bude úplně o něčem jiném. Kvůli tomu jsem byla snad do půlky knihy dost naštvaná, že se neděje to, co jsem chtěla já a opravdu dlouho jsem se smiřovala s tím, že děj samotné Knihy, kterou posypal hvězdný prach, je tu vylíčen snad pouze ve dvou větách a dál nic. Místo toho se kniha Nory Eckhardtové točí především kolem procesu před vydáním knihy a děj je naopak detailně popisován u druhé, konkurenční knihy.
Po dočtení knihy jsem si ale uvědomila, že mě Nora Eckhardtová dostala přesně tam, kam měla. Přečetla jsem 336 stran o tom, jak se vydavatel snaží vydat knihu, která musí mít u jeho zákazníků obrovský úspěch, takže se budoucí čtenáře snaží co nejvíc navnadit. Nakladatel se svým společníkem vymyslí kolem knihy neuvěřitelně propracovanou reklamu, knížka je prostě všude a to ji zatím ještě ani nikdo neměl příležitost číst. No a já jsem teď jednou z těch, kdo se na tu reklamu chytil a opravdu moc bych si ji chtěla přečíst
Literárně je Kniha, kterou posypal hvězdný prach jedinečným úkazem, který snad nemá v české literatuře obdoby. Napsaná v roce 2023, ale jazykem a stylem zasazena do 19.století. A aby toho nebylo málo, střídá se k tomu navíc v knize několik různých žánrů: historický román, sci-fi, a dokonce i detektivka. Opravdu velmi originální dílo, které stojí za to si přečíst vlastně ani ne tolik kvůli příběhu, ale i kvůli stylu, jakým je kniha psaná.
Tohle bylo skvělý! Příběh o souboji dvou nakladatelů (sama v nakladatelství pracuju, takže jsem to o to víc celé prožívala) a sázce, kdo vydá úspěšnější knihu mě fakt neskutečně bavil.. Praha v 19. století měla příjemnou atmosféru, "marketing" na podporu prodeje nové knihy byl super, skvělé byly "vpády" autorky do děje. Humorné momenty střídaly trošku vážnější chvilky, ale dohromady to dalo fungující a příjemný celek, který budu moc ráda doporučovat dál. Jen mi nedá nezmínit, že jsem ten závěr celého příběhu čekala vlastně trochu jiný...
Velmi příjemné překvapení! Měla jsem obavu z cesty do historie a z české autorky, ale úplně zbytečně. Příběh byl zajímavý, nepostrádal napětí, ale co se mi nejvíc líbilo, byl jazyk spisovatelky, která aktivně do děje vstupuje a tím příběh velmi oživuje.
Ano! Je to tady! Přečetla jsem historický román! Kniha, kterou posypal hvězdný prach své čtenáře zavede do Prahy roku 1874. To pro mě bylo vlastně jedním z taháků, ale nebylo to to nejhlavnější. Celé téma se zaobírá nakladatelskou tématikou, a na to já slyším.
.
Mimo jiné, kniha sesbírala spousty kladných recenzí. To samo o něčem svědčí. Další tahák. A nakonec, ta obálka! Jednoduchá, zapamatovatejná, jemná a krásná. No posuďte sami!
.
Jak už název vypovídá, hlavním tématem jsou knihy. Jsme svědky sázky dvou přátel, kteří jsou ale zároveň konkurenty v nakladatelském průmyslu. Jejich sázka, o vlastní domy, rychle rozjíždí celý děj. Vyskytují se tu lehká i těžší témata, ale to se autorce povedlo krásně vyvážit.
.
Postavy nebyly vůbec špatné. Sice mě konkurenční boj Jonatana a Maxe nutil vybrat si oblíbence, bylo toto rozhodování jak na houpačce. Každou chvilku mi byl sympatičtější někdo jiný. Vedlejší postavy byly skvěle popsané a líbilo se mi, že každá měla. Pro příběh důležitou roli.
.
I když se jedná o historický román, které normálně nečtu, musím říci, že mě opravdu bavil. Děj byl chytlavý, plynulý a já se těšila na závěr, abych poznala vítěze sázky.
.
Příjemným zpestřením jsou jednostránkové ilustrace, které parádně podtrhly děj.
.
Autorka dala dohromady neskutečně čtivou knihu, kterou založila na originálním nápadu. Příběhy o knihách přeci okouzlí každého knihomola a já jsem nebyla výjimkou. Pokud ještě hledáte knihy pod stromeček, Kniha kterou posypal hvězdný prach by mohla zabodovat!
Autorovy další knížky
| 2023 |  Kniha, kterou posypal hvězdný prach |
| 2018 | Sen letící želvy |
| 2024 |  Druhá strana řeky |
Příběh to byl zajímavý a velmi originálně napsaný. Líbí se mi styl autorky a velmi mě bavily její poznámky. Sice jsem uhodla tajemného autora knihy, ale samotný konec mě překvapil. A přesto jsme se to nejdůležitější nedozvěděli..