Kniha, kterou posypal hvězdný prach
Nora Eckhardtová
Dobrodružný, napínavý i vtipný výlet do historie nakladatelského prostředí. Praha, 1874. Dva nakladatelští rivalové uzavírají sázku o to, kdo vydá úspěšnější knihu. Souboj Maxe Alfreda a Jonatana Bartoloměje je zprvu míněn s nadsázkou, ale postupně nabírá na důležitosti, až jsou oba pro své prvenství ochotní obětovat téměř cokoli – i střechu nad hlavou. Zápolení provází drobné podvůdky, pikle a tajnosti. Ve chvíli, kdy se Alfred rozhodne využít exklusivního letu balónem ke zviditelnění své „Knihy, kterou posypal hvězdný prach“, se však honba za výhrou mění v opravdové drama... celý text
Přidat komentář
Úplně nevim, jak tuto knihu hodnotit.
Něco me bavilo , něco ne .
Co mi vadilo na knize, tak to je střídání jména s příjmením.
Chvíli o osobě mluvila jménem,chvíli příjmením a trochu jsem v tom měla zmatek.
Asi úplně nejsem z knihy nadšená, jako ostatní čtenáři .
Knihomolský příběh o dvou nakladatelech, kteří jsou tak trochu přátelé, ale přeci jen rivalové. A tak se vsadí, kdo vydá lepší a lépe se prodávající knihu. Nápad je to skvělý. Tedy ten příběh, ne ta sázka. Kdo by taky chtěl prohrát střechu nad hlavou? A tak se sebestředný Jonatan a zakřiknutý Max snaží najít nejen příběh, který by vzal za srdíčko, ale i tu nejoriginálnější reklamu, která ten příběh prodá. Na knize je fajn, že se dozvíme povolání autorky a tudíž máme jistotu, kde k nápadu přišla. Příběh sám je jedním slovem rozkošný. Rozkošné popisy jídel, rozkošné slovní obraty, rozkošné zájmy manželek a snoubenek, rozkošní lidé, tedy většina. Styl příběhu se přelévá mezi historií, romantikou, managementem a detektivkou a tak nenásilně si plyne ke svému konci. Bohužel nezdárnému konci. Jsem ochotná autorům podlehnout a uvěřit jim kde co, ale nevěřím, ze by Max finální situaci řešil vodou. ( Co? Jakou vodou? Všichni přeci mluví o létajícím balonu!) Inu, čtěte. Stojí to za to.
Za mě pohádkové čtení do dvou třetin knihy.
1874. Dva nakladatelé, trošku kamarádi a trošku rivalové se vsadí, kdo vydá knížku, která sklidí větší úspěch.
.
Moc dobrý nápad - to je to, co ti běží hlavou celou knížku. Mně ještě teda ze začátku popadaly myšlenky, jestli mi opravdu sedne jazyk, který korespondoval s dobou a momentálně se mi nestřetával s náladou.
.
Ale! Dala jsem tomu čas a vyplatilo se. Za polovinou už jsem se jen lehce neusmívala, ale bylo to pořádné nadšení od ucha k uchu. Bezvadné zvraty, cvrnkaní čtenáři do nosu dobovými zajímavostmi a to vstupování autorky do děje?! Vynikající nápad!
Kníh o knihách nie je nikdy dosť. A táto je naviac dielom jednej z "domácich" českých autoriek, ktorým čoraz viac prichádzam na chuť.
Príbeh dvoch pražských vydavateľov kníh z čias Rakúsko-Uhorska, ktorí sa vsadia ... o vlastné domy. Predmetom stávky je vydanie čo najúspešnejšej knihy v stanovenom termíne.
A že to ani jeden z nich nebude mať ľahké? Posúďte sami:).
Mňa príbeh okúzlil. Napínavý, nepredvídateľný, fantaskný.
Kniha sa pohybuje na pomedzí viacerých žánrov - historického, dobrodružného románu a detektívky. Veľmi podarené.
Akurát záver ma moc neuspokojil. Viaceré dejové linky zostali otvorené. No knižka ako celok sa mi moc páčila a hodnotím 5-timi hviezdičkami.
Příjemné překvapení. Je to originální, zábavné, čtivé, chytré, dobře napsané. Co víc může čtenář chtít.
I to, jak autorka "vstupuje" do příběhu se mi docela líbilo.
Něco bylo předvídatelné, něco překvapivé, to byl asi autorčin záměr.
Zkrátka čtení jsem si užila.
Skvělá kniha, která mě opravdu překvapila. Není to vlastně historický román, i když se kniha odehrává v 19. století. Autorka píše čtivě, vymyslela velmi zábavný příběh a celé to je prostě hrozně povedené čtení. Více v recenzi: https://medium.seznam.cz/clanek/tomas-fojtik-nejlepsi-kniha-roku-vysel-roman-kniha-kterou-posypal-hvezdny-prach-22221
Autorovy další knížky
2023 | Kniha, kterou posypal hvězdný prach |
2018 | Sen letící želvy |
2024 | Druhá strana řeky |
Navštivte Prahu v roce 1874 a pojďte sledovat soutěž o nejlepší knihu. Dva nakladatelští rivalové uzavřou sázku o to, kdo vydá úspěšnější knihu. Cestu k ní budou doprovázet různé pikle, tajnosti i malé podvody. Když však dojde na největší zviditelnění jedné z knih, čeká nás velké drama.
Tato kniha už svým názvem volá každého knihomola: „Pojď, mě si prostě musíš přečíst“ a já s ní souhlasím. Kniha o tom, jak vzniká kniha, a to před více jak sto lety. V mnoha ohledech je spousta činností stále stejná, ale díky době, ve které se příběh odehrává, to má nádech romantiky.
Je to milý příběh, který pohladí, místy až pohádkový, poetický, ale nenechte se zmást. Ve druhé polovině přijde zlom, který jsem nečekala, autorka opravdu překvapila vývojem událostí a poté už jsem knihu nemohla dát z ruky a potřebovala jsem vědět, jak to celé dopadne.
Moc mě bavily hrátky s českým jazykem, i to, jak autorka „vstupovala“ do děje, kdy nám řekla svůj názor k ději nebo k postavám. Na můj vkus byla první polovina pomalejší, i když na druhou stranu si příběh o toto tempo úplně říkal. Miluji ilustrace v knihách, v tomto směru jsem také spokojena.
Tím, kdy se kniha odehrává a láskou ke knihám, mi při čtení vytanula na mysl kniha Kroniky prachu. Ač je každá úplně jiná svým příběhem, něco mi ji připomínalo a pokud se vám Kroniky prachu líbily stejně jako mě, rozhodně si tuto knihu také přečtěte.
Krásná kniha, která je milá, dobrodružná, pohádková i napínavá. Vše tam patří, vše má své místo. Pusťte se do čtení a nechte se přenést do doby, která vás může okouzlit i překvapit.