• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Druhá strana řeky - Nora Eckhardtová

Co řeka schvátí, to už nenavrátí… Nebo ano? Magický román s detektivní zápletkou. U řeky Černé se dějí prazvláštní věci. Adamův otec se nevrátí z práce domů, p... detail knihy

Populární knihy

Nové komentáře u knih Nora Eckhardtová

Druhá strana řeky

„Nový román z pera Nory Eckhardtové jsem netrpělivě vyhlížela už od doby, co jsem se z dobrého zdroje doslechla, že je v přípravě, a ještě netrpělivěji pak od okamžiku, kdy mi jej sama autorka (za což znovu moc děkuji!) nabídla poslat. A teď už vám to můžu říct: Druhá strana řeky je opravdu super čtení! Sledujeme dvě samostatné linky, jejichž hlavním pojítkem je fiktivní řeka Černá a fakt, že na jejím druhém břehu se zdá v minulosti i současnosti docházet k čemusi nekalému. V době vorařů sledujeme skupinu vorařů a hlavně snoubenku jednoho z nich – Lotu, která se k Jakubovu překvapení z plachého děvčete náhle proměňuje ve svéráznou ženu. V současné lince zase Jakub zažívá podivné období, protože mu náhle zmizel táta a s přítelkyní Juditou při procházce najdou krutě zabitého rybáře. Co se to vlastně na březích Černé děje? Nechci vám nic prozradit a radši vám rovnou knížku doporučím, nicméně mohu s klidem říct, že i když jsem si v jedné z hlavních linek jedno konkrétní vyústění přála (ačkoli jsem mu moc nevěřila) a ono se mi to splnilo, celkově je celý příběh vystavěn tak, že se vám vše postupně poodkrývá a předjímat se moc nedá. Což souvisí i s hrou s názvy kapitol, to se mi opravdu moc líbilo! Každá je pojmenovaná podle posledních tří či čtyř slov svého závěru. Takové maličkosti mám moc ráda a moc mě bavilo z názvu tipovat, k čemu to asi tak může vést. A jako milovnice E. A. Poea oceňuji i zapojení jeho sbírky do běhu událostí v Adamově lince – říkala jsem si, že tam ta kniha povídek určitě neleží jen tak, a měla jsem pravdu. A taky jsem ráda, že jsem se dozvěděla, co dělali voraři v zimě a jak nechávali „růst“ led, než ho vysekali a nanosili do sklepů – takhle nenásilně se ráda učím. A v neposlední řadě miluji jazyk knihy a přiléhavost jazyka podle toho, o kterou z dvou dějových linek se zrovna jedná. Prostě super čtení to bylo!“... celý text
— SlamLenka

---

Druhá strana řeky

„Co řeka schvátí, už nenavrátí. Erbenovské, baladické, s krásnou češtinou a temně romantickou zápletkou. Když jsem četla komentáře na Databázi knih, přišlo mi, že se kniha trochu potýká s tím, co už Hastrman od Urbana a jeho dvě časové roviny - tedy s kritikou jejich nesourodosti. Za mě to ale funguje. Řeka Černá přitahuje a možná až stahuje všechny, kdo se k jejím břehům přiblíží. Je to náhoda? Nebo je dávný příběh vorařů i pro současnost důležitější, než je na první pohled patrné? Druhou stranu řeky lze vnímat jako oslavu vody jako živlu, oslavu řeky jako něčeho, co dává všemu okolo život (i živobytí). A zejména bych řekla oslava lásky, která hory a temné proudy přenáší.“... celý text
— janavan

---

Kniha, kterou posypal hvězdný prach

„Hm, čekala jsem teda větší pecku, podle toho, jakej kolem toho byl hype. Podle mě je to lehounká oddechovka, která má kostrbatej konec. Líbila se mi trochu kýčovitá historická atmosféra, kterou ale dílem smutný a dílem žádný konec pokazil. Hodně se mi líbila jména všech postav - nějaká roztomile starosvětská, většina vybraná podle postavení postav a dotvářející celkový dojem z knihy.“... celý text
— poulet

---

---

Druhá strana řeky

„Nora mi zase dokázala, že píše nejenom krásnou češtinou, ale hlavně také, že píše jiné příběhy, které nesednou asi všem, ale když jim dáte šanci, tak vás pohltí a odmění tak, jak pohltila osudy našich hrdinů Černá. Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků.“... celý text
— Knižní střípky

---

Druhá strana řeky

„Moje druhá kniha této autorky pro mě byla trochu zklamáním – nějak mi nesedly ty jednotlivé linky příběhu; těšila jsem se na voraře, jenže ti moc prostoru nedostali, to už spíše Lota. Záhady byly vyřešeny – nikoli všechny, ale možná jsem nedovtipná – způsobem, který mi moc nekonvenoval, jako příklad uvedu Adamova tátu. Takže za mě tohle byla méně čtivá kniha, ale jsem ráda, že jsem se k ní dostala. Třeba už jen kvůli následujícímu odstavci – nevím jak vy, ale já jsem netušila, proč si máme něco přát, když padá hvězda: „Ve skutečnosti je to ale tuším proto, že ve starým Řecku lidé věřili, že Bohové se nachází někde vejš, ještě nad tím naším nebem, v nějaký další sféře – a když padá hvězda, víš, že otevřeli bránu do našeho nebe a koukají se na nás. Proto si právě v tu chvíli můžeš něco přát – uslyší tě.““... celý text
— broskev28