hanka_reading komentáře u knih
Další zajímavá kniha o věčně věrném nepříteli anorexii, kterého se nikdy úplně nedá zbavit a který číhá na každou příležitost, kdy může zaútočit. Nemoc nastupuje dost nenápadně a obzvlášť dřív ani nebyla definovaná tak jasně jako dneska, takže lékaři si neviděli rady, co s takovým člověkem dělat. Autorka nám bez příkras popisuje svůj život a svůj boj nejen s touto nemocí, ale i s dalšími těžkostmi života a že jich nebylo málo. Je neskutečné, jak po každé ráně dokázala vstát a jít dál. Je dobře, že kniha vznikla a že si můžeme přečíst skutečnou realitu, jak se s anorexií žije. Obsahově je kniha dost obsáhlá, přesto by mi nevadilo, kdyby některé situace autorka rozepsala víc. Každopádně autorce přeji, ať si užívá života a daří se jí.
Pro mě to byla pěkná oddechovka s předvídatelným dějem plná emocí, lásky a naděje. Lenka mě místy povahově trochu iritovala, ale byla to prostě Lenka, holka s duší lvice.
Krásný příběh vietnamské rodiny Tranových, který vypráví o jejich životě během válek, a jejich radostech i strastech. Jejich vzájemná láska je tak silná, že jim pomáhala přežít všechny nepříjemné situace. Je to krásné čtení, dojemné a plné síly a odhodlání žít především pro svou rodinu, která je pro ně vším. Z knihy je vidět, jak je rodina pro vietnamskou komunitu důležitá.
Skutečné příběhy jsou pro mě vždycky zajímavé a nejinak tomu bylo i teď. Autoři příběh pěkně proložili reálnými fakty.
Krásný a dojemný příběh, ve které hraje hlavní roli vážná nemoc v rodině. Očima desetiletého dítěte prožíváme, jak se změní život rodiny. Magda je ovšem statečná holka, která se snaží potěšit maminku různými situacemi, které nejsou úplně vždy správné. Ve finále jsou ale mnohdy úsměvné.
Kniha je doplněna krásnými ilustracemi od Andrey Tachezy. Ač je určena dětem od 9 let, doporučuji ji k přečtení i dospělým. Je to silný příběh.
Hlavní postavou je Brazilec Marco, který studuje momentálně v Paříži. Smutná událost ho přivede zpátky domů, kde se rozhodne pátrat po svých předcích. Především po svém pradědovi, který pocházel z tehdejšího Československa. Má ovšem jen pár indicií a tak je pátrání složité. Z Marca čiší odhodlanost zjistit víc o svých předcích a doufá, že se mu to podaří. Během svého návratu do Brazílie se dostává do čtvrti Santa Teresa, která je součástí Rio de Janeira. Marco studuje architekturu, takže nám popisuje stavby a domy dané oblasti. Potkává Francisca, kterého znal jako malý chlapec a se kterým se přesouváme do 30. let 20. století, takže poznáváme život tehdejší doby.
Když putujete s Marcelem ulicemi, bude se vám zdát, že mluví vedle vás. Jeho líčení je tak reálné, barvité a opravdové, že budete mít pocit, jako byste byli v Brazílii. Z knihy čiší léto, teplo a prostě Brazílie taková, jakou si ji představuju. Marco mě bavil - jeho odhodlanost, cílevedomost, byl mi moc sympatický. A líbila se mi i milostná linka - ta se k tomu krásně hodila.
Děkuji autorce za recenzní výtisk, díky kterému jsem zažila kousek této zajímavé země a za originální dárek, který mi ji přiblížil ještě více.
Autorka nás seznamuje s životem symfonického orchestru během dlouhé štace Německem. Zažijeme humorné scénky, u kterých se zasmějeme, ale i ty smutné, které vyvolají opačné emoce.
Nejvíc času je věnováno Evženovi, který se zamiluje do Štěpánky a nemá odvahu ji to říct. Promítne si i covid a to, jak je tato profese tímto virem ovlivněna.
Mě se kniha líbila, styl psaní mě bavil. Nikdo si na nic nehrál a bral život takový, jaký je - se všemi starostmi a strastmi. Musím ale říct, že takový kočovný život bych fakt nechtěla. Je to spíš odpočinkové čtení.
Musím říct, že kniha mě mile překvapila. Poslouchala jsem ji jako audioknihu - pro mě první audiokniha, takže jsem nejdřív musela přijít na to, za jakých podmínek ji mám poslouchat. Hlas a změna intonace Kateřiny Lojdové mě zaujal hned od začátku a dobře se mi poslouchal. Bavil mě i děj, jak se vyvíjel a zamotával. No a ten konec? Samozřejmě byla fain i milostná linka mezi Laurent a Nickem. U Laurent mě bavilo, že uměla nazvat věci pravým jménem - třeba že Nick je idiot Nejedná se o knižní novinku, ale jako audiokniha stojí za poslechnutí.
Tahle kniha mě bavila méně než Příběh slunečnice, byl na mě moc nereálný. Ale líbilo se mi tam několik hezkých myšlenek o životě.
Čtení to bylo těžké, smutné, náročné, ponuré, plné nenávisti a zla. Zároveň byla kniha čtivá a zvědavost mě nutila číst dál.
Příběh je inspirován skutečnými osudy politických věznů a jejich dětí v padesátých letech v Československu. Autorka čerpala z přímých svědectví, výpovědi, oficiálních záznamů a osobních spisů. O to hůř se kniha čte při představě, že se to všechno dělo. Na druhou stranu je dobře, že vznikla kniha, kde se píše o těchto hrůzách a my se s tímto tématem můžeme víc seznámit.
Propojení příběhů Lucky a Celestýny bylo zajímavé. Víc mě ale bavila Celestýna a Lucku jsem občas nechápala, moc mi nesedl ani Petr.
Petr se musí naučit žít v přírodě, je odkázaný víceméně sám na sebe. Postupně se mění, nejen povahově, a stává se z něj jiný člověk. Bylo pěkné sledovat jeho proměnu. Na začátku a na konci to byli dva rozdílní Petrové.
Petr se mi zdál ze začátku nevděčný za to, co pro něj Vincent dělal vzhledem k jeho situaci. Mohl si snad vybírat?
Celkově to teda byla jízda! Ale ten otevřený konec? Jak to tedy dopadlo? Co Vincent? A co Petr, když se vrací domů? Proměna je skvělý český thriller, který můžu doporučit!
Kdy jindy číst tuhle knihu než v srpnu
Daniela trpí depresemi, které k ní přichází vždy v srpnu. Doma to není jednoduché a srpnové období to ještě zhoršuje. Postupně se osamostatňuje a stěhuje se ke Štěpánovi. Tady se projevuje dokonalá manipulace ze strany partnery - Daniela se nechá víc a víc ovlivnit a vlastně už o ničem nesmí rozhodovat. Nechá se zmanipulovat, až ztrácí nad sebou kontrolu.
Píše knihu, ve které se odráží její dětství. Je problém jejíma očima opravdu problém nebo si to pouze fantazíruje? Chvílemi jsem i já pochybovala, jak to vlastně je.
Kniha je zajímavá, je to těžké a nelehké čtení. Určitě je k zamyšlení a potřebuje čas na vstřebání.
Díky knize jsem se více dozvěděla, co je gaslighting, tj. zvláštní forma manipulace. Je super, že taková kniha vznikla
A samozřejmě knížku čtete kdykoliv, nejen v srpnu
Musím říct, že ze začátku (teda spíš tak do poloviny) to bylo na mě trochu moc ujetý a rychlý. Až druhá půlka byla klidnější a konec byl hodně silný zážitek. Zprvu jsem si taky nebyla jistá, jestli mě vůbec ti tři baví a jestli mi jsou sympatičtí. Nakonec jsem ale jejich chování pochopila. Na mě tedy bylo moc překreténováno a přetrdlováno, nicméně ve finále to byla celkem fain knížka. A ten název je prostě originální.
Kniha má zajímavý námět, svižný a rychlý děj. Za mě by ale některé situace zasloužily víc prostoru.
Petra nám přináší otevřenou zpověď o jejím vztahu s Annou a o dalších závislostech. Je to čtivé, ale zároveň děsivé.
Tuhle knihu teď můžete celkem často vídat v instragramovém světě a proto jsem ráda, že jsem si ji taky mohla přečíst. Moc si vážím autorky za to, že šla s kůží na trh - málokdo svoje problémy takhle zveřejní. Neumím si představit něco takového prožívat a ještě o tom psát. Nevím, jestli mě děsila víc anorexie nebo toxické vztahy. Nevěřila jsem svým očím, co všechno Petra strpěla. Klobouk dolů, Petro!
Nechápu, že vlastní matka neviděla, co se děje s její dcerou. Kniha ve mě vyvolala spoustu emocí - spíš těch negativních. Je to silný příběh, který vás v klidu rozhodně nenechá.
Tuhle knihu by si měli přečíst fakt všichni bez rozdílu věku, ať si uvědomíme, co se může stát a kam až to může dojít.
Díky za recenzní výtisk a hodně štěstí, ať se všechno daří podle Vašich představ!
Babičku jsem četla po mnoha letech díky tomu, že si o ní budeme povídat v čtenářském klubu. Trochu mi dělal problém použitý jazyk, ale to k tomu patří. Naopak je tam krásně popsaná pokora a úcta dětí k dospělým, obyčejný život, ale i to, jak si lidé dokáží vážit maličkostí.
Další série rozhovorů, tentokrat s mladými holkami nejen o vztahu se svou matkou a jejich hrozném dětství, které se odrazilo i v jejich další části života. Je to upřímná zpověď, při jejíž čtení mě tedy dost často mrazilo. Pro mě to nebylo jednoduché čtení. Zároveň jsou rozhovory plné síly, naděje a odhodlání jít dál. Za mě opět povedené rozhovory.
Moc mi nesedl styl psaní, především dlouhé věty, během jejichž čtení jsem často ztrácela souvislost. Naopak pro mě byla velmi zajímavá myšlenka a popis celé situace z několika pohledů zúčastněných.