Mojenka
Olga Stehlíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487653/bmid_mojenka-6kN-487653.jpeg
4
177
177
Když je vám deset a svět se postaví na hlavu… Magdaléna má ráda les, mech, kapradiny, různé odstíny zelené barvy, zvířecí stopy a parůžky. Nesnáší svoje nemožné jméno, chovatelský kroužek, kde „vězní“ zvířata, a přírodopisářku, protože ta její nadstandardní zájem o určité oblasti přírodopisu považuje za provokaci. A hlavně nenávidí parazity, hálky na listech stromů a raky. Proč? Protože její maminka je nemocná. Silný příběh dívky, která se musí vyrovnávat se situací, kdy do úzkého rodinného kruhu zasáhne nemoc a otřese zdánlivými jistotami jako zemětřesení. Díky vřelému humoru a pevným vztahům mezi nejbližšími se podaří vyžehlit i Mojenčiny hodně „telecí“ nápady. Olga Stehlíková má cit pro přesné odměření emocí, její příběh své čtenáře pevně lapí, citově zaangažuje, ale nevydírá. Navíc je tak nabitý zajímavostmi z říše zvířat, rostlin a stromů, že zatoužíte listovat encyklopediemi a bloumat lesem s očima navrch hlavy.... celý text
Přidat komentář
Poslouchala jsem jako audio. Ze začátku mi přišla hodně dětinská, ale naštěstí jsem vydržela a stálo to za to. Je zde mnoho zajímavostí o přírodě i zvířatech. Přestože měla Mojenka smutný život (nemoc a ztráta maminky), přesto byl plnohodnotný a jen málo dětí má tu možnost mít kolem sebe tak hodné lidi a díky jim se nenásilně dovídat důležité informace použitelné pro další život. Určitě doporučuji nejen dospělým, ale i starším dětem a o určitých pasážích si s nimi popovídat a vysvětlit je.
Nevím, co k této knize napsat. Byla neskutečná. Taková, jaký je život. To propojení krás přírody, zvířat, stromů s životem lidským .... stejně neúprosným. Tak málo toho jako lidé vnímáme, tak málo máme času.
To je hloubka. Jemná. Krásná. Neodvratná. Život - smrt život -smrt život - smrt. A nekončící láska.
Nedočetla jsem... knížek psaných z dětského pohledu už jsem pár přečetla a tady mi to přišlo strašně nepřirozené. Přišlo mi to jak mix špatného Hrdého Budžese a Kde zpívají raci. Na dané téma občas vzpomenu na Volání netvora, ten mě hodně zasáhl. Mojenka bude skvělou českou knihou pro mladší čtenáře, nebo pro ty, kteří společenská témata vyhledávají. Třeba ji zkusím někdy znovu a potkáme se. Teď je času málo a dobrých knih hodně.
Úžasná knížka, dojemná, citlivě napsaná, autorka se dokázala ponořit do duše malého dítěte a popsat věrohodně jeho pocity. Ocení i dospělí.
Dětská kniha, která zaujme i dospělého.
Těžké téma vážné nemoci odlehčené nádherným vykreslením přírodních krás.
Pohled hlavní hrdinky je dětsky čistý.
Postavy jsou tak milé, že bych se k nim hned nastěhovala. Skělé audio v podání s Terezou Dočkalovou.
Mojenka je jedna z těch knížek, jejíž hlavní postavou je dětský hrdina stíhaný nelehkým osudem. Připadá mi, že za poslední roky se s takovými knihami celkem roztrhl pytel (namátkově můžu jmenovat Vrány, Soběstačného, Les v domě, Símku apod.). A vlastně proč ne, téma je to aktuální, malých dětí žijících v těžkých životních situacích je spoustu a je potřeba na to upozorňovat.
Čtenářsky mě tyto knihy už moc nepřekvapují, avšak musím uznat, že Mojenka byla trochu jiná. Možná to bylo tím, že jsem knihu poslouchala v audioverzi s krásnou interpretací Terezy Dočkalové. Ale hlavně spíš tím, jak je v knize nádherně propojena příroda s lidským životem. Jak je k přírodě i k nemoci přístupováno s respektem. Navíc je zde dokonale vykreslena nevinnost dětské duše.
Mojenka je, ač s těžkým tématem, pohlazením na duši.
4,5/5.
Krásná dětská kniha, která toho má ale tolik co předat i starším generacím. Příběh holčičky, která se musí vyrovnávat s nemocí svojí maminky a se změnami, které s touto situací prochází. Mojenka je vlastně i trochu učebnice biologie. Tolik krásných popisů naší přírody jsem dlouho nečetla. A do příběhu je to tak krásně a nenásilně zakomponované. Celé grafické zpracování je opět skvělé, jak už to u Hostu bývá. Kniha je silná, bolavá ale předá vám toho tolik, že stojí za to ji číst.
Sic určená pro děti, poslouží skvěle i dospělým:) Vzala za srdce, přečteno na jeden zátah. Krásné ilustrace k tomu...
(SPOILER) Na knize mě nejvíc zaujalo záhadné propojení biologie a života. Proč je pro maminku tak důležité mluvit s dcerou v posledních dnech právě o stromech a houbách? Proč ji dokonce posílá ven? Co v ní chce zanechat? Jedna profesorka to vyjádřila tak, že kniha je obrazná, ačkoliv to tak na první pohled nevypadá. Líbila se mi i jazyková stránka knihy (sou-kmen-ovci, skvělé slovní hříčky tatínka). Portrét výjimečné dívky Mojenky mi nakonec přišel věrohodný, ačkoliv jsem s její přemoudřelostí a nepřetržitou slovní exhibicí trochu bojovala a zdála se mi umělá. Nakonec mě ale celá ta povaha víceméně přesvědčila. Hodně pomohlo, že autorka nechala Mojenku udělat aspoň malou chybu, zlidštilo ji to a trochu přiblížilo reálné dívčí psychice, kterou člověk vidí kolem sebe.
Mojenka je primárně určena dětem a dětský čtenář si v ní skutečně najde vše, co by mohl žádat. Sympatickou hrdinku, která je ale tak trochu svéráz, má vlastní názor na spoustu věcí ovlivněný zejména milovanou maminkou. Dobrodružství, přátelství, momenty překvapení, veselé příhody, ale samozřejmě i tu neustálou temnotu spojenou s vážnou nemocí. Konec konců to je dozajista téma, které kniha uchopuje komplexně a dětského čtenáře sice nemilosrdně, ale s respektem a úctou konfrontuje se zásadním problémem, jemuž by sice čelit neměl, ale občas čelí. Díky maminčině a Mojenčině vášnivému vztahu k přírodě nechybí spousta až vědeckých fakt, ze kterých se čtenář může poučit, anebo je prostě jen tak přelétnout (doporučuji variantu a). Troufám si tvrdit, že spousta informací překvapí i dospěláka a tím se dostávám k tomu, že přestože se beze sporu jedná o dětskou knihu, dospělý čtenář si v ní najde taky své. Minimálně může perfektně posloužit jako nástroj k tomu, jak přistoupit k nemoci a smrti v rodině a jak to vysvětlit dítěti. Dílo doplňují snové ilustrace Andrey Tachezy, které se k příběhu nesmírně hodí, a když jsem si je po přečtení prošla ještě jednou, měla jsem na krajíčku, protože až zpětně jsem pochopila, jak moc velký význam vlastně hrají a jak napovídají, co bude. Celkově je Mojenka perfektním počinem vhodným snad pro každého, pokud tedy už pokukujete po tipech na vánoční dárky, připište si tuhle knížku na seznam.
Příjemné vyprávění dívenky, která nade vše miluje přírodu a svoji maminku. Jenže jim do života vstoupí zákeřná nemoc. Pohodové čtení, které pohladí po duši, ale taky je malinko bolavé.
(SPOILER)
To, že je knížka poklad, je zřejmé. Popisy přírody a dobrodružství v přírodě mě nijak neobtěžovaly. Naopak, díky nim jsem si upamatovala, že byly časy, kdy jsem s chutí sahala po encyklopediích. Chvíle jsem se u knížky pochechtávala - Mojenka a chovatelák - chvílemi se kutálely slzy. Nic naplat, jde o knížku o rakovi.
Co zbývá zjistit je, jaké děti knihu zvládnou. Asi bych spíše doporučovala ke společnému čtení. S rodiči. I v případě odolných jedinců. Protože v situaci, ve které se ocitla Mojenka, se bohužel může ocitnout v podstatě kterékoliv dítě, a vždy to bude na ... houby. Ať držíme notu přírodní prózy.
Krásný a dojemný příběh, ve které hraje hlavní roli vážná nemoc v rodině. Očima desetiletého dítěte prožíváme, jak se změní život rodiny. Magda je ovšem statečná holka, která se snaží potěšit maminku různými situacemi, které nejsou úplně vždy správné. Ve finále jsou ale mnohdy úsměvné.
Kniha je doplněna krásnými ilustracemi od Andrey Tachezy. Ač je určena dětem od 9 let, doporučuji ji k přečtení i dospělým. Je to silný příběh.
Hezká obálka a pěkná recenze. Ale to je tak vše. Pak přišlo zklamání. V knize jsou rozličné chyby, rozhodně autorka přírodě a chovatelství nerozumí, vše je navíc poskládáno tak uměle a nereálně, takže je vidět, že se jedná o vymyšlený příběh. Poselství dětem také uniká.
Během čtení jsem byla z knihy trošku rozpačitá. Líbila se mi, to ano, styl a jazyk, který je v knize použit, mě zaujal okamžitě, nadchlo mě líčení přírody a různé zajímavosti o ní, ale tak nějak mi přišlo, že TOHO vážného tématu se Olga Stehlíková dotýká opravdu jen velmi okrajově a anotace je trochu zavádějící. Ale pak se kniha přehoupla do druhého podzimu a třetího...a ten závěr mě úplně dostal.
Mám ráda, když příběh respektuje čtenáře a dává mu prostor pro jeho fantazii, představivost a nepředkládá mu vše na talíři. A přesně tak to bylo tady. Vnímavý čtenář si střípky poskládá dohromady a je jen na něm, jak moc se do vyprávění vcítí a prožije si ho. Mě to zasáhlo velmi.
Tak nádherná kniha!
Vrátila jsem se zhruba o plus dvacet let zpět, sedím u babičky na dvoře, čuchám vůni sena, babička čte na pohovce v kuchyni čtyřikrát rychleji a více než já, vedle mě vrčí rotvajler, strejda nadává na traktor, děda komentuje politiku a já si nedovedu představit, že to bude někdy jiný, že budu dospělá a že nedejbože by měl někdo z týhle idylky zmizet.
Nakonec zmizeli všichni. Zůstala jen pachuť nesmyslnosti a nespravedlnosti smrti. A otazníky nad svým vlastním směřováním.
S Mojenkou jsem se skoro až ztotožnila - láska ke zvířatům, schopnost řešit (i když zbrkle) situace a specifické vnímání světa bez potřeby se socializovat za každou cenu.
Do toho encyklopedické popisy fauny a flóry, tahle kniha by mě v dětství vážně moc bavila.
Hezkej letní flashback.
Pro mládež knížka velmi prospěšná. Jednak s citem vypráví o bolestech, která se v rodině stávají a pak taky moc pěkné vyprávění o přírodě.
Desetiletá Magdalena (maminka jí říká Mojenka) bydlí na vsi za Prahou, sice nemá kamarády, ale má skvělé rodiče a s maminkou sdílí lásku k přírodě, zajímají ji všemožní živočichové, rostliny a pozorování všeho živého jak u nich na zahradě za domem, na louce, u řeky Berounky, tak v brdských lesích.
Všechno se trochu změní, když se u maminky objeví vážná nemoc
Mojenka je přesně ta knížka, která je vhodná pro děti i dospělé, protože každý se v ní bude soustředit na něco jiného, děti zaujmou hlavně Mojenčina dobrodružství, dospělí zřejmě budou stále čekat na nějakou informaci o mamince a o tom, jak se s nemocí pere Zmínek o mamince v knížce nakonec až tolik není, ale když se objeví, jsou hodně silné, aspoň pro mě byly
Některé pasáže se možná někomu budou zdát až moc didaktické, mně ovšem jako dospělé čtenářce nevadily, dozvěděla jsem se spoustu nových informací, líbil se mi i jemný humor a jazyková hravost Mojenka má třeba originálně pojmenované různé odstíny zelené, jeden z nich se nazývá meška, což je podle mechově zelené
Velmi oceňuju, jak je zpracovaný konec knihy, zajímalo by mě, jak ho vnímají menší děti, jestli si domyslí to, co není řečeno Já osobně jsem na konci fakt hodně brečela
Hodnocení: 5* z 5*
Štítky knihy
příroda zvířata, fauna rakovina, nádory stromy česká literatura lesy kytovci psychologické romány člověk a příroda české rományAutorovy další knížky
| 2022 |  Mojenka |
| 2019 | Kluci netančej |
| 2014 |  Týdny |
| 2021 | Já, člověk |
| 2014 | Nejlepší české básně 2014 |
Přiznávám, že tohle mě rozložilo, i když jsem vlastně čekala že to bude zpracované trochu víc "na plnou hubu". Knížka o malé Mojence, které umírá maminka na rakovinu mě dostala. O knížce jsem věděla už dřív, ale úplně jsem jí vytěsnila a jsem neskutečně vděčná že jsem se k ní díky škole mohla dostat. Tohle byl příběh který bych si sice potřebovala přečíst tak ve věku Mojenky, když mi moje milovaná babička zemřela na rakovinu, ale i teď, když mi je dvacet, jsem ho ocenila. Měla jsem pocit že nějaké vnitřní dítě ve mně je konečně spokojené a smířené, i když pořád smutní. Tohle bylo prostě tak krásný. Vztah Mojenky a maminky, to, jak si rozuměly díky přírodě a kolik tam s tím bylo paralel, jak Mojenka měla pocit, že jí nikdo jiný nerozumí. To vše bylo tak krásné. Je to originální, je to nádherně zpracované i pomocí ilustrací, které doprovázejí celou knížku, bylo mi to osobně blízké, bylo to dojemné a fakt jsem si to užila, jestli se to tak dá říct. Knížka je rozdělená do tří podzimů, já jsem měla vyspoilerované jak to celé skončí, ale i tak mi pár slz ukáplo. Čekala jsem trochu něco jiného, vlastně mě překvapilo že se tam rakovina jako taková zase tolik neřešila, ale i tak to bylo skvělé. Psychologie hlavní hrdinky byla úžasná. Navíc cením i to, že se v knížce několikrát objevila společnost Cesta domů, to pro mě bylo příjemné překvapení. Fakt velké doporučení, tohle je zapomenutý poklad. Sice to není veselé čtení, ale rozhodně za těch pár hodin, které u knížky strávíte, stojí.