Mojenka
Olga Stehlíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487653/bmid_mojenka-6kN-487653.jpeg
4
177
177
Když je vám deset a svět se postaví na hlavu… Magdaléna má ráda les, mech, kapradiny, různé odstíny zelené barvy, zvířecí stopy a parůžky. Nesnáší svoje nemožné jméno, chovatelský kroužek, kde „vězní“ zvířata, a přírodopisářku, protože ta její nadstandardní zájem o určité oblasti přírodopisu považuje za provokaci. A hlavně nenávidí parazity, hálky na listech stromů a raky. Proč? Protože její maminka je nemocná. Silný příběh dívky, která se musí vyrovnávat se situací, kdy do úzkého rodinného kruhu zasáhne nemoc a otřese zdánlivými jistotami jako zemětřesení. Díky vřelému humoru a pevným vztahům mezi nejbližšími se podaří vyžehlit i Mojenčiny hodně „telecí“ nápady. Olga Stehlíková má cit pro přesné odměření emocí, její příběh své čtenáře pevně lapí, citově zaangažuje, ale nevydírá. Navíc je tak nabitý zajímavostmi z říše zvířat, rostlin a stromů, že zatoužíte listovat encyklopediemi a bloumat lesem s očima navrch hlavy.... celý text
Přidat komentář
Takto knihu hodnotí Nezletila kritička Zorka (10 let), celou recenzi najdete na Facebooku ve skupině Nezletilí kritici: "Moc se mi líbí děj, spisovatelka umí i těžké pocity čtenářům dávkovat po kouscích. Emoce z děje přicházejí pozvolna. Celá knížka je napsaná nespisovně, což dělá dojem, že to opravdu psala páťačka. Krásné jsou také ilustrace, které vyobrazují spíše pocity než děj. Když se pak člověk dozví, co přesně se stalo Mojenčině mamince (informace jsem si dohledala), je příběh ještě dojemnější."
(SPOILER)
Četla jsem s velkým, převelikým očekáváním. A některé motivy se mi líbily.
Mojenka je úžasná a statečná a chytrá holčička. Její rodiče se na ní vlastně hrozně moc vykašlali, nechali ji se plácat v nejistotě samotnou, bez pomoci jejich, přátel, kohokoli. Tatínek působí docela fajn, ale proč pro pána jána se svou dcerou tak málo mluví, vysvětluje jí, naslouchá jí? A maminka je jako zavřená ve věži, tráví víc času s pečovatelkou než s dcerou. Možná to tak je, dítě plné života a dravosti přírody nemůže být pořád s někým, kdo umírá, ale Mojenka má hrozný nedostatek svojí maminky a mamince by také určitě bylo líp, kdyby mohla mít u sebe Mojenku. O tom, že by trávili čas spolu, tatínek, maminka, Mojenka, že by se sešli u maminčiny postele a povídali si, není ani zmínka. Ta odtrženost je zarážející, protože rodina do nemoci fungovala.
Na druhou stranu život s umírajícím, neustále se stínem utrpení a nemoci, to, že přijede pomoci babička, že si doma vaří a mají radost ze společného jídla, že i v tom, co se zprvu zdá protivné a otravné, se může najít něco hezkého a vlastně užitečného, hlavní je vytrvat, jsou vzácné a v dětské literatuře jen mimořádně zachycované motivy.
Kladem je i přirozený jazyk knihy, blízký čtenářům a zároveň bohatý a kultivovaný, aby rozvíjel.
(SPOILER)
Jak mluvit s dítětem, když jeden z jeho rodičů smrtelně onemocní? Co mu říct? Co vynechat? Být upřímný? Mírnit bolest, i když sami horko těžko kráčíte dál? Na to vám asi nikdo žádný recept nedá. Každá rodina je jiná, každé dítě je jiné. Mojenka je nádherně propojená s koloběhem života v přírodě, se stromy a jeleny, mravenci a divočáky. Náramně z ní sálá láska k přírodě a pochody, které jsou aplikovatelné i na život lidský. Neberte Mojenku jako návod na to, jak mluvit o nemoci. Berte ji jako příběh z mnoha, klidně i příběh, kde se to ve vašich očích nemuselo úplně povést.
Majda je dítě velice zvídavé až otravné. Takovým tím nepříjemným, přechytralým způsobem. Subjektivně si myslím, že se s ní o nemoci mohlo mluvit víc. Bylo tam pár momentů, kdy jsem si říkala jauvajs. Třeba, když maminka poslala Majdu samotnou nocovat do lesa plného divočáků.
Nakonec jsme si s Mojenkou moc nesedli. Ale svoje místo určitě má.
Kniha v mnohém nesplnila moje očekávání. Nechci zde psát o příběhu, to už udělali jiní, ale ten hlavní motiv (rakovina maminky z pohledu její dcery) tu zkrátka chybí, nebo je aspoň hodně osekaný. Také jsem se neztotožnil s hovorovým až nespisovným jazykem - chápu záměr, ale za mě to bylo na úkor srozumitelnosti.
(SPOILER)
Nemůžu si pomoc, ale anotace knihy mi vyzněla lépe než obsah. Protože je zbytek recenzí velmi pozitivní, zkusím shrnout v čem jsem vnímala problémy a čím je kniha naopak objektivně velmi zajímavá.
Plusy: výrazná role domácí paliativní péče (sice nevysvětlená úplně, ale uchopitelná i pro děti), téma umírání v rodině (smrt se z našeho života v posledním století vytrácí a nepomáhá nám to se s ní smířit), pestrá směsice přírodních faktů (často i z velmi aktuálního výzkumu nebo oblastí, o kterých se moc nedozvíte a tuplem ne v dětské literatuře), realistická hlavní postava, jemný metaforický závěr.
Mínusy (POZOR - mírný SPOILER ALERT): chybějící ústřední zápletka (spíše až v druhé polovině začne mít kniha děj - do té doby nemá v podstatě ústřední zápletku, jen drobné příhody), trochu zvláštní upozadění nemoci jako zásadního motivu (už níže v recenzích je zmíněno, že hrdince (ani čtenáři) nemoc matky nikdo v zásadě nijak nevysvětlí, vzhledem k jejímu věku a bystrosti to působí divně a čtenáři chybí jakékoli bližší informace o diagnóze), SPOILER ALERT matka se od začátku knihy velmi rychle překlápí v pasivního účastníka děje, byť kniha začíná zahájením léčby (= dostanete zcela marnou naději hned na úvod, navíc to působí, že se pro dceru stává matka až enormně nedostupnou, takže zcela chápu dětskou antipatii k její postavě z recenzí níže... mám zkušenosti s různými typy rakoviny i v rodině, ale tohle byl snad nejhorší možný scénář, jaký jde vůbec popsat), biologická fakta často zbytečně nahuštěná (v krátkém úseku textu příliš mnoho faktických informací najednou jako výpis z encyklopedie, což vede druhotně k tomu, že nejsou rozvedena tak, aby je nezasvěcený čtenář zcela pochopil - a ano - musí si tím pádem dohledávat informace, jak zmiňují další recenze - to se dá vyřešit zaměřením se na menší množství, ale víc do hloubky s poznámkami pod čarou, vysvětlivkami na konci knihy nebo odkazy na pro děti vhodnou literaturu, což by knížce přidalo skvělý edukační prvek... také se to mohlo více promítnout v ilustracích v kombinaci s popisky k nim).
Když jsem začala číst, chtěla jsem hned knížku věnovat známým s dětmi, které jsou podobně naladěné jako hlavní hrdinka - určitě by k ní měli velmi blízko a děti (podobného typu) se s ní jistě dobře ztotožní. Ale po dočtení jsem propadla do takové temnoty, že jsem se rozhodla dál ji neposílat... Kvůli samotnému tématu to ale kupodivu nebylo.
Mojenka je milá knížka plná informací o přírodě. Snad není spoiler, když napíšu, že maminka hlavní hrdinky zápasí s rakovinou, a poprvé v životě mi byla nemocná postava v knize tak nějak nesympatická. Četly jsme s dětmi a je ta maminka děsně štvala. Nepíšu to jako vadu, ale naopak, jako zajímavost, že se autorce povedlo u čtenářů vzbudit různé emoce. Snad to nevyzní nějak špatně, ale na konci jsme vlastně vůbec nebyly smutní...
Mojenka je sice příběh určený čtenářům od 9 let, nicméně já se při jeho čtení bavila. Tím, jak je Mojenka chytrá, inspiruje ji maminka bioložka a učí ji mít ráda přírodu. Tím, jak je nebojácná a pro záchranu zvířat by udělala cokoli. Tím, jak vidí okolní svět. Ale nebudu lhát, na pozadí příběhu provoněného lesem a průšvihy se zde skrývá i něco zlého a moc smutného, takže se mi na konci z očí koulely slzy jak hrachy. Skrytý poklad nejen v dětské, ale i v české literatuře. Moc doporučuji.
Silný, smutný příběh, výborně vykreslen očima Mojenky. Moc se mi líbil včetně ilustrací A. Tachezy.
Mojenka je smutne krásny príbeh primárne určený mladším čitateľom (9+).
Mojenka má 10 rokov. Miluje les, zvieraciu ríšu všeobecne a počítanie všetkého, čo sa len dá spočítať. Túto záľubu zdieľa hlavne so svojou maminkou, ktorá však jedného dňa závažne ochorie.
Táto kniha ponúka pohľad dieťata na náhle zmeny v rodinnom rytmuse, ktoré sú spojené s ochorením. Autorka Olga Stehlíková skvele vystihla myšlienkové pochody a chápenie Mojenky. Ilustrácie, ktoré doplnila Andrea Tachezy, dokonale podtrhujú celý príbeh. Miestami som mala problém udržať pozornosť, ale pripisujem to tomu, že kniha je ušitá na mieru mladším ročníkom.
Krásnym bonusom knihy je aj množstvo faktov o stromoch, zvieratách a prírode celkovo. Často som si dohľadávala fotky a informácie k jednotlivým zmienkam.
Na veľmi podobnú nôtu môžem doporučiť aj knihy Sydney či Poupátka.
Viac recenzií nájdete na mojom instagrame: knihariumpodcast
Knihu jsem kupovala zejména kvůli ilustracím Andrey Tachezy. Ilustrace jsou přenádherné a skvěle doplňují text. Místy na mě bylo té fauny a flóry příliš :). A podle mého názoru tam bylo na desetileté děvče ne-uvěřitelně příliš přírodovědných znalostí. Ale o to v knížce zjevně nešlo. Stojí za přečtení a pokochání se krásou obrazů Andrey Tachezy.
Mám teď špatné obdobi na čtení knih, snad je to dobou, současnou situaci, podzimem... Co ja vím? Ale tato překrásná kniha mě vytrhla z čtenářské letargie. Jestli máte něco podobného jako já, že knížky odkládáte, protože se na ně nemůžete tak nějak soustředit , či jak to nazvat, sáhněte po této. Ručím vám za to , že ji neodložíte, ona vás totiž chytne a nepustí. Nenápadná útlá kniha, co vás pohladí hebkou dlaní po duši a ta její křehkost , krása a opravdovost vás vezme za srdce. Je to klenot, který já osobně musím v knihovně mit!
Dokonale vykreslený příběh o nemoci a smrti osoby nám nejbližší. O pocitech a myšlenkách jedné malé holky, která chápe, že je tady nemoc, ale nedohlédne, jak moc zákeřná ta nemoc je a k jakému konci se schyluje. Mojenka, dívka, která je svá, miluje zvířata a přírodu a hlavně svou maminku a čas s ní. Mojenka je krásná kniha, i když mě z ní bolí u srdce.
Teskno. Tak mi je. Ale vlastně děkuji autorce za to, že zpracovává téma nemoci a umírání z dětského pohledu. A hlavně, že trochu poukazuje na to, jak to nedělat. Byla jsem tak moc naštvaná, že Mojence nikdo pořádně nevysvětlí, co se s její maminkou děje. Nikdo ji pořádně neopečoval, přišla mi tak nějak přehlížená. Ty pocity mě hodně vracely k autorce Torey L. Hayden, kde bych všechny její knižní hrdinky nejraději vytáhla z knihy a pomazlila.
Posledních pár stránek jsem se bála dočíst, protože jsem jim oběma přála, aby mohly být ještě chvilku spolu. Silná kniha, která je propletena nejen silným životním příběhem, ale i silnou láskou a poutem k přírodě. @knihodura
Ta kniha je naprosto dokonalá a kouzelná,i když je na konci smutná a člověk musí zatlačit slzu.Autorka bravurně vykreslila svět 12 leté dívky,kterou fascinuje příroda a vše kolem ní.Je to napsané tak krásně a barvitě,všechno jsem to viděla před sebou,cítila přitom vůni lesa a měkoučký mech pod nohama.Jako kdyby ke mě promlouvala babička,která přesně tímto způsobem přírodu milovala.Je to poklad do mojí knihovny a určitě budu číst znovu.Možná už zítra :)
Příběh je vyprávěn z pohledu 11 leté holčičky Majdy, jejiž hlavou se třeskutě prolínají rodiče, škola, příroda (ta hlavně). Co je hodně silné, je téma vážné nemoci v rodině, které prostupuje celou knihou.
I přestože knížka vypraví velmi smutný a silný příběh, až tolik mě v porovnání s jnými knížkami s podobným námětem nezasáhla. Hlavně ze začátku mi dělalo problém se do knihy začíst, protože v příběhu velkou část zabírají popisy přírody. Postupem času jsem si ale na styl vyprávění zvykla a zhruba od třetiny jsem knížku dočetla skoro jedním dechem.
Knížka se řadí mezi dětskou literaturu, já sama si ale úplně nedokážu představit, že by j malé dítě četlo. Podle mě je to spíš příběh pro dospělé, vyprávěný dětskýma očima, doplněný o krásné ilustrace.
Krásně smutná knížka . Co víc napsat ... Ilustrace jen podtrhují celkovou atmosféru a jinakost knížky jako takové . Za mě hodně emoční čtení .
4,5* Tato knížka má tak krásný název a především se mi k ní velmi hodí i ilustrace od paní Tachezy. Na téměř úplném začátku (prvních pár stran) jsem se musela sžít s pražským dialektem, ale to opravdu trvalo jen chviličku. Také mně na začátku vyděsilo kolik přírody v knížce opravdu je. Myšleno tak, že jsem spoustu jmenovaných zvířátek neznala a především hmyz si musela dohledávat. Velmi záhy jsem se ale právě o přírodě dozvěděla mnoho zajímavého, pro mě neznámého a jsem ráda, že knížka tedy pro mě byla i poučná a s přesahem tohoto typy, to by mě předtím nenapadlo. Autorčin styl psaní mi také velmi vyhovoval, všechny postavy jsou velmi hezky vykresleny, všechny jsem si oblíbila a především s tatínkem bych byla kamarádka . Knížka by mohla mít i 2x tolik stran a já bych s radostí ve čtení pokračovala. Knížka je to krásná, jemná a velmi krásně napsaná. Rozhodně můžu doporučit.
Štítky knihy
příroda zvířata, fauna rakovina, nádory stromy česká literatura lesy kytovci psychologické romány člověk a příroda české rományAutorovy další knížky
| 2022 |  Mojenka |
| 2019 | Kluci netančej |
| 2014 |  Týdny |
| 2021 | Já, člověk |
| 2014 | Nejlepší české básně 2014 |
Musím se přiznat, že se mi těžko hodnotí. Nedokážu úplně slovy popsat co všechno mi kniha předala
Mojenka se řadí mezi literaturu pro děti, s čímž úplně nesouzním. Nevím, jestli děti úplně dokáží číst mezi řádky a u této knihy najdeme skrytých myšlenek hned několik. Naprosto mě uchvátil jazyk, který je jednoduchý a naprosto autentický věku hlavní hrdinky. Také celé zpracování silného a smutného tématu z pohledu mladé holky je velmi lehce podané, zasáhne přesně tam kam má. Zamilovala jsem si povahu Mojenky, její pohled na svět, to jak přemýšlela a jak se k určitým situacím stavěla. Olga Stehlíková naprosto geniálně zpracovala těžké téma a ještě nás obohatila o nemálo informací z biologie velmi zajímavou formou. Nenudila jsem se ani minutu a s nadšením jsem se ke knize vracela. Po celou dobu čtení jsem měla chuť zajít do lesa a vnímat všechno to, co se v knize objevuje. Zůstane mi v srdci asi už navždycky a velmi ráda se ke knize ještě vrátím. Velké doporučení!