Moje upřímná posedlost jménem anorexie
Petra Lukešová
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/513152/bmid_moje-uprimna-posedlost-jmenem-anore-UpV-513152.png
4
85
85
Příběh plný bolesti, nenávisti k vlastnímu tělu, ale i naděje a touhy po životě. Chceš vědět, co mě dohnalo k anorexii? Jak jsem se v ní plácala a místo toho, abych se závislosti zbavila, jsem vyměnila jednu za druhou? Právě držíš v rukou osobní, necenzurovaný příběh o klopýtání a pádech během mého léčení z anorexie. O vztahových šarvátkách, násilí i manipulaci. O bloudění kolotočem méněcennosti a týrání vlastního těla. O závislosti na hladovění. O závislosti na pozornosti mužů. O bolesti a pokusu o sebevraždu. Ale taky o hledání - sebe sama, vlastní hodnoty a smyslu života.... celý text
Přidat komentář
Nemám slov. Wow. Čekala jsem silný příběh plný bolesti (což byl), ale zároveň jsem měla čest přes písmenka poznat silnou ženu, která je na dobré cestě najít svou hodnotu. Hodnotu člověka, který si zaslouží být milovaný. Především sám sebou. A o tom to v životě je, no ne?
Příběh je psaný s lehkostí. Je umění sepsat své bolavé zkušenosti tak, aby nepůsobily moc surově. Petře se to povedlo. Její zpověď o anorexii mě pohltila od první stránky. Moc se mi líbily její hluboké myšlenky, kterých má vzhledem ke svým zkušenostem požehnaně. Absolutně si nedovedu představit, že bych si tím vším prošla v tak mlaďoučkém věku. Za mě má autorka obrovský obdiv. Smekám.
Je jasné, že v životě jsme jednou nahoře a jednou dole. Ale co když je někdo dole x měsíců a období nahoře nepřichází?
Čtení jsem si maximálně užila. Petře v hlavní roli jsem fandila a prožívala s ní každý pád. Ale také úspěchy, kterých má za sebou požehnaně. V tomto příběhu si vše hrdinka vybojuje sama. Nemá za sebou kopec lidí, kteří by jí z toho vytáhli. Ba naopak, je často na vše úplně sama a uvědomění musí přijít z jejího nitra.
Vřele doporučuji všem, kdo v životě tápou. Všem, komu přijde jejich cesta nekonečná a trnitá. Knížka je plná utrpení, ale taky naděje. A vy čtete až dokonce proto, abyste se dozvěděli, zda Petra vyhraje.
Oblíbené věty z knihy:
Nedokážu pochopit, proč mi už nestačí večery strávené s mým nejlepším kamarádem hladem.
Do zdravějšího života, který nebude tolik bolet.
Slzou osolím hrnec pode mnou.
Vítr pročišťuje místnost zahalenou do bolestivé vzpomínky.
Hneď v úvode, musím povedať, že kniha je plná bolesti, smútku, zúfalstva a mnoho ďalšieho...
Keď som ju začala čítať, povedala som si, že to zvládnem prečítať hneď - veď kniha je pomerne tenká, avšak opak je pravdou a pri niektorých pasážach, som prestala čítať a musela som sa zamyslieť, nad daným momentom, ktorý Petra prežívala...
Nevedela som si ani len predstaviť, byť v jej koži!
Bolo mi jej ľúto a nie len za anorexiu, ale aj za násilie, ktoré musela zažívať a najviac ma sralo, ako sa k tomu postavila jej VLASTNÁ matka!!!
Veľmi som si želala, aby Sára, bola jej veľkou oporou - dúfala som, že sa s ňou len nezahráva a "nebodne, jej dýku do chrbta".
Ďalšia vec, ktorej som sa obávala, bola tá, či Petra bude rozmýšľať aj nad samovraždou...
Och, toľko, by sa dalo ku knižke napísať, ale nechcem prezrádzať - jediné, čo chcem ešte napísať je to, že určite vám odporúčam, si prečítať tento skutočný a pravdivý príbeh, ktorým si Petra prešla!
A teda obrovská vďaka a klobúk dole @petralukesova, že dokázala svoj príbeh posunúť do sveta, pretože verím, že to pre ňu nebolo jednoduché a nie každá žena, by dokázala takto verejne posunúť svoj príbeh, do sveta!
Dúfam, že v živote, vás budú čakať už len tie šťastné chvíle, plné lásky a zdravia, pretože po tom všetkom, čím ste si prešli, si to zaslúžite!
Nad touhle recenzí jsem dlouho přemýšlela - jak ji pojmout a sepsat. Mně totiž kniha moc nesedla, ale nechci nikoho odradit tak to vezmu spíše obecně:
Příběh je čtivý díky ich-formě, krátkým kapitolám a písmu. Občas tam jsou ale chybky, špatně vyskloňovaná slova a překlepy, což mě trochu rušilo.
Kniha se zaměřuje primárně na děj, který je jednoduchý, bez sáhodlouhých popisů, svižný. Jelikož se jedná o deník, části (ve kterých jsem se občas neorientovala) na sebe úplně nenavazují.
Chybělo mi tam například kolik je hlavní hrdince let v jednotlivých pasážích (byla jsem líná to dopočítávat). Zároveň mi chyběl věk u ostatních postav, podle jejich chování to nešlo odhadnout.
Kniha na mě působila dost depresivně, nic se nedařilo, jedno zklamání za druhým a nikde žádná naděje. Do toho pro mě občas nepochopitelné chování hlavní postavy.
Některé situace pro mě byly až fakt extrémně nereálné, to mě trochu odrazovalo od dalšího čtení plného dalšího smutku a zklamání.
Na druhou stranu musím teda vyzdvihnout obrovskou kuráž autorky, protože s tímhle jít ven, za to klobouk dolu!
Ač já nejsem pravděpodobně cílová skupina, i tak knihu doporučuji, ve mně sice vzbudila asi opačné emoce, než bylo záměrem, ale beru to jako další zkušenost.
Hodnotím 2,5 *
Petra Lukešová - Moje úpřimná posedlost jménem anorexie
Počet strán: 180
Vydavateľstvo: @albatrosmedia @cpress_books
Žáner: #youngadult #biografie
Rozhodne veľmi silna kniha.
A určite nie ako návod na vyliečenie sa z anorexia.
Ale silná spoveď jedného dievčaťa, ktoré si prešlo peklom a nie len kôli anorexii...
Petru v tejto knihe v jej spovedi som si členila na fáze...
Nafackovala by som jej, objala, utešila, pomohla - opäť nafackala, objala, utešila, pomohla a takto stále dookola.
Ako matka dcér by som plakala ako žena som to nechápala a ďakujem za mojich +20 kil nadváhy a že ma nikdy váha ani netrápila.
Človek sa musí naučiť milovať samého seba vo všetkých fázach života či psychických, či fyzických.
Petra to rozhodne nemala ľahké a keby mala hneď od začiatku okolo seba ľudí, ktorý by ju milovali pre to aká je a nie ju odsudzovali za pár kil naviac, či chápavú pani doktorku, ktorá nezotre malé decko kôli váhe jej život by bol oveľa krajší a sama by bola duševne vyrovnaným človekom.
Čo sa týka jej vzťahov, chudák holka - od jedneho magora k druhému a teda s tym čo vydržala najdlhšie (chcelo sa mi plakať a osobone ho udavit) - tu mi nešla do hlavy totálna je*nutost - sorry- jej matky. Raz by sa niekto doktol mojich dcér leží dva metre pod drnom ani sa nestihne nadýchnuť!
Petra držím ti veľmi silno palce - ten pravý príde (ak už nie je) a bude ťa milovať s kilami navyše a pomôže ti psychicky i duševne, drž sa Sáry , pretože takúto Sáru by mal mať každý jeden človek - skutočný priateľ, ktorému môžeš veriť.
Ďakujem za śtafetu Jitka Dudychová a za knihu @petra lukesova
Štafeta č. 192
Kniha č. 172/2024
#recenzieTerka #kniznastafeta #kniznarecenzia #skbookstagram #milujemeknihy2 #podporujemeceskeautory
Obsah:
#českátvorba #liečenie #anorexia
Příběh plný bolesti, nenávisti k vlastnímu tělu, ale i naděje a touhy po životě
Chceš vědět, co mě dohnalo k anorexii? Jak jsem se v ní plácala a místo toho, abych se závislosti zbavila, jsem vyměnila jednu za druhou? Právě držíš v rukou osobní, necenzurovaný příběh o klopýtání a pádech během mého léčení z anorexie. O vztahových šarvátkách, násilí i manipulaci. O bloudění kolotočem méněcennosti a týrání vlastního těla. O závislosti na hladovění. O závislosti na pozornosti mužů. O bolesti a pokusu o sebevraždu. Ale taky o hledání - sebe sama, vlastní hodnoty a smyslu života
Silný příběh. Klobouk dolů před autorkou. V osobním příběhu nám ukázala, jak křehké jsou vztahy s nejbližšími . Jak může ublížit celkem nevinná věta a člověk o sobě začne pochybovat, ztrácet svoji hodnotu a stane se posedlý vlastním tělem. Bojuje především sám se sebou. Později navíc v toxickém vztahu.
Bylo tam pár silných momentů, kdy jsem musela knihu na chvilku odložit, abych to vstřebala.
Téma anorexie mi stále přijde jako jedno velké tabu.
Toto byla pro mě asi nejvíce silná kniha, kterou jsem kdy četla, co se týče zaměření na tělo a hlavně psychické nemoci. Jasně, každý asi někdy řešil - hlavně v teen věku - svoje tělo a neustále ho třeba řeší do teď, jenže víte, co jsem si u této knihy nejvíce uvědomila? Že to není absolutně potřeba - každý je krásný takový, jaký je.
Autorka vypráví nejen o anorexii, ale i o závislosti na mužské pozornosti a sebevražedn*ch sklonů. Což je opravdu hodně citlivé téma a za srdce to chytne každého.
Co se mi moc nelíbilo, tak to byly určité věci, které mi hlava moc nebrala a nějak jsem nepochopila, proč by to žena někdy kvůli někomu dělala.
Knihu určitě doporučuji každému, aby si přečetl, jelikož si myslím, že autorka rozebírá hodně důležitá témata o kterých by se mělo mluvit.
Silný příběh, autentický, otevřený, upřímný. Navíc dobře napsaný, čte se hezky, není to takový ten naivní "deníček". Je to prostě super knížka se vším všudy, a když si představíte, že jde o skutečný příběh... je to síla.
Velmi osobní a upřímná zpověď autorky o její anorexii a toxických vztazích. Asi každá především v pubertě řešila svou váhu a krásu, jak vypadá a jestli se líbí ostatním, takže téma bezesporu důležité. Petra nám ukázala, kam až taková posedlost vlastním tělem může zajít. Neměla to vůbec jednoduché a litovala jsem ji. Především na začátku, kdy zmínila, že byla v deseti letech obézní. Pardon, ale tohle je selhání rodičů a vždycky je mi takových dětí hodně líto. Poté začala s hubnutím.
Vzpomněla jsem si na sebe, kdy puberta přijde náhle a dětské tělo se mění do těla ženy a najednou máte boky a prsa. A než se rozkoukáte, okolí, většinou vaši nejbližší to ošklivě komentují.
Tehdy jsem si myslela, že slovní spojení „ty si se spravila znamená, že člověk zhubnul. A uvědomila jsem si, že je to dáno společností a jejím nastavení.
No abych to zkrátila, správná výživa by se měla učit na školách a česká kuchyně mi přijde všeobecně nezdravá.
A teď ke knize. Příběh v půlce ztratil dech a autorka se snažila vylíčit všechny hrůzné zážitky a přitom opomněla některé souvislosti a kniha tak na mě působila dost zmateně. Rozhodně by ji prospělo více stran.
Protože pak jakoby zčistajasna byla uzdravená, sebevědomá a v pohodě se svým tělem. Chyběl mi tam popis toho procesu. Sezení s psycholožkou časem vymizelo.
Každopádně oceňuji, že měla odvahu a svou zpověď vydala a doporučuji všem, spíše mladším, čtenářkám, které o sobě pochybují.
3,5*/5*
Velice silný příběh o anorexii a závislosti na pozornosti mužů.
Autorku upřímně obdivuji. Zažít si takhle nechutné a zlé věci a nezbláznit se z toho, to chce pořádnou dávku kuráže a síly.
Na stranu druhou, zpracování dost pokulhávalo. Ubírám hvězdy za zmatečnost (některé kapitoly od sebe dělí celé měsíce času, trvalo mi se vždy zorientovat, kdy a kde se nacházíme). Jazyk je celkem jednoduchý, autorka nemá největší slovní zásobu.
Celkově se mi kniha líbila, i přes pokulhávající zpracování, a slouží jako dobrá osvěta ohledně témat psychických problémů. Doporučuji.
Kde vlastně začít, tohle byla hodně silná kniha která ve mě vzbuzovala ne málo emocí.
Autorka ve své zpovědní knize vypráví svůj nelehký příběh a popisuje boj nejen s anorexií ale i s dalšími těžkými životními situacemi které ne přímo s jejím vnitřním bojem souvisí.
Příběh je krutý, smutný a bolestivý, během čtení knihy mi bylo ne jednou úzko a párkrát jsem se přistihla jak se mi do očí ženou slzy.
Autorka nám vše podává s krutou upřímnosti bez zbytečných pozlátek a přikrášlování, život je krutý a bolestivý, neumím si představit jaké to bylo si tímto vším projít.
Autorka probořila jedno velké tabu a má můj velký obdiv
Kniha je docela silné čtení. Něco málo načteno už mám o tomhle tématu a nikdy mě to nepřestane udivovat. Tady to bylo ale o tolik intenzivnější, že se zde jednalo i o násilí.. silný.
Je mi docela proti kůži hodnotit něčí život na základě hvězdiček, avšak před slečnou klobouk dolů, že se proti Anně nakonec sama ubránila a sama si našla kousek síly a odhodlání se z toho dostat, a to zajisté i od Tadeáše. Samozřejmě je u toho zapotřebí mít kolem sebe dobré lidi a podporující rodinu. Tady jsem absolutně nechápala tu její.. podpora nulová a po zjištění nemoci cpát holce omáčku s masem a knedlíky.. jako by snad měla přibrat hned..
Napsané to ale bylo fakt dobře a četlo se to taky moc dobře.
Tohle bylo opravdu velmi těžké a silné čtení. Obdivuju autorku, že dokázala svou posedlost přenést na papíru a vyprávět ji tak více lidem.
Nedovedu si ani představit, jak to muselo být všechno těžké. Při čtení této knihy jsem si vzpomněla na svou spolužačku ze základky, která byla dřív naprosto v pohodě, a pak jak přestoupila na jinou školu, vše se změnilo. Ještě teď na ní Anna zanechala určité stopy.
Bylo to srdcervoucí čtení a asi to úplně není kniha pro každého. Na druhou stranu, o téhle nemoci by se mělo mluvit daleko víc.
Vůbec jsem nechápala její vztah s Tadeášem. Moc mě mrzelo, jak se k ní chovala maminka, že ji vůbec neposlouchala, to je pak jasné, že když nemáte oporu u rodiny, vše jde do kytek.
Je šílené, že tohle může někdo zažít. Obdivuju Petru, že bojovala a teď žije svůj život.
Děkuji za možnost si knihu přečíst, bohudík, že já tento problém nikdy neměla, takže se asi úplně nemůžu vcítit do její situace. Ale rozhodně Vám knihu doporučím přečíst, protože se jedná o opravdu silný příběh.
Že se do toho zaplete i domácí násilí to jsem nečekala. Je to smutné a určitě je dobře, že s příběhem šla autorka ven, určitě to pomůže řadě nemocným i beznadějným duším.
Líbil se mi styl psaní i to, jak se k tématu autorka postavila. Škoda jen, že příběh není víc a podrobněji rozpracován, abychom i my čtenáři měli čas více se s postavami sžít, lépe je poznat a některé si třeba i oblíbit. Takto na mě kniha jako celek působí takovým osnovovým dojmem. Několik nejvyhrocenějších situací vytržených ze života a naskládaných za sebe do kapitol podle časové roviny. Chyběla mi nějaká provázanost mezi nimi nějaké více rozepsané pasáže, aby kniha působila ucelenějším dojmem.
Máte niekedy pocit, že k Vám je samotný život nespravodlivý, lebo sa Vám nedarí a lepí smola na päty?
Tak Vám odporúčam prečítať autorkynu spoveď....
Knihu som dočítala síce pred pár dňami ale poviem Vám, že vo mne ešte stále rezonuje....
Na pohľad taká nenápadná a útla knižočka, ale za to vo vnútri Vám teda poviem, že skrýva veľmi silný príbeh...
Príbeh o liečení z Anorexie, násilí...
Pri čítaní riadkov vo mne prechádzalo niekoľko rôznych pocitov :Hnev, Strach, Smútok, Slzy....a najradšej ak by sa dalo, by som vošla do knihy a pomohla Pete... autorka sa stala mojou novou knižnou hrdinkou a myslím, že právom.
Knihu môžem hodnotiť jedine 5*
Ďakujem autorke, že dokázala dať svoje pocity a čím všetkým si prešla na papier a samozrejme aj vydavateľstvu CPress.
Co k této knize říct to je taková emoční nálož, že mi až dochází slova. Petra, krásná mladá žena, má za sebou tolik špatného, že smekám klobouk za to, jaká je. Samozřejmě nejdůležitější je úspěšný boj s Anou, která bohužel vystrkuje růžky neustále a je potřeba ji opět a opět dát facku, aby je zase hezky schovala, ale i úspěšný boj s totálními dementy, kterých teda měla v životě až až. Pardon.
Tohle nebude ani tak recenze, jako spíš i poděkování, že Petra napsala vše tak, jak to je. Člověk, který tuto nemoc nezažil, si asi někdy řekne, že by přece tohle sobě nikdo nedělal, že to nemůže být ani pravda. Dělal, věřte mi, dělal. A autorka nám to ukazuje v surové ošklivosti, kterou tato nemoc skýtá.
Fotky, které kniha doplňují, tak ty mi regulérně rvaly srdce. Chtěla jsem do příběhu skočit a tu mladou slečnu obejmout a říct jí, že to bude dobrý, ale na to si musela přijít sama, na to si musí přijít KAŽDÝ sám.
Nevím, co víc říct. Dneska to fakt není recenze, ale ať se k tomu alespoň maličko přiblížím, tak říkám, že tohle by si měla přečíst každá/ý puberťačka/puberťák, protože by to zabránilo dost podobným případům, protože V TOM NIKDY NEJSTE SAMI a vše má řešení.
Jak někdo mohl mít takovou smůlu na lidi kolem sebe, to až není normální. Debilní psycholožka, ale to jako extrémně, kluci příšerní, jeden kurevník, další magorNo úplně už jsem prosila, aby to skončilo, aby už autorka konečně poznala něco normálního. A já pevně věřím, že to se teď děje a že už bude dobře.
Petro, pokud si čtete tuhle „recenzi“, tak vám jen chci říct, že jste jedna z nejkrásnějších a nejsilnějších žen, jaké znám. Děkuji za vaši zpověď a odvahu se s námi podělit. Jste skvělá.
Skutečná a velice emotivní zpověď české autorky o tom, jak pro někoho ,nevinná a vtipná' poznámka může druhému člověku obrátit život vzhůru nohama a dohnat ho ke smrtelně nebezpečné nemoci.
,,Tvoje špeky jsou jako pneumatiky!" Tak přesně tato věta odstartovala u teprve desetileté Petry začarovaný kruh plný hladovění, cvičení a celkové sebedestrukci. Proč mi zrovna tato věta utkvěla v paměti? Protože i já takové věty v dětství často slýchala. Bála jsem se jezdit k prarodičům kde byli bratranci a sestřenice, kteří mi říkali ,,hrochu, slone, traktore..." Zatímco se ostatní smáli, já brečela. Můžu jen děkovat bohu, že to u mě nevedlo k podobnému příběhu jako u autorky (i když snaha tam byla. Zkoušela jsem jíst vatu a zapíjet to vodou aby se mi zaplnil žaludek nebo zvracení po jídle. Ale jak říkám štěstí že jsem měla slabou vůli a nikdy mi to nevydrželo déle jak tři dny). Nyní mám malou dceru a pokaždé, když má někdo nemístné poznámky na její váhu se ihned ohradím, že takhle tedy ne! Většinou jsem pro ně přecitlivělá matka co nechápe srandu a to už pěním. Vím, jak jsem se cítila, jak to může dopadnout a pro svoji dceru si nic takového nepřeji, pokud s tím dotyčný nepřestane raději s ním ukončím kontakt. PROSÍM TEDY VŠECHNY KDO ČTOU TUTO RECENZI, ZAMYSLETE SE NAD TÍM CO KOMU ŘÍKÁTE A ŽE SLOVA NĚKDY DOKÁŽÍ UBLÍŽIT VÍC NEŽ ČINY.
Teď zpět ke knize. Je zde hodně popisována psychická stránka nemoci. Co vše se člověku honí hlavou, jak si myslí, že je stále tlustý i když váží neuvěřitelných 29 kilo! Jak je pro ní těžké něco sníst, protože každé sousto přepočítává na kalorie a když už se donutí k bílému jogurtu, musí ho jíst svojí speciální lžičkou, protože je přesvědčená že na příborech, které používají ostatní můžou zůstávat zbytky tuků. Co se týče fyzické stránky tak ta už moc popsána není. Čekala jsem větší popis vedlejších účinků, které tuto nemoc doprovází jako třeba oslabení imunity, vypadávání vlasů, selhávání orgánů, záněty... Samozřejmě je to skutečný příběh, takže pokud se podobné příznaky autorce vyhnuli je to jedině dobře .
Stejně jako na své váze je Petra závislá i na pozornosti mužů. Bohužel potkává jen samé idioty, kteří jí buď využívají nebo týrají. V knize se setkáváme i za mě nepochopitelným laxním přístupem rodičů. U mamky aspoň občas vidíme snahu ale u otce a sestry absolutní nezájem. Stejně tak jsem nepochopila chování psycholožky, která místo naslouchání a podpory Petře vyhrožovala a ještě jí vydírala. Naštěstí alespoň v tomto případě se dokázala Petra bránit a poslala doktorku do patřičných míst.
Tato kniha mě donutila zuřit, soucítit a dokonce i plakat. Hodnotím plným počtem hvězdiček, nejen za to jak je příběh napsaný ale i za odvahu autorky zveřejnit svůj nelehký příběh.
Tak tohle byla četba plná emocí. Chvílemi jsem měla pocit, že potřebuji do knihy vstoupit a některými lidmi zaklepat a některé snad úplně vymazat. Petro, držím Vám palce, ať máte spokojený život a potkáte jen ty správné lidi. Ať vše zvládnete i když Vám Anna neustále nahlíží přes rameno
Děkuji moc za tuhle knihu, kterou by si měl přečíst každý z nás. Děkuji za osobní velmi otevřenou zpověď. Petra měla velkou smůlu na muže po svém boku. Nejhorší byl Tadeáš. Co s ním musela zažít! Její boj s Annou byl popsán do všech detailů, až mně mráz přecházel po celém těle.
Chyběla tam větší podpora rodiny i odborníků( ta hrozná psychiatrička).
Obdivuji Petru za vše co dokázala, jak se naučila mít se ráda taková jaká je.
Držím moc palce do dalších let, aby Anna zůstávala pod kontrolou.
Myslím si, že nikdo se sebou nejsme stoprocentně spokojení. Každý máme něco co nám vadí, myslíme si, že to něco bychom změnili a svět by nám ležel u nohou. A u spousty z nás je to i váha. Já sama jsem s tím roky měla problém. Táhlo se to vlastně až do nedávna. A byl to až současný přítel, kdo mi v tomhle dodal sebevědomí.
.
Petra, o které je tato kniha a jíž je sama autorkou, takové štěstí neměla. Do cesty se jí už v útlém věku postavil strašák jménem anorexie.
.
Z kraje života jí s problémem pomáhá rodina, později je na místě pomocníka partner (bohužel i tady nemá Petra úplně štěstí), pak se ale objeví Sára. Tu jsem vnímala jako šťastnou životní náhodu, kamarádku, která přišla za pět minut dvanáct.
.
Celá kniha mapuje jeden lidský život v období, kdy byla Petra nejzranitelnější. Je to nepřikrášlená zpověď, při které jsem nejednou měla slzy v očích a nesnášela osud za to, že byl na Petru tak krutý. Protože tohle, to je na jeden lidský život opravdu hodně.
.
Jedno se ale musí nechat. Petra je neskutečná bojovnice a i přes to špatné šla s kůží na trh v podobě této silné knihy. Její osobitá statečnost a odhodlání mě vlastně překvapovalo celou knihu. Já bych to asi nezvládla.
.
Kniha je krásně napsaná, i když je na neskutečně těžké téma. Je ale strašně znát, že do ní autorka dala srdce. Knihu bych doporučila každému, kdo bojuje sám se sebou. Za mě to je jedna z nejlepších knih od domácích autorů, co jsem v posledních letech četla.
Moje upřímná posedlost jménem anorexie
Hodnotit knihu, kterou napsal sám život je vždy hodně těžké. Autorčina zpověď skrz knihu. Velmi silný příběh s bojováním s Annou, jak autorka něžně nazývá nemoc zvanou Anorexie.
Ten příběh mě děsně zasáhl. Stát se to může úplně každému, kdo má sklony k tomu být plnoštíhlý. A samozřejmě chorobné hubnutí vyprovokuje okolí jedince. Někdo až moc nevybíravým způsobem označí dotyčnéh, že je tlustý/tlustá jako prase.
Jenže kde je ta hranice? Děti většinou nechápou, že když je necháme papat pořád, co se jim zlíbí, tak si dokáží způsobit velkou a na svůj věk nezdravou váhu.
Kniha je děsně moc dobře napsaná se všemi pocity, úzkostmi, myšlenkami a velmi mě zasáhla. Chápala jsem i tu nezdravou lásku, kterou pak měla s muži. Logicky to vyplývá s touto nemocí. Petra tím, že si nechala ubližovat nemusela myslet na Annu.
Jediný s čím se nemůžu poprat a možná bych potřebovala slyšet i maminku. Proč? Proč když se mají evidentně rádi jí 2x nepomohla a nechala jí dál u přítele? Proč jí nepodala pomocnou ruku?
Přes to se nemohu a nechci přenést, dětem dávám celé srdce a když ho zašlapou do země, tak bude zašlapané v zemi. Ale dokud budu dýchat, tak jsem tu pro ně!