Moje upřímná posedlost jménem anorexie
Petra Lukešová
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/513152/bmid_moje-uprimna-posedlost-jmenem-anore-UpV-513152.png
4
86
86
Příběh plný bolesti, nenávisti k vlastnímu tělu, ale i naděje a touhy po životě. Chceš vědět, co mě dohnalo k anorexii? Jak jsem se v ní plácala a místo toho, abych se závislosti zbavila, jsem vyměnila jednu za druhou? Právě držíš v rukou osobní, necenzurovaný příběh o klopýtání a pádech během mého léčení z anorexie. O vztahových šarvátkách, násilí i manipulaci. O bloudění kolotočem méněcennosti a týrání vlastního těla. O závislosti na hladovění. O závislosti na pozornosti mužů. O bolesti a pokusu o sebevraždu. Ale taky o hledání - sebe sama, vlastní hodnoty a smyslu života.... celý text
Přidat komentář
Tahle knížka na mě jednu dobu vyskakovala dosti často a vzhledem k tomu, že se jednalo o téma, které je ne jedné slečně (především v dospívání blízké) jsem byla velmi zvědavá! Jedná se o autobiografickou knihu.
Co by bylo dobré vědět:
- příběh vypráví sama Péťa a prožíváme s ní několik let
- líbilo se mi, jak realistická kniha je a to především v začátku, kdy je Péťa ještě na základní škole - zaujaly mě dva body - je skvělé, že Peťka popsala to, jaká v té době byla ne jen fyzicky, ale především i v rovině psychické - jak byla "nepříjemná a protivná" třeba i na vlastní maminku - není to "sluníčkové", je to syrové až na dřeň - a přesně takové si dovedu představit, že to v té době bylo! Puberta, starosti, anorexie, ty myšlenky, které máte v podstatě nonstop a nejde se jich zbavit! A do toho máte plnit nějaké očekávání, která pro vás mnohdy v této situaci nejsou důležitá. Druhá rovina byla situace s dětskou psycholožkou - pokud je tady někdo, kdo si v dětství či pubertě zažil lékaře, který se rozhodně jako lékař nechoval, ruku nahoru (já se hlásím!) a klobouk dolů před odvahou Péti!
- veškeré niterné pocity a myšlenky, které nám autorka zpřístupní - věřím, že pokud někdo nemá o anorexii ani ponětí, mnohé myšlenky pro něj budou šok! Pro mě to ale byla krásně a především bolestně zachycená podstata nemoci.
- závislosti - možná sami znáte, že abyste se zbavili jedné závislosti přesedláte na jinou - u autorky to byli muži - a to pro mě bylo opravdu srdcervoucí téma a doufám, že podobné hrůzy už se Peťce vyhnou! Nechtělo se mi ani věřit, že by bylo něco takového možné!
- boj ne jen s nemocí, ale především sama se sebou a sama za sebe!
Kniha mě velmi překvapila. Když si člověk uvědomí, že je to realita, je mu zle. A mnohdy až fyzicky.
Držím autorce palce, aby byla šťastná a spokojená především sama se sebou a za sebe! :) Díky za předání příběhu a životní zkušenosti!
Naprosto strhující zpověď o tom, co všechno dokáže ustát jedna neobyčejná mladá žena.
Petra již od raného mládí svádí boj s anarexí. Z kraje se jí dostává podpory od matky, která jí dovede k lékařce, která je všechno jenom ne odborník. S její pomocí ale problém narůstá do dalších rozměrů. Petra má nešťastnou ruku při volbě partnerů. Její první známost Roman se v knize objeví dvakrát, ale pokaždé mě štve svým sebejistým vystupováním. Druhý partner Teo, který Petru naučí sice jíst a v očích matky je to ideální partner, si libuje ve velice netradičním životním stylu. Z mého pohledu je to nesnesitelný tyran a násilník, který se chová jako sobec a myslí si, že Petru může vlastnit. Při jednom z posledních incidentů Petru velice brutálně zbije, ale ani to neobměkčí její matku. Na Teovi byl pozitivní pouze jeho dárek pro Petru za to, co kvůli němu podstoupila. Velkou podporou je Petře její kamarádka Sára, která naprosto přesně ví, čím si prochází. Druhá terapeutka Karin, je již mnohem empatičtější a i ona Petře hodně dokáže pomoci.
Knížka jako taková se mi četla velice rychle, přesto těžce. Svýma rozsahem je to čtenářská jednohubka Nepřestávám se udivovat nad tím, jak je možné, že má někdo takhle obrovskou smůlu, ale zároveň obdivuji, že Petra v sobě vždycky našla sílu, zvedla se a šla dál. Myslím, že některé situace budu mít ještě nějakou dobu v paměti. Rozhodně je to kniha, která stojí za přečtení.
Za tuto štafetu jsem velmi vděčná
U knihy jsem několikrát brečela, bylo mi Petry líto. Téměř každý člověk touží po lásce, po pozornosti blízkých lidí.
Víte jaké to je, když (ne)jídlo a cvičení ovládá váš život? Když vás pohled do zrcadla bolí? Když se nemůžete opřít o lidi, kteří by vám měli pomoci? Když už nevíte kudy kam? Ne? Petra Lukešová to ví, sama si toto dno zažila a rozhodla se ho zvěčnit v této knize. Jedná se o osobní zpověď, nejen o boji s anorexií
O poruchách příjmu potravy mám ponětí hlavně díky studiu. Že bych s nimi ale měla nějakou bližší zkušenost, to ne. A obzvlášť s anorexií. Proto jsem se velmi ráda pustila do této knihy. Slibovala jsem si, že mi rozšíří obzory. A tak se taky stalo. Je naprosto autentická, upřímná a obohacující. Dovoluje nám nahlédnout do hlavy mladé slečně, jejíž mozek je jedna velká kalkulačka kalorií, odraz v zrcadle si převádí do nesmyslných rozměrů a ještě ke všemu bojuje mužskými autoritami. Ani s jedním nedokáže bojovat a naprosto tomuto začarovanému kruhu propadá. Péti mi bylo moc líto, zejména ve chvílích, kdy očekávala pomoc a vůbec se jí ji nedostalo. Měla jsem trochu pocit, že se vyprávění trochu ztrácí v profesích psychiatra/psychologa, lékaře/terapeuta. Ale v tom spousta lidí nevidí rozdíl. Příběh ukazuje, že je to rozhodně boj na dlouhou trať, ale se správnými lidmi je naděje na uzdravení. Po dočtení ve mě kniha zanechala spoustu dojmů a doporučila bych ji všem mladým slečnám, ale i těm, kteří se chtějí o PPP dozvědět něco nového, něco z první ruky. Běžte do tohoto silného příběhu!
Péťo, jsi neuvěřitelně silná osobnost, moc ti fandím a držím palce! Jsi na správné cestě.
A TAK JSEM SE RADĚJI ŘÍDILA SVÝM ZDRAVÝM
SELSKÝM ROZUMEM A NEJEDLA PRO JISTOTU NIC!
Moc mě mrzí, že někomu ubližuje anorexie.
Autorka byla ještě hodně mladinká a její první psycholožka by za větu "aby jsi nebyla tlustá" měla vrátit diplom.
Hranice citlivosti na toto téma je podle mě hodně tenká, někdo může dobře míněnou radu vzít s nadhledem, ale u někoho může poznámka o jeho váze (případně tloušťce) nastartovat právě takovou nemoc.
Na straně druhé, větší hmotnost není zdravá pro nikoho a zase není dobré se krýt pod maskou toho, že je člověk sám se sebou spokojený, že se má rád takový jaký je - tlustý.
Úplně mě rozsekl Petřin nový vztah s Tadeášem. Vyhublá na kost se vrhla do BDSM, ježiš...
Vytloukala klín klínem a to doslova. Tadeáš ho vytloukal.
Opravdu smutné čtení, mít dceru s takovou nemocí, nevím jak bych jí dokázala vysvětlit, co je správné...
Připadalo mi, že Petřiny rodiče neměli moc snahu o vyléčení jejich dcery, možná si ani neuvědomili jak je to s ní vážné.
Vždyť mohla umřít...
Nevím...
Její závislost na mužské pozornosti přičítám ještě pubertální nerozvážnosti, protože tam si vybírala hodně, ale hodně špatně...
Člověk, který neměl nikdy problém s váhou, dokáže jen stěží pochopit o co tu jde, ale rozhodně tato knížečka stojí za přečtení.
Nikdy nevíte, kdy můžete narazit na někoho, kdo bude potřebovat právě takové pochopení a hlavně pomoc jako Petra.
Moje upřímná posedlost ROZHODNĚ není kniha pro každého. Autorka zde vypráví svůj extrémně silný a srdcervoucí životní příběh, ve kterém bojuje s mentální anorexií a závislosti na mužské pozornosti. Obdivuji autorku za to, že toto dokázala napsat, protože mě při čtení bylo těžko, chtělo se mi brečet a občas mi bylo i špatně od žaludku. Čekala jsem, že to bude další příběh o anorexii, ale tohle je daleko víc.
Tato kniha se mi dostala do rukou díky knižní štafetě. Tímto děkuji autorce štafety i autorce knihy samotné.
Petra trpí anorexií. Svůj problém vnímá, ale nemůže přestat počítat kalorie, které sní. Každý gram pečlivě hlídá a pokud přibere jen kilo, zdá se jí její postava nedokonalá. I přesto, že má 30kg vidí na sobě špeky. Člověk, který s anorexií nebojoval, nepochopí. Rodiče už si s Petrou nevědí moc rady. Chtějí ji pomocí, aspoň na začátku knihy mi to tak přijde, ale postupně po jejím lhaní o tom, že jí, to maminka pomalu vzdává. A bariéra mezi nimi se prohlubuje. Petra hledá někoho, na koho by se mohla upnout. Vhodného partnera ale nenechazi. Jen kluky, kteří ji využívají. Díky nim se snaží s anorexií bojovat. Když ji ale opustí upadá zpět do depresí a nejezeni... Je to začarovaný kruh.
Velice čtivá kniha ale plná bolesti, utrpení a sebetrýznění. Přečetla jsem za jediný den. Nemohla jsem se odtrhnout a chtěla jsem vědět jak to s Petrou dopadlo.
Knihu jsem si chtěla přečíst už čistě z pracovního hlediska. Jsem totiž nutriční terapeutka. Při praxi na vysoké škole jsem se setkala s jednou slečnou, která s Annou (tak autorka anorexií nazývá) také bojovala. Tehdy jsem byla jen praktikantka a jen jsem sledovala jak se slečnou jednají. Chtěla jsem se tedy dozvědět, jak se cítí přímo člověk, který Annou trpí, jak to prožívá, jak sám sebe vidí, uvědomuje si vůbec, že má nějaký problém? Kniha mi na tohle všechno odpověděla a ještě na mnohem víc. Nechápu jak tohle všechno mohla jedná mladá holka zažít a hlavně přežít!!!!
Petro máte můj hluboký obdiv. Hnedka při prvních stránkách, kdy jsem četla o dětské doktorce, která dokáže dítěti říct, že je tlusté, mi vstávaly vlasy hrůzou. A vzpomněla jsem si na mého bratra. Přesně to samé. Pak začal řešit váhu a hubnout. Naštěstí to naši včas zarazili. Kdoví, zda by do toho také nespadl, nebýt včasného zásahu. Nechápu jak mohou být lékaři, terapeuti nebo psychiatři tak plní neempatie. Neuvědomují si co mohou způsobit nevhodná slova?
Buďte dál silná a přeji Vám aby Anna zůstala zkrocená tak, jak jen to jde. Aby její hlásek byl slabší a slabší a jednou zmizel úplně.
Knihu jsem dostala přímo od autorky @petralukesova. Tahle recenze bude jiná, než jaké obvykle píšu.
Petra je i hrdinkou téhle knihy, rozhodně jí za hrdinku považuju. S anorexíí problémy nemám, za to si umím díky této knize dost dobře představit, že je se jedná o celoživotní boj a sklouznout k ní zpátky asi není úplně těžké.
Sama poslední roky bojuju s váhou, akorát že u mě se jedná s nadváhou až obezitou, má to mnoho důvodů, jedním z nich je hormonální léčba a snaha o to mít děti, druhým je, že nesnáším sport, kámoším se leda s jógou. Nevím, jak to máte vy, ale já ve svém okolí nemám žádnou kamarádku, která by nějakým způsobem neřešila svojí váhu, fakt ani jedna jediná. Všichni se vidíme hůř než je realita, nikdo není se sebou spokojený, ptám se denně, čím to je? Je to snad tím, že nás chce okolí dokonalé? Nebo je to instagramem plným hubených a šťastných lidí? Když vidím, jak si kamarádka stěžuje, že na dovolené přibrala tři kila a že je musí z hubnout, ptám se, kde ty kila má a snažím se jí podpořit, že to na ní fakt není nikde vidět a že váha je jen číslo, a myslím to upřímně. Sama sobě to, ale říct nedokážu, protože vidím svou realitu a jsem na sebe mnohem přísnější než na svoje kamarádky!
Petra není jiná, než jsem já nebo moje kamarádky nebo holka odvedle z baráku. Je úplně stejná. Je na sebe přísná, vidí špeky, tam kde nejsou. Nemá se ráda. Jo, je to tak.
Navíc má obrovskou smůlu na toxické lidi kolem sebe, neumí je rozeznat a věří, že to s ní myslí dobře. Toxičtí lidé se totiž opravdu špatně rozeznávají.
Příběh Petry by si měl přečíst každý, nejen že je syrový, upřímný a lidský, ale je i velmi čtivě napsaný. Literárně nemám, co vytknout. Čekala jsem rozhodně vše, ale dostala jsem ještě mnohem víc.
Holky mějme se rády takové, jaké jsme! Já vím, je to to nejtěžší, co máme v životě udělat.
Tato kniha se mi dostala do rukou díky knižní štafetě a děkuji tím Petra Lukešová za napsání svého příběhu a Jitka Dudychová za organizaci štafety
Kniha pojednává o boji Petry s anorexií a životem. Anorexie je zde až intimně označována jako Anna. Boj s anorexií je na dlouho a potřebujeme k tomu nejen podporu okoli ale i správnou léčbu. Můžeme zde polemizovat kde, kdo udělal nejspíš v pomocí Petře chybu, ale těžko odsuzovat pokud jsme tím neprošli.
Myslím že Petra necítila v rodině takovou oporu (myslím že rodina v tomto případě trochu pokulhávala, ale ono je to i období puberty - nechci soudit a říct jo rodina byla na prd protože si myslím že tu byly i komunikační bariéry, jiné problémy, horší spolupráce s doktorem...) A tak vyrážela jak se říká klín klínem a upnula se na člověka co byl "nejblíž" a to nový přítel.
Jak víme fixovat se na jednu osobu a hlavně až do té míry až ztratíte svou identitu je špatně. Zde byla až doslova bezhlavá zamilovanost a ti lidé zneužili pak její slabinu.
Kniha se mi líbila byl to silný příběh a chvílemi jsem nevěřila svým očím. To co potkala nebyly kluci ani muži byli to zakomplexovaní tvorové kteří sami měli nějakého kostlivce ve skříni, kterého se báli.
Držím palce Petře ať do toho znovu nespadne.
Myslím že ji celý to co prožila udělalo silnější.
Hodně silný příběh ze života, krásně napsáno
Petru obdivuji za to , že o svém životě dokázala takhle napsat , jít s kůží na trh , protože už jen ta odvaha vypovídá o tom jak je silná žena , přeju ji aby byla už jen šťastná a knihu doporučuji všem
Petra nám přináší otevřenou zpověď o jejím vztahu s Annou a o dalších závislostech. Je to čtivé, ale zároveň děsivé.
Tuhle knihu teď můžete celkem často vídat v instragramovém světě a proto jsem ráda, že jsem si ji taky mohla přečíst. Moc si vážím autorky za to, že šla s kůží na trh - málokdo svoje problémy takhle zveřejní. Neumím si představit něco takového prožívat a ještě o tom psát. Nevím, jestli mě děsila víc anorexie nebo toxické vztahy. Nevěřila jsem svým očím, co všechno Petra strpěla. Klobouk dolů, Petro!
Nechápu, že vlastní matka neviděla, co se děje s její dcerou. Kniha ve mě vyvolala spoustu emocí - spíš těch negativních. Je to silný příběh, který vás v klidu rozhodně nenechá.
Tuhle knihu by si měli přečíst fakt všichni bez rozdílu věku, ať si uvědomíme, co se může stát a kam až to může dojít.
Díky za recenzní výtisk a hodně štěstí, ať se všechno daří podle Vašich představ!
Nelze hodnotit něčí život - proto Peti ber prosím tyhle hvězdičky jako odměnu za ten obrovský kus cesty, který jsi ušla, za ten obrovský kus práce, kterou jsi na sobě za ty roky udělala :)
Neskutečně si vážím Tvé odvahy vystoupit se svým dlouholetým trápením na veřejnost, ukázat světu kůži a vhled do své trpící náctileté dušičky :)
Kniha se mi velmi těžce četla, když víte, že před sebou máte skutečný život skutečného člověka, jeho bolesti a prohry, vidíte co vše musel překonat...
Tato kniha není jen o boji s "Annou", jak ji sama autorka nazývá, je to o boji s vnitřními démony, je to o neskutečné bolesti fyzické, ale i psychické, o neskutečném sebeovládání, ale i o selhání, o vzestupech i pádech, o lásce i nenávisti - nejen k sobě samé, ale i lidem okolo :(
Při čtení mi bylo neskutečně smutno, z Petry, z její maminky i z lidí, kterými se v tom nejzranitelnějším věku obklopovala :(
Přitom stačí své dítě zahrnovat láskou a ochranou a ne slovy, které ač nejsou většinou myšleny zle, tak ubližují a zraňují.
Nad propastí se může ocitnout každý z nás, nikdo nemůže říct mě se to netýká, nebavíme se pouze o závislosti na jídle, jsou i jiné....
Jsem velmi ráda, že jsem knihu četla a všem ji vřele doporučuji, měla by se dostat mezi co nejvíc lidí, ano má své mouchy, ale obsah a to, co má kniha předat je mnohem mnohem důležitější, než nějaký slovosled a jiné prkotiny.
DĚKUJI...
Peťa mě oslovila, jestli bych si její knihu chtěla přečíst. Byla jsem v procesu vaření a tahle zpráva byla tím, co mi doslova změnilo den. To jsem ale ještě nečekala, co se stane, až knihu otevřu. Respektive, co se stalo.
Kniha mi ležela v polici s dalšími knihami k přečtení. No a jeden den byl ten den, kdy ty tenčí knihy přečtu všechny.
A přišla řada na posedlost.
Asi nebudu ani psát, o čem kniha je. Řeknu vám, co jsem cítila, když jsem knihu dočetla a zavřela.
Nevnímala jsem teplotu, zvuky kolem, zkrátka jsem jen seděla, slzy mi tekly proudem. Proč? Protože celé čtení jsem byla jak napnutá struna. Občas trošičku povolit, když jsem se radovala, že se hrdince (je to hrdinka i doopravdy) podařilo o krůček být blíž svým snům a cílům. A o stranu dál už je opět na dně a ještě hloubš, než předtím.
Pád střídá pád, já však pořád čekala na světlo, kterého bych se chtěla chytit i pro ni samotnou jsem si to přála.
Kniha vám zlomí srdce, rozerve duši a vypláčete si oči. Pak se ale zase zastavíte a řeknete si, no počkat, tohle už se neděje. Má se dobře (ptala jsem se jí), takže jeden velkej opravdickej hezkej konec (začátek?) to má :)
Co se stylu týče, jak je to vyprávění v ich formě, zkrátka si necháváme vyprávět příběh v přítomném čase. Kapitoly nám rozdělují text na dvě části a dohromady je na 177 stranách 14 kapitol. Můžeme to tedy přečíst na jednou nebo si to dávkovat postupně. Musím říct, že téma je na mě opravdu těžké, ale je to realita a to je potřeba umět otevřít. A nedělat z toho tabu. To, že o něčem nemluvíme neznamená, že se to neděje. I když bychom rádi.
Hrozně moc děkuji za nádherné věnování psané ručně, věnováno mě osobně, a za to, že se autorka (ano, jsi autorka, Peti) odhodlala tohle všechno sepsat. Psaní určitě nebylo lehké. Opět se k tomu vracet
Tuto knihu doporučuji všem maminkám dcer, všem holkám, co jsou dcery svých maminek, doporučuji jí všem otcům dcer i synů a hlavně ji doporučuji Tobě!!! :)
Moje upřímná posedlost jménem anorexie - Petra Lukešová
Dnes vám přináším tip na jednu útlou knížku, která ale v sobě skrývá mnoho. Mě by málem minula, ale byla by to velká škoda.
Tato kniha je příběhem samotné autorky a jejím bojem s anorexií, závislostí na hladovění, které je pak vyměněno za závislost pozornosti mužů a také o tom, jaká nesmyslná měřítka vytváří určitá část populace.
Já osobně jsem ji přečetla za jeden den. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Tohle byla i velká emoční jízda. Na jedné straně radost z pokroků za lepšími zítřky a na straně druhé nenávist k určitým lidem a výrokům třeba rodičů. Vím, že i rodiče to nemají občas lehké, ale jsou věci, které se prostě svým dětem neříkají. Sama se nedokážu úplně vžít do takových situací, protože jsem se s Annou nikdy nepotkala, ale v této knize se to autorce podařilo popsat tak realisticky, že jsem měla pocit, že jsem součástí příběhu.
S Petrou projdeme velkou proměnou a já můžu říci, že jsem se stala velkou fanynkou. Smekám nad tím, co vše překonala hlavní hrdinka a že u ní došlo k obrovské proměně. Už bude jen lépe!
Já této knize nemám co vytknout. Smekám před talentem autorky, protože je to velice povedená prvotina. Doporučuji všemi deseti!
,,Zanedlouho ukazovala ručička váhy už jen čtyřicet kilo a okolí mi začalo tleskat. Do povědomí se mi začaly dostávat věty: ,,Konečně jsi hezká" nebo ,,Vidíš, že nemusíš jíst jenom tu čokoládu," a hlavně ,,Když jsi zhubla, mám tě radši." Tahle věta mě doprovázela do mých 19 let. Vyřkla ji moje nejbližší osoba na světě."
Péťo, jak já Ti rozumím.
Péťa Lukešová se tu vypsala ze svého životního příběhu a obrovsky si ji za to cením, že našla odvahu to všechno prožívat znovu, když knihu dávala dohromady!
Kniha mě na první pohled zaujala tím, že má v názvu anorexii. Já se celý život potýkám s obezitou a zajímal mě pohled z druhé strany barikády a musím říct, že to teda byla jízda! Kniha se četla sama, už jsem se nemohla dočkat, jak to dopadne.
Péťo obrovsky mě mrzí to, čím sis prošla a procházíš, ale věřím, že Tě to vyškolilo a posílilo, jak Anna, tak i předešlé vztahy.
V knize se totiž neřeší jen anorexie, ale také rodinné vztahy, terapie, závislost na pozornosti mužů a nenávist ke svému tělu.
Příběh byl pro mě velmi poučný a skrze Péti příběh jsem také získala ,,nové zkušenosti".
Děkuji autorce za to, že se s námi o to všechno podělila. Doporučuji!
Přiznám se, že tuto knihu jsem nejdřív neměla v plánu číst, ale osud tomu chtěl, aby se mi dostala do ruk a jsem za to ráda. Strašně moc děkuji autorce za knihu a nádherné věnování, neskutečně si toho vážím!
Po dočtení ale prakticky i v průběhu čtení mi docházela slova, měla jsem slzy na krajíčku, nechtěla ani věřit. Nemohla jsem se odtrhnout a knihu přečetla na jeden zátah. Tím spíš, že se vlastně jedná autobiografii a to, co autorka prožívala v tak mladém věku, mě nenechalo chladnou.
Anorexie, nenávist k vlastnímu tělu, nepochopení v rodině i okolí, zklamání v lásce, psychické i fyzické týrání.
Je to opravdu silná kniha bez cenzury, plná bolesti ale zároveň i naděje.
Osobně neznám nikoho, kdo by se potýkal s anorexií a nyní jsem dostala možnost nahlédnout do mysli člověka, který s touto psychickou poruchou bojoval.
Nezbývá mi nic jiného, než Petře vyjádřit obrovský respekt, že vše, čím si prošla, dokázala překonat. A chtěla bych její knihu moc doporučit k přečtení. Má necelých 200 stran, je čtivá a dá se v pohodě přečíst za jedno odpoledne.
Nejdříve jsem nechtěla hodnotit hvězdičkama, ale budu.
Popravdě jsem úplně naplánovala se do knihy pouštět. Ale jak se říká člověk míní pánbůh mění a tahle autorky prvotina se ke mě musela dostat. A jsem za to ve finále moc ráda! Petra Lukešova otvírá těžké téma, které se občas přehlíží. Ukázala jeden z extrémů závislosti na jídle.
A hlavně nám ukázala jak slova působí. Obzvlášť, když se řeknou malé holce, která má řešit něco úplně jiného než kalorické tabulky a počet kroků.
A navíc nám ukázala, že z každé závislosti se dá dostat. A vyhrát nad ni. I když vám sedí na rameni a nabádají vás k něčemu jinému. I když vaše hlava říká něco jiného.
V Moji upřímně posedlosti se dostáváme do hlavy jedné holky, která si vybudovala závislost na počítání kalorií, přehnaném cvičení a kterou to dovedlo až k hledání možnosti jak uniknout z tohohle světa.
Knihu jsem přečetla za dvě odpoledne. Ta myšlenka se mi líbí. A já Petře hrozně fandím! A jsem na ni hrozně pyšná, že získala opět vládu nad svoji hlavou a nad tou mrchou Annou.
Myslím, že i kdyby pomohla jednomu člověku má smysl. Protože ukazuje, že v tom není nikdo sám. A stejně jako Peťa je potřeba mít kolem sebe milující a chápavé okolí, která podá pomocnou ruku v pravý čas.
Ještě jednou děkuji Peťe za knihu a drž se holka! Věř, že v tom nejsi sama a nikdy nebudeš.
WOW! Kniha mě nalákala nejen svou obálkou ale i anotací a proto jsem čekala od knihy poměrně hodně. Knihu jsem přečetla na jeden zátah (2,5 hodiny) a do knihy se zamilovala. Nečekala že mě kniha do sebe takhle vtáhne a že začnu brečet když se dozvim co se stalo. Kniha popisuje autorčin příběh a možná proto mě to tak vzaloprotože jsem věděla, že se to fakt stalo. Za knihu moc děkuju humbook blogerům #spolupráce. Za mě 5/5
Páni, tak tohle byla jízda. Od knihy jsem upřímně neměla moc velké očekávání, ale byla jsem velice mile překvapena - jak stylem psaní, tak silným příběhem (proto jsem ji přečetla za 24 hodin).
Hvězdičkové hodnocení tentokrát u knihy nedávám, protože si nemyslím, že mám právo hodnotit něčí životní příběh a zrovna ten Petřin nebyl úplně procházka růžovým sadem. Jedna rána přicházela za druhou a já Petru obdivuju za to, že v sobě vždy našla dost síly na to, aby bojovala sama za sebe.
Čtení určitě není pro slabší povahy, ale jestli vás aspoň trochu láká vědět, jaký kolotoč může spustit anorexie, tak vám můžu knihu jen doporučit. Petra si vše sama prožila a v knize nám nabízí neskutečný pohled do mysli někoho, kdo je (byl) naprosto ve spárech různých závislostí.
Za knihu děkuji @humbook & @humbook_blogeri a autorce děkuji za krásné věnování, už teď se těším na její další knihu.
Moje upřímná posedlost jménem anorexie
Myslím si, že nikdo se sebou nejsme stoprocentně spokojení. Každý máme něco co nám vadí, myslíme si, že to něco bychom změnili a svět by nám ležel u nohou. A u spousty z nás je to i váha. Já sama jsem s tím roky měla problém. Táhlo se to vlastně až do nedávna. A byl to až současný přítel, kdo mi v tomhle dodal sebevědomí.
.
Petra, o které je tato kniha a jíž je sama autorkou, takové štěstí neměla. Do cesty se jí už v útlém věku postavil strašák jménem anorexie.
.
Z kraje života jí s problémem pomáhá rodina, později je na místě pomocníka partner (bohužel i tady nemá Petra úplně štěstí), pak se ale objeví Sára. Tu jsem vnímala jako šťastnou životní náhodu, kamarádku, která přišla za pět minut dvanáct.
.
Celá kniha mapuje jeden lidský život v období, kdy byla Petra nejzranitelnější. Je to nepřikrášlená zpověď, při které jsem nejednou měla slzy v očích a nesnášela osud za to, že byl na Petru tak krutý. Protože tohle, to je na jeden lidský život opravdu hodně.
.
Jedno se ale musí nechat. Petra je neskutečná bojovnice a i přes to špatné šla s kůží na trh v podobě této silné knihy. Její osobitá statečnost a odhodlání mě vlastně překvapovalo celou knihu. Já bych to asi nezvládla.
.
Kniha je krásně napsaná, i když je na neskutečně těžké téma. Je ale strašně znát, že do ní autorka dala srdce. Knihu bych doporučila každému, kdo bojuje sám se sebou. Za mě to je jedna z nejlepších knih od domácích autorů, co jsem v posledních letech četla.