Moje upřímná posedlost jménem anorexie

TW: anorexie, sebepoškozování, pokus o sebevraždu, násilí, toxických vztah, mental health

Úplně nevím jak přesně tuto knihu hodnotit, protože je autobiografická, tudíž děj a postavy moc hodnotit nejdou. Kdybych byla čtenář, který neví, že je to podle reálného života, asi bych nevěřila, že tohle vše se může stát jednomu člověku a během takové krátké chvíle.

Hodně v knize skákal děj i myšlenky. Někdy jsem se nestíhala orientovat co se tam děje a v jakém věku a období hrdinky se to odehrává. Nebyl to úplně ustálený příběh, kde by se dalo orientovat.

Asi bych ocenila kdyby se daný problém nebo situace více rozvinula. Většinou se to tam jen začalo a hrozně rychle buďto nějak ukončilo, nebo zmizelo a už se o tom znovu nemluvilo. Chtěla bych vědět věci více do detailu a ne to vše jen rychle prolétnout a nakousnout.

Tento příběh asi rozhodně nebude pro každého. Jsou tam silné okamžiky, které někomu můžou pomoct trochu otevřít oči a částečně porozumět. Někoho to, ale může vrátit do okamžiků, které třeba sám prožíval a nechce se k nim vracet, takže si dobře rozmyslete, jestli tento typ příběhu je pro vás.

3,5/5

Za knihu děkuji v rámci #spoluprace s #humbookblogeri

18.06.2023

Autorka nám předkládá osobní příběh a popisuje, co ji dohnalo k anorexii a jaký byl život s touto nemocí. Ale i o tom, čím vším, si musela životem projít týraní vlastního těla, toxické vztahy, násilí, pocit méněcennosti i pokus o sebevraždu. Petra se pokouší najít samu sebe i smysl života.

Uf, toto byla silná kniha a obdivuji Petru, že svůj příběh otevřeně předkládá všem čtenářům. Od prvních stránek se mi draly slzy do očí a během čtení mi bylo smutno a zároveň jsem Petře fandila, aby vše zvládla.

Její příběh jsem prožívala nejen jejím pohledem, ale i díky tomu, že jsem matka, tak jsem se dokázala vcítit do pocitů její maminky. Je to nepředstavitelné z obou stran, když Vás pohltí nemoc, a i Vaši nejbližší jsou bezradní a nemůžou Vám nijak pomoci. Je to ve Vaší hlavě a nejde to ven.

Ještě teď, když po dočtení píšu tyto řádky, mám slzy na krajíčku. Jsem moc ráda, že je Petra tam, kde je, že je z ní silná žena, která se s anorexií dokázala poprat, i když ví, že na ní může stále někde číhat.

Věřím, že tato kniha by mohla pomoci, byť třeba jediné dívce, která se cítí stejně. Když pozná, že v tom není sama a že se to dá zvládnout.

Petro, děkuji za Váš příběh a do života přeji už jen to dobré.

16.06.2023

Opravdu nelehce se čte o takovém bolavém tématu, jako je anorexie a o moc těžší to je, když se na to nabalí další strasti, bolest, nepochopení a špatní lidé..
Jsem moc ráda, že i pres obtížné téma se mi kniha četla opravdu dobře i když někde za polovinou mě to mírně přestalo bavit. Jsem ráda, že to byl krátký příběh na pár stránkách, ale možná na to časové rozmezí byl za půlkou příliš "namačkaný" .

,,Uvíznu někde, kde jsem si to nikdy nepřála."

Životní příběh Petry je vážně neskutečný a těžko se věří, že si něčím takovým opravdu někdo projde. Přemlouvání se k jídlu, nepochopení od rodiny a smůla na chlapy (mírně řečeno).
Co mě možná bolelo nejvíce byl pohled rodiny. Ano, neznám jejich verzi a nebyla jsem u toho, tak nemohu soudit. Muselo to určitě být neskutečné náročné pro všechny. Ale, to jak se mamka v knize vyjádří na to, že se Petra chce vrátit domů (protože jí přítel zmlátí), z toho mi bylo opravdu smutno!!
Za co jsem ráda je, že si Petra našla novou psycholožku která byla milá, bylo vidět, že se opravdu zajímá o pocity a snaží se pomoci, né jen poukazovat na problémy.

,,Odstartovala jsem nesmyslnou hru, ve které jsem balancovala mezi životem sama se sebou nebo s ním a svou mrtvou duší."

Knihu mám ve spolupraci s Humbook blogery.
Autroce děkuji za věnování v knize a přeju jí spokojený život plný radosti, přátel a zdraví .

16.06.2023

My review: 3
Kniha mě zaujala při čtení její anotace. Příběhy o poruchách příjmu potravy nevychází moc často, nebo zapadnou mezi množství vydávaných knih.
Myslím, že je důležité jednou za čas si přečíst takovou to knížku, pomůže nám to pochopit situace lidí v blízkém nebo širokém okruhu.

Kniha je sice kraťoučká, má přibližně 180 stran, ale za to je opravdu plná těžkých témat. Hlavní hrdinka to rozhodně neměla jednoduché a je děsivé, co všechno se jí stalo. Budoucí čtenáře musím varovat, že čtení rozhodně není jednoduché, byl to opravdu silný příběh.

Bohužel jsem se, ale v knize často ztrácela. Přišlo mi, že některé časové údaje úplně neseděly a občas mi přišlo, že i když hrdinka má chodit na střední školu, tak nevychází, aby zvládala všechno ostatní popsané v knize. Navíc mi chybělo dořešení některých problémů, které jak kdyby zmizely.

Tato kniha stojí za přečtení pokud vás zajímá téma anorexie a problémů s ní spojených. Je to silné čtení.
PS: Děkuju autorce za krásné věnování

Za knížku v rámci #spoluprace s #humbookblogeri děkuji @humbook

11.06.2023

(SPOILER) Spousty dívek a žen si sleduje svoji váhu a puberta je náročná doba úplně na všechno. Dívčí tělo se mění, dospívá a některé dívky se s tím nedokážou smířit a začnou si hlídat každý gram. A přesně do toho spadla Petra. Ona totiž v deseti letech měla nadváhu, protože ráda jedla a neviděla důvod, proč by se měla omezovat. Jenže poznala prvního kluka. Sice virtuálně, ale když po mnoha měsících kývla na videohovor, tak jí řekl, že je tlustá...a cesta do pekla začala. Omezila snad veškeré jídlo. Počítala si kalorie, hýbala se, zakazovala si sedět a pokud si dovolila sednout, tak jen po mnohahodinovém pohybu či cvičení. Ze 71 kg se během pár let dostala na šílených 29 kg, která měla ve čtrnácti letech. Byla ohrožená na životě, protože běžně mívají děti v tomto věku 45-50 kg. Ale Petra se stále vidí tlustá, nenávidí se, nenávidí své tělo a nenávidí všechny okolo. Před očima má pouze kalorické tabulky. Má i vlastní nádobí, protože ji děsí představa, že by na talíři po jiném člověku mohl být mikroskopický zbytek jídla, který by jí zvedl váhu. V lednici má vlastní přihrádku na to málo co jí. Jablko na celý den. Pije minimální množství vody, protože se děsí, že by její tělo bylo zavodněné a tím pádem by přibrala... Petřino tělo trpí a hroutí se. Ona chce bojovat, ale nejde to.

Petra nebojuje jen s váhou, ale v pozdějších letech i s muži. Potřebuje je k životu, ale bohužel potkává jen podivná individua, která její situaci nepomáhají a jeden byl opravdu magor. Popisy násilí, které zažívala...no upřímně, fuj. V té době mě překvapilo chování její maminky. Petra volala o pomoc, maminka si myslela, že přehání...to pro mě bylo smutné a překvapivé. Věděla, že nežije s normálním mužem a snažila se od něj utéct, ale když on na veřejnosti vystupoval jako mílius...

Je to drsné čtení a nedokážete knihu odložit. Přesto bych byla ráda, kdyby měla knížka třeba o sto stran více, protože druhá polovina, která je dost věnovaná právě vztahy je chvílemi zmatečná a já netušila kdo je kdo a v jakém období právě jsme. Každopádně by si tuhle knížku měly přečíst všechny dospívající dívky, protože Petřin boj s anorexií a následnými problémy je odstrašující případ, kam až vše může zajít.

05.06.2023

Přiznám se, že podobné knížky mám moc ráda. Když jsem dostala možnost si tento příběh přečíst, byla jsem více než nadšená. První polovina příběhu mě vcelku bavila, tempo bylo tak akorát, děj prokládaný sezením s psycholožkou byl super. Za polovinou se to bohužel zvrtlo. Za mě je prostě téměř nemožné na cca 180 stran dlouhou knihu napasovat příběh, mající více než dva roky. Chvíli už jsem měla pocit, že autorka příliš tlačila na pilu a na to, aby se do knížky vešlo vše co zažila. Byly chvíle, kdy už jsem protáčela oči, protože se dalo očekávat další drama.
Když to všechno shrnu... Knížka má potenciál, příběh je náročný, čtivý, ale od druhé poloviny už to bylo moc rychlé a chvílemi i zmatené.
Knížku nemůžu doporučit lidem, kteří si tímto stavem prochází, ale pokud máte podobný druh příběhů rádi a nebojíte se drsnějších popisů, dejte knížce šanci. Čeští autoři si zaslouží podporu

Za knížku děkuji Humbooku v rámci spolupráce

04.06.2023

Kniha mě docela dost znechutila anorexii a rozhodně bych ji nedoporučila slabším povahám občas to bylo dost nechutné.Na knize bylo super že ukazovala že život není pohádka . A asi si už nic takového nepřečtu.

30.05.2023

Ležím na podlaze v kaluži své krve, která mi teče z natrženého rtu na čisté dlaždičky. Přes umrtvující strach nevím, kde jsem. Nedokážu si vybavit co se stalo.

Petra se cítí jako prázdná schránka. Nenávidí sebe, svůj odraz v zrcadle, svoje tělo. Okolí jí začne upozorňovat na nadbytečná kila. A tak se zkamarádí s Annou - nekompromisní mrchou, která jí pomáhá, ale zároveň zabijí.

Hladovění mě ještě nikdy nezklamalo. Nikdy se ke mně neobrátilo zády. Nikdy mi neřeklo sbohem.

Dostává se tak do nikdy nekončící spirály sebenenávisti, přísné disciplíny, neustále kručícího žaludku. Když jí okolí při 40! kilech začne chválit jak dobře vypadá, je to důvod pokračovat až na šílených 30kg při více než 170cm! Petra se s příběhem rozhodně nemaže, jde o tíživé vyprávění bez příkras a já oceňuji otevřenost a odkrytí i témat, jež jsou ve společnosti stále tabu.

Je to opravdu naivní, jak všude kolem sebe hledám skrytou naději na udravení a přitom nechci opustit svůj rozjetý vlak v podobě hladovění a opakovaného zběsilého cvičení.

Výborná kniha o úžasné mladé dívce, která si prošla nejen anorexií, ale především i neuvěřitelně toxickými vztahy, zažila fyzické i psychické týrání, nepochopení ze strany přátel, rodiny, selhání odborné pomoci a další. Rozhodně doporučuji k přečtení, tak silný příběh na 184 stránkách si zaslouží vaši pozornost. Moc jsem Petře fandila a i když (jako u každé závislosti) je boj s Annou doživotní, těší mě dívat se na její Instagram, kde překypuje energií, ale zároveň se nebojí občas vyjádřit i pocity, že to stojí za hovno. Děkuji Humbook za poskytnutí knihy a dávám 4.5/5.

Jíst? Jak se to dělá? Zapomněla jsem, jak se zvedá vidličku k ústům a rozžvýká potravina, která je přede mnou připravena k snědku. Tenhle drobný, nadlidský úkol mi připadá horší než vylézt na Mount Evere