Město nad městem
Lucie Brejšová
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/515834/bmid_mesto-nad-mestem-GvK-515834.jpg
4
42
42
Poutavý román z exotické Brazílie o hledání životního cíle. Lucie Brejšová žila několik let v Sao Paulu. Brazílie na ni silně zapůsobila svou exotikou a přírodní rozmanitostí. Zaujalo ji místní léčitelství a bylinkářství, které je díky bohaté vegetaci značně rozšířené. Z toho mimo jiné čerpala inspiraci pro část svého románu. Jeho hlavní hrdina Marco je architekt památkář a zabývá se záchranou a novým využitím starých staveb. Město nad městem je čtvrť Santa Teresa v Riu de Janeiro, kde žil do svých deseti let, než se rodiče rozvedli. Vrací se sem po dvaceti letech, kdy se rozhoduje o svém dalším životě. Čtvrť Santa Teresa se za tu dobu značně proměnila, stala se ostrůvkem staré koloniální architektury uprostřed výškových betonových staveb. Od místního pamětníka Franciska se dozvídá, jak to bylo s jeho rodiči, jak žily rodiny, které znal z dětství, a také o českých kořenech svého praděda Kopeska. A ještě před svou cestou do Česka se zamiluje do krásné Julie, která přijela z Evropy poznávat Brazílii, a dá nový směr jeho životu.... celý text
Přidat komentář
Jihoamerická velkoměsta ani architektura mě nikdy příliš nezajímala. A přesto mě autorka dokázala naplno zaujmout a tato kniha je důkazem, jak literatura mění pohled na svět (nejen brazilský). A ta jemná všímavost a pozornost, která je v současné době tolik důležitá...
Město nad městem je vyprávění, které plyne i bez velkých zvratů, skládá příběh za příběhem a především krásně zachycuje atmosféru měst, míst, lidí. Na to má Lucie Brejšová obrovský talent a já její knihy čtu doslova všemi smysly, nejen zrakem.
"S lhostejnou ospalostí majestátních pařížských čtvrtí se dráždivá energie Sao Paula a vůbec celé Brazílie nedala srovnávat. Ale co je víc - malátná krása, nebo temperamentní ošklivost? Podle mě ani jedno. Podle Vinicia obdivovat obdivuhodné dokáže každý blbec, ale zamilovat si bordel, to je teprve ta pravá výzva."
Barvitě vyprávěný příběh jednoho muže, který hledá svoje kořeny. Perfektní popisy měst a příjemné postavy hlavních hrdinů. Do samého konce byla kniha čtivá, neuspěchaná a plná brazilského slunce. Ach, tleskám!!
Myslím, že tato kniha není vhodná pro rychločtenáře, tedy ty, co jsou zvyklí se do příběhu zakousnout, přečíst jedním dechem během jednoho nebo dvou dnů. U knihy Město nad městem Lucie Brejšové se vám tohle nepodaří. A je to tak dobře. Tuhle knihu je lepší si pomalu vychutnávat. Sednout si někam do pohodlného koutku s hrnkem dobré kávy při ruce a pozvolna se nořit do příběhu plného barev, chutí a vůní. Příběh je plný popisů krajiny, architektury a atmosféry nejen brazilských měst. Dojem na mě udělalo líčení čtvrti Santa Teresa, kdy jsem se v duchu přenesla do exotických míst, z nichž na mě působilo horko a vlhko, skoro jako bych tam skutečně byla. Takový pocit jsem při čtení zažívala já, autorka totiž dokáže popisovat tak živě, že máte dojem, že jste se do popisovaných míst přenesli.
Hlavní hrdina Marco může někomu připadat jako nemastný, neslaný hrdina, ale já z něj cítila spíš nejistotu, pochybnosti o sobě samém a také trochu hledání smyslu života. V určité fázi života takové „bloudění“ zažije asi každý. Marco měl navíc potřebu poznat své kořeny, protože brazilská část rodiny tvořila jen nepatrnou část rodinné historie, aby dokázal lépe pochopit sám sebe.
Jsem ráda, že jsem na knihu v knihovně narazila a měla jsem tak možnost jejím prostřednictvím nahlédnout do exotické Brazílie.
"Město nad městem" od Lucie Brejšové vás zavede do barevného světa Brazílie, kde se střetává historie a osobní osudy. Hlavní postava, Marco, se vrací do rodného Ria de Janeira po smrti svého otce a při pátrání po kořenech své rodiny odhaluje příběhy českých přistěhovalců a exotickou kulturu Brazílie. Autorka bravurně vykresluje atmosféru Santa Teresy a dalších částí města, čímž dodává příběhu autentický nádech.
Brejšová plynule spojuje více časových rovin, což přidává příběhu hloubku a zajímavost. Čtenář se ponoří do Marcoova pátrání, kde se střetávají současnost s minulostí, a je stržen do dobrodružství, které postupně graduje. Zatímco první část knihy se rozjíždí pomaleji, druhá polovina je plná napětí a emocí, které vás zcela vtáhnou. "Město nad městem" je příběhem o hledání kořenů a smyslu života v exotickém prostředí, který stojí za přečtení. Pokud máte rádi hluboké příběhy s bohatými popisy kultury a místa, tato kniha vás nezklame.
Autorka nás zavede do mé vysněné destinace - Brazílie. Náš hlavní hrdina se sem vrací na určitou dobu a při ní začne pátrat po minulosti svého pradědečka, který má původ v české pivovarnické rodině.
V téhle knize najdete vše - lásku, přátelství, sílu slov, rodinu, dobré jídlo, pití, cestování a mohla bych tu psát ještě do Vánoc. Město nad městem má jedinečnou atmosféru, kterou autorka perfektně vystihla a vykouzlila. Lucie Brejšová má jedinečný talent na popisy prostředí a vdechnutí života příběhu, který prožíváte společně se čtením.
Jelikož mám sama období, kdy tvořím rodinný rodokmen, tak jsem byla nadšena z tématu, který tu je předložen. Některé postupy sama používám, tak to bylo takové úsměvné, že si mne titul našel v tomto čase.
Ač se tu nachází delší popisné pasáže, nemusíte se bát, že by děj byl zdlouhavý. Naopak kniha plyne a je to příběh, který na který si udělejte čas a vychutnejte si ho, jak nejlépe můžete. No a samotnému "hrdinovi" budete, pravděpodobně jako já, fandit až do samého konce.
Ze začátku jsem byla nadšená úplně fascinovaná, potom mi připadala kniha zdlouhavá a skoro jsem se nutila číst dál, naštěstí jsem se přehoupla přes půlku a potom už to začalo být zase zajímavé.. bylo tu i pár zajímavých myšlenek a celkově se mi kniha líbila
Mně se pomalejší tempo vyprávění líbilo. A to, že je knížka plná architektury, jsem přivítala. Autorka podle mě popisuje místa ne suše encyklopedicky, ale barvitě a zábavně, člověk má pocit, že těmi ulicemi prochází s hlavním hrdinou. Bylo príma se v mrazivé zimě přenést do teplé Brazílie!
Hezká obálka, ale kniha je jen plná nudných popisů, místy jako bychom četli encyklopedii architektury, děj se neodehrává, jen nudně plyne, čtenář se neorientuje v tom, oč v knize jde. Dávala jsem šanci do poloviny knihy, zda se to nezlepší, nezlepšilo. Za mne zklamání.
Marco je studentem architektury. Pochází z Brazílie, ale nyní se díky studiu pohybuje spíše v Evropě, hlavně v Paříži, ale také v Čechách, kde pátrá po svých kořenech. Vše ale utne smutná zpráva z domova - úmrtí jeho otce. Marco se tak vydává zpět do své rodné země, naposledy se rozloučit s otcem, ale také navštívit širší rodinu. Při těchto návštěvách opět přičichne k rodinné minulosti a ještě více se do ní ponoří. V Riu potkává své dávné známé - Francesca, starousedlíka s léčitelskými schopnostmi, ale také Julii, mladou cestovatelku, která poznává Brazílii a nový jazyk.
Když jsem si přečetla anotaci, říkala jsem si “hmmm, to bude zajímavé, nebo taky pěkný guláš Brazílie, Česko, pivo, káva, porodnictví, léčitelství, architektura... No řekněte, vypadá to na pěkný mišmaš. Místy to tak na mě i působilo. Ale zase jsou to neobvyklá témata, která v tomto spojení určitě nikde jinde nenajdete. Velmi oceňuji nahlédnutí do brazilské kultury a popisy známých scenerií. To mi určitě rozšířilo obzory. Marco je velmi sympatický hlavní hrdina, budete mu fandit, aby nakonec přišel na vše, co opřádá jejich rodinné tajemství. To mě na tom bavilo asi nejvíc - skládání rodinné historie, kousek po kousku. Co už mě bavilo méně byl barvitý popis brazilské architektury. To je pro mě španělská vesnice. Nerozumím tomu, nedokážu si to představit a vlastně ani moc nechci, architektura fakt není moje hobby. Bohužel jsem měla pocit, že právě tomuto tématu je v knize poskytován poměrně velký prostor. Místy jsem se nudila. Když ale opět přišlo na scénu rodinné bádání, byla jsem doma. Pro mě je tedy kniha tak půl na půl, část zajímavá, část méně. Ale někoho, kdo má architekturu rád, nebo se jí vyloženě nebrání a rád si rozšíří obzory, věřím, že ho to bude bavit. Navíc se dozvíte, že Česko a Brazílie taktéž spolu mají historická pojítka.
Když mě oslovila autorka @brejsovalucie s nabídkou své knihy k recenzi, zaradovala jsem se. Oslovila mě anotace, především fakt, že sama autorka žila několik let v Brazílii. A kdo nejlépe popíše prostředí, než ten, kdo v něm sám žil? Ještě větší radost jsem měla z balíčku, do kterého mi autorka přidala hromadu kafíčka!
.
Moc ráda čtu knihy, kde se dozvíte nějaké zajímavosti. Při čtení bylo znát, že autorka na sebe Brazílii nechala zapůsobit a ta se tak krásně propsala do každého písmena v místech, kde je naráženo na tuto pestrou zemi.
.
Hlavní postavou je Marco, který miluje architekturu. Není divu, že si ji vybral i jako své povolání. Jeho cesta se spojí s Franciskem, od kterého se dozvídá novinky o své rodině. Jeho setkání s Franciskem dalo jeho životu úplně nový rozměr. Ve vyprávění se střídají pohledy Marca a Franciska.
.
Po přečtení jsem neodolala a vyhledala si místa, která autorka v knize zmiňuje. Při čtení jsem si tato místa lepíkovala, abych žádné nevynechala.
.
Pro romantické duše mám dobrou zprávu, na lásku taky dojde! To se mi moc líbilo, krásně to vyvážilo smutné události, které Marca přivedly zpět domů ze studií.
.
Ze začátku čtení jsem se trochu vyděsila malého písma a počtu stránek. Tohle zděšení mě na začátku malinko zaseklo, ale když jsem se odsekla, četla jsem jak divá a nešlo přestat!
.
Rozhodně mám v plánu se ke knize příští rok vrátit a přečíst si ji v klidnějším období, vyhledávat si více fotek a zajímavostí o Brazílii v průběhu čtení.
Román Město nad městem je poklidné čtení, od kterého se nedá odejít. Potkáme se
se zajímavými postavami i místy, které mnozí z nás nikdy nenavštíví. Ti, co v Brazílii byli, si určitě rádi připomenou známá místa. Je znát, že autorka ve zmíněné zemi žila a náležitě si pobyt vychutnávala. Cítíte její pozitivní vztah k tamním lidem, jejich zvyklostem, historii i zemi jako takové.
Hlavní postavou je Marco, Brazilec s českými kořeny, studující v Paříži. Jeho pobyt v Evropě se chýlí ke konci, čeká ho dopsání diplomové práce, obhajoba a návrat domů. Rád ve volných poznává Evropu. Byl i v České republice, seznamoval se tamními lidmi, historií i kulturou a měl v plánu se tam vrátit a pokusit se vyhledat rodinné vazby. Co kdyby našel příbuzné? Bohužel, jeho plány na poslední bezstarostné léto změní úmrtí jeho otce a on se vrací domů dříve, než chtěl. Vrací se na místa, kde už léta nebyl, zjišťuje nové informace o otci, dědovi a strýci a potkává lásku.
Setkání Marca s Franciscem, nenápadným staříkem, je náhodné a přitom nevyhnutelné. Empório Granada, podnik s dávnou historií, je místo, kde se setkávali a dodnes setkávají sousedé, ze širokého okolí. Má sice nový název, ale Empório zůstalo. I Marco s otcem na tohle úžasné místo každý týden zavítal. Pak ale přišel rozvod rodičů a stěhování.
Dozvíme se podrobnosti o čtvrti Santa Tereza, kde Francisco s matkou prožili dlouhé roky. Byla doba, kdy téměř všechny děti, které pobíhaly v tamních ulicích přivedla na svět právě Franciscova matka, porodní bába a léčitelka, za kterou chodili chudí i bohatí.
Příběh Marca se střídá s životním příběhem Francisca. Nenásilnou formou se mění i způsob vyprávění. Jak autorka uvedla, některé postavy jsou reálné a některé smyšlené, přesto vás po dočtení napadne otázka: Kdo je vlastně Brazilec?
Některé kapitoly jsou poklidné, jako by se zastavil čas a jiné utíkají obřím tempem. Rozhodně vyprávění Lucie Brejšové stojí za přečtení, protože ze záplavy vydávaných knih vyplouvá
Ta kniha je stejně barvitá jako Brazílie!
Tak jako má tato země mnoho podob, vůní, barev a kultur má i kniha několik dějových linek, u kterých vás autorka navnadí, nechá ochutnat, začíst se, aby rázem přeskočila o něco dál.. třeba do minulosti. A to mě strašně bavilo. Ani jedna linka mě tak nenudila a s každou kapitolou jsem se těšila kam se posuneme.
Nejvíce jsem si užívala pátrací část po Marcově českém příbuzném Copeskovi, který do Brazílie přišel před druhou světovou válkou. A životní příběh Francisca a kavárny Emporio, jeho maminky - porodní báby, a rodiny Olivierových a..a.. jak říkám, tahle kniha má mnoho barev a příběhů, které se krásně prolínají.
Neméně důležité jsou v knize zajímavosti, třeba o Baťově městě Batatuba, popisky Santa Teresy, města Paraty nebo Petrópolis, které je architekturou ryze německé. Stačí při čtení zagůglit :)
Z knihy jde poznat autorčina láska k zemi a chce nám ji ukázat jinak než zemi favel a kriminality.
Za mě velice povedená prvotina, kterou si vychutnáte s šálkem vynikající brazilské kávy:)
Příběh mě moc bavil - jak vyprávění Marca, který popisoval architekturu města tak poutavě, že jsem zuřivě vyhledávala fotky a informace, abych si rozšířila obzory, tak i linka historická. Tu nám předává Francisco, který mě ohromil svými znalostmi z bylinkářství, a jehož zahradu bych moc ráda navštívila. Obě linky se krásně doplňovaly, dotvářely celkový příběh a já se vyhřívala na příjemném brazilském slunci s kávou v ruce, kochala se místní architekturou a poznávala cizí kraje.
Atmosféra knihy mě celou pohltila, doteď jsem jí plná, jakmile se na knížku podívám. Autorka zná Brazílii z osobní zkušenosti a na popisech v knize je to hodně poznat. Ví, o čem píše, dokáže předat prostředí cizí země, až na vás ve vašem obýváku ta exotika přímo dýchá. Je to příběh pomalejší, nežene se tolik za dějem, jako spíš právě za tou atmosférou, popisem architektury, místních lahůdek, zvyklostí. Ke konci knihy se dostává do popředí zápletka a víc se to rozjíždí, rychleji čtete, protože chcete vědět, jak to dopadne - přitom to není žádný napínavý thriller, ale “pouze osud pár knižních postav. Přesto jim fandíte, toužíte se dozvědět, jak to s nimi bude dál.
Bylo to velmi milé překvapení, popisy tak neskutečné, jako bych tam sama byla a postavy mi ožívaly před očima. Za mě spokojenost a doporučuju!
Hlavní postavou je Brazilec Marco, který studuje momentálně v Paříži. Smutná událost ho přivede zpátky domů, kde se rozhodne pátrat po svých předcích. Především po svém pradědovi, který pocházel z tehdejšího Československa. Má ovšem jen pár indicií a tak je pátrání složité. Z Marca čiší odhodlanost zjistit víc o svých předcích a doufá, že se mu to podaří. Během svého návratu do Brazílie se dostává do čtvrti Santa Teresa, která je součástí Rio de Janeira. Marco studuje architekturu, takže nám popisuje stavby a domy dané oblasti. Potkává Francisca, kterého znal jako malý chlapec a se kterým se přesouváme do 30. let 20. století, takže poznáváme život tehdejší doby.
Když putujete s Marcelem ulicemi, bude se vám zdát, že mluví vedle vás. Jeho líčení je tak reálné, barvité a opravdové, že budete mít pocit, jako byste byli v Brazílii. Z knihy čiší léto, teplo a prostě Brazílie taková, jakou si ji představuju. Marco mě bavil - jeho odhodlanost, cílevedomost, byl mi moc sympatický. A líbila se mi i milostná linka - ta se k tomu krásně hodila.
Děkuji autorce za recenzní výtisk, díky kterému jsem zažila kousek této zajímavé země a za originální dárek, který mi ji přiblížil ještě více.
Poutavý román z Brazílie.
Bude to znít asi neuvěřitelně, ale pro mě je to již třetí kniha, která se odehrává v Brazílii a oslovil mě sám autor. A musím říct, že i tento byl stejně úžasný. Brazílie má na naše autory skvělý vliv.
Hned na začátku příběhu je prolog, který mi vyrazil dech a naplnil mě tolik zvědavostí, že jsem nemohla přestat číst. Tohle je přesně to, co na knihách miluji zaujmout na první dobrou a Lucce se to dokonale povedlo.
Druhým překvapením, když jsem román začala číst, bylo to, že autorka i když je žena zvolila vyprávění v mužském rodě a to ještě nebylo vše, když jsem se pročetla dál, tak jsem zjistila, že se na scéně objevil druhý vypravěč a zase muž. Francisco je úžasná postava a vždy jsem se těšila, až nám zase něco dalšího ze svého života odhalí. K ději víc psát nebudu, vše důležité je obsáhlé v anotaci a více netřeba přidávat. Nechat se unášet na vlně písmenek bude to nejlepší, co uděláte
Lucie Brejšová je milá spisovatelka, která si mě hned získala svým přístupem a milým dárečkem, aby se mi lépe četlo Tohle, se tak často nestává a já to moc oceňuji, velmi mě to potěšilo. Ani si nepředstavuji, kolik za tímto románem bylo práce - já jsem googlila jak šílená a byla jsem plná informací, které jsem zjistila. Například mě zaujalo Paraty město v Rio de Janeiru. Už jen ten pohled na fotky mě přenesl zpět do příběhu a mohla jsem si tímto krásně příběh dokreslit. Kniha je doplněná krásnými obrázky, které si Lucie malovala sama, a to je taky něco. Úžasně dokonalé, hned bych si i nějaký pověsila na stěnu. Autorka má velký talent, vše čeho se chytne, promění v kouzelný příběh nebo nádherný obrázek. Celkově je kniha krásně zpracovaná, jen ty písmenka/font byl na mě maličký.
Určitě doporučuji a budu se těšit na další román. Krásné to bylo, děkuji.
Město nad městem je román pro ty, kterým zvědavost nedá spát tvrdí první věta na přebalu literárního debutu Lucie Brejšové. Nutno podotknout, že ve mně prolog a úvodní kapitola zvědavost opravdu vyvolaly. Slibně rozehraný děj se však v následujících kapitolách postupně rozmělňuje, až se téměř vytrácí úplně.
Marco se po letech studií v Evropě kvůli smrti svého otce neplánovaně vrací do rodné Brazílie. Poté, co navštíví svoji truchlící rodinu, se vypraví do Sao Paula, kde se setkává se svými brazilskými přáteli ze studií, poté se vydává do městečka Batatuba, kde se dovídáme o historii české emigrace do Brazílie a o Marcových českých předcích a nakonec se přemisťuje do Ria de Janeira, konkrétně do čtvrti Santa Theresa, kam se po dvaceti letech vrací, aby zavzpomínal na své dětství a na svého zesnulého otce.
Ačkoli se Marco neustále přesouvá z místa na místo a setkává se s nespočtem lidí, děj se první třetinu knihy v podstatě omezuje na Marcovy vzpomínky z dětství, na úvahy o jeho vztahu k otci a o jeho dalším směřování v životě. Coby architekt, také hojně popisuje zajímavé stavby brazilské metropole či se zamýšlí nad brazilskou mentalitou. Ač jsou tyto postřehy mnohdy trefné, není v jejich silách upoutat čtenářovu pozornost na tak dlouhou dobu.
U sto dvacáté strany jsem si proto začala klást otázku, zda se vůbec dočkám tolik slibovaných nečekaných odhalení. Úderem deváté kapitoly jako by si autorka uvědomila, že je nejvyšší čas rozproudit děj knihy a skutečně se jí to povedlo. Děj má náhle neuvěřitelný spád. Před očima se nám začne odvíjet hned několik příběhů v různých časových rovinách, které se několikrát vzájemně prolnou, někdy velmi nečekaně a překvapivě, až se z toho člověku zatočí hlava. Najednou jsem nemohla knihu odložit, aniž bych nedočetla, jak to celé vlastně dopadne. Třešničkou na dortu je epilog, který dá tomuto mnohovrstevnatému příběhu ještě další, novou dimenzi.
Oceňuji rovněž autorčin bohatý slovník (zde bych vytkla jen pár slov a obratů přejatých z angličtiny či francouzštiny, které se však v češtině nepoužívají), precizní vyjadřování, smysl pro humor a také její evidentně hlubokou znalost popisovaných míst, jejich obyvatel a kultury.
Za sebe tedy mohu doporučit nenechat se odradit rozvláčnější první třetinou knihy, protože ty zbývající dvě za pozornost rozhodně stojí!
Tři hvězdičky dávám proto, že cítím, že má autorka potenciál, tak abych si nechala do budoucna dostatek prostoru pro hodnocení jejích dalších knížek :-)
Když jsme na stánku nakladatelství Šulc-Švarc hovořili se sympatickou Lucií o její knize Město nad městem, zaujalo mě, že se v ní hovoří o Sao Paulu a o českém sládkovi.
Můj dědeček totiž pracoval jako sládek ve vídeňském Mautnerově pivovaru (rodina Mautnerů pocházela z východočeských Smiřic) a vždy, když o svém zaměstnavateli hovořil, neopomněl se zmínit o tom, že Mautner měl pivovar i v Sao Paulu.
Takto navnaděn jsem se pustil do četby. Zjistil jsem, že se dozvím nejen všelicos o výrobě piva a českém podílu na ní, ale že mě hlavní vypravěč, brazilský architekt a milovník historie Marco provede místy svého dětství a mládí v Rio de Janeiru, Sao Paolu a jinde.
Zpočátku nebylo snadné se vyznat v příbuzenských a jiných vztazích vypravěče, ale po několika kapitolách se situace vyjasnila. K oživení v sále přispělo i střídání časových rovin a další a další figurky, podle jejichž osudů si člověk mohl udělat obrázek o tom, jak se v největším jihoamerickém státě žilo a žije. K tomu přispívá i postava druhého vypravěče Francisca, který Marcovi a čtenáři osvětluje události a poměry dávno minulé.
Nakonec se uspokojivě vyřeší i záhada kolem českého sládka.
Letenka do Rio de Janeira se dá sehnat pod 20 000. Tady by si jistě mnohý český důchodce po přečtení knihy řekl: Mít tu poměry jako v Rakousku, kde důchodci berou 14 důchodů, jeden bych klidně obětoval a do toho Ria se vypravil. A třeba bych si dal i pivo v baru Empório Granada na vršku Santa Teresa a poslal pohlednici paní Lucii s poděkováním, jak nám to všechno tak hezky sepsala.
KNIHA: V kulisách rozporuplné a horké Brazílie se vydáme po stopách nejen tamních obyvatel, ale i českých předků hlavního hrdiny. Dozvíme se, jak moc velkou stopu v této zemi Češi zanechali. Poznáme brazilskou kulturu a jejich myšlení. To vše doplněné bolestnými příběhy vyprávěnými s nadhledem a hořkosladkou vzpomínkou. Tahle knížka je originálním čtením, které vás určitě obohatí. A já můžu jenom doporučit.
Nějakou dobu mi trvalo, než jsem si ujasnil, o co v knize vlastně jde. Ale pak už to bylo jenom lepší. Zajímavý dobře napsaný příběh.
Město nad městem
Podle mě velmi povedená kniha a moc příjemné čtení. Ač kniha nemá žádný dramatický děj plný nečekaných zvratů, čte se moc dobře. Zajímavé prostředí exotické Brazílie, lehoučký závan milostné zápletky, sympatické postavy a hlavně vyjasněný konec. Opravdu super.