• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Teorie zmizení - Lucie Brejšová

Marie žije ve čtvrti Belleville, kde se narodila Edith Piaf a kde na patnáct Pařížanů připadá jedna pekárna. Své dospělé děti vídá o víkendech, ztřeštěnou kamar... detail knihy

Nové komentáře u knih Lucie Brejšová

Teorie zmizení

„Cílovka, podle všeho asi jsem, ale bohužel to šlo nějak mimo mě. Autorce dám ale ještě šanci, když něco napíše.“
— knihomolka.olga

---

Teorie zmizení

„Chápu všechno, nad čím se autorka v knize zamýšlí. Myslím, že každý kdo už překročil určitý věk, alespoň něco z toho určitě někdy řešil také. A pokud ne, upřímně mu závidím. Ale tohle řešení, ačkoli mu v zásadě rozumím, je na mě přesto přehnaně a zbytečně radikální. Navíc nemůžu říct, že by to bylo napsané vyloženě čtivě. Zase tak moc se tam toho neděje, a kdyby byla kniha o polovinu kratší, možná by jí to prospělo. „Vím, jak chci žít: svobodně. Jenže svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.“ „Děsí mě představa, že se jednou otočím a spatřím život plný planých slibů a platonických snů.““... celý text
— nefernefer

---

Teorie zmizení

„"Hledala jsem poznání a našla pokoru, hledala jsem prožitek a našla mír. Hledala jsem svět a světem jsem se stala." Za mě to nebyla kniha, která vás okamžitě vtáhne do děje. Upřímně většinu času jsem si říkala, proč má tak vysoké hodnocení a pak najednou se to stane a vy pochopíte a pochopíte možná i něco víc. O strachu, o smrti, o životě, snech a plánech a času, jak málo ho všichni máme a přesto s ním plýtváme, jako s neobyčejnější věcí na světě. "Nezáleží na posledních momentech. Záleží na celku, na vztahu jako takovém, na obyčejných událostech, na všedních nedělních obědech, při kterých nikdo neodjíždí a nikdo neumírá."“... celý text
— Kuci12

---

---

Teorie zmizení

„Vynikající kniha. Téma, které řešíme věky věků. Jak moc má rodina držet spolu, aby to někdo nezačal považovat za vlezlé nebo naopak, že se nezajímáme. Být rodičem malých dětí je role víceméně jasná, ale být rodičem dospělých dětí? Marii zarazila výčitka své dcery, že ona je příčinou jejích trablů. Osobně zažívám opačný stav a řeším v sobě vztah s matkou, pro kterou jsem stále malé dítě, které nic neudělá správně a zmítám se v kruhu výčitek, vděčnosti a jakousi povinností. Marie se rozhodla pro hodně radikální řešení, v epilogu zjišťujeme proč. Naprosto jí rozumím, ale jít touto cestou by dokázal jen málokdo. Ale kdy jindy si plnit svá přání, své sny, když ne v tomto životě. Jiný už mít nebudeme. Někdy prostě musí být být člověk sobec. Ale musí si to umět sám před sebou obhájit. Rozhodně doporučuji, smekám před autorkou a jen škoda pár chybek v textu. "Toužila jsem odjet, strašně moc, a vidět fascinující svět. Při běžném koloběhu člověk rychle stárne, na cestách se stává nesmrtelným. Chtěla jsem se té nesmrtelnosti dotknout. Toužila jsem po cestování a cestovala jsem tři intenzivní, zamilované roky. Mým průvodcem, trýznitelem i milencem se stal samotný svět. Chtěla jsem zjistit co se skrývá za obzorem, a objevila obzory, na které mě nepřipravil žádný cestopis, ani dokumentární pořad. Poznala jsem nejchudší oblast Bangladéše i mrakodrapy, odkud hongkongské bankovní pobočky určují směr, jakým se planeta Země bude točit. Navštívila jsem chrámy všech náboženství a okusila nejlahodnější i nejodpornější jídla, jaká si člověk může představit, i ta co si nepředstaví. Setkala jsem se s cestovateli, zloději a šarlatány, sdílela dobré i zlé s novými přáteli, vše kromě kontaktních údajů. Strávila jsem překrásné momenty, které nezachytila jediná fotografie. Na cesty jsem se vydala chudá a dnes jsem boháč s prodřenými kalhotami. Hledala jsem poznání a našla pokoru, hledala jsem prožitek a našla mír. Hledala jsem svět a světem jsem se stala."“... celý text
— Clara_C

---

Teorie zmizení

„Marie žije v Paříži, je jí padesát a přichází pandemie Covid a s ním i protipandemická opatření. Má dospělé děti, dceru Catherine a syna Noé. Ovdověla už dávno. Pracuje jako překladatelka, překlady jí posílají na mail. V podstatě nemusí vycházet z domu. Ale to se nedá vydržet. Má hodně času na přemýšlení. S dětmi se vídá o víkendu, se svou kamarádkou Evou ve čtvrtek. Její život je až příliš nalinkovaný a předvídatelný. Navíc už ho spoustu let uzpůsobuje dětem. Přes 20 let, od té doby kdy nastoupila do vlaku s názvem rodičovství. Catherine se o Marii bojí až příliš, má velkou úzkost z její smrti. Bojí se, aby se nenakazila covidem, zakazuje jí určité věci, po dlouhou dobu si jen volají. Marie začne vzpomínat na svoje sny. A zrodí se jí v hlavě plán. Trochu bláznivý a odvážný plán. Zmizí ze světa jako Marie. Umře. Zinscenuje svoji smrt a Eva jí s tím má pomoct… Jak to dopadne? Povede se to? Co její děti a jak jim to vůbec může udělat? A jaké důvody a pocity má Marie? Psychologický román, který mi na začátku knihy nešel číst. Stále to nebylo ono. Abych po 100 stránce už jen četla a četla a zůstala s pusou dokořán. Opravdu mají ostatní právo na náš život? Přestože je to rodina, která nás miluje, ale svým způsobem i omezuje. A každý potřebuje svobodně dýchat. Za knihu k recenzi moc děkuji @knihcentrum.cz, #spoluprace.“... celý text
— EvikU.