EvikU. komentáře u knih
Od knihy jednoduše nemůžete odejít. Z absolutního štěstí se propadáte do hlubokého neštěstí. Lo má s Billym pravou lásku, takovou z které mají ostatní při pohledu na ně husí kůži. Jenže po svatbě následuje událost, která jim chce jejich lásku zkazit a vzít.
Jejich dny jsou plné beznaděje a smutku a my to prožíváme s nimi. Každý další den je pro Lo těžší a těžší vstát a dělat věci jako dřív. Nekonečné hodiny než může na vše na chvíli zapomenout ve spánku. Ještě, že má psa Borise, o kterého se musí starat. Při jedné procházce jí malém přejede auto a tak se seznamuje s Lukem.
Luke je 42 letý bohatý muž, který měl se ženami zkušenosti jen jako se zlatokopky. Do jeho života je Lo jako příjemný svěží vzduch. Je kamarád, který vidí v očích Lo velký smutek. Neví proč, ale touží tam být pro ni a vykouzlit občas úsměv na tváři.
Naštěstí autorka při psaní střídala emotivní scény s úsměvnými. Ale po celou dobu to bylo jako na horské dráze a velmi velmi emotivní, slzy několikrát za knihu. Miluju to. Kniha přináší obrovské množství naděje, že vše má nějaký smysl, se vším je potřeba se nějak vypořádat a věřit v lepší zítřky.
Vzpomínky na dobu komunismu a v něm prožité dětství. Na mnohé jsem si vzpomněla i když já už byla komunismem jen škrtnutá. Autorka nádherným stylem psaní popsala život jedné dívky Toničky od narození až po dospělost.
Psané z pohledu děvčátka, která ne vždy všemu rozuměla. Pobírala smutné i veselé dojmy svého života dětským rozumem. Nechápala ironii, nechápala maminčino věcné stěžování, taínkův nezájem, ba ani tehdejší dobu. Zákazy, nařízení, pionýrský kroužek ani soudružku učitelku.
Do toho všeho se musela pomáhat s výchovou své mladší sestry Sáry, kterou ve své první třídě vodila do školky. Nikdo nechápal, že i pro ni to je těžký. Babičky daleko a tak nějak bylo samo sebou, že starší dcera pomůže.
Spoustu situací by se dalo přenést i do dnešní doby. Problémy mezi rodiči, ve škole s učiteli, mnoho učitelů nebaví jejich práce a na dětech se jen vybíjí svoji zlost…přesto doba socialismu s “lidskou tváří tomu dodá ještě více nepochopitelných věcí.
Velmi se mi zamlouvalo, jak to bylo napsaný. Někdy úsměvné, někdy hodně emotivní. Očima malé školačky. Přečíst by si ji měli všichni, kdo si chtějí tuto dobu připomenout a zavzpomínat na to zlé, ale i dobré. Milá, nostalgická kniha.
Spolek čajových draků je fantasy komiks pro děti. Zaujme především krásnou ilustrací. Nad roztomilostí čajových dráčků jsme s dcerou vzdychaly.
Vypráví o holce Grétě, která je napůl člověk a napůl goblin. Učí se řemeslo kováře, baví jí, že vyrábí věci, které dělají lidem radost. Život se jí radikálně změní, když najde jednoho čajového draka. Maminka jí prozradí, že je to druh čajového draka a kde najde jeho majitele čajovny Hesekiela.
Komiks seznámí děti s fantasy světem. Malým dráčkům vyrůstají na hlavě parůžky na kterých jim vyrůstající Malé čajové lístky z kterých se při správném užití uvaří lahodný čaj, který při jeho pití vyvolává vzpomínky na život draka a jeho majitele.
Naučí děti, že každý drak má jinou povahu a starání se o něho se od každého dráčka malinko liší. Je to jako u zvířátek, když se o ně starají. Každé chce malinko jinou péči, ale musí být pravidelná.
V komiksu je ukázaná i rovnocenost lidí. Neřeší se jestli je někdo tmavé pleti, je bojácný nebo je po úrazu na vozíku. Po dočtení vyvolá u malých čtenářů spoustu otázek a máte tak téma k povídání. My už se moc těšíme na druhý díl.
Dvanáct měsíců a přesně tolik povídek. Tématicky laděné k danému měsíci, ale jednotlivý hlavní postavy se nijak nepropojí a neznají.
Povídky většinou nevyhledávám, protože než se s nějakou postavou sžiju, tak je konec. Ovšem u této knihy by to byla velká škoda. Nevím jak to autorka provedla, ale já měla u každé povídky pocit, že jsou to starý známý. :)
Vtipně popsaný život, někdy veselejší, někdy smutnější. Vzpomenuto na dobu covidu a jejich nařízení. O lásce, o víře, o dlouhodobém vztahu, o ztrátě blízké osoby, o dospívání, o stárnutí, v knize je v podstatě obsáhlý celý život.
Styl autorky je úžasně čtivý a výstižný. A ani jsem snad neměla žádnou povídku, která by mě nezaujala. Někdy jsem si říkala, jestli mi nevidí do domácnosti. Je vidět, že se autorka kouká okolo sebe a chování lidí v této době pak hodí do knihy. Myslím, že alespoň v jedné povídce se najde každý z nás.
Skvělé odpočinkové čtení, které mohu jen doporučit.
První díl jsem nečetla, ale to napravím co nejdřív. Zamilovala jsem si styl této autorky. Naprosto mě vtáhla do děje knihy a jen jsem si říkala, jestli se z toho pomocnice v bohaté domácnosti Garrickových nějak dostane.
Millie má přítele Brocka, milují se, přesto se k němu nechce nastěhovat. Bere to jako velký krok a chce si ho promyslet. V domácnosti, kam právě nastoupila není vše v pořádku. Wendy přes měsíc neviděla, ale zdá se, že jí Douglas týrá.
Rozjede se parádní příběh plný napětí, tajemství, pátrání, vražd, obvinění,...navíc má Millie svůj škraloup v minulosti a někdo jí sleduje. Pro jeden vztah je toho až moc.
Já tu knihu úplně hltala. První a druhá část je takové postupné sbližování s postavami, aby je autorka ve třetí a čtvrté části krásně vybarvila a některé postavy ukázala v těch nejjasnějších barvách. Promyšlené do nejmenších detailů.
Perfektně zvládnutá psychologie postav, samotný děj i konečné rozuzlení. Já nemám, co bych knize vytkla. Bavila mě moc a těším se na třetí díl.
Skvělá sonda do psychologie lidí. Jak jedna dávná křivda v dětství dokáže rozpoutat psychopatickou odvetu v dospělosti. A jedno ponaučení, dejme si pozor s kým si píšeme.
Oblíbený a známý herec Jan se jednoho dne začne bavit přes smsky s jistou Martinou. Zpočátku si myslí, že jde o omyl a je úlevné bavit se s někým, kdo vás nezná. Nemusíte si dávat pozor na pusu a popustíte uzdu fantazii.
Jenže ono to je možná všechno jinak…Martina o něm ví víc než se zdá. Do toho má Jan problémy s maminkou, která začíná trpět stařeckou demencí. V životě se mu začínají dít zvláštní náhody. Věci z kterých je mu velmi smutno.
O jeho životě se dozvídáme po celou dobu přes SMS a skrz deník, který si každý den píše. Brala bych maličko více rozebrat jeho každodenní žití. Ale psychologie zpráv je totálně super. Mrazí z nich a stát se to může každému. Dávejte si pozor komu odpovídáte!
Naštěstí se mi to nestává často, ale přesto občas jo. Bylo to Narušení děje, ale spíše to bylo narušení knihomolky. S autorkou jsem se při čtení absolutně míjela.
Nejen, že to nemělo téměř žádný děj, ale nebavilo mě ani když vyprávěla o Johnovi, o Alyoně. Občas jsem se chytla na nějakou hlubokou myšlenku, ale rázem to bylo pryč.
Emmě je 33 let a snaží se dát si svůj život do pořádku. Pochází z Čech a žije v Londýně, snaží se vypátrat kam zmizela její partnerka, jaký vztah má k Johnovi. Probírá tam různá témata, klimatické podmínky, LGBT, které bylo dříve absolutní tabu,...
Pro mě nezáživný styl psaní, pořád jsem čekala, kdy nastane ta chvíle, kdy jsem ráda, že držím knihu v ruce, ale za celou dobu se tak nestalo.
Knihu k recenzi vždy dočítám, proto jsem se dobojovala do konce. Nepochopila jsem, co tím chtěla autorka říci, ani co bych si měla odnést. Ale věřím, že autorce při psaní pomohla, aby se vyrovnala s určitými situacemi ve svém životě a přeji knize, ať jiní čtenáři jsou spokojení.
Moka je příběh o opuštěném štěněti, které najde na dálnici bohatý byznysmen. Přiveze ho na statek, kde nedaleko má chalupu. Na statku jsou zrovna na návštěvě příbuzní, kteří se o opuštěná zvířata přechodně starají a hledají jim nový domov.
Kája se jí ujme, je to fenka. Spolu se svou sestřenicí Bětkou začnou svoji pátrací akci, jestli jejich soused nelhal a nemá další štěňata u sebe doma. Zdá se ale že mluvil pravdu.
Je zima a přijde i ledovatka a vánice a tak jdou na pomoc i se psy strejdovi, který šel na nákup a nevrací se. Tam potkají i jejich souseda.
U veterináře zjistí, že fenka nemá čip, ale jde zjistit podle krve DNA čeho je křízenec. Kniha se nám s dcerkou líbila, ale bylo v ní málo rošťáren. Nebyla tak zábavná jako s kočičkou Domino. A povedlo se najít fence nový domov? To už si s dětmi přečtěte sami.
Při čtení této knihy se mi hned vybavila kniha Bábovky, 10 lidí a jejich životy, které se někdy protnou a někdy ne a všechny spojuje jeden starý činžovní dům v Bratislavě.
Při čtení je hodně postav a budete si možná muset dělat poznámky. Příběh Olivera, který další povídky jiných sousedů doplňuje a objevuje se tam víckrát vás vtáhne do knihy.
Osudy jednotlivých obyvatelů domu vám nebudou lhostejný. Je to kniha, která vás nutí přemýšlet nad svým životem. A samozřejmě dům a schůze. Není čas a domluvit se na opravě společných prostor je skoro nemyslitelné.
Nájemníci tak prostě doufají, že se časem někdo najde, kdo to spraví, natře, utáhne, zaleje a vypleje zahrádku,...a zatím život utíká stále dopředu, ať už se věci dějí všelijak. Musíme tu káru života každý táhnout především za sebe, ale není na škodu, když máme někoho, kdo nám ji pomůže tlačit.
A je úplně jedno, jestli to je partner, kamarádka, příbuzný nebo jen osamělý soused od naproti. Důležité je mít se s ním hezky, aby byl život veselejší. Konec knihy je dojemný a přemýšlivý. Třeba kde budu pochována po smrti a co se stane se všemi věcmi? Nejdůležitější jsou vzpomínky…
Kniha je označená jako fantasy což bez pochyby je, ale sklouzává dle mého více do sci-fi žánru. Pojednává o budoucnosti zhruba o roce 2093 a nejen, že svět má své magické energické víry, kterými se dá cestovat rychle mezi kontinenty, ale mezi lidmi jsou i namíchané bytosti, lidé jen z poloviny. Zemci, jejichž těla jsou porostlá rostlinami, Ohnivci v sobě mají oheň, Vířivci jsou prostoupeny vzduchem a Plavci, kteří dýchají pod vodou.
Elaine je vycvičená na skoky Vortexem, touží stát se běžcem, kteří chytají smíšence. Protože Ohnivci ji kdysi ublížili. Nezná nic jiného. Jenže ani život v budoucnosti není jen černobílý jak ji to učili. Jsou dobří a zlý lidé mezi oběma klany. Nemusí být válka, ale jak tomu zabránit?
Při přepadení Kuratoria je unesena. Seznamuje se s klukem Balem. Ten je na opačné straně. Zachraňuje míšence. Elie je zmatená, protože podvědomě ví, že ne všichni ohnivci jsou zlý. Její nejlepší kamarád Luka je ohnivec a učil se spolu s ní na běžce.
Skákání Vortexem je velmi nebezpečné, neškoleného skokana to může i zabít. Ale je pár jedinců, kteří umí Vortex a to kam skočí řídit a zdá se, že mezi zázračné dítě patří i Elaine.
Na začátku jsem se nemohla začíst. Čtenář musí pochopit, jak ten svět, ve kterém se ocitl funguje, ale pak je to čistá nádhera. Do nejmenších detailů promyšlený svět, skoky Vortexem, energie proudící tělem a možná i rodící se láska…boj, napětí, ctižádost, umění,...vše dává smysl a já potřebuji druhý díl.
Tuto sérii jsem začala číst třetím dílem, proto když jsem zjistila, že vyšla audiokniha s dílem prvním, byla to jasná volba, abych si doplnila sérii. Začátek knihy mi maličko trvalo, než jsem pořádně zjistila kdo, co, jak, proč. A bylo to pomalé a nešlo se mě zaposlouchat. Ale pak se to najednou zlomilo a já si užila skvělou českou detektivku.
Hlas Martina Sobotky mi k hlavnímu hrdinovi Sašovi seděl. Bylo to jako bych je měla před očima. Spolu s tím jak jsem se sžila s hlavní postavou se začal rozjíždět i samotný příběh. Sbližování s Andreou nemělo chybu. Vzpomínání na otce a jejich život a život s nemocí letargie.
Celé to dávalo smysl, postupné vyšetřování, opravdu povedená česká detektivka. Zhruba od 50 kapitoly jsem zůstala s pusou dokořán. A jen si říkala, jak je to dokonale promyšlený. Nechybělo napětí, mrazení v zádech, humor, láska, dokonalá charakteristika postav.
Knihu jsem si užila o to víc, že jsem ji poslouchala ušima. Přednes byl za mě velmi povedený, pokud hlavní hrdina prožíval nějaké emoce nebo bolest, z hlasu to bylo znát. Také bylo super, že jen podle hlasu jsem rozlišila jednotlivé hlavní postavy.
Pevně doufám, že brzy vyjde další díl namluvený stejným interpretem.
Někdy se stane, že se Vám život sesype jak domeček z karet. To samé se stane hlavní hrdince Heleně. Má manžela, krásný dům, vysněnou práci…až na to, že manžel není tak dokonalý, jak by se zdálo, domu něco chybí a v práci jako učitelka vyhořívá.
Po zjištění, že jí manžel 2 roky podváděl s kolegyní, oba pracují ve stejné škole, se rozhodne udělat tlustou čáru za svým životem. Přichází jí nabídka od kolegyně v důchodu, aby se jí přes léto starala o chalupu v horách.
Odjíždí tam a krůček po krůčku balancuje svůj život. A to včetně své bývalé rodiny. Ani tam to není vše vyřešené. Po 30 letech není snadné dát vše do pořádku. V horách se seznamuje s Louis, s 30 letou ženou, která jí dodává kuráž začít znovu.
Pobyt v přírodě, ve vaflárně, kterou vede Louise a povídání s ženou Sonjou, která již něco prožila jí pomáhá najít její staré já. Ledové koupele v jezeře jí dávají pocit, že znovu žije.
Kniha je čtivě napsaná, mám ráda bilancování nad životem. Helena si nakonec uvědomí, že všechno zlé je pro něco dobré a začne nový život. Život, který se jí podobá víc než dřív, protože zjistila, kolik věcí upřednostňovala manželovi. Příběh Vás donutí přemýšlet nad svým životem a naučí, že všechno jde překonat, každá bolest, jen se na to musí jít pomaličku.
Odjakživa v rodině rády malujeme. Drží se to v ženské linii. Moje mamka hezky maluje, já jsem takový střed a Luci v podstatě celou školku promalovala. Proto když jsem objevila tuto knihu jak kreslit jednoduchým stylem kočky a psi, musely jsme si ji pořídit.
První část je věnovaná psům. Nejprve jen profil, hlava psa, poté celé tělo a jednotlivá plemena. Nejdříve červenou barvou základní tvar od kterého postupujeme dál. Dokreslení očí, čenichu, tvar hlavy a celé postavy až po nejjemnější detaily, podle kterých poznáte plemeno psa. Poté je menší kapitola kreslení štěňat a psi v různých polohách.
Rady, který pes má jaké čelo, obočí, povyslé koutky u huby. Vše je důležité, aby byl váš nakreslený pejsek co nejvíce jako živý. Celou knihu jsme si prohlédly, přečetly rady. Líbí se mi, jak je každý krok dovysvětlený slovně a upozornění na co se zaměřit u konkrétního plemene.
Druhá část je věnovaná kočičkám. Ta je trochu menší, protože kočky mají skoro všechny podobnou stavbu těla a proporce. Opět portrét kočky, hlavu, pak celé tělo. Opět červené čáry s popisem čeho se držet, aby konečný výsledek byl jak mazlíčky známe. Kočky v různých polohách a poslední kapitola věnovaná koťatům.
U nás je to jasný, nejdříve se jdeme naučit plemeno Kavalír King Charles Španěl.
A kdo je váš favorit? Kočka nebo pes?
Momo a Ken. Dva spolužáci. Oba tak trochu na okraji třídy. Jeden věří na duchy a druhý na Ufo. Začnou se spolu bavit, ale je to spíš dohadování kdo z koho..přitom ani jeden nemá pro své tvrzení důkaz.
Proběhne sázka. Momo Asaja odchází na místo, kde přistávají Ufo podle povídaček. Ken Takakura jde k opuštěnému tunelu. Oba zažijí věci, jak se říká, dokud se ti nestanou, neuvěříš. Přes telefon jsou spolu ve spojení a snaží se jeden druhého zachránit.
Zdá se, že jediný kdo jim může pomoci je Asajina babička. Je spiritistka a o duchařině něco ví.
Komiks si nebere servítky a požívá sprostá slova. Téma je odlehčené vtipnými situacemi. Je to manga na vypuštění myšlenek. Při čtení jsem si říkala, že je to tak praštěný až je to pěkný. ;) Ken tak přišel o svého “šulina po kletbě od ducha Turbobáby a Momo zase hrozí sex s mimozemšťanem.
Já se pobavila, ale věřím, že nebude pro každého. Kdo rád bizarní příběhy, které nebude brát vážně, ten si tu přijde na své.
Již po čtvrté se setkáváme s Ilan, dívkou Naslouchačem, která slyší zpěv retey. Rozhodne se vzít budoucnost do svých rukou. Probudí meče a vydává se na druhou stranu Reteu přes pohoří a na sever do podzemí.
Hledá místo, kde otevře brány a zajistí svobodu všem sklenařům.
Vezme s sebou i bojovníky z bývalé pětadvacítky. Eliasz, Amadeo, Armin,Gerard, Jort, Raven a stařec Buni. Jen kapitán Joel si není jistý, co přesně Ilan dělá a je protivník. Ilan má před sebou plno úkolů a překážek.
Je to neuvěřitelně vymyšlený svět budoucnosti do nejmenších detailů. Kniha má po celou dobu spád, ani na chvíli se nenudíte. Při jejich dobrodružné cestě Ilan doprovází Nasterea Héchají, kterou slyší mluvit jen Ilan. Muži Héchají zatím nedůvěřují.
Buni ví víc než se zdá, ale po něčem pátrá ale nechce říct po čem. Naznačuje a stále mluví o severní straně. Zůstávám v úžasu nad autorčinou fantazií. Její popisy prostředí pohoří Retey, sklenitu a celého světa je dokonalé.
Jejich cestování a bojování s dalšími děsnými tvory vyvolává husinu. Otevřete knihu a rozhodně jí nechcete odkládat. Po konci je jasné, že čekání na pátý díl bude dlouhý, ale určitě se vyplatí. Děkuji za krásný čtenářský zážitek.
Minecraftový komiks Chodí wither okolo obsahuje komiksy Chodí wither okolo 1 - 3 nově vydaný v jedné knize. Moje 7 letá dcera hru minecraft miluje. Hrála jí párkrát se starší sestrou. Ráda sleduje i videa, které tam vložili jiní uživatelé. Proto když slyšela o komiksu, tak jsme ho nutně potřebovaly. :)
Komiks je označený 6+ a dle mého odpovídá. Opuštěná dvojčata Cahira a Orion jsou lovci příšer pod ochranou Senana Důkladného. Naučil je, jak likvidovat příšery. Jednou je napadne wither a unese Senana. Rozhodnou se ho najít a zachránit. Cestou se seznámí s kamarádkou Atriou, která je prokletá a přitahuje příšery.
S ní se jim podaří objevit withera dřív. Stihnou to ale včas? Podaří se jim ustrašenou Atriu naučit nějaké triky? Seznamují se i s její maminkou Ventrou a s čarodějnicí Lucastou.
Napínavé tak akorát, krásné ilustrace i s výrazy obličejů, vtipné, milé, bojovné s nečekaným zvratem na konci.
A z čeho jsme měly největší srandu? Luci mě opravovala, že některá jména nebo příšery z minecraftu čtu špatně. :) Dcera nadšená, já spokojená. Dávám hodnocení dle dcery, pro kterou je komiks určen, děti 6+ a těm se bude zamlouvat.
Nevím, jestli se dá tento sešit nazvat knihou, rozhodně je to ale krásná vzpomínka na dobu svého působení od jejího vzniku v letech 2013 až do jejího konce 2023. Za deset let má kapela na kontě přes 200 koncertů, některé i v zahraničí s jinými thrasmetalovými kapelami.
Murder Inc vydal za své existence 6 CD nosičů svých písní. Jejich kapela jako skoro každá řešila své problémy s odchodem některých členů a náhradou a zvykáním si na nové. Nejtěžší zkouškou tak nejspíš přišla kapela v době odchodu bicáka, který v kapele bubnoval 8 roků. Těžko si pak zvyknout na jiný styl hraní.
Větve pod nohy jim pak naházel i Covid, který v letech 2020 a 2021 zamíchal kartami kde s čím. I přesto pak ještě pár koncertů odehráli.
Tato brožurka je hlavně pro skalní fanoušky, pro lidi, kteří znají jejich písničky nebo znají členy kapely. Ostatním to nic moc neřekne. Kniha je doplněná fotkami z akcí, obsahuje i dva články z časopisu, které se mi asi líbili nejvíce. Jsou takové vypsanější a tím jak odpovídá celá kapela i záživnější.
Autorovi přeji spíše než aby četli jeho knihu aby nakopli káru, stoupli na pódium a předvedli, co umí. Muzikantovi hraní kniha nenahradí. Must go on and play.
Tak si tak brouzdám po bookportu, co bych si přečetla, až na mě vyskočila tato kniha. Žiju celý život v Krkonoších, tak mě kniha zaujala. A víte co? To bylo pohlazení po duši. Mohla jsem si srovnat a vzpomenout, jak se to dělalo dřív a jak dnes.
Měsíc po měsíci je tam vyprávěné, jak se dřív žilo. Zmíněná příjmení jsou dodnes děděná z generaci na generaci. Místa, o kterých v knize vypovídá jsou mi blízká a několikrát za měsíc je za nějakým účelem navštívím. Jilemnice, Vrchlabí, Štěpanice, Benecko.
To, co vařili a jedli se odvíjelo od plné nebo prázdné spíže. Proto se vařili hlavně jídla z brambor, mouky a mléka. Občas zelenina a vejce a maso úplně vyjímečně. Půst, který nastával před Velikonocemi byl z důvodu křesťanského, ale i z toho, že po zimě pomalu docházela zásoba jídla.
Na konci každého měsíce bylo několik receptů, na které stačí pár ingrediencí a pochutnáte si. Kvásek a je z něj kyselo, knedlíky zvané Hop do vody, stačí jen voda, mouka a sůl, sejkory z brambor, bramborové placky nebo škubánky či cmunda.
Musím říct, co jídel se u nás, když jsem byla malá vařilo. Svítek, chlupačky, bramboračka. Při políčku brambor měli celý rok co jíst. Dnešní doba je tak rozmlsaná, že šťouchané brambory s cibulkou, chlupaté knedlíky se zelím bereme jako přílohu. Dříve to bylo hlavní jídlo.
Tato dětská kniha se řadí mezi moje TOP dětské knihy přečtené s dcerou v tomto roce. Mušlenka je víla, která přichází pomoci nešťastným dětem s jejich problémy. A že někdy může dětské srdíčko hodně bolet. O tom ví své několik hlavních hrdinů z pohádek s Mušlenkou. Honzík, Janička, Standa, Terezka, Anička a další.
S dcerkou jsme ji četly před spaním, vždy max dva příběhy. Na začátku knihy je vysvětleno, kdo je Mušlenka, o čem jsou pohádky a jak jde s knihou a dětmi pracovat. Na konci každé pohádky jsou otázky na dítě, které pohádku poslouchalo. Co se mu na ní líbilo, jestli má podobný problém a jak by ho mohl vyřešit.
V dobré půlce jsme se s dcerou našly. Mohly jsme o problému mluvit a rozebrat ho. Díky knize viděla, že v tom není sama. Opravdu velmi dobře vystihnuté dětské pocity. Celou knihu je vyprávění doplněno moc krásnými ilustracemi.
Někdy se k ní vrátíme na vyhledání konkrétního problému a teď si mezi dáme nějaký veselý příběh. Ale líbila se mně i dceři moc. Pomáhá mi s hodnocením a tady říkala dej 10 z 10. :)
Tato kniha je hlavně o ženském přátelství, ale ne jen o něm. Vypovídá i o vztahu nevlastních matek a dcer. Ukazuje obě strany mince, jak tu dobrou, kdy nové ženě na dceři jejího partnera záleží, tak i tu druhou, kdy jí macecha udělá ze života peklo.
Fanny má nevlastní dceru Lily s kterou vyráží po 20 letech do svého rodného města. Má v něm nemilé vzpomínky, ale také tam má svou sestru Angélique, kterou 20 let neviděla.
Jako novinářka má za úkol napsat články o holce Sarah, která se před 20 lety ztratila. Tehdy jí bylo 15 let a z její smrti byl obviněný její nevlastní bratr Éric. Jenže novinové články, které jsou prokládány celou knihou v období 1992 - 2000 nejsou úplně za jedno, že se to tak stalo. Jiného podezřelého ale nemají.
Lily se do příběhu zakousne, aby zjistila, co se tenkrát stalo. Navede jí to na cestu a tajemství třech kamarádek, které si říkaly ROZČAROVANÉ. Co ale vyváděly? A jaké měly tajemství ve jménu přátelství?
Autorka vyvolá správné napětí, které vás nutí otáčet stranu za stranou a přijít věci na kloub. Není možné, aby se jen tak ztratila..
Po celou dobu čtení jste napnutý, jak to bylo..později jsem sice měla tušení, ale nebyla si jistá. Dojal mě začátek i konec a ano, slzy dojetí byly.
Moc se mi zamlouvalo jak byla kniha napsaná a i když byla maličko mířená na city, tak mi to nevadilo. Kniha se četla sama a já si ji užila.