Drak na polní cestě
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541632/bmid_drak-na-polni-ceste.jpg
4
127
127
Drama ze současného venkova, který čelí tlakům velkého byznysu. Kristýna, učitelka hudby, se po letech vrací z Prahy do Nového Lhotce. V pětatřiceti letech se pokouší narovnat vztahy s rodinou a na jihočeském venkově zapomenout na minulost. S Tomášem, ředitelem místního statku, se znají odjakživa a spojuje je snaha zachránit své osobní životy a také jedno chátrající stavení na návsi. Tomášovi je pětapadesát, dlouho žije sám a cítí, že stárne. S Kristýnou přichází naděje, ale postupně také neshody pramenící z odlišnosti života ve městě a na vesnici. A pak se ve Lhotci objeví černá auta. Vystupují z nich mladí muži v oblecích a kravatách, obcházejí chalupu po chalupě a nabízejí peníze za akcie statku. A Tomáš zjišťuje, že bude muset řešit mnohem složitější krizi než jen tu svou životní… Hájíčkův nový román se odehrává na současném venkově, kde po kolektivizaci v padesátých letech a majetkových restitucích v letech devadesátých probíhají nová dramata. Na zemědělské podniky se vrhají „draci“ velkého byznysu a život na vsi se opět proměňuje. Ovšem lidé zůstávají stejní.... celý text
Přidat komentář
Hájíček nezklamal, čte se to velmi dobře, ani ten zrychlený závěr mi nevadil. Příběh je to vcelku jednoduchý, ale zachycení, co se děje a jak Češi (nejen na venkově) se chovají v dnešních situacích a pokušeních, je přínosné. Atmosféru mají jednotlivé kapitoly samy o sobě, a pak když jsem stejně starý jako autor a v podstatě i jako hrdina příběhů, tak najde člověk i další důvody, proč to číst velmi bděle. Aby to byl úplně dokonalý román o dnešní době, asi by to chtělo, aby trochu víc byly prokresleny i osudy a zázemí těch právniček a pana Lichovana z Dragonu.
Moje první autorova kniha a rozhodně ne poslední. Autor absolutně dokonale dokázal vykreslit amosféru na malé vesnici a tamní charakteristiky lidí. A myslím, že skvěle popsal i to, proč někteří dají přednost anonymnímu městu. Zajímavý příběh, skvěle odvyprávěné...naprosto realistické.
Je to knížka přesně pro nás od Budějc. A navíc já jsem přímo z vesnice. A je mi 50. Takže není co dodat.
Kniha na mě působila rozporuplně...
Na jedné straně se četla dobře na druhé straně mi tam něco vadilo....
Smutné dvě hlavní postavy, celý děj depresivní...a konec.......ach, ach....
jasně, že nový Hájíček mi nemohl uniknout. jenom je někdy obtížně získat na Slovensku knihu za českou cenu. dosti často se stává, že na prodejně je i dvakrát dražší. a úplně pravidelně dochází k tomu, že knihkupci na Slovensku knihu nemají v nabídce, ale umí ji objednat - to je potom cena knížky ještě drsnější. takže mi nezbývá než šmejdit po netu a srovnávat - a tak někdy, tedy téměř nikdy nečtu novinku ještě teplou z trouby:)
nevadí, dobrá kniha to zvládne a já už si na to zvykl.
co nám to tam ten Hájíček napsal?
situační zprávu o zpitomnělém davu, který si nevidí dál od nosu. a stačí mu dneska větší žvanec, i když zítra utře hubu.
můj dědeček by na to řekl, že kdo si neváží co má, nezaslouží si nic.
nějak nedovedu pochopit myšlení lidí, kteří bez váhání pustí rodinné stříbro za pár šupů. kór na vsi, kde jim to stříbro dává taky práci, peníze a možnost slušné existence. jak si nedovedou poskládat, že kdo několik generací hospodaří na vlastním, je nepochybně ve výhodě proti tomu, kdo jde náhodou kolem s rancem peněz a náhodou neví, co s nima.
takže jsem u knihy kroutil hlavou.
a vztah k dědictví - to je asi všude stejné. když jsme chtěli zachránit staré stavení a udělat v něm muzeum, vysmáli nás, dům zbořili a pozemek výhodně prodali. za rok už tam kdosi bydlel - kdosi, kdo nikoho ve vsi nezná, netuší nic o její historii, o vztazích, o místě, na kterém si postavil svou kadibudku ze sádrokartónů, polystyrénů a plastových oken. kdosi, kdo do svého hradu chodí jenom přespat, pracuje jinde a s nikým nepotřebuje nic mít.
a že se nakonec podařilo ten starý barák zachránit je v knížce tak trochu jako pohádka. asi proto, aby neměla úplně špatný konec.
protože to závěrečné poselství, že dobří lidé se všude najdou a že si najdou i cestu k sobě je hřejivé.
celkově to bylo fajn čtení na dva večery, akorát v jednom momentě jakoby to ztratilo dynamiku, jakoby se autor potřeboval nadechnout.
Skvěle napsáno, velmi dobře se čte. Kdyby byla kniha o pár stran delší, vůbec by mi to nevadilo. Ten závěr byl trochu uspěchaný, ale i přesto dávám plný počet hvězd a doporučuji přečíst.
Hájíček je můj oblíbený autor. Nepíše rychle a tak jsem asi s příliš velkým očekáváním sledovala, když už kniha vyjde. Je to čtivé, z mého oblíbeného venkova, ale nějak jsem chtěla víc. Proto nemůžu dát plný počet hvězd. Přesto je to fajn česká literatura, české prostředí, české povahy, prostě blízké čtení nám všem.
Dlouho očekávaná kniha od úspěšného jihočeského autora Jiřího Hájíčka s příběhem že současného jihočeského venkova. Tato určitě patří k těm nejlepším, a kdyby byla delší vůbec by to nevadilo. Opravdu krásné počtenicko.
K podzimnímu období patří pouštění draků a jeden takový Drak se nyní objevil i na knižních pultech. Drak na polní cestě J. Hájíčka je však zejména zdařilou reflexi současného vývoje na českém venkově, který již prošel v době minulého režimu mnoha zátěžovými zkouškami od kolektivizace až po divoká léta devadesátá. Titulní postavou románu je Tomáš, stárnoucí muž, který utekl z městské aglomerace do venkovského prostředí, kde má své kořeny. Svůj profesní život zasvětil práci na místním statku. Navazuje zde vztah s o mnoho mladší dívkou Kristýnou ,která vede místní pěvecký sbor. Pojí je nejen společné zájmy, ale i skrytá dynamika věkově nevyrovnaného vztahu. Kateřinu však život na venkově dostatečně nenaplňuje a touží po úniku do městského života. To poznamená i slibně se vyvíjející vzájemný vztah. Poklidnou atmosféru jihočeského městečka však jednoho dne naruší příjezd developerů, kteří se snaží pomoci své finanční základny a nekalých machinací získat majoritní podíl na statku a zcela ho transformovat. Autor zde na tomto příkladě velmi dobře ukázal na hrozby, kterým je současný venkov nucen čelit a zároveň vytvořil působivé literární memento o destruktivní moci peněz v současném globálním světě. Pro všechny milovníky sugestivní atmosféry Hájíčkových románů zasazených do lokality jihočeského kraje je tato kniha sázkou na jistotu.
Hájíček opět předvedl veškeré své spisovatelské dovednosti a to s obdivuhodnou dokonalostí. Znovu příběh, na který dlouho nezapomenu a jehož atmosféra ve mně bude dlouho doznívat.
Všechno je tak skutečné, tak skvěle zachycené...jen trochu smutku v duši zůstává, ale to není chyba Hájíčka, ten jen skvěle vytváří autentické obrazy našich životů.
Typický Hájíček, kde mě vadí jen to, že na to čekám 4 roky a pak to mám za 2 dny přečtene:-)
Jeho knihy jsou takové sondy do duší venkova, zde hodně zemědělství. Ale i hledani sama sebe v různém věku. I dravcích v podnikatelskem světu. Hodně mě to bavilo po všech stránkách. Skvělé
Tuhle knížku řadím do top 3 od Jiřího Hájíčka. Opět jedna jihočeská vesnice, opět mezilidské vztahy, opět historie - je to ale postavené nově a knížka vás po pár stránkách vtáhne. Tempo hlavního příběhu hezky plyne a navíc je tam několik dalších výrazných linek, které jsou obsahově vydatné. Tenkou červenou nití je kontrast životů na vsi a ve městě, mezi tradicí a novotami, mezi principy a sílou peněz. Miluju Hájíčkovu poetiku. On dokáže tak jemně a přitom trefně vystihnout okamžik, vyjádřit emoce a často nechává čtenáře, aby si domysleli a udělali vlastní názor na to co je správné. Draka na polní cestě jsem přečetl za pár dní a lidé z Nového Lhotce mi budou upřímně chybět.
Moc hezké, nostalgické, pěkně plynoucí, smutné. Souhlas a jinými, že to mohlo být delší. Howgh.
Ahojte
Už sa Vám niekedy stalo, že keď ste dočítali príbeh a zavreli knihu, tak ste ešte chvíľu "rozjímali" a vstrebávali do seba čo ste práve čítali?
Mne sa to stalo presne s touto knihou.
Moja prvé "knižné rande" s autorom dopadlo na výbornú a určite nebolo posledné.
Dráma zo súčasnosti, ktorá sa odohráva na dedine autor veľmi dokonale opísal a obdivujem, že sa rozhodol siahnuť práve po tejto téme...
Mladá slečna Kristýna, ktorá je učitelkou hudobnej výchovy sa rozhodla vrátiť do svojho rodného bydliska, kde sa stretáva s Tomášom, ktorý pracuje ako riaditeľ hospodárstva.
Do dedinky Nového Lhotce, ktorá od polovice šesťdesiatych rokov nemá ani školu a miesto kostola len malú kapličku pod lipou. Kde každí každého pozná.
Spolu sa rozhodnú, že prerobia obecný domček, ktorý obyvatelia dediny nepoznajú inak ako "Peštovna" na priestor pre detičky,ktoré sa budú venovať spevu a učitelkou im nebude nik iný než Kristýna...
Jedného dňa sa v dedine objavia tri čierne autá, z ktorích vystúpia mladí muži v oblekoch a navštevujú jeden dom za druhým a chcú od ľudí, aby im predali ich akcie...
Tomáš spolu s jeho kolegom Vlastom začínajú viesť krutý boj s obchodnou spoločnosťou Big Dragon...
A niekedy nielen s ňou...denne musia bojovať aj s názormi ľudí, ktorích vidina rýchleho zárobku veľmi láka, napriek tomu, že ich predkovia robili všetko pre to, aby nielen oni ale aj ich ďalšia generácia mala svoje majetky, polia,...
Podarí sa im presvedčiť ľudí z dediny, aby nepredali svoje akcie, napriek tomu, že im za ne ponúkajú niekedy až neskutočné sumy?
Poďte si prečítať tento za mňa silný zamyslenia hodný príbeh...
P. S. Páčilo sa mi, že Tomášovi robil spoločnosť jeho psík Ron, ten si získal hneď moje sympatie.
5*/5*
#odporucam #ceskyautor #nakladatelstvihost #jirihajicek #draknapolniceste #book #bookstagram #tipnacitanie #ilovebooks #cocitam #kniznytip
Mrzí mě to, těšila jsem se, ale tentokrát se mi nedařilo číst se zaujetím, přitom téma dobré. Nevím proč mě tento příběh a postavy vůbec nezajímaly, asi mám nějaké "nehájíčkovské " období.
Škoda, že kniha nebyla delší... Přidávám se k některým komentářům níže.
Rozhodl jsem se, že si dám pauzu od všelijakých detektivek a krváků, a budu teď číst něco obyčejného a klidného. A jelikož jsem zjistil, že vyšla nová kniha od Jiřího Hájíčka, ihned jsem ji zakoupil a začal číst.
Že jsem raději nečetl Kinga :-)
Skvělá kniha, jak jinak, ale moc klidu mi nepřidala. Takový je život. Peníze nesmrdí a nějaké vztahy k minulosti a k předkům. Sere pes, jak se hezky říká. Krásně popsán život a vztahy, když nastoupí „krvelačný“ a všehoschopný byznys. Když kvůli třiceti stříbrným prodáme střechu nad hlavou rodičům, vnukům a zbytku rodině. Když hledíme jen na ten dnešní den, maximálně do příští středy...
Pěkně to autor podal...
Citace:
Mladiství s kšiltovkami na hlavách se nudili, koukali do mobilů, popíjeli energetické drinky a čekali na konec dětství. Důchodcům se třásly ruce, pohledy měli upřené do neurčita, někam nad hlavy teenagerů. A mezi nimi bylo sotva pár metrů, a přitom celý lidský život.
Jako vždycky, skvělá práce, miluju, jak autor zachycuje dobu, uvítala bych kdyby knížka byla ještě trochu delší. Audioverze je skvěle načtená, rozhodně můžu doporučit.
Pěkné a poučné jako vždy. Síle kapitálu lze jen velice obtížně čelit. Ne vždy je to špatně, ale v řadě případů se společenský prospěch těžko hledá. Ziskovost by neměla být jediným kriteriem, nemluvě o metodách.
Štítky knihy
česká literatura venkov jižní Čechy
Autorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Mám ráda knihy od Hájíčka. Příběh ze života, ze současné vesnice. Trochu smutná kniha, když se někdo moc snaží, a jde mu to, vyhlédne si ho někdo mocnější, kdo ho chce zlikvidovat. Teď je jen otázka, jestli to ten slabší ustojí, a kolik ho to bude stát sil.