Drak na polní cestě
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/541632/bmid_drak-na-polni-ceste.jpg
4
188
188
Drama ze současného venkova, který čelí tlakům velkého byznysu. Kristýna, učitelka hudby, se po letech vrací z Prahy do Nového Lhotce. V pětatřiceti letech se pokouší narovnat vztahy s rodinou a na jihočeském venkově zapomenout na minulost. S Tomášem, ředitelem místního statku, se znají odjakživa a spojuje je snaha zachránit své osobní životy a také jedno chátrající stavení na návsi. Tomášovi je pětapadesát, dlouho žije sám a cítí, že stárne. S Kristýnou přichází naděje, ale postupně také neshody pramenící z odlišnosti života ve městě a na vesnici. A pak se ve Lhotci objeví černá auta. Vystupují z nich mladí muži v oblecích a kravatách, obcházejí chalupu po chalupě a nabízejí peníze za akcie statku. A Tomáš zjišťuje, že bude muset řešit mnohem složitější krizi než jen tu svou životní… Hájíčkův nový román se odehrává na současném venkově, kde po kolektivizaci v padesátých letech a majetkových restitucích v letech devadesátých probíhají nová dramata. Na zemědělské podniky se vrhají „draci“ velkého byznysu a život na vsi se opět proměňuje. Ovšem lidé zůstávají stejní.... celý text
Přidat komentář
S oblibou říkám, že kdyby Jirka Hájíček napsal kuchařku, anebo manuál k údržbě rychlovarné konvice, i ty bych si přečetla s chutí.
Baví mě jeho zpracování všedních témat. Těch, která kolem nás krouží, ale protože se nás dotýkají jen vzdáleně, anebo nepřímo, tak jim začneme věnovat pozornost teprve až v tom románovém prostředí. Přemýšlíme o nich, hloubáme nad nimi. On to prostě Hájíček dokáže napsat tak, že ve vás podnítí zájem i o hospodaření v zemědělském družstvu.
Oceňuju navíc ten víceúrovňový boj, veškeré další linky, které do příběhu vnáší, které se proplétají okolo hlavní osy a umocňují odraz běžného života.
Draka na polní cestě pod každý vánoční stromeček!
Mistr melancholických atmosfér JH mi hodně připomněl náladu z Rybí krve a provázelo mě stejné nadšení z poslechu i díky naprosto výbornému a k obsahu dokonale pro mě ladícímu Robertu Mikušovi !
Střet minulých časů se současnými akcionáři a jejich praktikami přeplácení, zarámované vztahovým tápáním, odlišným pohledem na ukotvení ve vesnici nebo mimo ni, odkaz předků a geniálními popisy poetiky venkova.
Tomáš je postava v mnohém podobná mužům z jiných autorových příběhů... krize středního věku, co potká novou lásku . . .
Kristýna tápe mezi ženatým mužem z města (kterého by mohla rozvést? =jediné místo, kde jsem měla dost osypky, ale současné to je extrémně :() a totálním venkovanem, co je s ní evidentně nekompatibilní ? nejen kvůli věku :o)
Jako celek se vším prolíná venkovský zdravý selský rozum, který v postavě Tomáše působí "nerozumně", ale zaplať Bůh za podobné typy venkovanů (stejně jako Jana283 bych to takhle fakt nedala, ale...) v kontrastu se současnou tápající neuchopitelností líbivých, ale často prázdných ideálů.
Hodně povedená záležitost!
Nemohla jsem potkat lepší poslední knihu do Výzvy.
Obálka je křehce krásná.
10/8
Hájíček v nejlepší formě, po trilogii z období od kolektivizace po restituce tentokrát jihočeský venkov současnosti s machinacemi kolem výkupu akcií a přeplácení drobných akcionářů investičními firmami, s politickým tématem se pojí i úvahy o změnách sociálních paradigmat (soudržnost vesnické komunity, rodinné krize, odchod mladých do měst a zpřetrhání vazeb k dědictví předchozích generací, opouštění rodinných statků, neúcta k tradici, ...), ale i o rodinných křivdách (nejčastěji majetkových - jo, rodina znamená statek a dědit má nejstarší syn), v neposlední řadě je tu i intimní linka Tomáše a Kristýny, páru, který dělí 20letý věkový rozdíl a s tím spojené rozdílné pohledy na život, smysluplnou budoucnost, osobní cíle... (v české literatuře zatím méně probírané téma mužského stárnutí)
líbí se mi, jak umí Hájíček vyprávět úsporně s lakunami, náznakem a opisem, jak umí zobecnit bez dovysvětlování, aniž by přitom nechal otevřený konec
Velice příjemné a poutavé čtení o nelehké situaci na současném českém venkově. Jiří Hájíček to prostě tak nějak umí. Píše uvěřitelně, čtivě. Pro mě je spisovatelem, který nikdy nezklame, a díky za to, že takového česká literatura má.
Venkov a trochu město, přesně tak, jak to (jen) Hájíček umí. Důvěryhodné a výstižné. A tak nějak malinko posmutnělé, to už je taky jeho trademark.
Dojemný příběh, ve kterém proti sobě stojí tradiční vesnický statek proti dravému finančnímu kolosu. Je to smutná sonda do života "obyčejných" lidí z malé jihočeské vesnice, kde se snaží dělat práci poctivě po vzoru rodičů a prarodičů. Pan Hájíček je mistr komorních příběhů, krásná kniha.
Já holka ze vsi milující přírodu jsem se tentokrát s Hájíčkem nějak míjela. Svým způsobem chápu, že lidé se zbavují půdy (což neznamená, že bych to schvaloval). Venkov se vylidňuje, nemovitosti si kupují "lufťáci", už ani ne pro sebe, ale na pronájmy. Mladí lidé odchází do města za dobře placenou prací a snadnějším životem. Vztah k půdě měli jejich dědové, ale už ne rodiče, kdo by jim ho tedy vštípil. Není to chyba jednotlivců. Každý má právo na svůj život. Je mi z toho smutno, ale svůj život bych pro to jako Tomáš obětovat nedokázala.
Skvělé čtení jako vždy.Závěr nemohl být jiný,pokud nechtěl být autor sentimentální.Všechny postavy dokážu přiřadit někomu známému.I tu petici, která bohužel u nás "ve vesnici" nestačila,Big Dragon jako obraz Black rocks taky živé.Bohužel.Nastupuje jiná generace.A bude si muset následky svých činů nést sama.
Tak nějak jsem doufala v jiný konec. Je dobře, že jsou mezi námi takoví nadšenci jako Vlasta a Tomáš, vždyť co po nás našim vnukům zbude, když vše se bude rozprodávat, a z peněz se stane naše modla. Jak se to už děje. Je mi z toho smutno, když si uvědomím jak ty čisté duše našich dětí ničíme materiálními věcmi.
Vlastně nevím, jak to Hájíček dělá, že mě donutil číst o prodeji akcií zemědělskýho podniku se zatajeným dechem, ale dokázal to.
Všechny postavy a vztahy jsou tak reálný, že máte pocit, že se píše o lidech, který znáte. Nosný a zajímavý téma, skvělej jazyk a melancholie, kterou nikdo neumí napsat tak jako Hájíček z toho prostě zase udělaly skvělý čtení.
První kniha od autora a určitě není poslední. Tak jak vylíčil postavy i prostředí, to je až neskutečné, přesto reálné a věřím každému slovu.
Hájíček opět nezklamal, protože jednoduše umí. Snahy o "velké umění" přenechá jiným. Opět skvěle napsané a čtivé, přesto pojednávající o závažných problémech. A protože autor popisuje dnešní svět velice realisticky, je kniha
dosti smutná. Skvělé čtení.
To je pan Hájíček. "Můj" pan Hájíček, tak jak ho ráda čtu. Ze života, tne do živého, místy to bylo tísnivé, bolavé i dojemné.
Mám ráda knihy od Hájíčka. Příběh ze života, ze současné vesnice. Trochu smutná kniha, když se někdo moc snaží, a jde mu to, vyhlédne si ho někdo mocnější, kdo ho chce zlikvidovat. Teď je jen otázka, jestli to ten slabší ustojí, a kolik ho to bude stát sil.
Hájíček nezklamal, čte se to velmi dobře, ani ten zrychlený závěr mi nevadil. Příběh je to vcelku jednoduchý, ale zachycení, co se děje a jak Češi (nejen na venkově) se chovají v dnešních situacích a pokušeních, je přínosné. Atmosféru mají jednotlivé kapitoly samy o sobě, a pak když jsem stejně starý jako autor a v podstatě i jako hrdina příběhů, tak najde člověk i další důvody, proč to číst velmi bděle. Aby to byl úplně dokonalý román o dnešní době, asi by to chtělo, aby trochu víc byly prokresleny i osudy a zázemí těch právniček a pana Lichovana z Dragonu.
Moje první autorova kniha a rozhodně ne poslední. Autor absolutně dokonale dokázal vykreslit amosféru na malé vesnici a tamní charakteristiky lidí. A myslím, že skvěle popsal i to, proč někteří dají přednost anonymnímu městu. Zajímavý příběh, skvěle odvyprávěné...naprosto realistické.
Je to knížka přesně pro nás od Budějc. A navíc já jsem přímo z vesnice. A je mi 50. Takže není co dodat.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
(SPOILER) Tak tahle kniha je asi trochu zbytečná. Hájíček umí psát, to je beze sporu. Jazyk ovládá, dialogy jsou dialogy, to je ok. Ale týpkovi je 56 (kolik je Hájíčkovi, ano, 56). Kouká se na sebe do vitríny a ten pohled ho fakt vezme ... No, a to je asi tak všechno. Babiš zvítězí, když ne postřikem úrody roundupem, tak přes právníky a štvaní starého pána. To ale víme a že by to Hájíček ztvárnil nějak skvělým způsobem, to asi ne. Na obálce je psáno "drama ze současného venkova", no, drama to moc není. Je to statické, pošmourné, studené, prázdné ... jako celý život, chtělo by se říci. Ale naštěstí jen pro někoho a ne pro mě.