Horké vafle a ušité sny
Karin Härjegárd
Heleně se po rozpadu manželství zcela změnil život. Odstěhovala se do hor, kde v útulné kavárničce smaží vafle. Touží ale po něčem víc, a tak když zjistí, že starý statek, v němž kdysi žila Hilda – zakladatelka Vaflárny –, je na prodej, uzraje v jejím nitru plán. Hilda žije v sedmdesátých letech s manželem na statku uprostřed překrásných hor. Manželství však není šťastné, a jediné, co Hildu drží nad vodou, je její vaflárna a celoživotní touha šít. Když se v místním hotelu ubytuje filmový štáb, kterému vypadne kostymérka, nabere Hildin život zcela jiný směr.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2024 , MetaforaOriginální název:
Sömmerskan och friheten
více info...
Přidat komentář
Pokračování příběhu Heleny, která opustila manžela a celkově svůj život, aby začala nanovo. Její pohled se střídá s pohledem Hildy roku 1972. Hilda kdysi dělala vafle na místě, kde nyní pracuje Helena. Obě tak spojuje stejné místo i stejná práce.
Opět je to o ženských osudech, vaflích, vaření, o životě v horách, o osudu. A především o tom, jak jít za svými sny. To se člověku podaří jen málokdy, ale obě ženy za to dost bojují, i když oběma trvalo trochu déle, než sebraly odvahu.
Čtení je to tedy oddechové, příjemné. Helena má vypravěčské okénko trošku méně zajímavé, takové obyčejné a asi kromě události ke konci s menším dějovým posunem. Větší prostor má Hilda, která se nejvíc mění, nejvíc si uvědomuje nutnost změny a o to více toho obrátí naruby.
Velice dobře se to četlo, zamrzelo mě jedině to, že v současnosti se vyspoilerovalo trochu z Hildy, co bych si spíše představovala jako třešničku na dortu až v posledních stránkách. Ale i tak si autorka nějaké překvapení ponechala, což jsem ráda.
Volné pokračování knihy Horké vafle a ledové koupele a vůbec nebylo horší. Příběh autorka tentokrát pojala ve dvou časových rovinách, ale nešidila ani jednu z nich, pěkně se četly obě. Ta současná, s hrdinkou Helenou, kterou známe z první knihy, rozvíjí její příběh po rozvodu s manželem a přestěhováním se do švédského horského městečka. Musí čelit dalším životním výzvám a rozhodnutím a je to sympatické čtení tak jako v minulém dílu. A pak je tu linka z počátku osmdesátých let, kde je originálně zakomponováno filmařské prostředí, které změní život hrdince Hildě, která umí vyhlášené vafle a taky trochu šije:-). Je to milý příběh, s krásnou atmosférou horského městečka, velmi hezky a čtivě napsaný. A má ještě třetí díl, snad vyjde i u nás, určitě bych si ho přečetla. A navíc Švédsko je země, kam bych se chtěla podívat, sním o tom už od puberty, kdy jsem milovala skupinu ABBA :-). Takže trefa i do letošní ČV.
Druhý díl ze série Vaflárna. Tento díl se mi četl ještě líp. Tentokrát se prolínala minulost a současnost. V současnosti jsme se vrátili k Heleně, která si v horách našla novou budoucnost. Pronajímá si malý byt a vede Vaflárnu po Hildě, dávné Sonjině kamarádce. V minulosti rozplétáme Hildin život a její sny.
Obě linky mě bavily stejně. Ani jedna to neměla v životě lehké, ale obě ženy si šly za svými sny, přestože to znamenalo ublížit někomu blízkému. To chce pořádnou odvahu, protože většinou přes to většina z nás nejde..děláme to, co by si přáli naší nejbližší…
Prostředí hor bylo tak krásně rozepsané, že jsem úplně cítila křupat sníh pod nohami, navíc bylo období v knize stejné jako jsem knihu četla. Možná mi o to víc knihu přiblížilo. Vaflárna voněla vaflemi a já měla chuť si je také upéct.
Potřebuji třetí díl, protože Helenin sen nebyl úplně dokončený a já bych si o tom ráda přečetla. Tak uvidíme, jestli se dočkám. :)
Obdivovala jsem obě ženy, že radikálně změnily svůj život, přestože již byly ve středním věku. Kniha je odpočinkovým čtením s místy veselými a místy smutnými částmi, tak jak nám je všem život přináší. Nikdo není pořád šťastný…knihu doporučuji.
Loni jsem četla Horké vafle a ledové koupele a pokračování jsem si rozhodně nemohla nechat ujít!
Příběh hezky navazuje, ale tentokrát tu máme dvě dějové linky. Současnost, kde je v hlavní roli opět Helena a minulost, která je o Hildě. Obě jsou si svým způsobem podobné.
Musím říct, že mě o něco více bavila právě Hildina linka a celkově mi přišel tento díl povedenější.
Hilda byla ze začátku taková zakřiknutá, nebylo se ale čemu divit. Postupně však kvetla a to se mi líbilo.
U Heleny mě moc neoslovila romantická část, nebyla výrazná, ale kdyby nebyla žádná, nevadilo by mi to.
Jedná se o oddechové čtení, které se odehrává v opravdu zajímavém prostředí, dýchne na vás ta horská atmosféra a vůně vaflí.
Oba díly můžu doporučit
To byl tak nádherný příběh. Ty popisy přírody, krajiny, ti lidé ach bože tohle byl kouzelný příběh tak poetický a tak živý. Úplně jsem se viděla jak sedím před Hildinou vaflárnou a jím její božské vafle a kochám se okolní přírodou.
Prostě dávám 10/10.
Oba díly "Vaflí" se mi moc líbily. Mohu říci, že jsem k nim pristupovala jako k odpočinkovému čtení pro ženy. Byla jsem mile překvapena, když jsem našla v příběhu mnohem víc. Psychologii, skutečný život, navíc severskou atmosféru, která z řádků sálala a působila velmi autenticky. Opravdu se těším na další knížky autorky, budou-li vydána v češtině.
Pěkná oddychovka, 2 zajímavé propletající se ženské osudy. Ač je Hilda a Helena každá jiná, žijí v jiné době,svým způsobem jsou si podobné. Člověk musí jít za svými sny, aby neměl pocit, že žije zbytečně... nosné téma,které si člověk občas musí připomenout. V knize je sice pár odkazů na 1. Díl ale vůbec nevadí, že jsem ho nečetla