Žena průkopníka: Příběh lobotomie
Samantha Greene Woodruff
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/518817/bmid_zena-prukopnika-pribeh-lobotomie-3PH-518817.jpg
4
144
144
Od chvíle, kdy její bratr po první světové válce dobrovolně opustil tento svět, má život Ruth Emeraldinové jediný smysl a cíl: pomáhat lidem, kteří trpí duševním onemocněním. Osud jí přivede do cesty charismatického Roberta Aptera, vynikajícího lékaře, který v Americe prosazuje novou, radikální léčebnou metodu: lobotomii. Ruth se zamiluje, provdá se a odhodlaně stojí při manželovi, v němž vidí génia, který vymyslel zázračný lék. Ze sebevědomého lékaře se ovšem postupem času stává pomýlený megaloman a Ruth už nemůže zavírat oči před děsivou skutečností. Robert operuje jako na běžícím pásu a jeho zákroky mívají často hrozivé následky. Další obětí jeho ambicí se má stát křehká a citlivá matka tří dětí, Margaret Baxterová. Margaret ani nedokáže vstát z postele, natožpak postarat se o právě narozeného chlapečka. Když jí doktor Apter diagnostikuje poporodní depresi a jako řešení navrhne lobotomii, mladá žena uvěří, že je to její jediná naděje. Před krutým údělem ji může zachránit jedině Ruth.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2023 , KontrastOriginální název:
The Lobotomist's Wife, 2022
více info...
Přidat komentář
...o lobotomii jsem několikrát četla spíš zběžně v článcích, ale v knize teď poprvé. Aspoň jsem si udělala obrázek a něco se zase dozvěděla. Čtivý zajímavý příběh
Po literární stránce slabý román s nevhodně zvolenou koncepcí. Vkládání příběhu Margaret mimo časovou posloupnost působí rušivě. Suše popisný styl první poloviny díla by byl přijatelný v případě, že by se jednalo o skutečnou biografii. Nevím, proč autorka stvořila fiktivní příkladně kladnou Ruth, když se mohla inspirovat pravou ženou průkopníka, která by příběh pořádně oživila. Psychologicky lépe zpracovanou postavou je pouze Robert. Přínos knihy vidím v základním vysvětlení lobotomie, způsobu jejího provádění, představení výsledků a rizik.
Kniha se mi moc líbila, velmi hezky se četla. Čekala jsem trochu víc podrobnosti, ale i tak hodnotím velmi kladně. A že byla Ruth smyšlená? S tím vůbec nemám problém, nečetla jsem životopis, ale román, takže toto mi opravdu nevadilo. Knihu bych rozhodně doporučila.
(SPOILER)
Frustrace, když jsem v polovině knihy zjistila, že celý příběh je smyšlenka. Proč autorka píše životopisnou knihu o ženě průkopníka lobotomie, když o jeho ženě nepíše vůbec a vymyslí si místo ní zcela, ale dočista jinou osobu??? Podvod na čtenáři a snižuji hodnocení, které už i tak bylo průměrné.
O lobotomii jsem ani nic moc číst nechtěla, něco vím (a viděla jsem kdysi dávno i film o manželce známého umělce, která ji podstoupila s nevratným poškozením - pořád nevím, čí manželka to byla a jak se film jmenoval - pokud si někdo vzpomene, dejte prosím vědět).
Ale zaujala mne právě Ruth jako neobyčejně svérázná, chytrá, zaujatá pečovatelka a správkyně nemocnice (samozřejmě také krásná a ušlechtilá). A vztah s mladým lékařem-výzkumníkem byl také překvapivě sluníčkový, aspoň od setkání do prvních operací, prováděných dalším nadšeným neurochirurgem.
Připomínka Kennedyovic Rose byla v tomto směru případná a snad jediná nevymyšlená (i když se rodina K. snažila vše vší svou nezanedbatelnou mocí ututlat, takže možná je těch informací pohříchu málo o skutečné operaci a jejím stavu).
V polovině tedy na základě nesmyslného autorčina pojetí knihu odhazuji v dál, abych se stále nebrodila ve výmyslech.
Nakonec se jen jako mnozí z jejího okolí musím ptát: "Jak tě to proboha napadlo?"...).
(SPOILER) Autorka sice dvě základní složky vyprávění vyfabulovala - lékařovu ženu a konec jeho kariéry (když nepočítám i jeho jméno), ale to nic nemění na příběhu lobotomie, o který jde především. Naopak, dodávají mu šmrnc a čtivost. Částečná fikce se opírá o pečlivě nashromážděná fakta a nabízí kvalitní beletristické zpracování závažného tématu lobotomie, o které je dobré vědět víc a na jejíž hrůzné důsledky se nesmí nikdy zapomenout.
Pomalejší začátek, ale potom jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Byla jsem napnutá jak to dopadne. Super, rozhodně doporučuji.
(SPOILER)
Kniha sama o sobě je skvělá, vyprávění je moc pěkné a celkově se čte docela lehce i přes vážné téma, které zpracovává. Mám však trochu problém se způsobem, jakým se autor rozhodl některé věci vymyslet.
Zatímco hlavním tématem je vzestup a pád lobotomie, autor se rozhodl prozkoumat to z pohledu manželky – v knize máme její pohled a koneckonců to nám říká název a popis.
Z toho důvodu je trochu divné na konci zjistit, že si postavu vymyslela a rozhodla se ignorovat skutečnou manželku. Respektuji rozhodnutí nevyprávět její příběh, očividně to není můj příběh ani moje kniha, ale bylo to velmi zvláštní, když jsem si uvědomila, že autorka hodně mluví o ženách obecně, jejich problémech a roli ve společnosti a pak se rozhodla vymazat skutečná žena a její příběh a nahradila ho zcela vymyšlenou postavou.
(SPOILER)
Téma zajímavé. Díky knize jsem si dohledal více informací o skutečné historii lobotomie. Obecně nemám rád tento druh fikce, která více než z poloviny fabuluje na skutečném základě a vytváří tak nepřehledný mix historie a beletrie. Podstatné se člověk dozví až v doslovu. Inspirovalo mě k přečtení jiných knih o tématu lobotomie.
Autorka, nevím proč, ale hezky popsala život tehdejší New Yorkské smetánky v kontrastu s většinovou tehdejší populací. V tom jsou USA zajímavé doteď.
Dějová linie Maggie (ženy s poporodní depresí) mi do příběhu nějak nepasovala a byla příliš násilně exemplární.
Titulní postava Ruth byla celá vyfabulovaná. Raději bych si přečetl příběh skutečné ženy Waltera Freemana.
Velmi povedená kniha, napůl fikce, napůl dle skutečných událostí. Je ctiva a napínavá. Pro mne na i plus, že jsem se dozvěděla něco z historie lobotomie. Chvílemi jsem zašla, co vše její hlavní propagátor byl schopný udělat pro věc, které věřil, která ale jak víme nefungovala, spíše naopak. Knihu řadím mezi Top letošního roku.
Hlavní hrdinka Ruth je klidná, vyrovnaná, rozvážná. Tomu odpovídá i pomalé a uvážlivé tempo a jemný nádech děje, který kontrastuje s děsivými příběhy pacientů po lobotomii. Pocit, který jsem z knihy měla mi trochu připomněl Smrt je mým řemeslem nebo Spalovače mrtvol. Události jsou popsány tak nonšalantně elegantně, i když zrovna někomu ryjí díru do mozku.
Myslím, že tento způsob vyprávění nebude sedět každému. Já sama čekala klasický razantní thriller, ale nakonec jsem si knihu užila a doporučila bych ji.
Dle hodnocení zde jsem čekala od knihy asi moc, tudíž se dostavilo zklamání. Za mě je to naprosto přeslazený příběh dvou lidí, pro které je blaho druhých víc než vlastní život. Tomuto příběhu sekunduje lobotomie. Knihu bych zahrnuta do kategorie beletrie pro ženy, neumím si představit, že by toto četl muž.
Zajímavá kniha, která byla napsána na základě skutečných událostí a lidí. Je až mrazivé, kolik lobotomií bylo provedeno jak na běžícím pásu. Kniha určitě stojí za přečtení.
Výborná kniha. Neočekávala jsem vědeckou studii, týkající se nežádoucích účinků lobotomie, očekávala jsem beletrii, o čemž svědčí i název knihy. A dostalo se mi skvěle propracovaného příběhu založeném na skutečném působení dvou lékařů . Z poklidného začátku děj graduje do nervy drásajícího rozuzlení. Nejnáročnější na tom je fakt, že se nejedná o fikci. Doporučuji všem, kdo si chtějí rozšířit obzory o jeden z největších (?, to bych asi nějakou studii potřebovala....) omylů medicíny.
Spíš jen tři a půl hvězdičky, nad hodnocením jsem velmi váhala. Jde totiž o výborný námět, historie medicíny je opravdu zajímavá. Autorka si do tématu vymyslela neexistující manželství, mně šla ta romantika hodně na nervy, stála jsem totiž o příběhy pacientů. Postava Ruth je tak dobrotivá, až je prostě viditelně neskutečná, jen románově papírová. Vzpomněla jsem na ní dneska v trolejbusu, který jezdí ke zdravotní škole, seděla v něm většina budoucích sestřiček, každá v ruce mobil, a nad nimi se kymáceli stojící důchodci. Jak asi tyhle slečny budou pomáhat nemocným lidem? Kde je nějaká Ruth?
(SPOILER)
Mám moc ráda historické romány a tenhle mě překvapil svojí autenticitou, i když je celý příběh hlavní postavy smyšlený. Lobotomie jako zázrak v léčení psychických nemocí mi vždy přišla scestná, ale hodnotit jí v rámci historie mi nepřísluší. Koneckonců ve vědě nikdy nesmí zvítězit ego nad prokazatelnými výsledky, což se tady stalo a z popisu mi lobotomie přišla jako šílená řezničina.
Hlavní postavou je tu Ruth Emeraldinová, která pracuje v nemocnici, která se věnuje především psychiatrickým pacientům, v momenté, kdy se seznámí s novým doktorem, charismatickým Robertem Apterem, je její srdce ztracené. Záhy se za doktora provdá a podporovat ho v jeho kariéře. Robert vidí v lobotomii zázračný lék, a tak záhy začne pacienty operovat. Postupem času přestane Ruth zavírat oči nad následky lobotomie u svých pacientů, a začne pátrat po dalších pacientech.
Další zajímavou postavou je Margaret, která trpí poporodní depresí, i jí doktor Apter navrhne jako jedinou léčbu právě lobotomii. Je jen na Ruth, aby jí zachránila.
Ruth se mi jako postava líbila, protože nebyla černobílá. Slepě důvěřovala svému muži, což dělá spousta žen, ale zároveň byla cílevědomá i ve své práci a svojí pilností se dokázala dostat až na ředitelské místo. Ač nemá lékařské vzdělání, tak blaho pacientů je pro ni na prvním místě.
Apter je proti tomu takový doktor řezník, nemá chirurgické vzdělání, ale neváhá operovat mozek. Nebyl mi sympatický ani na chvíli, manipulátor s egem velkým jako Amerika, bohužel mu nešlo o pacienty, ale jen o slávu a vybral si k tomu tu nejhorší možnou cestu.
Autorka knihu napsala velmi čtivě, a když jí dáte šanci a překonáte prvních pár stran úvodu, tak dostanete velmi ucelený příběh s detailními popisy operačních výkonů. Kniha pro mě byla velkým překvapením a jsem ráda, že jsem si jí mohla díky #zavislackespolecnecteni přečíst.
IG: vfreya_zlaskykpribehum
Čtivě napsaná kniha, četla se dobře a rychle.
Hodně zajímavé téma a je k neuvěření, že prošlo tolik případů touhle léčebnou metodou... Je to děsivé...
Je to zajímavá kniha s velmi zajímavým tématem, ve které jsou některé části inspirované skutečnými lidmi a událostmi. Časem Ruth prozřela a přesvědčila se, že tato metoda už není tak skvělá, jak to vypadalo. Ale nebylo to pro ni jednoduché. Některé části knihy byly na mě moc zrychlené a myslím, že by zasloužili víc prostoru a větší propracovanost. Ale i tak stojí kniha za přečtení.
Příběh zpočátku plný naděje a později s tragickým rozuzlením. Četlo se dobře, děj svižně plynul.
Zase jsem se nechala zlákat skvělým hodnocením, jsem nepoučitelná A taky námět mě zaujal. Takže jsem poněkud zklamaná, že se mi dostalo víceméně červené knihovny se zpestřením v podobě informací o nechvalně známé léčebné metodě. Čekala jsem něco jiného...dobře mi tak Ale přece jen se člověk o lobotomii z knihy něco dozví a ponouklo mě to vyhledat si další informace, takže úplně ztracený čas to nebyl. Konec knihy nebyl špatný, jen trochu rychlý a sluncem zalitý epilog mi to zase poněkud zkazil. Líbila se mi dějová linka Margareth, bohužel nebyla moc obsáhlá, ale tady se aspoň autorka pustila trochu víc do hloubky. Taky by bylo fajn věnovat se pohledu Roberta, takto to bylo dost jednostranné. Dočetla jsem, ale ve dvou třetinách knihy jsem uvažovala o odložení.
Štítky knihy
psychiatrické léčebny romantika meziválečné období (1918-1938) historické romány lobotomie
Žena průkopníka: Příběh lobotomie
Obálka této knihy mě ale zaujala už dřív, ale nějak jsem se k ní nehrnula. Měla jsem tak trošku obavy, jestli mě tenhle typ knihy bude bavit, ale po pár stránkách mi bylo jasný, že tohle bude něco skvělýho.
Hned od první stránky to mělo nějaký takový náboj, kouzlo, kvůli kterému člověk musel pořád pokračovat. Při čtení téhle knížky máte snad každou kapitolu husí kůži, ale za mě je skvěle a čtivě napsaná.
Kniha o počátcích lobotomie, která je inspirována skutečností (Upřímně netuším, jak moc se přiblížila skutečnosti). Zároveň je v knize poukázáno i na romantický příběh dvou lidí. Ruth, která se angažuje v léčebně jejího otce pro duševně nemocné (měla stejně nemocného bratra) a Robert, který je ambiciózní v oboru lékařství, který tam začne pracovat jako lékař. Chvílemi jsem si říkala, že je to pouze vypočítavý vztah, z Robertovi strany, protože Rurth tuhle léčebnu zdědí po otcově smrti, ale v průběhu knihy jsem došla k tomu, že to byla opravdu asi jen romantická zápletka, která s vypočítavostí neměla co dělat. Slušně řečeno, Robert jde přes mrtvoly aby dosáhl svého, zdokonaloval se v lobotomii, odoperoval co nejvíce lidí (on tomu všemu vlastně upřímně a urputně věřil) - a musím říct, že mi některé pasáže byly až nepříjemné a četly se mi opravdu těžce.
A i přesto, tuhle knihu jsem si opravdu neskutečně užila a její doporučení podepisuji všema deseti!