Samotářky
Barbora Šťastná
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/490581/bmid_samotarky-VPD-490581.png
4
449
449
Minulost naší rodiny nás ovlivňuje, i když ji neznáme Ludmila, Amálie, Věra. Tři ženy, které kromě samotářství spojuje i rodinné tajemství, z něhož zná každá jenom střípek. Nejmladší Věra se snaží hádanku rozluštit: Proč její babička Ludmila nikdy nevychází z bytu? Proč se její matka Amálie schovává v rozpadlé usedlosti? A kdo je vlastně stará Škrlandová – přízrak, nebo skutečná osoba? Hledání odpovědí vede až k jednomu dávnému létu, kdy se spustil řetězec událostí, který se dosud nezastavil. Samotářky jsou už pátou knihou spisovatelky Barbory Šťastné, kterou čtenářky a čtenáři znají jako autorku románů Hezčí svět a Láska pro samouky.... celý text
Přidat komentář
Krásný a zároveň smutný příběh. Je neuvěřitelné, kolika lidem zničili komunisté život. Na závěr je z příběhu cítit trochu naděje, takže příběh končí přiměřeně optimisticky.
Další příběh o tom, jak komunisté ničili lidem životy. Ze začátku jsem se nemohla začíst, druhá polovina knihy se mi líbila více.
Na teto knize se mi libilo nejvic to, ze i komous mohl byt obeti a mohl byt hodny clovek.
Zajimavy pribeh. Prvnich tricet stran bylo tedy dost utrpemdi, pak uz ctive a zajhmave.
Strhující příběh.. skvěle propletený.. melancholický.. osudový.. lidský..moc se mi to líbilo....
Mám ráda knížky, které rozkrývají rodinná tajemství. To, že padesátá léta byla odporná a nechápu, jak může dnes někdo sympatizovat s touto stranou, to se snad už děti učí ve škole. Příběh o ženských introvertkách je ale až moc. Chování Ludmily je hodně zvláštní, její myšlenkové pochody, od naivity až po sobectví, jeden ani nechce věřit, že s podobnou ženou vydržel Větrovec tolik let :-)
Je neuvěřitelné, kolik rodin a osudů dokázal režim zničit. Velmi čtivé, zajímavě vyplouvají napovrch všechny příčiny a důvody pro jednání jednotlivých osob. Můžu doporučit. Nechtěla bych být v kůži byť jen jedné (jednoho) z nich...
(SPOILER)
Samotářky mě ihned zaujaly svým přebalem s grafikou Daniely Benešové, takže jsem si je přibalila do kufru.
Ze začátku jsem je četla jen tak, protože jsem nic jiného po ruce neměla. Tento román mi ze začátku připadal až moc líbivý a kýčovitě nostalgický. Hodný dědeček, který, aby potěšil své ženy a osladil jim jejich příliš hořký život, léta kupoval zákusky v hořenovské cukrárně, mi ale připomněl toho mého. A jakmile se příběh vnučky Věrky na chvíli odmlčel, aby vyprávěl příběh její samotářské babičky Ludmily, jakmile se ke slovu dostaly komunistické vykonstruované procesy 50.let a před očima se mi začaly hemžit agenti STB a velká nespravedlnost totalitního režimu, začalo mi být víc než úzko a prvotní líbivost a dojem lehkosti zmizely. Místo toho přišel koncentrovaný smutek. Z nespravedlnosti. Z nevyřčenosti.
Ústředními tématy románu Barbory Šťastné jsou totiž hledání životního štěstí, ztráta mateřské lásky a samota, která mně, sangvinikovi milujícímu lidi, přišla tématicky cizí a nepochopitelná. Přesto mě příběh Ludmily, Amálie i Věry, tří generací žen, které svou životní bolest a rány osudu neumí sdílet, odehrávající se z velké části v komunistickém Československu, zasáhl.
Autenticky je vykreslen nejenom úprkovský venkov 50. let, ale i tuhá normalizace a doba covidové pandemie, která, ač může působit na čtenáře nepříjemně, je zpracována citlivě a poukazuje na problém izolace a jejího vlivu na psychické zdraví člověka. A jestli chcete potkat vílu, tak po Samotářkách určitě šáhněte.
Námět dobrý, ale čtenářsky a pisatelsky nezajímavé... Některé pasáže (zvlášť ty v závěru knihy) se jakoby opakovaly... Celá kniha byla taková ufňukaná, melancholická. Ono to asi bylo i záměrem, ale já čekala něco jiného.
Kniha pro mě nebyla úplně nějakým zážitkem, ale věřím, že si své spokojené čtenáře najde.
Těžké a tíživé čtení, u kterého vám do smíchu moc nebude. Úplně mi nesedlo zpracování, ale i tak hodnotím kladně.
Příběhy všech tří žen jsou propleteny nevyřčenými událostmi, z kterých jsem byla občas zmatená. Kniha je vyprávěna retrospektivně a nikdy není uvedeno, kdo který příběh vypráví, je uveden pouze rok, či leta, ve kterých se daná kapitola odehrává. Na jednotlivá odhalení si navíc čtenář dlouho počká, a tak v jednu chvíli otázek stále přibývá. Dokud se příběhy nezačnou postupně prolínat.
Nakonec se jedná o poměrně "jednoduchou zápletku": jak některé rodiny či jedince dokázal komunistický režim poznamet, a to i když se do poslední chvíle snažili žít na kraji vesnice.
Můj druhý víkend s knihou Barbory Šťastné (první Hotel Atlantic) a opět přečteno prakticky jedním dechem. Smutné téma, nicméně z konce dýchá naděje...
Velice smutné, velmi na mě doléhala těžká bezmoc totalitní doby navíc doplněná složitými až zvláštními povahami hlavních postav. Celkově hodnotím jako docela depresivní, ale stojí za přečtení.
Nádherná kniha. Rozjezd byl pro mě trochu pomalý, moc jsem nerozuměla, kde je problém, ale po první třetině jsem knihu nemohla odložit.
Všechno se vším souvisí a jak píše níže Mateo67 - jako korálek po korálku navlékáte náhrdelník, i tady se všechny souvislosti spojí a vznikne dojemný životní trojgenerační příběh žen ovlivněný dobou, výchovou, rodinou...
Vina a trest. Křivdy a odpuštění. Bezmoc a naděje. Samota a osamělost postupující z generace na generaci. Rodinu si člověk nevybírá a dobu, do které se narodí, už teprve ne.
Jako když vezmete hrst korálků a rozhodíte je do časoprostoru. A pak je korálek po korálku hledáte, nalézáte a navlíkáte na šňůrku, až vznikne náhrdelník a v jeho odlesku se vám odkryje kompaktní dojímavý životní příběh žen z Kaprálova statku. Určitě byste ho neměli minout.
Krásná, čtivá kniha, přesně podle mého gusta :) Vyvážená směs historie, složitých rodinných vztahů, psychologie, nostalgie, tajemství atd. Zařazuji si ji do čtenářské výzvy 2024 - kniha s více než 2 perspektivami vyprávění . A musím pochválit tu fantastickou obálku. Povedla se maximálně. Jako by ji namaloval Paul Klee
Kniha se mi moc líbila, i když byla dost smutná. Osud tří žen, které ovlivnila doba, rodinné vztahy a jak se toto všechno promítlo v jejich životech. Baví mě knihy, kde se střídá minulost s přítomností.
Je to dost smutné čtení o tom, jak může doba ovlivnit a v podstatě zničit člověku celý život a i životy další - jeho potomkům. Jsem introvertka, tak jsem ženám hodně rozumněla, obdivovala Tondu za jeho celoživotní přístup ke své ženě, dceři, vnučce...ať byl jeho postoj v životě v té době možná odsouzeníhodný, jeho vztah k jeho ženám byl pro mě moc sympatický
Z knihy mám zvláštní pocity. Se žádnou ze tří hrdinek nesouzním a jejich chování vlastně moc nechápu (natož pak ztrátu mateřských citů Amálie vůči Věrce). Přesto dávám 4*, příběh mě i tak vtáhl a byla jsem zvědavá, jak to dopadne.
Štítky knihy
Československo 50. léta 20. století psychologické příběhy osudy žen ságy rodinná tajemství oběti komunismu kolektivizace zemědělství české rományAutorovy další knížky
| 2022 |  Samotářky |
| 2013 |  Šťastná kniha |
| 2019 | Láska pro samouky |
| 2020 | Hezčí svět |
| 2017 | Dobrá tak akorát |
Nejsem z knihy tolik nadšená, jako ostatní, ale to je v pořádku, ne všem sedne všechno stejně. Z knihy mám smíšené pocity, působila na mě hodně temně. To by mi zase až tolik nevadilo, téma tomu odpovídá, ale nesedl mi ani styl, jakým je kniha napsaná. Část knihy se četla dobře, část mi dala zabrat. Byla jsem zvědavá, jak paní Šťastná píše, zatím mě moc nepřesvědčila, tak třeba při výběru další její knihy budu mít šťastnější ruku.