Samotářky
Barbora Šťastná
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/490581/bmid_samotarky-VPD-490581.png
4
466
466
Minulost naší rodiny nás ovlivňuje, i když ji neznáme Ludmila, Amálie, Věra. Tři ženy, které kromě samotářství spojuje i rodinné tajemství, z něhož zná každá jenom střípek. Nejmladší Věra se snaží hádanku rozluštit: Proč její babička Ludmila nikdy nevychází z bytu? Proč se její matka Amálie schovává v rozpadlé usedlosti? A kdo je vlastně stará Škrlandová – přízrak, nebo skutečná osoba? Hledání odpovědí vede až k jednomu dávnému létu, kdy se spustil řetězec událostí, který se dosud nezastavil. Samotářky jsou už pátou knihou spisovatelky Barbory Šťastné, kterou čtenářky a čtenáři znají jako autorku románů Hezčí svět a Láska pro samouky.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Je děsivé, jak úplně se život může obrátit během pár dnů.
Za mě byl největší hrdina Vláďa a chování Ludmily i Amálky pro mě není úplně pochopitelné. Stávají se hrozné věci, ale opravdu se člověk musí kvůli nim na celý zbytek života uzavřít do sebe, zanevřít na všechny a pokazit tím život nejen sobě, ale i milovaným a milujícím okolo? Není lepší zabojovat, pokusit se vše napravit a žít alespoň trochu naplňující život?
Možná příliš dokonale sešité; šablonka mohla mít pár záděr nebo aspoň šmouhy. Co mě ale přitahovalo a bavilo, byl vhled do myšlení těch drobně asociálních žen a jejich ulita.
"Taky by ráda dala najevo zájem, ale připadá si jako zamčená ve své hlavě."
"...dovedl ji znejistět a rozebrat její vratké sebevědomí na kousíčky, ale vzápětí ji zase velkoryse poskládal dohromady a na téhle citové horské dráze ji vozil tam a zpátky..."
Moje první kniha od autorky - velmi příjemné překvapení.
Poutavý příběh tří žen, časový rozptyl mně nevadí, naopak mě baví.
Opět styl ala Mornštajnová, velmi povedená kniha.
Vřele doporučuji.
Rodinná sága naplněna smutkem, zoufalstvím a tajemstvím, kniha se četla sama, stránky ubíhaly a děj přirozené plynul . I když jsem v mnohem s postavami nesouhlasila vůbec mne to při čtení nerušilo. Malé minus tu bylo - covid, to jej musí autoři v poslední době tolik cpát do knih ? To abychom věděli, kdy se děj odehrává nebo abychom nezapomněli ? Za mne zbytečná vsuvka
Uf, tohle bylo smutné, depresivní čtení, které mi dalo zpočátku trochu zabrat. Začátek mě tolik nezaujal, ale cca v jedné třetině jsem se začetla a knihu už neodložila. Těžké téma z ještě těžší doby. Padesátá léta na vesnicích, znárodňování, udavačství, soudy bez soudců, tresty smrti anebo dlouhá léta v pracovních lágrech, to vše zásadně ovlivnilo i život dvou sester. Při čtení jsem si vzpomněla, jak jsem se jako dítě koukala na seriál Nejmladší z rodu Hamrů (pamětníci ví:-)) a divila se, proč tam maminka Honzíka Hamra leží na poli a chce se nechat přejet traktorem. Dodnes si pamatuji, jak mně to rodiče tenkrát vysvětlili, abych, byť dítě, správně pochopila, co se stalo. Taťko, vzpomínáš si:-)) ? A tak odpouštím extempore s únosem i trochu slabší linku ze současnosti, protože celkově mě příběh zaujal a konec se mi hodně líbil. Čtyři * dávám z důvodu, že jsem četla námětově podobné knihy, a to Zemi a Krycí jméno Studentka, které na mě zapůsobily ještě o trochu více. No, a teď to chce něco lehkého, odpočinkového, letního a zamilovaného. Třeba něco od Emily Henry :-).
Je to moje první kniha, kterou jsem od autorky četla. Mile mě překvapivě a četla se jedna báseň. Trošku otevřený konec, ale to vůbec nevadí, myslím, že u většiny čtenářů zafunguje fantazie. Doba před rokem 1989 byla podivná a pro současnou generaci nepochopitelná. Jsem ráda, že jsou autoři, kteří dokáží dobu přiblížit i jinou literaturou než historickou. Doporučuji!
Chtěla bych podotknout, že autorku znám a četla jsem její první čtyři knihy, které se mi moc líbily. A jak si vedly Samotářky?
Nějaký čas mi trvalo se začíst a chvílemi jsem chtěla knihu odložit. Autorčin styl psaní je takový průměrný, dle mého názoru ničím nezajímavý. Příběh byl vystaven na událostech jedné rodiny od roku 1952 do roku 2020, osudy postav se hezky proplétaly a odhalovaly stará tajemství. Ale covid v knihách už mě nebaví. Vím, že se to stalo a že spousta autorů použila toto téma do svých příběhů, ale už neee, prosím!
Knihu bych hodnotila jako slabší průměr. Předchozí autorčiny knihy se mi líbily mnohem víc.
Průšvih vždycky přijde odjinud, než člověk čeká. Člověk si může v hlavě přehrát desítky scénářů pohromy, ale ta skutečná na sebe vezme jinou podobu, než dokážeme předvídat.
Knihu hodnotím 2/5*, ale věřím, že si své nadšené čtenáře najde.
Tak tohle byla pecka! Smutné, ale velmi poučné a nádherným stylem vyprávěné. Protože jsem nemohla číst v jednom kuse, stále jsem na knihu myslela a přemýšlela o osudech jednotlivých osob. Je to jeden z příběhů, který jsem si opravdu užívala, při čtení se vracela často zpátky, abych si oživovala jednotlivé pasáže. V knize se poměrně rychle střídají padesátá a osmdesátá léta se současností, a tak vás to nutí opravdu pozorně číst a nenechat se jakkoliv rozptylovat.
Ano, knihu velmi doporučuji, je v ní spousta pravdy. Tak to opravdu bylo, ač si člověk v některé té době třeba docela spokojeně žil a ani o těch hrůzách nevěděl nebo raději nechtěl vědět. Proto mějme stále oči otevřené a braňme si svoji svobodu, chtějme znát pravdu a nebojme si ji zjišťovat, i když to leckdy není jednoduché.
"Průšvih a neštěstí vždycky přijde odjinud, než ho člověk čeká."
Jsem ráda, že jsem objevila další skvělou českou spisovatelku a děkuji jí za výjimečný čtenářský zážitek.
Vynikající čtenářský zážitek. Autorka velmi zručně pracovala s textem, že mě příběh hned pohltil. Nový zážitek, další výborná spisovatelka v českém rybníčku. Děkuji!
Pěkný a zajímavý příběh z komunistického Československa. Časová linka byla rozsáhlá, ale spisovatelka zvládla vypíchnout důležité momenty všech hlavních hrdinek.
(SPOILER) Příběh Ludmily, její dcery Amále a vnučky Věry se odehrává od roku 1952 do roku 2010, kdy je Česko v karanténě a Lída zavřená v domově důchodců. Lída, nadaná matematička, se jako dcera soukromého zemědělce, který odmítá vstoupit do JZD, nedostane na vysokou školu, zažívá tajnou lásku, politické procesy a uvěznění přátel i otce, vdá se za komunistu Vláďu, který si osvojí její nemanželské dítě, a uzavře se v bytě, z něhož nikdy nevychází. Dcera Amálka je rebelka, která hledá alternativní styl života a svobodu, což jí nakonec StB zatrhne a způsobí její odcizení s dcerou. Samotářská Věra, vychovávaná prarodiči, je šťastná za nařízený homeoffice a celostátní izolaci. Ludmila mi přišla dost sobecká, možná byla trochu autistka, nejvíc sympatický byl Vláďa, který se obětoval pro rodinu, a osudem zocelená Matylda.
Mně se to hrozně moc líbilo. Knížek, které začínají v poválečném Československu a během líčení života několika generací (zde na přeskáčku v čase) sledujeme i dění v zemi, se teď vyrojilo několik, přesto mi tato přijde něčím jiná a nezapomenutelná. Možná to je díky zvláštnímu chování hlavních hrdinek - samotářek.
První setkání s autorkou, a jistě nebude poslední. Jak děj ubíhal, zdálo se mi, že těch tajemství, která mají všichni před všemi, je už moc. SPOILER Doufala jsem, že to, co poznává čtenář, někdo odhalí i Věrce, že už někdo začne být upřímný....takhle je konec dost otevřený. Ale i tak se mi kniha líbila moc....
První knížka od pro mě nové autorky. Zajímavý příběh se střídáním dvou časových linií. Dobře se čte, nechybí napětí a rozluštění záhady z minulosti. Některé postavy jsou méně sympatické, nejvíce protivná a neskutečně sobecká mi připadala Ludmila, její chování jsem vůbec nepochopila. Určitě si ještě něco od autorky přečtu.
Druhá knížka, kterou jsem od autorky četla a bylo to zklamání. Čekala jsem víc. Přitom námět velmi dobrý.
Námět i pozadí doby dobrý (povedl se popis 50.let), ale zpracování pokulhávalo. Postava Škrlandová šla mimo mne a ty ostatní se mi často pletly. Možná moje nesoustředěnost, ale připisuji to větším dílem autorce, zvláště když mohu srovnat s jinými autory, kde se také prolínají časové linie a je tam plno lidí:o)) Postavy mi nebyly moc sympatické, některé jejich postoje mi nezapadaly do jejich nastavených charakterů a spíše mě vytáčely než zaujaly. Škoda dobrého námětu.
Je to jako když skládáte hlavolam. To, co spolu zdánlivě nesouvisí, postupně zapadne do sebe. A pak přijde to pochopení, jak může jedno rozhodnutí ovlivnit a zkazit život dalším generacím. Z mého pohledu byla Ludmila sobecká a její chování mi přišlo hloupé.
Štítky knihy
Československo 50. léta 20. století psychologické příběhy osudy žen ságy rodinná tajemství oběti komunismu kolektivizace zemědělství české rományAutorovy další knížky
| 2022 |  Samotářky |
| 2013 |  Šťastná kniha |
| 2019 | Láska pro samouky |
| 2020 | Hezčí svět |
| 2017 | Dobrá tak akorát |
Krásný i když trochu smutný příběh o jedné rodině a tří generací. Jak nás ovlivní na celý život rozhodnutí našich rodičů, nás samotných a jak dokážeme vystavět zdi ze strachu podívat se někomu do očí. Autorka to napsala prostě skvěle.