Návrat do Bridgewater
Kristina Hattenhauer
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/536597/bmid_navrat-do-bridgewater-661fbb47b69aa.jpg
4
61
61
Olivie se několik týdnů po rozchodu se Simonem dozví, že jí přítel zamlčel nemoc a zemřel. Zhrzená jeho smrtí opouští Londýn a vydává se do Simonova rodného městečka Bridgewater, kde má splnit jeho poslední vůli. Ale nebude to snadné. V cestě za splněním posledního přání zesnulého jí totiž stojí Simonův arogantní otec. Olivie musí čelit nejen Hendersonovi, ale i úzkostným stavům, které ji sužují od dospívání. Přeroste nenávist a pohrdání aspoň v náznak přátelství? Dokáže se osvobodit ze sevření zármutku a ožívajících děsivých vzpomínek?... celý text
Romány Pro ženy Literatura česká
Vydáno: 2024 , Fortuna Libri (ČR)Originální název:
Návrat do Bridgewater
více info...
Přidat komentář
Kniha se mi moc líbila,byla to docela emocionální jízda postav, přečteno jedním dechem.
Láska je láska a všechno překoná. Hodně zašmodrchané, se závěrem na pokraji smrti. Složité vztahy mezi postavami dojdou k rozuzlení až na úplném konci. Jinak se pláče, hroutí se, hádají a milují pořád dokola. Trochu načervenalé čtení nikoliv pro mne.
Připomnělo mi to sešity Večery pod lampou..jednohubka rychle přečtená..nějak mi tam neseděla doba do které to bylo zasazeno..hrdinka tam zapříčinila něco co jsem jí pak už do konce knihy nemohla odpustit.....
Moc se mi líbil styl psaní, který mě hned od začátku zaujal. V knize je spousta neotřelých způsobů, kterými autorka přibližuje pocity a duševní i fyzické stavy, opravdu jsem si to užívala.
Dále se mi líbilo vykreslení hlavních hrdinů, kteří nejsou zdaleka dokonalí. Kolize jejich charakterů dodávala potenciál skoro až k psychologickému románu. Skvěle vystižené duševní rozpoložení Olivie, krok dopředu a dva kroky zpátky spojené s psychickými problémy a frustrace jejího okolí a přeneseně i čtenáře, když se znovu a znovu vracela do své beznaděje a PTSD.
Od začátku naznačované a postupně odhalované tajemství z minulosti, které na konci vyústilo ve velice napínavé situace, jsem jako čtenářka spíš detektivek než romancí nadšeně uvítala.
Celková melancholická nálada, setting deštivé Anglie mi přesně sedly do podzimní nálady. Odlehčené čtení na léto to opravdu není.
Těším se na další knížky autorky :-)
Emocionálně nabitý román, který zkoumá témata ztráty, zármutku, úzkosti a hledání sebe sama.
Dovedete si představit, že se rozejdete s partnerem / partnerkou a pak zjistíte, že vám zatajil/a nemoc a zemřel/a?
Smutné? Děsivé? Přesně tím si prochází Olivie.
Partner se s ní rozešel a pak… zemřel.
Tento silný příběh sleduje Olivii, která se po smrti svého (ex)přítele Simona vydavá do jeho rodného městečka Bridgewater, aby splnila jeho poslední vůli. Přitom si myslela, že už se tam nikdy nevrátí.. a ještě při takové smutné příležitosti.
Cesta do Bridgewater je emocionálním bojem, který Olivii nutí čelit nejen bolestivé ztrátě, ale také úzkostem a vzpomínkám z její minulosti. Které opravdu nejsou hezké.
Autorka velmi citlivě vykresluje složitý vztah mezi Olivií a Simonovým otcem, Davidem Hendersonem, který je zpočátku prezentován jako arogantní a nepřátelský člověk.
Ale ani on to neměl v životě lehké a proto zahořkl.
Konflikt mezi nimi dodává příběhu napětí a představuje klíčový prvek v Oliviině procesu hojení.
Kristina mistrně zobrazuje vývoj jejich vztahu.
Zůstanou (jak se říká) na nože nebo se jejich (ne)vztah promění alespoň v náznak přátelství?
Oliviina postava je komplexní a lidská, soucítila jsem s ní v jejím boji s úzkostmi a vším okolo.
Jelikož sama za sebou mám pár panických atak, uměla jsem se do ní vžít možná o něco více, než ti, kteří tyto situace neznají.
Její cesta do Bridgewater se stává metaforou pro cestu k sebepoznání a přijetí minulosti.
Začátek se může zdát být pomalejší, ale příběh postupně graduje, objeví se množství zvratů, tajemství, napětí a vlastně nemám slov, co autorka zvládla vybudovat, a hlavně s jakou atmosférou.
Úžasný román o překonávání osobních démonů, uzdravování a nalézání naděje v nejtěžších chvílích.
Kristina nás vzala do světa plného emocí a ukazuje, že i když se život zdá nesnesitelný, vždy existuje cesta k uzdravení a novému začátku.
“Jenom my sami utváříme, kým jsme.
Olivie se vrací do Bridgewateru za jediným účelem - vyřídit Simonovu závěť. Celá záležitost ji tíží nejen proto, že se s ní Simon před svou smrtí rozešel a neřekl jí o své nemoci, ale také proto, že v tomto městě prožila dětství, na které nemá zrovna pěkné vzpomínky.
Komunikace se Simonovým otcem není jednoduchá, ale Olivie se nevzdává. Jelikož je kniha připodobňována k Jane Eyrové, je jasné, kam a jakým způsobem se bude jejich vztah ubírat.
Olivie je rozhodnutá, že nikomu neřekne své tajemství, které ji celý život tíží. Naráží ale na lidi ze svého dětství a v tom okamžiku nabírá děj na obrátkách - to se autorce moc povedlo.
Při čtení jsem celou dobu měla pocit, že se děj odehrává o jedno nebo dvě století dřív, nikoliv v 70. letech 20. století - možná to ve mě vyvolala obálka knihy nebo odkaz na zmiňovanou knihu.
Příběh je plný zvratů, změn a ke konci i napětí. Na můj vkus měla Olivie až moc panických atak vzhledem ke krátkém pobytu ve městě. Občas mi něco nesedělo vzhledem k době, když se děj odehrává, ale ve finále mě kniha bavila - tedy hlavně ten konec.
Podle obálky jsem čekala, že se příběh bude odehrávat v jiné době. Ale i tak mě kniha celkem bavila. Sice Olivie nebyla přímo moje krevní skupina (v jednu chvíli to byla labilní žena, která se při tvrdším pohledu sesypala, v další chvíli zase hrdá a odvážná a Davidovi se postavila - tyhle protiklady mi k sobě prostě nešly), párkrát jsem nad jejím chováním protočila oči. Také jsem nepochopila proč vůbec zůstala v jeho domě. Ale jinak byl příběh poutavý, hodně zvratů a aha momentů, hlavně co se týkalo Oliviiny minulosti. V tomto směru byl příběh dobře promyšlený.
Příběh vypráví o mladé ženě, která přišla o svou lásku a cítí potřebu o něm mluvit, aby se díky tomu vyrovnala s jeho odchodem. David je samozřejmě silná osobnost a nic jí neulehčí. Kniha je protkána silnými emocemi a vypjatými situacemi. A i když David zpočátku není stavěn do světla, kdy by ho měl čtenář zrovna v lásce, nakonec ho pochopí a najde si k němu cestu. Zatvrzelé srdce musí jednou pookřát a zoufalství ze ztráty odvát láska. A je hezké u toho být a sledovat to. Knihu jsem měla přečtenou za tři dny. Vtáhla mě a nepustila. A navíc má i nádhernou obálku. :)
Hlavní hrdinka se chová jako melodramatická... hysterka, aby se vysvětlilo, proč se hlavní hrdina chová jako úplný...
Himbajs šuviks, to se nedá veřejné napsat, tohle...hodnocení.
Přečtěte si to sami, pokud jste ženy, knihu si raději kupte, rozervanou a poplivanou vám ji v knihovně zpátky nevezmou.
Kniha se mi vtiskla do paměti. Je o poničené duši jedné mladé ženy Olivie. Kořeny její bolesti sahají hluboko do minulosti. Vrací se na místo, kam myslela, že už nikdy nevkročí. Musí ale splnit poslední vůli svého přítele Simona.
Potkává se s jeho otcem Davidem Hendersonem, jenže ten má všechny možné přívlastky jen ne přívětivý. A Olivii se vrací vzpomínky a při střetu s neurvalým Davidem se jí vrací ataky.
David ale také neměl jednoduchý život. Domníval se, že láska neexistuje, protože dosud ho ženy jen využívaly. Proto zahořkl a choval se ke všem lidem jako sobecký hulvát.
Skvělý psychologický román pro ženy. Krůček po krůčku k sobě hledali cestu, oba příliš raněný životem než aby věřili druhému na první pohled. Přes všechny hádky mezi sebou krusta na jejich srdcí pomalu praská.
Na konci kniha vygraduje ve velké finále, lsti, lži, nebezpečí, smrt, vyšetřování. Já si užila chování hlavních postav, protože si myslím, že to dost odpovídá skutečnosti. Líbilo se mi i prostředí zasazeného příběhu a autorčin styl psaní.
Právě čtu. Napínavé hned od začátku. Doporučuji pro milovníky milostných příběhů s napínavou zápletkou.
#navratdobridgewater @kris_hattenhauer @fortunalibri_nakladatelstvi
Neviem si pomôcť, ale mám rada príbehy, ktoré sa približujú Austinovej či Brontëovej a pod. Vytvoriť postavu, ktorá vôbec nie je obľúbenou bol výborný ťah a preto ma neprekvapuje, že autorky sa nechávajú Brontëovej viesť.
Drzý, neoblomný Heatcliff je postava, s ktorou by som si nevedela dať rady. V našom príbehu to bol bohatý právnik David Henderson, ktorý ženské pokolenie v láske nemal. Využíval ich, bral si čo chcel, ale Olivie aj keď sa ho bála sa nevzdala a začala spoznávať tohto obávaného muža. Podľa anotácie som nevedela o čo v príbehu pôjde a preto ma každá strana zaujala.
Ku koncu som si hovorila to bude také samozrejmé? To bude všetko? Omyl. Prišiel zvrat, ktorý som nečakala a som zaň rada, že ma prekvapil. Pretože autorka nám poskytovala malé ingrediencie, ktoré...nechajte sa prekvapiť.
Olivia je iná ako som doteraz čítala. Raz som ju mala rada a potom zas nie. Ako aj Davida. Boli zaujímavé čítať ako sa jeho postava vyvíja. Olivia však čelí svojim úzkostným stavom, ktoré pramenia z niečoho čo prežila. Svoje tajomstvo si stráži. Vracia sa na miesto, na ktoré sa už vrátiť nemienila. Ako to všetko dopadne?
Romantická dráma z prostredia Anglického vidieku sa vám vryje do pamäti a už tam zostane.
Máte radi romány podobné ako Jana Eyrová?
4,5
#fortunalibri #fortunalibricz #spolupracasnikou #laska #tajomstvo #uzkostnestavy
Tato kniha splňuje to, co slibuje. Krásný romantický příběh zasazený do nádherného prostředí, šmrncnutý Janou Eyrovou a Větrnou hůrkou. Doporučuji všem, komu chybí romantika a naděje v té nejčistší formě, ačkoli je vykoupená bolestí.
Opakovaně se mi stává, že si chci přečíst něco odpočinkového a romantického a skončí to tak, že mi čtená kniha přijde naivní, více než nepravděpodobná a z romantiky je akorát tak trapně sentimentální záležitost.
Prostě to není žánr pro mě.
Návrat do Bridgewater mě překvapil svou komplexností. Mám rád příběhy z Anglie a ještě více ty, které slibují někjaké tajemství a pod. A tak jsem sáhl po této knize, ačkoliv je vedená jako román pro ženy.
Olivii jsem fandil, líbilo se mi, že není jako spousta jiných hrdinek, o kterých jsem četl v jiných příbězích. Nepodléhala ihned svým citům a nešla okamžitě do kolen z druhého hrdiny příběhu.Navíc trpí úzkostnými stavy, kterými jsem si také prošel. Ano, dámy, tyto nemoci nejsou jen "vaše". Takže jsem přesně věděl, jak se v nich cítí a i po nich.
Koho jsem od začátku nesnášel, to byl starý Henderson. To byl od začátku parchant, slizoun a totálně nepříjemná, až spíše odpudivá postava. Proto mě překvapilo, jaký vývoj on skutečně v příběhu udělal a až do takové míry, že jsem mu nakonci i docela fandil.
Také jsem celou dobu čekal, jak to bude s tím tajemstvím. Byl jsem napnutý, co Henderson tají, čemuž trochu napomáhá i začátek a scény s uložením urny, nebo co ukrývá jeho dům. A nakonec to bylo všechno úplně jinak.
Autorce se podařil vykreslit velmi silný příběh, který zasadila na krásné místo plné deště, podmračené oblohy a vysokého útesu s bouřícím mořem pod ním. Zkrátka vše, od staré dobré Anglie chcete :-)
Ač jsem muž, mě se ten příběh líbil. Doufám, že Kristina nezůstane jen u tohoto jednoho románu a směle připravuje další knihu ;-)
Musím říct, že mě knížka mile překvapila, příběh, který autorka rozehrála byl opravdu zajímavý a moc jsem ocenila různé zvraty a napětí. Opravdu hezky vystavěný příběh, kde si mě nakonec obě hlavní postavy získaly.
Autorka má velmi čtivý styl psaní, který vás dokáže vtáhnout od prvních stran. Pomalejší tempo s vygradovaným závěrem a mnoha šokujícími zvraty. Autorka také oplývá citem pro detail a vytvoření naprosto dokonalé atmosféry. Čtení ve mně vyvolávalo pocit skutečného příběhu. A ač nakonec nehodnotím vysoko, nemohu příběh zcela odepsat. V jistých směrech si mé srdce získal.
Příběh je zasazen v roce 1971 a stejně dobře by fungoval o 20 let dříve či později. Atmosféra, kterou autorka na bezmála 250 stranách vytvořila je úžasná. Během čtení jsem měla pocit, že jsem se skutečně ocitla na anglickém venkově a doba vůbec nehraje roli. Venkovský dům, příroda, maják, dlouhé pláže i louky....to je láska na první stránce.
Po celou dobu jsem bojovala s poutem mezi Davidem a Olivií, kterému jsem nemohla uvěřit. David mě bavil. Jeho výbušná povaha toho dokázala zalepit opravdu hodně a v příběhu byl vyčnívajícím, ačkoliv dost mrzutým, prvkem. Na druhou stranu Olivie, mi přinesla jen zmatek. Z jedné situace má panickou ataku, a v další (velmi podobné) se sotva rozbrečí. Za malou chvíli dělá až extrémní pokroky a to především ve vztahu k Davidovi. Jsou to zajímavé charaktery, ale dohromady nefungují. Vyvolávají ve mě spoustu negativních pocitů, a o souznění nemůže být řeč. Snad jen kdyby ke svému rozvoji dostali více stránek...?
Vyzdvihnout musím také zmínku o psychických nemocích, konkrétně panických atakách. Autorka v knize zobrazuje až nevídaný rozměr, kterého mohou ataky dosáhnout. Určitě by si zasloužily více prostoru a detailnější rozbor. Byl to zajímavý námět, ale společně s charakterem Olivie a tempem jejího rozvoje to na mě nepůsobilo příliš dobře.
Hodnocení: 3/5
Opět se jedná o knížku, kterou jsem měla čest číst ještě před vydáním. Co bych chtěla na začátek vypíchnout je autorky květnatý styl psaní. Užívala jsem si každé slovo.
Knížka je vyprávěna ze dvou pohledů a to hlavní hrdinky Olivie, která je sociální pracovnicí. Vydává se do městečka Bridgewater, aby splnila poslední přání svého zesnulého přítele. Druhým hlavním hrdinou je David, který je zámožným právníkem. Navíc je otcem Oliviina zesnulého přítele Simona.
Příběh začíná zaklepáním Olivie u Davidova domu. Ten ji ovšem nemilosrdně vyhodí a nechce o dopise od svého syna ani slyšet. Olivie se tedy rozhoduje, jaké má možnosti. Její oddanost je ovšem tak silná, že se rozhodne Simonovu vůli vykonat za každou cenu.
Chtěla bych vypíchnout témata, jaká se v knize prolínají. Jedním z nich je úzkostná porucha a panické ataky. Jedná se o psychické nemoci, které mnohdy nemusí být ani vidět, ale není jednoduché s nimi žít. Dále je to téma zneužívání, ať už psychického, tak fyzického. Ale knížka je především o tom, jak v tom všem najít přátelství, lásku a sounáležitost.
Moc se mi líbí přirovnání příběhu ke knihám Jana Eyrová a na Větrné hůrce. Obě jsou moje srdcovky. A nemůžu než souhlasit, příběh je opravdu psaný v duchu těchto skvělých knih.
Věřím, že se s Olivií a jejím příběhem sžije nejedna čtenářka. Knížku vřele doporučuji. Autorky styl psaní si určitě zamilujete.
Oblíbené věty z knihy:
Poslední vůle by se vždy měla splnit, aby duše měla klid.
Protiklady se v ní tloukly a doháněly ji skoro až na práh úplného emocionálního vypětí.
Kdy se z toho vyklubala tahle nebezpečná hra, která ji nečekaně probudila k životu?
Skvělý námět, kdyby tam nebyly data, myslela bych,
že je to způsob historického románu.
Kniha se dobře četla, děj byl napínavý, psychologický jen mi přišel takový kostrbatý, něco tomu chybělo.
Návrat do Bridgewater
Nejsem schopna knihu dočíst, nepatří k mé oblíbené četbě.
Ale přečetla jsem dost na to, abych vyslovila svůj názor, že Ti, kdo přirovnávají toto "dílko" k románům takových spisovatelek, jako byla paní Austinová nebo Brontëová, je přímo urážejí.