• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Návrat do Bridgewater - Kristina Hattenhauer

Olivie se několik týdnů po rozchodu se Simonem dozví, že jí přítel zamlčel nemoc a zemřel. Zhrzená jeho smrtí opouští Londýn a vydává se do Simonova rodného mě... detail knihy

Nové komentáře u knih Kristina Hattenhauer

Návrat do Bridgewater

„Hodně laciná melodramatická ptákovina. Jakoby se puberťačka pokusila napsat eroticko/lyricko/psychothriller. Slátanina. Krásná obálka a výkřik na obálce zajistí prodejnost, ale je to ubohý. Našt. vracím do knihovny. To byl velký krok vedle.“... celý text
— Aghatte

---

Návrat do Bridgewater

„Motiv knihy nebyl špatný,dokážu si téma představit. Ale první 3/5knihy jsem se do četby nutila,hlavní hrdinka mi byla těžko uvěřitelné,uknouraná,vůbec jsem nechápala,co tam ještě dělá,pokud nemá sklony k masochismu.Myslim,že autorka mohla postavy trochu vic zlidstit,ale možná tací jsou,jen já je nepotkala,kdo ví. Konec knihy už byl ctivejsí a napravil si u mě náhled na knihu.Ale pořád jsem měla dojem,jako by autorka byla limitovana počtem stránek a musela to udělat víc frk-frk.“... celý text
— Epiky

---

Návrat do Bridgewater

„jeden z príbehov, kde neviem presne určiť, či sa mi to páčilo alebo nie príbeh ako taký bol dobre napísaný, dobre sa to čítalo aj to rýchlo ubúdalo, dejovo zaujímavé, ale tie vzťahy, čo autorka popisovala boli veľmi divné, asi sa mi tieto typy príbehov až tak nepáčia očakávala som možno niečo iné, aj vzhľadom k anotácii, aj podľa obálky, niečo z dávnejšej minulosti, staršieho otca, ktorý bude fakt že neprístupný a nie skoro posadnutý hlavnou hrdinkou a tiež asi trochu akčnejšiu hlavnú hrdinku ten chlap bol hrozný, nepríjemný, v podstate opovrhoval ženami, že im ide len o jedno, aby ho "ulovili" a užívali si jeho peniaze, aj o Olivii si to spočiatku myslel no a Olivia, neviem, čo si o nej myslieť, na jednej strane odvážna, no možno to bolo len jej naivitou, na druhej strane sa snažila prekonať svoje traumy z detstva príbeh má takú krimi zložku, cca v polovici to začne naberať ten smer, ja som aj prišla na to, čo sa tam asi stalo, len bolo treba zistiť, kto to má na svedomí takže ... v podstate sa mi to asi aj páčilo, malo to svoju temnú stránku, logičnosť, zaujímavú pointu, no vzťahy medzi postavami mi veľmi nesadli ....“... celý text
— dikara

---

---

Návrat do Bridgewater

„TL;DR: kniha mi nesedla a mám k ní spoustu poznámek. Tenhle příběh jsem přečetla poměrně rychle, čtivý jazyk se mu nedá upřít. Začátek se vyvíjel slibně – autorka si mě dokázala zaháčkovat a vzbudila ve mně otázky. Jenže ten první dojem začínal postupně uvadat. Na Oliviino chování jsem si musela zvykat. Ačkoliv vzhledem k její povaze a psychickému stavu dávalo smysl, jako postavu jsem ji nemusela čím dál víc. Sice ve mně vyvolala soucit kvůli tomu, čím si prošla a jaké si z toho odnesla problémy (a tahle linka je dost uvěřitelná a fakt dobře podaná!), ale tu blbost, co udělala ke konci, už si neměla šanci u mě vyžehlit. Její skutečné motivace návratu do Bridgewater na mě pak navíc docela vybafly, protože nic nenasvědčovalo tomu, že má skryté motivy. Nejvíc mě na ní ale štvalo to, jak se vztahovala k Hendersonovi. Achjo, Henderson… tenhle člověk mě iritoval tak moc, že jsem knihu musela několikrát zavřít. Z šovinistických chlapů tohohle typu se mi otvírá kudla v kapse, tuplem když jsou prezentovaní jako klaďasové. Záporák? Sem s ním, ráda si přečtu, jak mu někdo nakope prdel. Ale aby se čtyřicátník, co za poslední dekádu vystřídal hromadu ženských a bere je jako kus hadru, změnil k nepoznání za pár dnů s „tou pravou“? Olivie se chová jako učebnicová oběť – omlouvá jeho chování, obviňuje se, naivně mu věří, když se pro jednou zachová hezky – a Henderson zase jako učebnicový predátor, který si ji postupně omotává kolem prstu metodou cukr a bič. Kdyby to pro ni skončilo násilným vztahem, ze kterého není cesty ven, věřila bych tomu mnohem víc než téhle romantické proměně. Henderson rozhodně nepůsobí jako člověk schopný sebereflexe, a v tomhle ohledu byl vykreslen dobře. Ale právě proto mi ten jeho vývoj v milujícího chlápka připadal tak strašně umělý. Další věc, se kterou jsem měla problém, byly strojené dialogy, které místy působily nekonzistentně vůči charakterům postav. Nedotažené mi přišlo taky časové zasazení – příběh se odehrává v 70. letech, ale postavy na mě působily jako ze současnosti, ať už kvůli svému vystupování a postojům, nebo kvůli časovým nepřesnostem (třeba termín panická ataka v té době ještě ani neexistoval, natož aby byla osvěta o duševním zdraví takhle rozšířená). Chybělo mi tam víc dobových prvků, které by ve mně zanechaly dojem, že jsem opravdu přečetla příběh z anglického venkova 70. let. Abych nebyla jenom zlá, líbil se mi jeden ze zvratů na konci, ten působil dobře a nečekala jsem ho. Jen by mu prospěla trocha foreshadowingu. Jak jsem zmínila na začátku, i ta Oliviina minulost byla dobře zpracovaná. Ve stručnosti, kniha za mě nesplnila očekávání. Možná za to mohla anotace, podle které jsem čekala něco trochu jiného, možná jsem ji četla ve špatnou dobu… pravděpodobnější ale je, že mi prostě nesedla, hlavně kvůli postavám a jejich vývoji a dalším nedostatkům. Někomu to, co jsem zmínila, vadit nemusí a tenhle typ vztahů vyhledává, takže pokud je to váš případ, směle jděte do toho. :)“... celý text
— DeWom

---

Návrat do Bridgewater

„10 procent UF, tak to mi absolutně nesedlo. Kniha je propagována skrz podobnost s Mrtvou a živou, Větrnou hůrkou nebo Janou Eyrovou, což jsou jedny z mých nejoblíbenějších knih vůbec, a nechci se autorky dotknout protože podle všeho touto knihou chtěla vzdát těm knihám hold, ale za mě je to jakože úplně mimo mísu a nejenom, že v tom ta díla vůbec nevidím, ale ve chvílích kdy už se teda něco rýsuje, tak je to jen extrémně laciná napodobenina, která se snaží mísit všechny tyto knihy dohromady. Díky tomu je ústřední muž, do kterého se máte zamilovat jakousi směsicí Heatclifa a směsicí Heatclifa a pana Rochestera. Přičemž po tom prvním má jakousi zvířecí divokost a potom druhém smutek skrývaný za úsečností a jízlivostí. Zdá se to jako dobrá kombinace, ovšem zdání klame. David aspon teda za mě nepůsobí vůbec jako někdo atraktivní, je zvířecí a agresivním spíš tím děsivým a nelichotivým způsobem, jeho jízlivost působí na sílu a lacině. Ze všeho nejvíc je vlezlý, vypočítavý. Nelíbila se mi vůbec myšlenka, že si tak hned zničehonic chce začít s bývalou přítelkyní jeho mrtvého syna, a ještě hlavně proto aby se jí mohl pomstít za všechny ženy jenž mu ublížily a pak jí odkopnout, jako vážně? To má být jako co? Nevím upřímně jak v tom mám vidět inspiraci těmito známými a skvělými klasikami. Gotický nádech ani uhrančivý popis přírody a atmosféru to nemá ani co by se za nehet vešlo... Mně osobně se to tedy celkově nelíbilo. Samotné téma by nemuselo být špatné, mladá dívka jede vykonat poslední vůli svého bývalého přítele, ta spočívá v tom, že veze dopis jeho otci do Anglie, ukazuje se, že vztah mezi otcem a synem byl víc než komplikovaný a že je za tím nějaké tajemství, kterému chce hrdinka přijít na kloub, během vyšetřování však přehodnocuje svůj názor na otce a zjištuje, že k němu možná začíná něco cítit. Kdyby to celé bylo pojaté jako taková starosvětská pomalá klasika a postupném poznávání a odhalování citů mezi dvěma sympatickými lidmi, tak by mi to vyhovovalo, ale tohle mělo blíž k nějaké přepálené telenovele. Místy to na mě stylem a popisem působilo jako kniha sepsaná nějakou mladou, nadšenou studentkou, která v hodinách matematiky radši čte výše zmíněné knihy a pak když se nudí v prodlevě až jí pojede autobus a cítí se nadrženě tak sepíše tuhle knihu, asi tak to na mě působilo. Za mě tedy ok nápad, hezká obálka, ale to je asi tak všechno. Každopádně každá kniha si najde své čtenáře a pokud někomu sedla do noty tak proč ne, jen já to nejsem.“... celý text
— knihomolka27