Aghatte komentáře u knih
Trochu kostrbatě napsáno, ale nebylo to nejhorší.
Sourozenci pro svého otce shání “mladou krev, aby ho neopustily síly". Překvapilo mě jen, že se ani nesnažili měnit jména.
Kdyby můj přítel zmizel neznámo kam s ženou jménem Jessica,
a vzápětí se mi představila další Jessica, asi bych nastražila radary.
Konec rychle useknutý ve 2 větách bylo po všem.
Ale do vlaku dobré.
To Je tedy paskvil.
Střídání postav v dětské knize, to jsem ještě neviděla.
Ilustrace jsou dost děsné,
Tlačení na pilu v podobě vznosných mouder.
Neumím si představit, kterému dítěti bych knihu chtěla číst.
Autorku znám z jejích videí o splnění různých přání, myslím, že je úspěšná a oblíbená, mně ale její styl nesedí, vadí mi hlas, intonace i násilné vyřvávání hesel do světa. Psaný projev má ještě horší než mluvený.
Zajímavý díl o černé magii.
Hl. hrdinka pracuje ve starožitnictví, kde otevře tajemnou bednu a zlo vypustí ven.
Bavilo mě to dosti, pouze romantická linka byla zase přitažená za vlasy.
Dopol. se poznají, odpol. se objímají, večer se berou.
Na knihu jsem se dosti těšila,
Bohužel mi přišlo vydání, (samozřejmě z antikvariátu ), kde někdo vystřihl první dvě povídky.
Nějaké hovado.
Zbývající povídky mě tedy příliš neoslovily, až znechutily. Něco bylo pro mě už moc. Nejhorší Leonardův kabinet. Mandragora i Jack byly také dost nehezké.
Přečetla jsem půlku, koukla se, jak to dopadne a vzhledem k tomu, že jsem zde viděla komentář, cca 5 pod mým, kt. mi prozradil to nejdůležitější, žádné wow se nekonalo.
Vůbec mě to nebavilo, nezaujalo, nijak jsem se nebála ani nebyla uchvácena životem opilců ve vesnici, ani popisem života v táboře. A neustálé narážky na počasí -zima, co asi jinýho na severní točně - to už lezlo krkem po druhé kapitole. Jedou do Grónska a všichni se diví, jaká tam je zima.
Jediné světýlko byla Bela, ale na velmi malém prostoru.
Nemám ráda, když přímí aktéři děje celou dobu ví, o co jde, a přiznají se na poslední stránce.
Mám pocit, že ze mě dělají blba.
Také mě fascinovalo telefonní spojení, které z domečku toho ožraly fungovalo navzdory tolik zdůrazňovanému krutému počasí lépe než Microsoft. Telecom by tam mohl mít ústřednu. U nás foukne vítr a půl republiky je měsíc bez signálu.
Jiný kraj, jiný mrav, ale já si to klidně nechám ujít.
Zaslechla jsem náhodou ukázku z této knihy, první 4. kapitoly,
a hned utíkala do knihovny zjistit, jak to s oživlou mrtvolou tedy je.
S překvapením jsem zjistila, že knihu jsem už měla půjčenou v roce 2018, vůbec žádné dejavu…
Tudíž jsem hned začala od 5.kapitoly a ještě dnes dočetla.
Je jasné, že nesmrtelný Honza to musel přežít, jak jinak by vzniklo dalších 13. dílů. Ale chvílemi mi tedy bylo úzko, toho násilí a mučení tam bylo přeci jen moc.
Konec mě nepřekvapil, spíš jsem ho od prvních stránek čekala. Tedy nejprve jsem podezřívala poldu Caryho… a přiznám se, že část s Jade jsem nepobrala vůbec, ztrácela jsem se v narafičených situacích i mi nebylo jasně, jak ona vše hned vyklopila… to samé s ruským kámošem a telefonem, ale nebudu hnidopich. Líbilo se mi to, zápletka byla neotřelá ( leč brutální ), a já sama si z toho odnáším asi toto:
Každý si nese svůj křiž tady na zemi, a sami se na něj přibíjíme leckdy velmi ochotně, a sám před sebou neutečeš ani do horoucích pekel.
Andrew měl náznak citu, ale Malcolm, Legie i Michael, ti byli jen magoři a pěkně vychc… parchanti, jemž není nic svaté, ač mají plnou hubu Boha a vznešených myšlenek.
Autorka mě dostala Lososem.
Její další knihu jsem otevřela ve 2h v noci a už nemohla odložit.
Rozhodně si ji koupím, ráda se k ní budu vracet.
Miluji jazyk autorky a citlivost k lidským slabostem, miluji její pojetí a vidění světa skrze neobyčejně podané obyčejné příběhy rodin a vztahů.
Říkám si, z kterého vesmíru Ema přistála na naší planetu a jak to tady zvládne.
Co je to za svět, kde vyjímeční a krásní lidé mají potřebu se skrývat a omlouvat za svou jedinečnost.
Úžasná kniha, kterou chci mít, číst opakovaně a půjčovat ji všem.
Když se potřebujete vyrovnat se smrtí,
přečtěte si Lososa.
Když potřebujete pochopit Lásku,
přečtěte si Majonézu.
Ušetříte tisíce za psychology a jejich naučené kecy.
Ušetříte za antidepresiva a hypnotika a jejich nežádoucí účinky :-D
Že si někdo nemůže pomoct, a prozradí to!
Viz komentář dole, to mě tedy naštval.
Jinak super díl.
Opět chudá dívenka, rodiče zahynuli při autonehodě, a dědíme zámek a celý ostrov - jak jinak než - ve Skotsku.
Bylo to hustý. :-)
(SPOILER) Docela dobré to bylo.
Klasika, co mám tak ráda, kterak chudá dívka zdědí zámek, jak jinak než ve Skotsku plném bažin a mlhy.
Chamtiví příbuzní se ji snaží zlikvidovat pomocí drog.
Trochu kostrbatě působilo, jak náhodou našla tajnou zásuvku a deník strýčka, a úplně k neuvěření i tajnou chodbu…
Když uvážíme, že její bratranec na zámku vyrůstal a šmejdil všude možně ve snaze najít údajný poklad.
Nikdy na nic nepřišel, ona se dotkne první knihy v tisícisvazkové knihovně, a objeví se tajné dveře.
No, a “ skulinka “ ve zdi, kterou kouká a poslouchá hovor, jako ve zdi starého zámku z 15.století? To by musela být střílna.
Ale nebyl to špatný příběh, dočítala jsem doma, a to je v mém pojetí této edice známka kvality.
Bráno s rezervou. :-))
(SPOILER) Vůbec nic se tam nestane.
Pouze příběh jednoho nepovedeného manželství.
Veeeelkeeee zklamání :-((
Hvězdu za obálku, která je ale vůči příběhu irelevantní.
Spoiler: jediný křik vydávají pávi, a to naprosto nahodile, a bez vlivu na děj.
Tomu se vyhněte obloukem.
Bála jsem se, že to budou vyhozené peníze, ale koupila jsem jako nutnost na doplnění sbírky.
A je to krása!
Opravdu, čtu jako klasickou beletrii, moc mě kniha baví a moc se mi líbí fotografie, obálky, záznamy z deníků.
Povedený počin, za krásnou cenu 199 za novou knihu.
Mám vánoce v listopadu.
( a těším se na nového Poirota od Sophie Hannah, ten už je na cestě ) .
Nedočteno, nehodnotím.
Není to špatné, ale místy se v tom ztrácím, vůbec nevím, kdo je kdo, je tam spousta vět, které vůbec netuším, kdo je pronesl..
Tak zvláštní knihu jsem ještě neviděla.
Přitom, v částech, kde se začtu a vím, co čtu, se mi líbí autorův styl, volba slov i lehký humor.
Škoda. Bylo-li by to psáno bez chaotického prolínání osob, času a děje, přečetla bych si knihu ráda.
Knihy autorky mě baví čím dál víc, a už koukám po bazarech, že si je koupím všechny.
Patří k těm, co si ráda přečtu opakovaně, a s klidem půjčím kterékoliv kolegyni v práci, až zase budou chtít něco českého a vyloženě ze života.
Vadí mi u nich pouze nehezké
( až hnusné :-/, pardon ) obálky, zde platí víc než kdy jindy- nesuď knihu podle obalu.
(SPOILER) Sešitek se snažím přečíst už třetí cestu vlakem, ale je to doslova utrpení.
Nevím, jak velký je ten starý dům, ale 3/4 knihy všichni tráví tím, že v něm hledají schované padělky obrazů a nasyslené peníze. Proklepávají zdi, hledají tajné mechanismy a neexistující místnosti, tajné dveře a chodby....
Zatím našli jen jednu mrtvolu ve skříni - takže se navzájem bojí jeden druhého, protože nevědí, kdo ho z nich zabil, a nejčastější slovo je "oddělat".
( Spoiler: nezabil ho nikdo, spadl tam tou tajnou chodbou,
tedy nebyla to úplně chodba ale tajné propadliště,
našel ho, ale hned do něj zahučel a zlomil si vaz :-D :-D, to nevymyslíš - apropó, obrazy tam stejně nebyly, takže vítězství Pyrhy )
Je s podivem, že znalci obrazů hravě uvěří báchorkám o tom, že v muzeích visí falzifikáty a obraz, který je jim nabízen, je originál Rembrandt.... A s radostí klopí many na ruku....
Do toho tam hlavní hrdinku uvádějí do hypnózy, aby si vzpomněla na ta tajná místa, a ona živě rozmlouvá s duchy. S jedním z duchů se vídá běžně, i když není pod vlivem hypnózy...
Chci to dočíst, abych věděla, co z toho vyleze, ale nevím, nevím.
Asi spíš sešit zapomenu na sedadle ve vlaku, ať se trápí také někdo jiný.
Autorka je dle DK národnosti německé, ale děj je situován do USA a jiná díla autorky zde nejsou, to se ani nedivím.
Příběh tak obyčejný až byl zbytečný.
Chybělo mi tam něco, co by zdůvodnilo, proč byla kniha napsaná.
Povrchní, nedotažené, bez větší hloubky a bez větších emocí.
Škoda, nevadí mi obyčejné české ženské příběhy, ale musí mi něco dát. Tady to nebyl ani příjemně strávený čas.
Jen pěkná obálka.
“ Kdyby Tě našli zabitýho včera, byl bys ve zprávách dneska s Gottem “.
Pan Štifter mě vždycky dostane.
Citovaná věta mi evokuje hloubku rodinných vztahů a jazyk každého mikrosvěta, co rodiny mezi sebou mají.
Musím se usmívat a přemýšlet nad naši komunikací v mojí rodině.
Kromě Paví hody, kterou vlastním, ( a která se mi paradoxně líbila nejméně), jsem všechny knihy autora měla půjčeny z knihovny, ale uvažuji, že si je postupně koupím, jelikož je to ČETBA, kdy člověka baví každá věta. Prostě paráda.
Vcelku povedený příběh,
nic moc záhadného tam nebylo,
ale pěkně se to četlo a cesta vlakem pěkně uběhla.
Já prostě zbožňuji ty osiřelé dívky,
co dědí zámky i s bandou nenažraných příbuzných.
Mě to teda vůbec nebavilo.
Až do str. 40 to bylo stále jen šla tam, nešla tam, nechoď tam, proč tam jdeš, miluju ho, nemiluju, věřím mu, nevěřím.
Krátké úsečné věty způsobily, že se příběh špatně četl, působil jako scénář k jednoaktovce. Každý odstavec končil odešel/ odešla.
Konec byl děsně překombinovaný a přitom přiblblý.
Tento díl bych nedoporučila nikomu. Velké zklamání :-/