Aghatte komentáře u knih

Moje srdcovka, dokonce jsem z ní i maturovala :-) Já tuto knihu miluju!

18 21.06.2019

Postapokalyptické antiutopie nemám ráda vůbec. Nemám ráda sci-fi, ani nic podobného. Nic, co není skutečnost. Čtu uvěřitelné příběhy ze života, ikdyž někdy k neuvěření....
Nicméně, Malevil je klasika. Ve 13 letech jsem to četla poprvé a od té doby opakovaně. Je nadčasová. Psychologie postav je v ní geniální. V dnešní době je podobných knih spousta, jsou "technicky" zdatnější, ale vezmeme-li v potaz dobu a úroveň znalostí v době vzniku románu, klobouk dolů. Určitě si z ní dnes vezmu něco jiného, měním se já, mění se svět, ale ta kniha je úžasná. Mám ji doma už 30 let.

27 21.06.2019

Já podobné knihy nemám ráda. Nečtu sci-fi (doma se nečetlo skoro nic jiného, a přišla jsem si na pěkný peníz, když jsem rozprodávala staré sci-fi ptákoviny na Aukru, měla jsem jich plný sklep). Různé utopie a anti utopie, a dystopie a nevím jak se to vše dnes jmenuje. Prostě vše, co není skutečnost, nemám ráda. A pobíhají-li tam zelení panáčci a lidstvo lítá na Mars běžně jako jezdí MHD, to už vůbec ne.
Ale Ira Levin mě oslovil. Patří k obecnému vzdělání mít přehled o jeho tvorbě. Klasika St.paničky, ty mě jako dítě děsily! Rosemary to samé. Její syn mi přivodil noční můry...
Ten báječný den je jiný. je prostě dobrý. Jak formou, tak obsahem, mám ji doma v knihovně a četla jsem ji opakovaně. Je tam spousta chytrého podprahového. Za mě 10/10.

6 21.06.2019

Jak já jsem ho chápala!.... 10 hvězdiček, doporučuji!

6 21.06.2019

Nadčasový, skvělý příběh, kam se hrabou současné psychothrillery, naprostá klasika. Za mě hvězdiček 10. Čteno od puberty spoustakrát. Kniha je součástí mé knihovny.

13 21.06.2019

Naprostá klasika, nádherná kniha, kt. mě v pubertě dostala do kolen, čteno spoustakrát, mám ji od té doby v knihovně. Pan Havlíček je můj oblíbený autor a jeho díla jsou nadčasová, jeho psychologie postav je dokonalá.

23 21.06.2019

Pro mě naprostá klasika, "povinná literatura" všech aspoň trochu vzdělaných lidí, kt. je ale skvělá. Poprvé jsem ji četla někdy ve věku 12,13 let, a už tehdy jsem byla šokována otevřenou sondou do maloměstské společnosti. Výborná psychologie postav i znalost prostředí. Na základě této knihy jsem přečetla všechny ostatní od pana Havlíčka a přišel mi velmi pokrokový a moderní na dobu, ve kt. tvořil.
Četla jsem ji opakovaně a tvoří přirozenou součást mé knihovny už od puberty - pořídila jsem si ji ze zrušené (tehdy závodní) knihovny, takže za kačku :-)

34 21.06.2019

Moje oblíbená kniha z dětství, jedna z mála věcí na čem jsme se v té době shodli s bratrem, že tato kniha prostě nemá chybu. Suchý anglický humor a svérázné i laskavé postavičky dělají z této dětské knížky lahůdku, ke kt. se ráda vracím i v dospělosti. Mám ji desítky let, a těším se, až z ní jednou budu předčítat vnoučatům.

6 21.06.2019

Jedna z nejoblíbenějších knih mého dětství, pere se o první místo s Mluvícím balíkem. Nedoceněná, je to veliká škoda. Zfilmovanou podobu jsem naštěstí neviděla. Ani nevím, že je.
Zamrzelo mě, když jsem ji našla ve veřejné knihovně ve vyřazených knihách, vzala jsem si ji a dala dále.
Já mám svou už 36 let, čtená tisíckrát. Je moc laskavá, vtipná, napínavá a prostě překrásná. Nevadilo mi, že je tlustá, přála jsem si, aby to nikdy neskončilo. Mám 14 letého syna, a když je nemocný, vezmu pana Hú, čtu mu kapitolu "pan Hú jde na ryby" a válíme se smíchy.

12 21.06.2019

Dostala jsem tuto knihu jako "vtipný dárek"... Tím to i zůstalo. Literární hodnota na nule, erotika chabá, a celkově je to slátanina. Děvčata jdoucí z orgasmu do orgasmu by měla jít do práce, nejlépe do fabriky, bylo by lépe pro všechny...

Opakovaně jsem při četbě na toto téma (z tohoto období) zděšena, že lidé, kteří přežili válku, nacisty a někteří i koncentráky, pak narazili na komunisty, a to bylo kolikrát mnohem větší peklo, ač se to zdá nemožné. Nebyla jsem např. schopna číst výslech pana faráře, nedokážu se přenést bez tu bezmocnost... Úryvky z dobového tisku se zdají jako nesmyslná fraška a ona to byla skutečnost, psali to a četli to dalších 40 let... Knihu doporučuji ke čtení, ale nebude to lehké. Možná právě proto je to skoro povinnost, půjčte si ji hned zítra v knihovně (určitě ji mají všude) a lidé, čtěte!

15 18.06.2019

Já, jakožto hobík, a zatím (zřejmě nikdy) určitě neschopna uběhnout maraton, jsem se bavila. Určitě to nepochopí nikdo, kdo se v tom prostředí nepohybuje a tudíž chápu, že to považuje za zbytečnou ztrátu času. Naopak přesně znám ty bězce, kt. se nedokážou bavit o ničem jiném, než o objemech a jak dali desítku v průměru za 4:30, a ví o svých botách víc, než o vlastních dětech....Ty by tato kniha urazila.
Autor si dělá srandu naprosto ze všeho, a já se válím smíchy na každé stránce. Ztotožňuji se s ním a mluví mi z duše. Mám pocit telepatie :-) Ze závodů mám nejradši fotky, kde vypadám (někdy) fakt dobře :-) Nikdo už neví, že jsem doběhla, když už sundávali fáborky. Nezhubla jsem ani deko, naopak, a nikdy už neběžela rychleji než první 5ku...
Za mě plný počet bodů a jsem ráda, že ji vlastním (krásný dárek, děkuji), a budu se k ní vracet, když mi bude smutno. A zaběhat si půjdu.
Vtipné animace!

8 16.06.2019

Měla jsem velká očekávání vzhledem k propagaci knihy. Na druhou stranu, trh je doslova zavalen knihami o zdravé výživě, a téměř každý názor je v rozporu s dalšími doporučeními. Kniha má krásné ilustrace, grafiku, ale nevhodnou vazbu - je velká a těžká a tlustá (jako většina populace :-)) ). Špatně se drží např. v posteli.
Paní je velmi vzdělaná a zcestovalá, což obdivuji. Bavilo by mě číst, kdyby napsala knihu o svém životě - dětství, rodině, fakultách, manželovi, dětech a cestování, o všech těch zemích, lidech, školách a klidně i jídle, prostě o všem, čeho se jen dotkla na začátku. Myslím, že by to byl nádherný poučný životopis.
K tématu - něco víme, s něčím nesouhlasíme, nic šokujícího se už nedozvíme. Nemyslím si, že když sním BÍLÝ rohlík, napáchám škody na svém organismu, pokud jich sním 88 týdně, tak ano. Ale i pokud se budu ládovat jen ovocem, nedopadne to dobře.
Měla jsem dvě babičky - chudou a ženu sedláka. Chudá jedla vše, co zrovna bylo, moc nevařila, chodila do práce do továrny, nakupovala v neděli zeleninu na trhu (do polévky z kostí), neměla zahradu, neměla lednici ani mrazák ani mixér, domácího stravování se tam člověk nedočkal, nejčastěji nakupovala vnitřnosti- byly levné, dále v polotovarech a "mlíčáku". A byla hubená jako prkno. Zdravá jako Rus. Zemřela na zlomenou nohu.
Druhá měla zahradu, hospodářství, ovoce, zeleninu, zvířenu, vařila, pekla, zavařovala, zabíjačky dělala, vše poctivé a domácí, od základu, byla jako sud ( a stále je), milion civilizačních nemocí, bere tuny prášků a její manžel, děda, zemřel brzy na infarkt....
Ubrat obroku (jakéhokoliv) a přidat do kroku, to by asi prospělo každému. Hlad neznáme nikdo. A co do nás valí reklama, potravinářský a farmaceutický průmysl - snad jsme natolik inteligentní, že se nedáme a hlavně už to všechno víme. Informací je spousta. Každý si může vybrat sám, co mu vyhovuje.

23 16.06.2019

50x přečtena, stejně jako Vejce - lidskost, laskavost, humor, láska, optimismus, nezapomenutelně zapsána do dějin literatury.

19 16.06.2019

Knihu jsem objevila jako malá. Přečetla jsem ji asi 50x za svůj život. Naposledy, když jsem ležela v nemocnici, nemohla se hýbat a nemohla spát. Velmi mi pomohla. Jen mi nedělaly dobře ty pasáže, kde líčila, co vše mají k jídlu, co chovají, pěstují a sklízí, a jak může být rozšafná v počtu vajec..., jelikož nemocniční strava se nedala pozřít a já měla pořád hlad :-)
Humor, nadhled, lidskost, laskavost, láska, odhodlání.... Ano, já si myslím, že by měla být v povinné literatuře každé ženy a nestydím se za to. V žádné větě nenajdete sebelitování, stěžování si, naopak, hrdinka se pere s životem s úsměvem se vším, co k tomu patří, stejně jako její rodina, hl. babička i maminka. Ve všech knihách je cítit to souznění.

44 16.06.2019

Jedna z nejsilnějších knih, která mě v pubertě oslovila. Přečetla jsem hory knih, ale na tuto se nedá zapomenout. četla jsem ji opakovaně a samozřejmě ji mám doma.

6 14.06.2019

Jedna z prvních "dospělých" knih, které jsem uzmula mamince z knihovny. Bylo mi asi 11... Od té doby přečteno spoustakrát, vždy, když jsme byla jako dospívající nemocná, pořád mě to fascinovalo. Ale přeskakovala jsem pasáže o zvířátkách, bavilo mě číst jen o té praštěné rodině :-) A záviděla jsem jim, že se seberou a jedou na ostrov a tam si čtou! No, to je můj celoživotní sen. Zatím jsem se mu příliš nepřiblížila....

27 14.06.2019

Top kniha mého dětství, nevím, zda má konkurenci. Nepřekonatelná, nedoceněná, nebo už možná doceněná :-)

18 14.06.2019

Obdivovala jsem tu maminku, s dětmi se neustále balit a valit do nejistoty, musela to být svatá žena. Neumím si představit, že bych sbalila své děti (jenom 2), "všechny věci" a jela dobytčákem tisíce kilometrů.... Poměry v Rusku, co si budeme povídat, někdo z nás tuší, ale asi nikdo si to neumí ani představit. (Naštěstí) Sice o tom čteme, bohužel realita byla asi ještě horší. Psáno s nadhledem dítěte, které když v tom vyrůstá a nic jiného nezná, nepřipadá mu to až tak příšerné.
Moc se mi líbily ilustrace - staré fotky s domalovanými obrázky, tedy aspoň si to myslím, byly nádherné, mělo to atmosféru.

14 14.06.2019

Nedočetla jsem to. Nelíbil se mi jazyk, ne že by byl špatný, ale nebyla jsem na něj naladěna. Možná, kdybych sama nebyla na noční v práci, ale někde na letním bytě, kde bych hostila samé intelektuály a neměla na práci nic jiného, než jíst, sportovat a hrabat se ve svém nitru... Pak bych ocenila hloubku a sílu a animálnost a inteligenci a tu rozervanost. Takhle jsem nebyla dobrý čtenář a autorovi se omlouvám, říkala jsem si, kluci běžte do práce, ono vás to přejde

8 14.06.2019