Aghatte
komentáře u částí děl
Psychologické komorní drama, které končí poněkud nejednoznačně.
Moc se mi povídka líbila.
Tak to bylo hustý!
Nikdy bych to nepřikládala autorovi z Ruska a na začátek roku 1900.
Napsáno zlověstně,
ale nelíbil se mi obsah a vyústění,
stále jsme si myslela, že to dopadne jinak :-((
Atmosféra závratě a nebezpečí.
Komorní drama, vyzdvihující pohled z výšky i pohled na kolenou.
Malý formát ohromných rozměrů.
Lehká, úsměvná povídka,
kde nejde ani tak o vyřešení záhady, jako o mistrně vykresleny charaktery postav a zamyšlení nad náboženstvím jako takovým. Anglie a Dálný východ se utká v pomyslném souboji
" Jak ukrást nápad na loupež" .
Pobavila.
Mně se to moc líbilo.
a z vyprávění ženy jsem měla husinu po celém těle.
Kouzlo je v atmosféře a napětí.
Úžasně popsané interiéry jednotlivých pokojů i děsivý rej masek
přerušovaný údery hodin.
Zní to jako klišé, ale nebylo.
"CHudák chlapec" byl pěkný zmetek.
Inu, ani on neuposlechl výstrahu zvědavcům.
Dosti morbidní a děsivé. Líbila se mi atmosféra skautského tábora,
a univerzitní prostředí prostě miluji.
Tuto povídku jsem dlouho neznala,
jednou jsem náhodou viděla filmové zpracování a byla jako opařená.
V textu si ale člověk lépe vychutná ty jemné nuance.
Perfektní příběh, který začíná jako hloupý vtip rozšafného boháče a končí děsivým vyústěním.
Opět smutný, melancholický příběh.
Nejde o zločin, ale spíš o smysl našeho života.
Psychologická novelka.
Lehká, smutná až melancholická povídka.
Moc se mi líbilo prostředí i charaktery.
k zločinu nedojde, ale to ničemu nevadí.
Skvělé bonmoty mezi řádky, moc jsem si užívala každou větu,
autorka je prostě úžasná pozorovatelka lidí i světa kolem nás,
a není jen královna detektivek, ale i psychologie.
Tato povídka mě bavila o trošku méně,
byla by skoro celou dobu dosti nudná, ale zase zde byly zajímavě vykresleny povahy, a tak to člověk čte s určitým poklidem a potěšením, ikdyž se 90% nic neděje.
Konec ale nabere spád, a samotný zamýšlený zločin je velmi ďábelsky promyšlený, Originální!
Pan Satterthwait by stačil sám, pan Quin už je tam navíc.
Spíš mě to ruší.
Pana Satterthwaita bych chtěla znát osobně.
Připomíná mi starší a noblesnější variantu pana Egga od Dorothy L. Sayers.
Ale to je jen poznámka na okraj.
Zajímavá, tajemná až temná povídka.
Na konci poděkují za jeden z nejzvláštnějších večerů, co kdy zažili.
Stejně tak já, moc děkuji za zvláštní povídku s tajemným Harlekýnem na obrazu.
Velmi mě bavily vykreslené charaktery.
Počáteční zdánlivě bezvýznamné tlachání stárnoucí odkvetlé krásky,
následně spiritistická seance... prostě lahůdka.
Skvěle odpozorovaní jedinci své doby.
Pana Quina jsem v minulosti neměla ráda, a jeho povídky míjela, připadá mi jako zbytečná postava.
Pokud ale pominu jeho mlžný opar v pozadí, tak samotný příběh je opravdu povedený a smutný, s ďábelským plánem, sahajícím hluboko do minulosti.
Hezká, jakoby zasněná povídka.
Smutné vyústění.
Mně se líbila.
"jak je možné, že existuje tolik pitomých písní o mém děvčátku...?
zamyslel se pan Pan Satterthwait " . :-D
" ale musel uznat , že tyto synkopy" .. a pak jsem si musela vygooglit, co to vlastně hudební synkopa je, znám jen synkopu neboli mdlobu.
( Synkopa v hudbě je rytmicko-metrický útvar, který ozvlášťňuje pravidelný průběh hudební fráze ).
Je potěšení to číst, jelikož takto poskládané věty a v nich uschovaný tajemný příběh, to je prostě úchvatné.