Krajina roztavených zvonů
Jan Štifter
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534745/bmid_krajina-roztavenych-zvonu.jpg
4
187
187
Dvě staletí příběhů. Povídková mozaika bouřlivé rodinné historie. Jak daleko sahá paměť jedné rodiny? Ve vyprávění sedmi mužů se odvíjí pohnutý příběh prorůstající dvěma staletími. Lékař v roce 1832 se připravuje na nejdůležitější životní zkoušku, když do Čech přichází dosud nepoznaná epidemie. Chlapec v roce 1955 pátrá po tom, co se v jeho rodině přihodilo na konci druhé světové války. Nejmladší generace se chce odpoutat od společenských konvencí a zařídit se po svém. Kniha jako rodokmen, slova jako most mezi generacemi. Vstupte na něj… a kráčejte opatrně.... celý text
Přidat komentář
Hm.. Lehké, svižné a zároveň hluboké a náročné čtení. Ne všechno je vyřčeno, ne všechno jsem úplně pochopila, ale myslím, že to možná ani nebyl záměr, každý si z toho mohl vybrat, co potřeboval. Motiv chtěného vytouženého dítěte jako tenká červená nit vinoucí se napříč příběhy. Silné.
Smíchaných moc částí a různých stylů a příběhů k sobě, což tříští celou knihu. Samotný příběh lékaře by byl asi lepší volbou. Ani vygradování příběhu se nekonalo.
“ Kdyby Tě našli zabitýho včera, byl bys ve zprávách dneska s Gottem “.
Pan Štifter mě vždycky dostane.
Citovaná věta mi evokuje hloubku rodinných vztahů a jazyk každého mikrosvěta, co rodiny mezi sebou mají.
Musím se usmívat a přemýšlet nad naši komunikací v mojí rodině.
Kromě Paví hody, kterou vlastním, ( a která se mi paradoxně líbila nejméně), jsem všechny knihy autora měla půjčeny z knihovny, ale uvažuji, že si je postupně koupím, jelikož je to ČETBA, kdy člověka baví každá věta. Prostě paráda.
Nádherně zpracovaná kniha, nádherný jazyk, nádherný příběh jedné rodiny. Takže vlastně typický Štifter.
Svižné a chytlavé čtení napříč 19. a 20. stoletím, jak už u Štiftra čekám a zase nezklamal.
(SPOILER) Nejprve jsem na ČRo poslouchala audioknihu (načteny povídky Krajina roztavenych zvonů a Růže z papíru), které mne chytly za srdce, a tak jsem pořídila i knihu, kde je těch povídek víc, ale stejně mne nejvíc oslovily ty výše jmenované, ostatní byly v lepším v případě takové nijaké a ta poslední byla vyloženě divná. Možná jsem to jenom nepochopila, možná to nedokážu docenit a dešifrovat záměr autora. Bohužel ta poslední povídka ovlivnila moje celkové hodnocení, jinak povídka, která dala jméno celé knize, si zaslouží být čtena a hodnocení 5*.
Knížka se mi líbila, dost k tomu přispěly i ilustrace a celkově zpracování. Co se týče příběhu (příběhů), tak tady by nebylo víceméně co vytknout, obzvlášť titulní povídka Krajina roztavených zvonů je hodně silná a smutná. Akorát musim tady souhlasit s dost lidma v komentářích, poslední povídka z budoucnosti se mi vůbec nelíbila, respektive se rovnou přiznam, že jsem jí nepochopil. Škoda toho, trochu to kazí celkovej dojem z knihy.
sedlák se nedoprošuje, co mít nemá, nedostane.
Pěkným jazykem pan Štifter vládne...
Kronika doby rozdělená do etap, které dobře fungují jako samostatné povídky. Většina textu má všechny přednosti Jana Štiftera, nejdelší část by klidně vydala na samostatný román. Nechronologické uspořádání může čtení komplikovat, ale od toho je v úvod vysvětlující ilustrace. Vsuvky, které vyprávění narušují, završí finále, které pro změnu všechny Štifterovy přednosti postrádá. Ten krok jinam (nejen žánrově) bohužel úplně nevyšel. A ani nebyl nutný. Ocení ho nejspíš málokdo, protože oproti zbytku knihy je to text, který nenaplňuje očekávání a spíš autora vystavuje nevděčnému srovnání s něčím, s čím by srovnáván být neměl.
Štifterovy knihy mám strašně ráda. I toto dílo je napsané pro autora typickým jazykem, ale musím přiznat, že poslední kapitolu jsem se číst nutila a nejsem si jistá, jestli jsem ji vůbec pochopila. To je také důvod, proč se můj celkový dojem z knihy posunul o jednu hvězdičku vlevo. Úsudek si musí každý udělat sám.
Před pár měsíci se na pultech knihkupectví objevila další knižní novinka od autora Pavích hodů, Jana Štiftera. Osobně mě styl psaní autora právě v Pavích hodech hodně zaujal, takže Krajina roztavených zvonů byla jasná volba k přečtení.
I tady nás Štifter neochudí o svůj skvělý pisatelský talent, který je opojný krásnou češtinou a zároveň tak trochu melancholický. Jedná se o povídky, takže krátké čtení, kdy vám nemusí sednout úplně vše (mě osobně nesedla poslední část). Každý ze sedmi mužů nám vypráví svůj příběh, takže se ocitneme například s lékařem v 19. století při nečekané epidemii. Povídky jsou doplněné o ilustrace Ditty Kůtové, které jsou velmi ponuré, ale svým způsobem nádherné a hluboké. Rozhodně se ke knize skvěle hodí.
Asi nejvíce se mi líbilo to, že kniha postupně odkrývá svůj potenciál a byť mi ze začátku trochu trvalo se do příběhů vžít, nakonec jsem si našla to své. Doporučuji všem čtenářům, kteří si zakládají na pěkném poetickém jazyku, zajímavým příběhům a nevadí jim povídkový styl. Já byla spokojená, ale určitě to není kniha pro každého.
Štifterovy knihy čtu ráda a poznámka na obálce: "Dvě staletí příběhů. Povídková mozaika bouřlivé rodinné historie." mě navnadila ještě více.
Viz Recenze.
Jedná se vlastně o rodinnou kroniku psanou v povídkách, která zahrnuje období dvou století. A nevypráví jen historii, ale nahlíží také do budoucnosti.
Povídky nejsou řazeny chronologicky, ale v orientaci pomáhá ilustrovaný rozpis v úvodu knížky. Mimochodem ilustrace Ditty Kůtové, které doprovází celou knížku, tvoří skvělý tandem se samotným textem.
Nejrozsáhlejší povídka nese stejný název jako celá knížka a líčí události za epidemie cholery na Svinensku. Úplně mě mrazilo, jak se historie opakuje. Jen dneska máme již docela jiné možnosti a prostředky, a přesto to bylo ve spoustě věcech stejné. Okénko do budoucnosti bylo poučné a k zamyšlení.
Celkově se mi líbil autorův styl vyprávění a poetika, nadchla mě forma. Knížka je nádherná i co se týká grafiky a již zmíněných ilustrací. Prostě skvost do knihovny.
Drze si zde dovolím familiární oslovení: Proboha, Jane! Tři tečky, dlouhá pauza.
Četla jsem příběh, který mě zprvu úplně neskutečným způsobem iritoval svou nijakostí, hloupým dějstvím, dialogy silně připomínající rukopis brakových autoru... četla jsem zajímavý přímočarý ústřední příběh lékaře "za časů cholery"... četla jsem pasáže připomínající formou i obsahem Café Groll, při nichž jsem se asi měla pousmát... a pak najednou jako bych se znovu vnořila do stránek Světla z Pauliny. Něžná témata rodičovství, nastíněny otázky pokračování rodu, či toho, co po něm zbylo. Najednou se skládačka pomalinku spojuje, byť na její hloubkové pochopení bych si znovu měla prolistovat celou knihu... nebo ne a měl být nám smrtelníkům ústřední motiv navždy částečně skryt v závoji rodinných tajů? Mrzela mě zkratkovitost čehosi, co mi silně připomínalo Mawerovu Anatomii rodu, aby mě nakonec překvapila řada nedořešených otázek i témat k nejedné společenské diskuzi. Pravděpodobně mi kovová příchuť těch roztavených zvonů ještě dlouho ulpí na rtech.
Plně souhlasím s komentářem uživatelky "hzd". Poslední nejkratší kapitola mě nebavila, ale knížka zajímavá, přečtená během dvou dnů.
Klasická Štifterovina :-), mozaikový příběh jedné rodiny, z období časů cholery.
Jan Štifter mě už před lety učaroval. Ve své moci mě má stále a tak nemohu jinak než hodnotit plným počtem bodů. Krásný jazyk, nádherné grafické zpracování, zajímavé příběhy! Pokud jsou navíc spojeny s osobní rodinnou historii, wow, mají děti nádherně zachyceny rodné kořeny.
Také trochu "tápu" nad významem či myšlenkou ukrytou v posledním příběhu, ale i tak musím konstatovat, že mě kniha opět nadchla a budu se těšit na další ;)
Štítky knihy
jižní ČechyAutorovy další knížky
| 2018 |  Sběratel sněhu |
| 2022 | Paví hody |
| 2016 | Café Groll |
| 2020 | Světlo z Pauliny |
| 2014 |  Kathy |
Tak očividně nejsem cílový čtenář tohoto autora. Ja vůbec nepochopila, co kniha chce říct. První povídky byly dobré, ale styl vyprávění a zvláští propojení příběhů mi nějak nesedělo.. a tu poslední jsem nepobrala už vůbec. Škoda. Obálka, název a grafické zpracování je za pět hvězd.