Nové komentáře u knih Erich Kempka
Spálil jsem Adolfa Hitlera
„Kniha se mi líbila více než obdobná publikace od Rochuse Mische, který byl osobním strážcem Adolfa Hitlera. Erich Kempka napsal svůj příběh poutavě a není v něm nouze také o nejeden zajímavý příběh nebo rovnou historickou zajímavost. Uvedu především příklad toho, že jednou ze zajímavostí 2. světové války je osud Martina Bormanna, avšak Erich nám tento osud odhaluje. Škoda, že knihu nenapsali i Otto Günsche nebo Heinz Linge.“... celý text
— WolfIssen
Spálil jsem Adolfa Hitlera
„Velice zajímavá kniha, ale mám z ní rozporuplné pocity, jestli tomu věřit nebo ne. Ale určitě za přečtení stojí. Dalo mi to zase další úhel pohledu na 2. sv. válku. :)“... celý text
— Anna27
Spálil jsem Adolfa Hitlera
„Těžko jakkoli posuzovat knihu a případně odsuzovat jejího autora.
Mnozí rodinní příslušníci a blízcí spolupracovníci nacistických pohlavárů unisono a zcela upřímně vyprávějí, že jejich manžel, otec, strýček, šéf byl přátelský člověk, který rád obdarovával okolí, byl milý a pozorný, vybraně se vyjadřoval, miloval klasickou literaturu a rád si hrál na zahradě před rodinným obědem se psem.
Málokdo následně projevuje zájem o to, co takto hodnotnou osobnost vedlo k podepisování rozsudků smrti tisíců jiných, bezesporu taktéž život a okolí milujících lidí? Stejně tak se po příčinách a následcích nepídí Erich Kempka. Jednoduše popisuje některé zajímavosti ze života Adolfa Hitlera a jeho okolí, jichž byl osobně svědkem.
Jako střípek do mozaiky tehdejší doby jde o poměrně zajímavé čtení, jež se navíc pečlivě vyhýbá ostrým hranám minulosti tak, aby pokud možno vzbuzovalo co nejméně odporu a negativních reakcí. Inu, proč ne.“... celý text
— Peleus
Spálil jsem Adolfa Hitlera
„Poměrně typický zástupce memoárové literatury z okruhu nepolitických spolupracovníků Adolfa Hitlera. Stejně jako ve vzpomínkách dalších sekretářek, kuchařek či pokojských tady nejde o politiku, ale o vzpomínání na "šéfa", který byl vlastně docela fajn. Autor neřeší válečné plány ani osudy Židů, ale popisuje svoje zážitky a dojmy z cest, které s Vůdcem absolvoval. Velká část knihy je pak věnována posledním dnům v Berlínském bunkru, a Kempkově roli v nich. Je to pěkné, odpočinkové čtení, ostatně - autor je řidič, a nesnaží se na to naroubovat nějaké politicko-filosofické hloubání.
Někdy se podobným memoárům plných vzpomínek na "fajn šéfa" vyčítá, že Adolfa Hitlera zlidšťují, a tím zlehčují jeho činy. Nemyslím si, že by to tak bylo. Tyhle paměti ukazují, že i sebestrašnější diktátor bývá v jádru často obyčejný, někdy svým způsobem i docela hodný člověk. Ukazují nám tím, že schopnost páchat zlo není monopolem nenávistných zvrhlíků se zjizvenou tváří a kopytem pod pláštěm, ale obyčejných, často i přátelských lidí, které potkáváme na ulici. A to je třeba mít na vědomí.“... celý text
— KejmlP
Spálil jsem Adolfa Hitlera
„Autor popisuje soužití s Adolfem Hitlerem tak, jak ho viděl on sám. Nezabíhá do zbytečných detailů a informací o válce, snaží se vyhnout zpětnému hodnocení. Popisuje vše prostě tak, jak to v danou chvíli viděl a cítil. A že jeho pohled na Hitlera byl poněkud naivní? Podle jeho popisu se v osobním životě Adolf choval velmi mile a měl porozumění pro své zaměstnance. Pro Němce byl významnou osobností, ke které vzhlíželi a byla čest pro něj pracovat. Když přičteme fakt, že se nevědělo o zvěrsvech, která byla páchána, jevil se patrně jako úžasný člověk. Čímž nechci říct, že bych schvalovala jeho ideologii a činy.
U knihy se mi nejlépe četla poslední část odehrávající se v bunkru.
3,5 hvězdy“... celý text
— Nestorkea
