• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Erich von Manstein

Ztracená vítězství - vzpomínky 1939-1944

„Zajímavé, velmi zajímavé. čtení. A to jak pro vlastní zájemce o vojenskou historii, tak i přímo pro vojenské specialisty. A rovněž pokud vnímáte to, co lze nazvat fašisticko-revizionistickým diskursem (odkazuji v této souvislosti na mnou recenzovanou knížečku "Suché a vlhké"). Pokud dávám čtyři hvězdičky, tak je to ocenění technické, respektive odborné úrovně knihy. Ne obsahové. O tom však níže. Mansteinova obsáhlá kniha obsahuje skutečně jen velmi málo ryze osobních vzpomínek a je opravdu převážně soustředěna na strategii a místy i vojenskou teorii. Brilantní je kapitola o přepadení Polska, která nejen posuzuje síly a vyhlídky obou stran, ale Manstein i navrhuje možná řešení obrany proti německému vpádu. Taktéž velmi zajímavý je popis, jak krystalisoval plán "seku srpem" (Sichelschnittplan) . Leč to je jen malá část skutečně zajímavého čtení, jehož nemalá část je myslím dodnes zajímavá i pro vojenské specialisty. Co je, alespoň pro mě, zarážející na celé knize, toť naprostý, ale naprostý nedostatek sebereflexe autora. V celé knize nenajdeme ani náznak lítosti nad aktivní účastí v bezprecedentně hanebné, agresivní válce, na vyhlazovacím tažení nemajícím v dějinách obdoby. Ani náznak, že by si autor položil otázku, proč to všechno. Miliony a miliony mrtvých. Starých i mladých; mužů, žen, dětí, starců postřílených, upálených, zplynovaných, roztrhaných na kusy, umlácených pažbami či oběšených a sťatých. Města a vesnice srovnané se zemí... Miliony a miliony mrtvých Poláků, Ukrajinců, Rusů, Bělorusů (a ne že by i to "západní tažení" bylo Němci vedeno něžně!!), ale koneckonců i Němců. Nebylo válečného zločinu, jehož by se německé jednotky nedopustily. Nic z toho se pana polního maršála nedotkne. Nevidí to. Nezajímá ho to. Otázka PROČ to všechno mu vůbec nevyvstane na mysli. I padlému synovi věnuje pár nasládle sentimentálních řádek, , ze kterých z nedostatku normálního citu spíš mrazí. Na jedné straně tak vidím opravdu mimořádný, mohutný, pronikavý analytický intelekt, suverénní rozhled stratéga (byť si pan maršál také občas hraje do kapsy) ... a na druhé straně naprostou citovou oploštělost a onu příslovečnou prušáckou tupost. Ostatně, po válce se Manstein i ostatní jeho soukmenovci-souputníci ve "Feldgrau" kroutili jako hadi. Nevěděli, nepamatovali se. Zapírali, ohýbali a překrucovali co mohli. Oni nic, oni muzikanti. Nic nemohli, nic nesměli. Vším je vinen Hitler. Hitler a vedení NSDAP. Hitler, NSDAP a a SS. A oni, věrní, dobří němečtí vojáci jen plnili (se slzou v oku) svou těžkou povinnost. Nakonec (v roce 1949) vyfasoval Mastein 18 let (usvědčen nade vší pochybnost v devíti bodech) za válečné zločiny. Leč měl tuze mnoho zastánců (mimo jiné za něj loboval známý britský historik Liddell Hart, jeden z propagátorů mýtu o "čistém Wehrmachtu", ba i Winston Churchill, Konrad Adenauer...). Už o rok později mu byl trest zkrácen na 12 let. A v roce 1953 vyšel na svobodu, už v "obrozeném" (ehm) Západním Německu jako div ne hrdina. Vlastně "div ne" je možno vynechat. V roce 1955 připravoval jako ceněný specialista odborný referát pro nově formovaný Bundeswehr. Napsal knihu, kterou recenzuji, jež se stala bestsellerem. K osmdesátinám obdržel gratulace od tehdejšího ministra obrany NSR. Atd. atd. Prostě to byl (až na to jedno ošklivé nedorozumění s válečným soudem) vlastně báječný, "těžkou prací a oběťmi pro vlast a národ" naplněný život. A jestli by si to celé pan polní maršál zopakoval? Genau! Znova a lépe! Jen to tentokrát bude chtít lepší plány. A pak maschieren marsch!“... celý text
— PeterRainhard

---

Ztracená vítězství 2

„Jako první díl nezabíhá příliš do podrobností, drží se i při popisu bojových akcí spíše na úrovni vyšších vojenských celků. Kdyby se Hitler nepovažoval za vojenského génia a nekecal do činnosti schopnějším nebo si nechal poradit, pravděpodobně by válka na východní frontě (i na západní, nicméně kniha se týká především fronty východní) vypadala jinak, naštěstí se za něj považoval a poradit si spíše nedal. Knihu docela devalvuje množství překlepů a podobných nedostatků, s tím si mohli v nakladatelství dát práci více. Doplněný přehled vojenských velitelů se stručnými životopisy lze naopak hodnotit kladně.“... celý text
— ondra2

---

Ztracená vítězství 1

„Kniha je dobře napsaná, nezabíhá do přílišných podrobností ani při popisu bojů, jichž se autor v postavení velitele zúčastnil, což v řadě jiných případů vede k tomu, že jsou knihy zahlceny podrobnostmi. Zde se autor omezí na obecné sdělení o armádě či divizi, hrubý popis průběhu a výsledek operace. Pozitivní zjištění je, že nedochází k žádnému fanatickému obhajování ideologie, spíše mezi řádky lze vyčíst ryze vojenský přístup k zadaným úkolům a spíše nesouhlas se zasahováním Adolfa Hitlera do vojenských záležitostí, kterým dotyčný nerozuměl. Tím nechci obhajovat ani jeho přístup, kde, jak již uvedli předkomentátoři, je patrný povzdech, že měli na jedné straně proti SSSR stát Německo a Anglie, aniž by se blíže zamýšlel nad tím, proč nakonec všichni stáli proti Německu či co vlastně učinilo Německo špatně, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Poznámky v knize jsou sice v některých případech v pořádku, např. bližší charakteristika velitelů, všeho ale moc škodí, možná by redaktor knihy měl zvolit poněkud uměřenější přístup k zásahům do textu či objasňování smyslu sdělení či pochybením autora.“... celý text
— ondra2

---

---

Ztracená vítězství 2

„Druhý díl už bohužel kladně hodnotit nemůžu. Byť se jedná opět o velice zajímavé čtení, slouží především jako obhajoba Wehrmachtu a jeho vlastní osoby. Ať už se jedná o popis bojů u Stalingradu, následnou protiofenzívu u Kharkova nebo naprostou relativizaci taktiky spálené země.“... celý text
— Prismosizm

---

Ztracená vítězství 1

„Velice čtivě napsané, zvlášť když se vezme v potaz, že plán na porážku Francie vymyslel od A do Z sám autor této knihy. Nejvíc na tom ovšem oceňuji, že narozdíl od druhého dílu tu autor nemusel tolik překrucovat realitu, protože Německo vyhrávalo a válečných zločinů ještě taky tolik nebylo.“... celý text
— Prismosizm