• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 9 knih

Nové komentáře u knih Fidel Castro

Strategické vítězství / Strategická protiofenziva

„Toto nebyla jednoduchá kniha, ale rozhodně výjimečná. Nečekejte jediné slovo o komunismu. Jde o dva svazky v jednom. První je rekonstrukce počátku revoluce z poznámek v deníku, korespondence a dokumentů. Druhá jsou jen dokumenty den za dnem. Korespondencem se spolubojovníky, s protivníky, s červeným křížem, se zásobováním, s rodinou, s pozůstalými, hlášení z rádií, ukořistěné dokumenty nepřítele a na konci pár projevů. V obrazové části jsou zobrazeny ty stránky z deníčků, dopisy, instrukce i mapy operací, ke kterým se text odkazuje. Překlad je výjimečně kvalitní, i když byl velmi náročný. Našla jsem dvě chyby - str. 744 a 746. To je v dnešní době vzácně málo. Mezi řádky si můžete dělat obrázek o Fidelově charakteru. A nyní již nemám problém pochopit, proč si ho národ zbožštil. Jeho největší strategické vítězství bylo donutit jižanské národy se sklonem k emocionalitě, přehánění a bagatelizování, aby mu dodávali přesné, nezkreslené a úplné informace. Jeho lakonické vyjadřování, přímost, rovnostářství, slušnost, nesobeckost a nepodléhání emocím - to je muselo ohromovat. Kolik šéfů dovede přiznat vinu, že rozkaz se dal vykládat i jiným způsobem, že v noci zabloudil v horském terénu, kdo se dokáže vzdát daru luxusního zboží a celý přerozdělit, který šéf upřednostní strategickou akci před ošetřením svého bolavého zubu. Třeba když psal Che Guevarovi - jestli budeme mít při příštím setkání trochu víc času, dovolím ti, abys mi tu stoličku spravil. Je to svým způsobem legrační - JUDr. Fidel Castro a MUDr. Che Guevara :-) Che byl snílek a silně emocionální charismatický živel. Nejprve boj, pak hodiny chirurgie, pak třeba zubařina,...universální doktor a volné chvilce usnul nad Goethem vyčerpáním. Revoluce byl pro něj způsob života, jako adrenalinový sport. Nedokázal pak žít v míru. Fidel byl pragmatický, vynikající stratég a dokázal myslet na neuvěřitelné množství věcí. 3/4 knihy vám postupně dochází, proč vlastně systematicky všechny zajatce ošetřuje, zakazuje vyslýchat, mučit i slovně šikanovat, naopak přednostně nakrmit a všechny předat Červenému kříži....a ke konci to pak i někomu v dopise vyjádří - toto je občanská válka a jednou bude mír a budeme s těmi lidmi chtít žít ve společné zemi. Navíc je to nejlepší reklama pro podporu revoluce, aby k nim přebíhali další. Taky aby se nepřátelská armáda snadno vzdávala, když ví, že jim nic zlého nehrozí a nebojovali do posledního muže. Když se nějaký z jeho spolubojovníků či velitelů proti těmto zásadám, které si stanovili na začátku revoluce, provinil, tak byl odvolán a vyšetřován. Nic neponechávat náhodě - to byla jeho zásada. Byl to železný dědek a dokázal bojovat i proti nadnárodní plutokracii - naprosto věřil ve svou věc. Byl vlastně idealista, přestože realista. A samozřejmě je zjevné komu musel být trnem v oku :-) Ukočírovat to všechno bylo nadlidské - a s tím materiálem... a tak dlouho... Zvláště na to dlouho "potom" byl vyloženě sám. Avšak kde brát tak zvláštní nátury, jako byla ta jeho. Jeho strohý způsob vyjadřování mi výborně sedl a nahlížení do jeho uvažování po dobu dvou let revoluce den za dnem, jak popisoval průběh - to taky. Nevybavím si knihu, která by na mne jako celek udělala tak hluboký dojem.“... celý text
— Noita

---

Dopisy z vězení

„Dlouho odkládaná knížka. Je útlá, ale přece jen, s náročnějším obsahem. Považuji ji za velmi zajímavou sondu do úvah charismatického vůdce Fidela Castra, které si troufám přirovnat k projevům velmi inteligentního, vzdělaného a nebezpečného tygra zavřeného v kleci. To, že je právníkem je na dopisech poznatelné na první pohled. Způsob, jak se vyjadřuje různým adresátům je přímo brilantní. Neposuzuji, a nikdy bych tak neučinila, ideu, kterou si vzal za své, ale jelikož jsem Kubu opakovaně navštívila a neorganizovaně jsem se mezi lidmi toulala, tak chápu proč heslo "žádný tanec, samá práce" Kubánce na náměstí revoluce roztančilo:-). Překvapilo mne však, jak vzpomínky či dopisy z vězení nebo exilu jsou u silných vůdců v podobném duchu (pár jsem jich už přečetla). Ta velká touha, energie v kontextu s bezmocností, to musí být těžkou zkouškou. Castro příliš nelpěl na věcech, ale na čem skutečně ano, tak to byly knihy. To, jak v dopisech popisuje jejich stěhování z vězení a uspořádání, mne zaujalo. První dopisy jsou ryze revoluční a Castro se ani netajil tím, že jsou určeny k dalšímu rozšíření. Některé jsou však osobní, třeba poslední, kde organizuje budoucí bydlení sourozenců Castrových a popisuje nutnost oddělení kanceláře od bytu a zachování soukromí především pro ženy. Ráda bych si přečetla něco z nepublikované vášnivé korespondence mezi Castrem a jeho přítelkyněmi, které prý obsahují i hluboké diskuse nad společně přečtenou světovou literaturou. Obávám se však, že toho se asi nedočkám.“... celý text
— Simi