Noita komentáře u knih

Když jsem to četla ve třinácti, bylo to stejně skvělé jako dnes.
Miluji Třasooštěpovu nadčasovost ve všech ohledech, i když dnes by mu Othella nevydali, stejně jako Kupce Benátského :-p
Vždycky se pak ptám:
"A co je ještě nového?" :-)

4 15.05.2018

Je z toho tak nějak smutno, přestože se to četlo svižně. Slovy Barbey D'Aurevillyho se skutečně příliš soustřeďoval na pozorování vlastního pupku a selhal jako manžel, otec a hlavně císař. Kdo považuje za nejvyšší ctnost lhostejnost vůči všemu není z vladařského materiálu. Čím dál více pak kniha připomínala "Můj milý deníčku..." otce Školastika v duchovní onanii "jsem tak ctnostný". Třebaže to myslel i dobře, tak se příliš opájel vlastní výjimečností a skutečný život mu unikal mezi prsty. A ruku na srdce, postupně jsem nabyla dojmu, že mu scházela pokora aneb "ďábelská pýcha se ho zmocnila". Bodejť by toho nevyužili všichni ambicióznější sousedé Říma...začátek konce velké říše. Jak živé, jak současné, jak tragické.

Tahle se mi opravdu líbila. Zajímavé kousky dějin, které jsem si s chutí dohledala a přečetla si fakta. Tohle mám na Vondruškových knihách ráda - upozorní na neprofláknuté úseky dějin, lákají nastudovat si něco víc a pozjišťovat souvislosti. Vůbec jsem nevěděla, že Falkenbergů (měst) bylo více. Celou dobu jsem měla na mysli Nemodlín, ale tam mi nešla do hlavy souvislost a ono šlo o jiný Falkenberg :-))

1 03.05.2018

Toto nebyla jednoduchá kniha, ale rozhodně výjimečná. Nečekejte jediné slovo o komunismu. Jde o dva svazky v jednom. První je rekonstrukce počátku revoluce z poznámek v deníku, korespondence a dokumentů. Druhá jsou jen dokumenty den za dnem. Korespondencem se spolubojovníky, s protivníky, s červeným křížem, se zásobováním, s rodinou, s pozůstalými, hlášení z rádií, ukořistěné dokumenty nepřítele a na konci pár projevů. V obrazové části jsou zobrazeny ty stránky z deníčků, dopisy, instrukce i mapy operací, ke kterým se text odkazuje. Překlad je výjimečně kvalitní, i když byl velmi náročný. Našla jsem dvě chyby - str. 744 a 746. To je v dnešní době vzácně málo.
Mezi řádky si můžete dělat obrázek o Fidelově charakteru. A nyní již nemám problém pochopit, proč si ho národ zbožštil. Jeho největší strategické vítězství bylo donutit jižanské národy se sklonem k emocionalitě, přehánění a bagatelizování, aby mu dodávali přesné, nezkreslené a úplné informace. Jeho lakonické vyjadřování, přímost, rovnostářství, slušnost, nesobeckost a nepodléhání emocím - to je muselo ohromovat. Kolik šéfů dovede přiznat vinu, že rozkaz se dal vykládat i jiným způsobem, že v noci zabloudil v horském terénu, kdo se dokáže vzdát daru luxusního zboží a celý přerozdělit, který šéf upřednostní strategickou akci před ošetřením svého bolavého zubu. Třeba když psal Che Guevarovi - jestli budeme mít při příštím setkání trochu víc času, dovolím ti, abys mi tu stoličku spravil. Je to svým způsobem legrační - JUDr. Fidel Castro a MUDr. Che Guevara :-) Che byl snílek a silně emocionální charismatický živel. Nejprve boj, pak hodiny chirurgie, pak třeba zubařina,...universální doktor a volné chvilce usnul nad Goethem vyčerpáním. Revoluce byl pro něj způsob života, jako adrenalinový sport. Nedokázal pak žít v míru. Fidel byl pragmatický, vynikající stratég a dokázal myslet na neuvěřitelné množství věcí. 3/4 knihy vám postupně dochází, proč vlastně systematicky všechny zajatce ošetřuje, zakazuje vyslýchat, mučit i slovně šikanovat, naopak přednostně nakrmit a všechny předat Červenému kříži....a ke konci to pak i někomu v dopise vyjádří - toto je občanská válka a jednou bude mír a budeme s těmi lidmi chtít žít ve společné zemi. Navíc je to nejlepší reklama pro podporu revoluce, aby k nim přebíhali další. Taky aby se nepřátelská armáda snadno vzdávala, když ví, že jim nic zlého nehrozí a nebojovali do posledního muže. Když se nějaký z jeho spolubojovníků či velitelů proti těmto zásadám, které si stanovili na začátku revoluce, provinil, tak byl odvolán a vyšetřován. Nic neponechávat náhodě - to byla jeho zásada. Byl to železný dědek a dokázal bojovat i proti nadnárodní plutokracii - naprosto věřil ve svou věc. Byl vlastně idealista, přestože realista. A samozřejmě je zjevné komu musel být trnem v oku :-) Ukočírovat to všechno bylo nadlidské - a s tím materiálem... a tak dlouho... Zvláště na to dlouho "potom" byl vyloženě sám. Avšak kde brát tak zvláštní nátury, jako byla ta jeho.
Jeho strohý způsob vyjadřování mi výborně sedl a nahlížení do jeho uvažování po dobu dvou let revoluce den za dnem, jak popisoval průběh - to taky.
Nevybavím si knihu, která by na mne jako celek udělala tak hluboký dojem.

5 26.04.2018

Zajímavá kniha, kterou vlastně Marco Polo nenapsal. Diktoval ji ve vězení svému spoluvězni, aby si ukrátili čas a spoluvězeň ji pak sepsal a vydal. Vzhledem k tomu, že se ve vězení nemohl opírat o jakékoliv podklady, zápisky, mapy, ale pouze svou paměť, tak je třeba brát to s nadhledem a jako nepřesné a občas i zmatené. Navíc hodně ovlivněné dobou - podívejme se třeba na Kosmovu kroniku a obligátní "Byl to odporný modloslužebník, o něm si nic říkat nebudeme...".
I přesto tam člověk nalezne řadu zajímavostí a unikátních informací. Těžko hodnotit tuto podivnou literární památku.

Každý člověk, který se setkal s bezprávím (třeba našeho právního systému) touží po spravedlnosti a ne po soudní byrokracii, právech zločinců a humánních pseudotrestech. Každý takový touží mít kmotra, k němuž by se mohl utíkat a který by skutečně hájil jeho zájmy. Vito Corleone, tak jak je popsán, vzbuzuje oddanost a úctu. Vito Corleone představuje to, jak si lidé představují spravedlnost - prostě spravedlivou, individuální, s osobním přístupem a neobejitelnou.
V čem se vlastně liší placení daní státu, (který je má vynakládat na hájení zájmů obyvatel a přitom nečiní tak, a proto ho musí Vito Corleone suplovat) a vybíráním poplatků za ochranu od kmotra, která skutečně funguje?
Co je vlastně nutné? Ten ryzí charakter. To, co by měl představovat právní systém...ale je tomu tak?
Toto je příběh plný zamyšlení nad vnímáním spravedlnosti.

Překvapivě se tato odborná kniha čte rychle a snadno. Musím říct, že je obrovským přínosem, když ji čtete v mateřském jazyce od našince. Člověk se stejným kulturním zázemím je mnohem srozumitelnějším, dotýkají se ho obdobné otázky, prošel obdobným vzdělávacím systémem. V jeho uvažování se člověk nemusí ztrácet a tápat.
Po odpudivém nesympatickém úvodu pana Komárka, který však vykazuje všechna stigmata magnezia litera a vysvětluje, proč mezi nima tato kniha je, přišla mnohem přijatelnější autorova část - už jsem se bála, že bude ve stejném duchu.
Místy mi přijde srandovní nějaké přirovnání. Třeba Matka Tereza...když i Franta měl potíže s jejím svatořečením, protože ho děsila její záliba v pozorování utrpení pacientů - číst jeho vyjádření bylo velmi zajímavé a poučné a její citace ostatně taky.
A pak už mne jen uráží autorova snaha zalíbit se všem a zamést všechno pod kobereček, jen aby si nepohněval věřící, "humanitís" nebo neřekl něco nekorektního. Druhá možnost je děsivá - to jest, že by jednou větou tvrdil, že určité jevy jsou špatně u všech živých tvorů, ale člověka z toho z korektních a etických důvodů vypreparoval. Ale co my víme, jak psal Dawkins, když dojde na indoktrinace, tak i vzdělaný inteligentní člověk zčistajasna přejde na druhou stranu cesty po oslím můstku aniž by si to uvědomoval. (což se v jistém případě stává i Dawkinsovi :-) ) Přesto je však Dawkins schopen i říct, že ačkoli je mu to vyčítáno, tak se nestydí za to, že je vzdělaným bílým mužem (s důrazem na všechna tři poslední slova).

A k samotnému obsahu a teorii - tu nyní budu pár let testovat pozorováním v praxi, abych si mohla utvořit vlastní názor :-)

Váš registrovaný "pokusný králík"

Ta doba mne zajímá, ale Falco je otravný a pomlouvající všechny vyjma své ženy, o níž tvrdí, že je geniální (mi přijde jen namyšlená) a dětiček, které nikdo nevychovává a proto jsou správně po anglicku nevychované. Otravné pasáže, kdy ten žabař přepere krokodýla, zachrání polobohy před zkázou a spasí svět.....

Lidé nikdy neupřednostní zájmy zvířat nad své vlastní a momentální zisk je vždycky důležitější než vyvarovat se nenapravitelných chyb v budoucnu.

1 26.03.2018

Krásná a poučná kniha, když jako dítě potřebujete ve školce oslnit, co víte o kolibřících, kondorech nebo albatrosech :-)

1 22.03.2018

Vynikající příběh z dob, kdy ještě autor psal nadšeně a necpal tam samoúčelové zvrácenosti, což mi brání v dočtení celé řady jeho novějších knih.
Vzhledem k tomu, že "Selský syn Ivan a saň" byla má nejoblíbenější pohádka, hodně mi Ivan splynul s Iljou. Zjistila jsem, že má v sobě kus slovanské mytologie a taky, že ta pohádková "Rybízová řeka" je vlastně opět špatný překlad, protože je to Smorodina (v ruštině souznělé s rybízem). Ovšem ve vysvětlivkách knihy je také krpa. Vlastně dvě. Styx je jméno bohyně dané řeky a proto je adekvátní ženský rod. A pak jsem také neváhala a rychle hledala všechny odborné informace a etymologicky smorodina není od "smrdět", alebrž od "smaga" = "ohnivé plameny". Tudíž šlo zjevně o plamennou řeku.
Nicméně opakuji, že jinak je kniha velmi zajímavá, čte se sama jedním dechem a člověka potěší i to, že hrdina mohl být ještě blonďatý klaďas :-))

6 19.03.2018

Nero Wolfe je můj nejoblíbenější detektiv a tato kniha byla úplně poslední, kterou jsem nečetla. Překlad je příšerný!!! Bronislava Litnerová neumí ani česky a překládá do čecháčtiny, čímž absolutně minula atmosféru 30. - 50. let. Děs! V kolika knihách Wolfe bazíruje na tom, že Archie nesmí používat nespisovné výrazy.
Na začátku druhé povídky mi došlo, že "státní policie" v tomto případě znamená fbi a tudíž všechny zápletky budou politické a tudíž pro mne nezáživné. Sice je zajímavé sledovat, jak byli posedlí propagandou úplně mimo realitu a neschopní si představit život třeba u nás, ale na druhou stranu je to trapné a směšné.
Včera jsem se definitivně rozhodla, že si nenechám zkazit dojem z Wolfa a tuto knihu (jako jedinou) nikdy nedočtu. Raději si zopakuji kterýkoliv případ Wolfe x Cramer.

Čechy - pustá krajina u moře.
ANTIGONUS: Tys tedy jist, že přistál koráb náš u české pouště?
(PLAVEC: Ano, pane můj.)
KAPITÁN KORKORÁN: Jo jasně, Primátor Ditrich to zapích pod Neratovicemi a že je to moře poznáš podle té rozkládající se mrtvoly lachtana Gastona.

Ale ta myšlenka starého pastýře, že by omladina mohla prospat věk 10-23, což by ušetřilo kažení holek, odmlouvání, krádeže, rozčilování a hádky - to bylo z roku 1610 roztomile nadčasové a připomínající každého rodiče, který občas brblá :-)

Když před lety dcera přinesla ze školy slabikář, tak jsem se málem osypala z jeho nesystematičnosti, skákání od kozy k vozu - co do obsahu i náročnosti, překlepů (nebo chyb?) a tu a tam vykradeného úryvku právě z tohoto slabikáře. Dala jsem jí ke čtení tento a narozdíl od většiny třídy se pak nemusela druhou polovinu abecedy učit ve druhé třídě!
Z tohoto slabikáře by se naučil číst i Tarzan, což dokazuje syn, který se pomocí něj spontánně naučil číst dva roky před první třídou.
A pro mne je tam to spiklenecké mrknutí, když jsem se kdysi dozvěděla, že symbolem Darwinismu je kreslená ryba s nohama. Ó ano, taky se vám hned vybaví onen kapřík s lidskými chodidly? :-))

4 22.02.2018

Cílovou skupinou jsou mladiství intelektuálové a já už mám roky směšného polemizování v čajovně za sebou. Tam, kde bych kdysi dumala nad pohnutkami mi dnes vyvstalo pouze defilé nezajímavých žabařů, kteří ve mně nedokázali vzbudit jedinou pohnutku pozitivní či negativní. Nikdy jsem však zázemí či zážitky z dětství nepovažovala za omluvu nebo polehčující okolnost. Ona zneužívá chlapy a nic za to a oni se nadšeně nechávají zneužívat - vzájemná symbióza.

O té to knize se dá napsat komentář příliš krátký nebo příliš dlouhý. Zdědila jsem exemplář prvního nezkráceného vydání a nemůžu si ho vynachválit. Kuchařka respektuje tradiční kuchyňské vážení v dkg (jak já nenávidím ty recepty s frontama nesmyslných nul a časté chyby v nich). Dále se můžete spolehnout, že recept je na množství pro běžnou rodinu 2 + 2-3 (nestane se vám, že navaříte pro regiment nebo pro sýkorky). Recepty jsou důsledné a neponechávají nic náhodě. Najdete tam však i vše o stolování, prostírání, skladování potravin – od rozklepnutí vajíčka po stahování uhoře.
V dětství jsem hledávala klasické recepty na makovou nádivku nebo moravské zelí, až později jsem si povšimla, že tam jsou i recepty na úpravu kvíčal, sluk, humrů, šneků, obskurních zelenin, ...co si jen vzpomenete. Velmi příjemné je i ztrojování receptur – např. třené těsto ve třech variantách – jemné, běžné a levné. Každé je s přepočtem surovin a uděláte si dobrou povšechnou představu, co která ingredience pokrmu dodává a co se tedy dá nahradit čím a v jakém poměru.
A ta nepřeberná množství omáček, nádivek, pomazánek, bylinkových čajů, moučníků, cukrového, polévek. A samozřejmě veškerou klasiku, na niž si vzpomenete.
V sekci hromadné stravování pak naleznete recepty upravené pro větší množství osob, a ačkoliv se vám třeba jen párkrát za život stane, že budete muset nakrmit 20 lidí najednou, budete vděčni, když vám někdo propočte ingredience a potvrdí odhady a řekne třeba jak velké nádoby si připravit. Takže na rodinné sešlosti bez obav uvaříte hovězí vývar s játrovými knedlíčky a dančí guláš s knedlíkem, aniž by vám zbylo nebo pochybělo.
Pakliže toužíte mít doma kuchařku, na niž se můžete spolehnout, tak s touto nesáhnete vedle.

5 07.02.2018

Fantaskní "detektivka" s pozdně secesním přídechem tajemna.
Nejvtipnější jsou fakta okolo anglické verse, která v současnosti zní "A nezůstal ani jeden" a dětská říkačka je předělána z deseti malých černoušků na deset malých vojáčků :-))

Čirá náhoda a tak příjemné překvapení. Tolik užitečných detailů z praxe. Rozřešena záhada chaloupky na kuří nožce, aneb jen tak mezi řečí se dozvíte, že v tajze se stavěly sruby na sloupech a k nim odnímatelný žebřík - no proti medvědům a levhartům. Řada spisovatelů píše o svázaných rukomích, ale tu se v prostém vyprávění o skutečné příhodě dozvíte, že když někoho svážete řemeny s úmyslem, aby vám neutekl, tak i když je druhý den rozvázán a převezen do nemocnice, tak si měsíc počká, než se postaví na nohy, i když je to zdatný chlap. Zrkátka prosté informace, se kterými se setkal pan Luskač jako lesní inženýr v tajze. A ta láska k přírodě je tam tolik znát.

1 23.01.2018

Tož v Raškovicach pravíte? Démoňická bytost...hm inu měla bych tip, když je řeč o základce :-D Ale ta není z Raškovic, to je náplava :-p Ale pije krev, to matě recht :-D

Mrzí mne to, co musím napsat, ale o mrtvých jen (dobře) pravdu.
Dočetla jsem skrz zuby poslední pratchettovku. Úvod byl slibný. Jenže velmi záhy se to tak nějak rozplizlo. Vím, že byl nemocný a tak dál. Jenže z konstrukce příběhu mám neodbytný pocit, že to nesestavoval on, že to prostě sepsal do příběhu někdo jiný a ještě mu do toho krafala celou dobu dcera (projevuje se jako průměrná členka Femen). Jen těch stránek motivačních pindů – desítky. Nesmyslný závěrečný souboj na třetinu knihy. To budovatelské "uvědomění", jak "Hej rup!", kdy najednou je královna víl Toniččinou přítelkyní a hodnou holčičkou, paní Našeptávalová je zčistajasna nedocenitelnou pomocí a oporou týmu, skřeti, kterými všichni lidé pohrdali jsou ze dne na den nedílnou a milovanou součástí společnosti. A hlavně se mne neptejte na toho vegetariánského slabčáka přeoperovaného na čarodějku s jeho liškovzdornými kuřaty a všemocnou kozou kozenou! A proto všechno musela ta nejlepší umřít? Kdepak, to nekonstruoval Terry, to se jen někdo snažil lepit některé jeho myšlenky a rozepsané nápady do kliškovitého příběhu v domění, že to bude velkolepější. Není.
Pietně za ta krásná desetiletí hodnotím jen slovně, hvězd by bylo poskrovnu.